Dálnopis odeslaný po akci velitelstvím SS-policejníhn pluku 21 v Brně 12. listopadu 1944 kolem půlnoci oznamoval:

Einsatzkommando Rubsam hlásí:

Dne 12. 11. 1944 ve 12.10 hod. narazily sily 11. roty SS-policejníhn pluku 20 v Bystřičce, okres Valašské Meziřiči, 9 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí, na ruskou skupinu ,bandy'. Sila 5 mužů a 1 žena. Došlo k ostré přestřelce. ,Bandité' stříleli ze stodoly bez přestání z kulometu. Ztráty nepřítele: 2 mrtví, z toho 1 žena (známá ruská telegrafistka). Tři zatčení, z toho 1 zraněn při boji zblízka. Vlastni ztráty žádné. Ukořistěno: 1 kompletní vysílací stanice, zaznamenávaná zpravodajská hlášeni, dorozumívací kódy, 1 ruský samopal se třemi zásobníky, jedna puška.

Stodoly rolníka Josefa Štůska, protektorátního příslušníka v Bystřičce, byla při akci proti ,banditům' zničena střelbou. Při tom shořely zásoby munice a 1 čs. kulomet.

Štůsek s rodinou (4 muži, 2 ženy) byli zatčeni a se 3 zajatými ruskými partyzány předáni bezpečnostní službě (SD) 6 Horní Bečvě. ,Bandité' se přiznali, že patří ke skupině Murzína.

StAr Brno; B 252. kart. 102, dálnopis č. 516, 12. 11. 1944.

K dalšímu osudu rodiny Štůskovi, případně k nepodloženým dohadům o zradě, zaznamenal kronikář v pamětní knize obce Malá Bystřice toto: „Štůskova rodina byla ještě ten samy den propuštěna a Němci vojenským autem nazpět přivezena. Takovéto loajální chování od Němců dalo podnět k různým dohadům. Po návratu Josefa Štůska a jeho rodiny byl jsem u něho na návštěvě. Na otázku, jak se měl, řekl že moc dobře, jelikož zajatý partyzán byl velkým důstojníkem, kterého i Němci respektovali, a ten dosvědčil, že o ubytování partyzánů ve stodole hospodař vůbec nevěděl. Obdarován říšskými cigaretami byl propuštěn.

Takovéto Štůskovo vyprávěni, jeho obdarováni a rychle vyřizování náhrady za utrpěnou škodu na shořelé stodole a strojích vrhlo na Štůska podezřeni ze spolupráce s Němci, což mělo za následek tajně vyšetřování ze strany partyzánů a občanů ilegálně činných. Jedna z příčin, které vedly k usvědčení Štůska, byla, že jmenovaný byl podomním obchodníkem s dřevěným náčiním, se kterým nejčastěji jezdil do Sudet. Německé řeči byl dobře znalý a s Němci sympatizující. Po obsazeni vlasu německým vojskem jednou v hostinci u Kočibů zpíval německou hymnu, přičemž na jeho rozkaz museli stát všichni v pozoru, což melo za následek určitou nedůvěru a opatrnost až do jeho konce.

Tak jsem se již předem zmínil, z celého chováni a z výpovědí Josefa Štůska vzniklo podezření, že on sám zradil partyzány a nastalo šetřeni v té věci. Jak se šetření vedlo, to napsat nemohu; ale myslím, že nejvíce zavinily jeho zamotané a nesouvislé řeči, strach a různé jiné okolnosti, že byl usvědčen a odsouzen. Dne 12. ledna 1945 byl devíti ranami z automatu přes okno zastřelen.

Z podrobnějších sledováni bylo zřejmo, že mu nezáleželo na vlasti naší ani na národu českém, jeho idea byla nahromadit co nejvíce majetku. Dokazuje to i to, že ten samý den 12. 1. 1945, kdy byl zastřelen, přišel asi v sedm hodin z Rožnova p. R. a měl vyřízeny všechny formality o nejbližší dodávce strojů, utěšoval se, že bude mít stroje lepší než ty, které shořely, že žádný takové v obci mít nebude, jako on.

A pak přišla smrt zastřelením, kterou dle zjištění provedl sovětský partyzán Nikolaj Kuzmin. Dle pozdějších zpráv měla být vyhlazena cela Štůskova rodina, od čehož bylo opuštěno.

Pozdější šetření, které se vedlo po válce, nevneslo do věci žádné jiné světlo, tudíž to, co jsem napsal, zůstává pro paměť nezměněno.

Úřední hlášení o zastřelení Josefa Štůska 12. ledna 1945 v devět hodin večer podávané četnickou stanicí, rovněž uvádí, že „pravděpodobně to byli partyzáni ze msty. že u Štůska byli v jeho stodole 12. 11. 1944 dva partyzáni zastřeleni a další zajatí. " - StAr Brno, B 314, kart. 2, dálnopis č. 119, 13. 1. 1945.

Kronikář : Josef Škabraha č. 47 na Berankách 245 soused Josefa Štůska.

Fotokopie popisu zde.