kurt werner tutter

Jeden z velitelů akce proti Ploštině a Ryliskám a proti Prlovu, někdy uváděn jako předloha bájného "Englchena" z knihy Ladislava Mňačka. Při zásahu na Ploštině byl podřízený Walteru Pawlofskému a i Helmut Heinecke, Erich Wienecke a velitel psovodů Dominik měli větší pravomoci.    

narozen 4. 12.1909 v Praze, syn Konráda Tuttera a jeho ženy Méty1), roz. Meissnerová, ženatý s Ilzou Lungnerovou, posledně bytem Eckerförder strasse 30, Frankfurt nad Mohanem. Zástupce velitele jednotky „Josef“, vystudoval Německou techniku v Praze, redaktor měsíčníku RUF, byl zvolen do městského zastupitelstva v Praze, číslo legitimace NSDAP 6717758. Mluvil německy, česky, anglicky, rusky, francouzsky. 

Před válkou se přestěhoval do Liberce, Třídu Heindricha Liebika čp. 76, kde si zřídil firmu na lékařské elektrické přístroje – horské slunce. V roce 1938 byl mobilizován, ale po dvou dnech propuštěn kvůli německé národnosti. Po obsazení našich zemí vstoupil do Reichspropaganda Amtu, který podléhal přímo Ministerstvu propagandy v Berlíně. V roce 1941 způsobil dopravní nehodu, od které ujel, při níž jedna osoba zemřela. Od půli roku 1942 byl povolán do německé armády k útvaru Propaganda Abteilung a Propaganda kompanie, které se zaměřovali na propagandu na vlastním území tak i na nepřátelském. Pro jeho znalost ruštiny, islámu mu byla přidělena oblast Kavkazu, kde také odjel do města Piatigorsko. Zde uspořádal mohamedánskou slavnost. 

Koncem roku 1942 je s místa u Reichspropaganda Amtu vyhozen, údajně za nestranické chování a za krytí židovského doktora Viktora Schultze. Od 1. 1. 1943 je přidělen k mysliveckému pluku do Brandenburgu. Poté byl díky znalosti jazyků a své inteligenci přesunut do speciální jednotky „Kampfschule“ do Freiburgu, kde složil přísahu „Sippenhaft“, kterou i podepsal. Jednalo se o přísahu, že za žádných okolností neprozradí to, co se v kurzu naučí, které bylo ručené životem celé jeho rodiny.

Poté krátce sloužil na štábu svojí divize v Berlíně a v srpnu mu bylo Dr. Waltrem Pawlofskym nabídnuto místo ve formující se jednotce na Slovensku. Na slovensko do Bratislavy dorazil 10. 10. 1944 a byl ubytován v restauraci Albrecht v místnostech červeného kříže. Koncem září byl s celou jednotkou přemístěn do Sekulí kde bylo do jednotky přibráno cca 40 Slováku, většinou příslušníků hlinkových gard. Koncem října přešel s dvěma četami do Trenčanských Teplic.  Handlovej a na Spiš měl provádět nábor do jednotky mezi příslušníky Heimatschutzu2).  Od 4. 1. 1945 do 10. 2. 1945 strávil ve Vídeňské polní nemocnici, poté se znovu vrátil do Trenčanských Teplic. Začátkem března je přemístěn spolu s jednotkou do Streženice.

Zde vyslala Felixe Sonnbergera provést akci  „Schwein“, která nedopadla dobře a Sonnberger měl být zabit3). Koncem března 1945 byl přemístěn do Vizovic, kde se zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Byl určen velitelem akce „Eber“, kdy měla jeho skupina provádět sabotáže na trati Humenné – Samok. Po ústupu pře Přerov do Prahy, kdy byl zajat.

Přes několik zajateckých táborů se dostal v září 1945 k rodině do Weissenstadtu, kde se stal automechanikem a posléze začal pracovat jako referent reparačního a restitučního oddělení Bavorského ministerstva hospodářství. Dne 3. 9. 1946 je zatknut americkou zpravodajskou službou a umístěn v zajateckém táboře Dachau. Odtud je 5. 12. 1946 převezen nejdříve do Plzně, následně do Bratislavy.

Dne 28. 4. 1948 je odsouzený Lidovým soudem v Bratislavě k 6 letům odnětí svobody ve věznici v Leopoldově. Byl potrestán za sabotážný kurs v Sekulích a v malackách. Jeho přítomnost na akcích proti Šípkovu, Ploštině, Ryliskám a Prlovu v té době nebyli známi. Po propuštění podepsal spolupráci s STB pod krycím jménem Ditrich. Domluvil spolupráci i svého syna, důstojníka u Gränzschutze. I když za 10 let své činnosti nepodal žádné důležité informace tak bylo obnovení trestního stíhání jeho i Pawlofského v pozdější době, kdy už byli známi informace o řádění jednotky „Josef“ v 70 letech upuštěno.