Obec leží 6 km jižně od Vsetína v údolí, které odděluje Vizovické vrchy od výběžků Javorníků. Prochází tudy silnice od Vsetína k Horní Lidči a k Valašským Kloboukám. V obci je železniční stanice. Poštovní úřad je ve Vsetíně a ve Valašské Polance. Matriční úřad se nalézá ve Vsetíně. Obcí protéká potok Senice, který je levobřežním přítokem Vsetínské Bečvy. Nadmořská výška  dosahuje 375 m. Katastr obce měl v roce 2001 výměru 985 ha. Podle sčítání z r. 2001 zde žilo 663 obyvatel (337 žen) a bylo zde 207 domů s 233 byty. Patnáct bytů bylo určeno k individuální rekreaci. Název se objevuje ve starších latinských pramenech ve tvarech Lestzna (1361), Lescowecz (1363), Leschow (1367), v českých pramenech v podobě Leskovec (1481), Lijskowecz (1578), Leskowecz (1670), Leskowetz (1718), Leskowetz (1751, 1846), Leskowietz (1872), Leskovec (1846, 1872). Název je odvozen od slova „léska” či „líska” a znamená tolik, co ves založená v lískovém porostu. V místním nářečí se užívá pojmenování Léskovec, z Léskovca, o Léskovcu, na Léskovec, Léskovjan, léskovský.Názvy částí obce a tratí: Na Lukách, Na Ploštinách, Na Polúškách, U Čokavců, U Jamů, U Kupčáků, U Lúckých, U Machálků, U Martinců, U Mynářů, V Jamě, Hořansko, Dolansko. Jeden z prvních místopisů napsal pan učitel Josef Leopold Zelený viz zde a zde. Na obecní pečeti z roku 1748 je zobrazena lísková ratolest s lískovým ořechem odkazující k původu názvu obce. Ves Leskovec se připomíná v písemných dokladech poprvé v roce 1361 v souvislosti se spory o hranice území cisterciáckého kláštera Smilheim ve Vizovicích s jeho sousedy. Klášter své vlastnické právo k Leskovci uhájil. Ves potom sdílela osudy vizovického panství až do roku 1574, kdy se stala spolu s Polankou natrvalo součástí brumovského panství (později Brumov I). Za třicetileté války Leskovec proslavil syn zdejšího fojta Macek Ondra Jedlička, řečený také Píšťalka, který jako zbojnický hejtman po šest let loupil se svou tlupou kolem Olomouce, Lipníka a Jívové, než byl dopaden a popraven roku 1638 v Olomouci. O Matěji Ondrovi více zde. Roku 1656 bylo v Leskovci 26 usedlostí, z toho tři pusté. Čtyři z usedlostí byly ve velikosti jeden a více lánu, 13 bylo ve velikosti 2/4 až 7/8 lánu a dále tam bylo šest domkařů.

Roku 1670 bylo v Leskovci zjištěno celkem 29 usedlostí, z nichž však šest pustých, což znamená, že od roku 1656 sice nově vznikly tři usedlosti, ale i ty byly opuštěny viz výpis zde. Jako příčina zpustnutí je ve čtyřech případech uvedeno zběhnutí hospodářů. Roku 1745 obec uzavřela smlouvu o robotních povinnostech s vrchností v tom smyslu, že měla platit 150 zlatých ročně. Kromě toho byl každý sedlák povinen odpracovat deset dnů jeté¹⁾  a šest dnů pěší roboty²⁾. Podsedník a chalupník šest pěších robot. K dalším povinostem náleželo svážení fůr sena do vsetínského pivovaru a dovoz piva a vína do šenku v Leskovci. Dalším narovnáním z roku 1772 byly pak povinnosti poddaných k šenku v Leskovci ještě zvýšeny. Roku 1758 došlo ke sporům o obecní pastviny na Jahodném, které vrchnost nechala zorat. Podle tereziánského katastru bylo v Leskovci 433 a půl měřice orné půdy, 5 měřic zahrad, 490 měřic a půl měřice lad, 141 a půl měřice pustin, 26 měřic pastvin a louky na 58 a půl fůry sena. Co do rozsahu usedlostí byli v Leskovci čtyři celoláníci, třináct půlláníků, pět osminkářů a sedm chalupníků. Každý celoláník a půlláník robotoval se dvěma koňmi tři dny v týdnu, osminkář musel vyslat jednoho pěšího robotníka tři dny v týdnu a chalupník jednoho pěšího jeden den v týdnu.Po roku 1848 byl Leskovec obcí střední velikosti s českým evangelickým obyvatelstvem. Ve 2. polovině 19. století zasáhlo obec silné vystěhovalectví do Texasu. Roku 1900 činila výměra hospodářské půdy 944 ha, z toho pole 456, pastviny 331, lesy 102, louky 52 ha a zahrady 3 ha. Stav dobytka v témže roce: šest koní, skot 320 ks, brav 15 ks. Živnosti roku 1911: tři hostince, z toho jeden spojený s krupařstvím a řeznictvím, kovář, krejčí, krupařství, tři mlýny, dvě pily. V obci bylo v 19. století rozšířeno tkalcovství, domácká výroba dřevěného nářadí, kapesních nožů, březových metel a košíků. Počátkem 20. stoletíse obyvatelé živili např. i vysekáváním kůží pro obuvnický průmysl ve Zlíně.K nejčastějším příjmením v obci patří Hromada, Mucha, Šťastný, Vychopeň.Leskovec byl před r. 1849 součástí panství Brumov I., které náleželo k Hradišťskému kraji. V letech 1849–1909 byla obec součástí politického okresu Valašské Meziříčí a spadala do obvodu okresního soudu Vsetín. Přechodně v letech 1855–1868 byla součástí tzv. smíšeného okresu Vsetín. Roku 1909 se stala součástí nově zřízeného politického okresu Vsetín. Leskovec náležel původně do obvodu farního úřadu ve Vizovicích. Od roku 1777 k obvodu kostela a tím i školy ve Valašské Polance. V zimě vždy učil děti v Leskovci místní člověk. Učitel z Polanky docházel do Leskovce dvakrát týdně. Roku 1851 byla v Leskovci zřízena evangelická škola reformované konfese, pro kterou byla v letech 1851–1852 postavena samostatná budova. Kvůli nesouhlasu reformovaného sboru ve Vsetíně se tato soukromá škola stala veřejnou až v roce 1881. Roku 1892 byla pro ni postavena nová budova, která byla v roce 1930 zvýšena o jedno poschodí a v roce 1979 a 2015 rekonstruována. Děti z vyšších ročníků v současnosti navštěvují školu ve Valašské Polance.

