Protokol sepsaný dne 24. dubna 1946 s Antonínem Foltýnemm a Jiřinou Muchovou
Oblastní úřadovna státní bezpečnosti v Mor. Ostravě.
Mor. Ostrava, dne 24. 4. 46
sepsaný dne 24. dubna 1946 s Antonínem Foltynem1), nar. 14. 2. 1916 v Pavlovicích, okres Přerov, příslušný do Pavlovice u Kojetína, okres Přerov, bytem v M. O. Hrabové čp. 69. t. č. ve vazbě věznice krajského soudu v Mor. Ostravě, národnost česká, náboženství řim. kat. , stav. . ženatý, povoláním holičský pomocník, rodiče Jindřich a Žofie, roz. Zapletalová, vyslýchající. krim. obv. insp. Jan Kliš.
předmětem výslechu jest zjištění vyvražděni a vypáleni partyzánského lazaretu v Leskovci u Vsetína.
Napomenut, aby vypovídal pravdu uvádí následující:
Oldřicha Blahu2), ošetřovatele z nemocnice Milosrdných bratří v Praze jsem poznal na jaře roku 1945 u rodiny Juříčkovi3) v Leskovci u Vsetína. Oldřich Bláha byl ošetřovatelem partyzánského lazaretu v Leskovci u Vsetína a ke skupině partyzánské Mursína4) přišel dne 4. ledna 1945 s Janem Juříčkem5) z M. O. Hrabové, který je dosud na živu a jistým Oldřichem Kaňokem6) z Frýdku, který byl při akci obkličovací příslušníky gestapa a zbraní SS v bunkru upálen.
Jestli lazaret partyzánů v Leskovci u Vsetína prozradil konfident gestapa Malý Franta7), správně František Bednář býv. řidiči učitel z Karpentné u Č. Těšína není mi známo. Také mí není známo, kdo z tehdejších úředníků gestapa vyšetřování ve zmíněné věci prováděl a také jsem se až dosud nedozvěděl kdo tento případ býv. něm. úřadům a organum prozradí. Já sám popírám, že bych partyzánsky lazaret v Leskovci u Vsetína příslušníkům býv. gestapa a nebo ochranné policie prozradil a když byla prováděna obkličovací akce přísl. gestapa nebyl jsem tehdy vůbec v obci. Leskovci u Vsetína přítomen, poněvadž jsem se zabýval jinými destrukčními prácemi v obvodě města Vsetína a obce Hoštálkové.
V obvodu města Vsetína prováděl jsem tehdy vyhození vlaku pomocí dynamitu, který jsem měl uložený v dřevěné bedničce, uprostřed jsem měl umístěný něm. granát který byl odšroubován a u kroužku jsem upevnil kus drátu, který jsem vedl až do lesa a čekal na příjezd nákladního vlaku, kterého jsme se však nedočkali, poněvadž v této době projížděl pravé sanytní vlak, ze kterého jsme pouze při zatažení granátu a explosi dynamitu zachytli a vyhodili do vzduchu pouze dva vagony. Při této práci pomáhal mne Theodor8) - Jugoslávec, jinak ho jménem neznám a dva ruští zběhové, z nichž jeden se jmenoval Salaška9) a druhý Griša10). Bližší jména zúčastněných osob na teto akci nemohu udati. Druhá moje skupina pravě v době, kdy jsem vyhazoval sanitní vlak a to na vzdálenost asi půl km směrem Semetína za Bečvou, prováděl jistý Alex11), jehož rovněž blíž, jehož rovněž blíže jménem neznám s Juřičkou s M. O. Hrabové zničili vysoké elektrické napětí a to tím, že elektrické sloupy podřezali pilou a svalili. Následkem toho nastalo v centrále elektrárny krátké spojení a porucha v osvětlení a výrobě ve Vsetíně
Bývalou konfidentku gestapa Jiřinu Muchovou12) jsem znal, avšak mohu udati zdali by i snad ona mohla celou tuto akci zraditi a není mne také známo zdali něco vůbec o této akci věděla.
To by bylo vše co bych mohl o případu, partyzánského lazaretu v Lískovci u Vsetína udati. Jest možné, že bližší údaje může v této věci udati ošetřovatel Oldřich Bláha. Dále slyšel jsem také o této věci, že snad celou tuto akci měl prozradit jistý býv. poručík četnictva krycím jménem David13) kterého osobně zná strážmistr SNB ze stanice Valašská Polanka u Vsetína Surý14). Tento poručík měl snad býti zatčen Brněnským gestapem a to tak, že byl pozván z našeho bunkru k reviznímu lékaři do Brna a tam byl na nádraží býv. příslušníky gestapa zatčen. Ovšem jestli je tato zpráva pravdivá nemohu potvrditi.
Udal jsem vše podle pravdy a nic nezamlčel.
Přede mnou: Kliš v. r.
