VALAŠSKÉ PASEKY ŽALUJÍ NA NĚMCE

To byl ráz partyzánské výstavy v Praze, Na příkopě ve výkladních skříních Domu lidového umění.Uvádíme část velké obžaloby Němců za zločiny napáchané na našem lidu a jeho pomocnících, partyzánech.Tragedie na pasekách „U Juříčků“ … je tragedii hrdinného utrpení našeho lidu a tragedii hrdinství bojovníků, nesoucích k nám vyšší ideály lidství.Pokojné horské zátiší Juříčkova mlýnu v Leskovci u Vsetína stalo se dne 3. dubna 1945 jevištěm jedné z největších tragedií této války na Valašsku.V klínu krásné přírody se už dávno tajně scházívali naši chlapci z daleka široka. Tam poslouchali zahraniční rozhlas, tam se radili a kuli plány, jak co nejúčinněji přispěti ke svržení nenáviděných Němců. Tam se také tvořila platná buňka odbojové organisace „Pro vlast“, a tam se soustřeďovaly i nitky bojové síly I. čs. Partyzánské brigády Jana Žižky. Zde našli široké pole působnosti sovětští patrioti v boji proti fašismu, ať už to byli běženci z německého zajetí, nebo školení odborníci a organisátoři partyzánského hnutí, dopravení k nám letecky. Zde našli bojovníci svobodu a práva lidu dveře vždy dokořán otevřeny a zde také bojovali ruští vlastenci za naši svobodu jako za svou. Tam mezi těmito hrdiny nové doby platilo heslo „Bít Němce a zničit fašismus.“A všude, kde toho bylo třeba, objevovali se neohroženě ruští hrdinové spolu s našimi lidovými bojovníky – partyzány a věrně v bojové pospolitosti a vzájemném pochopení bok po boku plnili svůj úkol jenž byl pro ně samozřejmým… Mstili křivdy násilníků páchané na bezbranných…Tam na horách u našeho prostého lidu došlo k vzájemnému pochopení mezi utlačovaným lidem a těmi, kteří přišli sem, aby mu pomohli setřásti tlak cizácké poroby. Tam se upevnila myšlenka všeslovanská, tam byl dán základ pro náš zásadní postoj ve světě. Tam čerpal náš lid pevnou víru v SSSR v dobách nejtěžších a tento náš lid bude vždy vděčný těm, které si oblíbil a kteří mu přirostli k srdci. Nezapomene těch, kteří dovedli s ním žíti a umírati. Koncem října 1944¹⁾ uchýlil se sem na paseky ruský běženec z německého zajetí Kosťa^2). Po dlouhých útrapách v zajetí a na útěku našel tento statečný moloděc otevřená srdce prostého lidu na pasekách. „Kde bys chodil,“ říkali mu hladovému, nemocnému a roztrhanému, „tady“ jako doma. Dostalo se mu zde všeho , čeho mu byla třeba, i řádného lékařského ošetření. Partyzánští lékaři přes nesmírné potíže a pod různými záminkami neohroženě poskytovali pomoc potřebným partyzánům.Když se Kosťa dostatečně zotavil, opatřili mu chlapci spojení se štábem partyzánské brigády, která už tehdy Němcům naháněla hrůzu. Byl zařazen do skupiny Petra Buďka, který znal jediné dorozumění s Němci – mluvou automatu. Partyzáni se rozhodli, že v Juříčkově mlýně vybudují partyzánské středisko pro oblast Javorníků, Vizovska a Hošťálkovska. Za účasti celé Juříčkovy rodiny vybudovali tam bunkr, vyhovující zvýšeným požadavkům doby, kdy už celý valašský kraj žil ve znamení partyzánského odboje. Bunkr byl umístěn tak, že jen zasvěcenci se do něho mohli dostat. Pod obytným stavením byla zřízena obývací a pracovní místnost a vyhlouben další prostor jako skladiště partyzánských potřeb. Zde byla umístěna vysílací stanice, rozmnožovací stroj, psací stroje, uskladněny zbraně, střelivo, potraviny, oděvy, propagační a tiskový materiál všeho druhu. Vchod do bunkru byl pečlivě zamaskován. Bunkr byl současně také lazaretem pro raněné a nemocné partyzány. Byla tu také dílna na opravu zbraní.Zde se řešily situace a plánovaly úkoly, sem se soustřeďoval zpravodajský materiál pro partyzánský štáb. Partyzáni odtud vycházeli na akce a sem se vraceli k oddechu. Zde se utužovalo bratrství českého národa, slovenského a