Roku 1900 bylo v Leskovci 485 evangelíků a sedm katolíků. Roku 1930 se 579 obyvatel hlásilo k evangelickému náboženství, dvanáct ke katolickému a jeden byl bez vyznání. Osobní sčítací listy včetně přízvisek domů a soupisu pozemků od pana učitele Josefa Leopolda Zeleného najdete zde. Obyvatelé Leskovce byli již v 18. století převážně protestantského vyznání a to navzdory dlouhému období protireformace. Projevilo se to zejména v letech 1777–1781 v jejich účasti ve hnutí evangelíků za náboženskou svobodu. Po vydání tolerančního patentu roku 1781 se evangelíci z Leskovce stali příslušníky evangelického sboru ve Vsetíně. Po jeho rozdělení přestoupili k Hornímu (reformovanému) a menší část k Dolnímu (luterskému) sboru. Bohoslužby evangelíků reformovaného vyznání se konaly v budově školy. Příslušníky obou farních sborů zůstali i po opětovném sloučení obou vyznání a vytvoření Českobratrské církve evangelické. Roku 1940 byl v Leskovci vytvořen filiální sbor Českobratrské církve evangelické, který se roku 1954 osamostatnil a v letech 1960–1963 si postavil sborový dům. V období mezi válkami působily v Leskovci dva spolky – Tělocvičná jednota Sokol (založen roku 1893) a Sbor dobrovolných hasičů (založen roku 1922). V Leskovci měly roku 1934 místní organizace zastoupení těchto politických stran: agrární, národně socialistická a sociálně demokratická. Největší vliv v obci měla agrární strana, která při volbách získávala polovinu až dvě třetiny hlasů. Ve volbách roku 1946 získaly nejvíce hlasů strany komunistická a sociálně demokratická. Na konci druhé světové války řada zdejších občanů poskytovala podporu partyzánům.

Nejvýznamnějšími stavbami mezi válkami byla regulace potoka Senice dokončená roku 1932. Obec byla elektrifikována v roce 1937. Roku 1972 byl otevřen kulturní dům, v roce 1974 samoobsluha a roku 1979 budova mateřské školy.

Po roce 1990 byla obec napojena na veřejný vodovod z vodního díla Karolinka-Stanovnice (1992). Rekonstrukcí prošel i hřbitov a a v letech 1994–1995 se vybudovala obřadní síň. K dalším stavebním a revitalizačním činnostem v obci patří střešní nadstavba budovy základní a mateřské školy (1996), generální oprava veřejného osvětlení (1997),plynofikace (2000–2001), výstavba dětského hřiště (2012), zbudování splašková kanalizace (2014–2016), náměstíčka (2015) a opravy zázemí fotbalového oddílu (2016).zde

Ladislav Baletka (vydáno v knize o obcích Valašska)

V období 1. světové války se ani Leskovci nevyhnula mobilizace a část mužů (88 odvedenců) musela narukovat na frontu. Někteří se dostali do ruského, italského či francouzského zajetí a z pěti z nich se stali legionáři. Roku 1934 byl na místním hřbitově zbudován pomník padlým v 1. světové válce (1914–1918) (informace o obyvatelích leskovce za 1. světové války najdete zde, obdobné seznami jsou na obce Seninka, Prlov, Ratiboř, Výšovice). Dne 1.  května 1919 byla zasazena lípa svobody a proslov měl pan učitel J. L. Zelený (daný proslov najdete zde).

Na památku Leskovské tragédie (vypálení Juříčkova mlýna) probíhá v Leskovci každoročně hasičská soutěž O pohár Juříčkova mlýna. Číslo popisné po vypáleném mlýnu převzala budova obecního úřadu. Z naší obce byla do rožnovského muzea přemístěna hoferská chalupa jako ukázka obydlí nejchudší valašské společenské vrstvy (o chalupě z Leskovce článek od J. Fialy zde). Chalupa byla postavena v polovině 19. století.

V Moravském zemském archivu v Brně - Státním okresním archivu ve Vsetíně jsou uchovány tři kroniky obce Leskovce. Jedná se o kroniku obce z let 1920 - 1934, o školní kroniku z let 1876-1939 a 1945-1948 (mimo období protektorátu), o školní kroniku z let 1940-1945 (z období protektorátu). Děkujeme tímto panu PhDr. Tomáši Baletkovi za schválení jejich zveřejnění. Další dokumenty z Moravského zemského archívu - Státním okresním archivu ve Vsetíně najdete zde.

Více černobílých fotografií  z Leskovce najdete na stránkách zde.