Záznam. V Mor. Ostravé, dne 24. 4. 1946.
Ježto Jiřina Muchová se rovněž nachází ve vazbě věznice krajského soudu v Mor. Ostravě, bylo zdejší úřadovnou zařízeno její předvedení a její výslech bude níže následovati.
Kliš v. r. krim. obv. insp.
Z vazby věznice krajského soudu v Mor. Ostravě předvedena:
V Mor. Ostravě, dne 24. 4. 1946
Jiřina Muchová, nar. 18. 9. 1919 v Leskovci u Vsetína, tamtéž příslušná, t. č. ve vazbě věznice krajského soudu v Mor. Ostravě, svobodná, v domácnosti, řím. kat. vyznání, s obsahem výslechu obeznámena, vyzvána aby vypovídala pravdu, udává:
O partyzánském lazaretu v Leskovci u Vsetína jsem věděla avšak, kdo celou tuto akci zradil, že pak byla vyšetřována gestapem a z jeho strany provedené určité exekuce o tom nemohu ničeho udati. V době, kdy se stalo vypálení partyzánského lazaretu v Leskovci příslušníky gestapa byla jsem vězněna v Brně v Kounicových kolejích, věznice býv. služebny gestapa v Brně. Z vyprávění mého bratra Bohumíra Muchy15) z Leskovce u Vsetína jsem se dozvěděla, že celou akci měl prozraditi jistý Kotas16), který byl rovněž členem partyzánské skupiny Mursin dal se snad později do služeb gestapa. Dál by v této věci mohl udati bližší okolnosti jistý člen partyzánů téže skupiny Jan Martinec17) z Leskovce u Vsetína a Jan Juříček18) t. řeč. Valenta, kterému bylo rovněž celá tato akce známa. Kromě toho může hodně v této věci osvětliti Josef Machálek19) z Leskovce u Vsetína, který je sousedem vypálené usedlosti rodiny Jana Juříčky. Mimo to mohou také v této věci bližší informace podati členové býv. čet. stanice ve Val. Polance u Vsetína a jistý Kuděla20) a Surovec21). Snad četnický strážmistr Kuděla měl tehdy na celou skupinu dosti spadeno a chtěl tyto osoby, které se u Jana Juříčka scházeli dostati do vězení. Od Jistého Jana Hromady22) jsem se pak dozvěděla aby Kuděla od svého plánu upustil byl skupinou partyzánů Mursina podplacen a to z toho důvodu aby v této věci nečinil další úřední šetření. To by bylo všechno co bych mohla v této věci udati. Udala jsem vše podle pravdy a nic nezamlčela.
Přede mnou: Kliš v. r.
Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopii zde.
1) |
Antonín Foltýn (12. 2. 1916 Pavlovice - ?), syn rolníka Jindřicha Foltýna z Pavlovic u Kojetína 36 a jeho ženy Žofie, roz. Zapletalové, posledně bytem Ostrava Hrabová 69 - odbojář, dělník s Vítkovických železáren, předán Františkem Bednářem gestapu a na jeho radu podepsal spolupráci (dle gestapáka Cordese a Wagnera nepodal žádné zprávy). Ještě před zatčením prozradil nevědomky úkryt Karla Břenka u Arnošta Myslikovjana (více o Břenkově organizaci v knize Radomíra Sedi "Pět proti Gestapu"). Koncem roku 1944 poslán na kopání zákopů okolo Ostravy odkud uprchl. Od 4.1.1945 vstupuje do oddílu JŽ Prlov, od 15.3.1945 český zástupce velitele 2 sabotážního oddílu Kosti Kalabalina. 22.2.1945 se měl zúčastnit neoprávněné popravy Martina Hrtáně, která byla provedena v Ústí u Vsetína. Po válce měl krátkou dobu dělat správce Vizovických palíren. Po vypátrání jeho udajné udavačské minulosti z Ostravska byl zatknut a uvězněn v Ostravské věznici. Dle § 90 trestního řádu bylo proti němu zastaveno trestní řízení pro nedostatek důkazů. Zajímavostí je, že bydlel během války na stejné adrese jako Jan Juřička (zakladatel bunkru) u Gustava Vlčka, který kvůli židovskému původu své manželky schovával svoji dceru Alici u Anny Juříčkové v Leskovci. Z odbojové činnosti se dobře znal i s Jiřinou Muchovou z Leskovce, která byla po válce odsouzena v Ostravě k 6 letům žaláře za spolupráci s gestapem. Ručně psanou výpověď o Antonínu Foltýnovi od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. |
2) |
ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. |
3) |
Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti dále Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti dále Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy dále Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy a Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy. |
4) |
velitel Dajan Bajanovič Murzin (20. 1. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 12. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa), syn Fatkelbajana Galljamutdinoviče Murina a jeho ženy Fatimou Chasanovnou, roz. Enike - druhý velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, býval čestným občanem 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku. |
5) |