ruského. Těsně před osudným 3.dubnem hlásily partyzánské spojky prohlídku leskoveckých pasek. V té době byly dvě bojové partyzánské skupiny v horách na akci proti Němcům a v bunkru zůstali jen ranění partyzáni.Ve dvě hodiny v noci na 3. duben počaly německé oddíly SS obkličovat spící paseku a Juříčkův mlýn se tří stran. Za svítání zahájili palbu na nic netušící Juříčkovu usedlost. Zděšení obyvatelé domu byli vyburcováni ze spánku a domnívali se, že je to jedna z oněch krutých prohlídek, na něž už si kraj zvykl. Po střelbě se však Němci vedrali do domu a násilím vyvlekli ven celou bezbrannou Juříčkovu rodinu. Starého Juříčka, otce rodiny uvázali ke stromu a započali strašlivý výslech. Sháněli se po partyzánech a Rusech, zřejmě bez výsledku., Mezitím 19letý synek Jan Juříček se gestapákům vytrhl a za zběsilé palby utekl do přilehlé stodoly, kterou esmani zapálili. Ze stodoly už nevyšel, volil raději smrt v plamenech, než by se vydal d rukou vrahů³⁾.Rozběsnění Němci doráželi na 16letou dceru Františku a když odpírala vypovídat, beze slova ji zastřelili a ještě umírající hodili do plamenů. Týž osud hned na to stihl starého Juříčka. Žena Juříčka s očima plnýma hrůzy musila přihlížeti strašlivé smrti svých dětí a svého muže. Skoro šílená bez výslechu byla rovněž zastřelena a hozena do ohně. Nejmladší dcera, 13letá Marie, zůstala sama a prožívala celé hoře této hrůzy. Snad ani dost dobře nechápala, co se to u nich děje. Stála hrdě a odpírala jakoukoliv odpověď. Mezitím slídící psi gestapáků vyčenichali maskované okénko bunkru a velitel esmanů dal ihned střílet pancéřovými pěstmi do sklepních a chlebových stěn. Ukrytí zranění partyzáni Rusové, Vasil, Saška, Kosťa, komisař Sergej a Čech Oldřich Kaňok z Frýdku⁴⁾, vyzbrojeni dvěma puškami, jednou pistolí, revolverem a několika granáty opětovali z bunkru palbu. Gestapáci měli mrtvé i raněné⁵⁾. To vneslo zmatek do jejich řad, ale zvýšilo i jejich zuřivost. Gestapák, vyslýchající dcerku Marii, vhodil ji živou do hořící rodné chalupy. Zohavená, zuhelnatěná mrtvola tohoto dítěte byla pak nalezena v komůrce, kde tak často spávali ti, které měla tak ráda a pro něž vykonala, co bylo v jejich silách…Nyní nastalo hotové peklo na pasece…Palba z pušek a kulometů snesla se na hořící usedlost a ostřelováno bylo místo vedle místa. Výbuchem pancéřové pěsti byl vyhozen do vzduchu chlév a tajné dveře bunkru vypadly. Jimi vystoupili partyzáni, Rusové Kosťa se zraněným Vasilem, odhodláni na život a na smrt. Pokoušeli se probíti si cestu uzavírací palbou a kordonem nepřátel. Jako zázrakem se jim oběma podařilo proniknout obklíčením, doplížiti se k mlýnskému kolu, kde se jim podařilo skrýti se v odtokové prostoře. Plných dvanáct hodin musili ztráviti ve vodě chvílemi vařící žárem plamenů, zraňováni padajícími částmi hořících krovů a praskajícími břidlicemi. Vysíleni a nervově vyčerpáni bojem a hrůznou podívanou unikli teprve následující večer za tmy do hor. Zbylí tři partyzáni padli postupně v hrdinném boji proti přesile, způsobivše nepříteli velmi citelné ztráty.Zraněny parašutista Saška byl dobit výbuchem granátu, komisař poručík Sergej vystřílel všechny náboje a posledním usmrtil sám sebe, aby se nedostal živ do rukou Němců. Nejmladší z nich Oldřich Kaňok, bojoval  vyzbrojen pouze bubínkovým revolverem a padl v zběsilé palbě nepřátel⁶⁾. Třetí raněný, ranhojič Bláha, byl Němci zajat a živ odveden.To je prosté vylíčení dramatu na Juříčkově pasece. Rodina Juříčkova spolu s padlými položila za Svobodu vlasti vše, jmění, krev i život. Chudí, věrní, hrdí, za svobodu vždy ochotni obětovat i to poslední, čistých srdcí a ryzích charakterů jsou naši prostí lidé. Vyšlo ve SVĚTĚ SOVĚTŮ roč. VIII č.17 – 12.říjen 1945