partyzán Jan Juřička (3. 7. 1899 Leskovec - 6. 1. 1982 Stará Ves nad Ondřejníkem), syn dělníka Josefa Juřičky z Půlčin a jeho ženy Anny, roz. Juřicové. Osobně domlouval založení bunkru, pocházel s Leskovce viz matrika narození. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911. |
6) |
Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. |
7) |
agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn stolařského mistra Rudolfa Bednáře s Chrlic 151 a jeho ženy Marie, roz. Fibicherové, posledně bytem Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – bývalého důstojníka čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. Záznam o svatbě v matrice Českého Těšína. František Bednář měl s manželou Evou pět dětí Evu, Zdenku, Marii, Marelu a ?, přes které ho gestapo vydíralo. |
8) |
partyzán Theodor (?) více informací zatím nezjištěno. |
9) |
partyzán Salaška (?) více informací zatím nezjištěno. |
10) |
partyzán Gríša (?) více informací zatím nezjištěno. |
11) |
partyzán Alex (?) více informací zatím nezjištěno. |
12) |
Jiřina Muchová (18. 9. 1919 Leskovec - ?), dcera rolníka Jana Muchy z Leskovce 7 a jeho ženy Veroniky, roz. Šťastné. Udaná agentem B105 Františkem Šmídem, v době Leskovecké tragédie zavřená v Kounicových kolejích. Podílela se na odhalení Břenkovi organizace a měla udat partyzány z Malenovic u Zlína. Jejím řídícím orgánem byl gestapák Steindorf. Po válce dostala 6 let těžkého žaláře a v roce 1949 propuštěna na amnestii. Provdala se za Aloise Muchu z Leskovce a bydlela do roku 1954 u paní Anny Juříčkové v Leskovci 1. Ručně psanou výpověď o Jiřině Muchové od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. |
13) |
Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn domkaře Ignáce Gureckého z Lubně a jeho ženy Anny, roz. Foldýnové - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin. Začleněn do transporu KL3, který odvezl zatčené odbojáře z Brna a Jihlavy do KT Mauthausen. Záznam o svatbě v matrice Slezské Ostravy. |
14) |
Žádný četník Surý během protektorátu na četnické stanici ve Valašské Polance ani v bývalém politickém okrese Vsetín nesloužil. Zřejmě záměna za vrchní strážmistra Jaroslava Surovce. |
15) |
Bohumír Mucha (24. 1. 1926 - ?) Leskovec 7, více informací zatím nezjištěno. |
16) |
Kotas (?) více informací zatím nezjištěno, ale tato informace dle pozdějšího šetření se zdá mylná. |
17) |
Jan Martinec (3. 7. 1914 - ?), syn rolníka Jana Martince z Leskovce 91 a jeho ženy Veruny, roz. Labajové, posledně bytem Leskovec 91 - partyzánská spojka, díky kterému nebyla tragédie v Leskovci ještě větší. Kdoví co by se stalo, kdyby neodvedl 15 partyzánů dvanáct hodin před akcí do Lhoty. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. |
18) |
Jan Juříček řečený Valenta (24. 5. 1910 Leskovec - 25. 4. 1990 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka z Leskovce 96 a jeho ženy Františky, roz. Šťastné, posledně bytem Leskovec 96 - když vypalovali Juříčkovu usedlost v Leskovci, byli u něho schovaní partyzáni ve stodole. Němci kolem nich v poklidu prošli, i když psy štěkali. Poté co přešly partyzáni utekli a Jan Juříček s manželkou naložili věci co po nich zůstaly na vůz a zakryli to hnojem. Zapřáhli koně a chtěli nechtěný náklad odvést nad pole, ale byli zadrženi hlídkou. Naštěstí vše dopadlo dobře a hnůj byl na poli i s věcmi bezpečně vyklopen. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. |
19) |
Josef Machálek (1. 1. 1922 Leskovec - 14. 8. 1990 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. |
20) |
Četník Karel Kuděla (?) - na stanici Valašská Polanka přišel 1. 11. 1938 ze stanice Město Albrechtice, tam se také po osvobození dne 5. 6. 1945 vrátil. |
21) |
vrchní strážmistr Jaroslav Surovec (22. 7. 1910 Rokytnice u Vsetína - ?), syn rolníka Jana Surovce z Ústí a jeho ženy Veroniky, roz. Volčíkové. Sloužil na četnické stanici ve Valašské Polance, spolupracoval s 1 čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky a odbojovou organizací Pro vlast. Ručil svým životem za bezpečnost velitele Murzina, když se léčil v Leskovci a v Senince. Po válce odešel na stanici SNB do Uherského Brodu. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911. |
22) |
nejspíše Jan Hromada (22. 8 1910 Leskovec - ?), syn rolníka Josefa Hromady z Leskovce 69 a jeho ženy Františky, roz. Šťastná, posledně bytem Leskovec 69. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. |