Svědectví "Alice od Juříčků"

Rozhrnu-li mlhu let ve svých vzpomínkách, objeví se mi velmi často samota leskoveckého mlýny v půvabném koutu Valašska nedaleko Vsetína.

Toto malebné místo se mi stalo na několik let mého mládí domovem. Domovem podivným, domovem úkrytem, domovem plným lásky a žel i domovem, kde příliš často obcházela smrt. Tenkrát mi bylo osmnáct let.

Když v roce 1942 zahynula v koncentračním táboře Osvětim moje maminka, na radu přátel a pravděpodobně na poslední chvíli jsem se uchýlila do laskavé náruče Anny Juříčkové v Leskovci. Tehdy jsem netušila rozsah hrdinství mých nových přátel, kteří všemožně pomáhali nedaleko ukrytým partyzánům. Ti s pomocí další Juříčkovy rodiny na pasekách ve mlýně vybudovali solidní bunkr s tajnou vysílačkou, rozmnožovacím strojem, skladištěm zbraní, ba dokonce i jejich opravnu.

„Juříčky z Pasek“, jak se domácky říkalo, jsem velmi dobře znala. Vzájemně jsme si pomáhali. Oni mně stravou, já jim šitím. Blížil se konec války. Počátkem dubna 1945 byla svoboda téměř na dosah ruky. Fašisté však s nebývalou zarputilostí dokazovali svou nelidskou brutalitu. Dne 2. dubna¹⁾ v ranních hodinách bez předchozí výstrahy přepadli palbou leskovecký mlýn. Z budovy násilím vyvlekli celou rodinu. Uvázali ke stromu otce Jana Juříčka, strašlivě jej mučili, aby prozradil sídlo partyzánů. Devatenáctiletý syn Jan se vytrhl gestapákům, vběhl do hořící stodoly a raději uhořel v plamenech. Šestnáctiletou Františku zastřelili spolu s otcem, když odmítla vypovídat. Stejný osud stihli matku Františku. Mezitím slídící psi gestapa objevili blízký bunkr s pěti partyzány. Došlo k nerovnému boji. Kosťa, Vasil, Saška, komisař Sergej a Čech Oldřich Kaňok z Frýdku²⁾ bojovali do posledního dechu.Při zpáteční cestě gestapáci zjistili, že u mlýna zůstala ještě čtrnáctiletá dcera Marie, kterou ve své nepříčetné zběsilosti upálili zaživa v plamenech mlýna.

Toto je příběh jedné rodiny, rodiny Juřičků z Leskovce. V místech, kde stával mlýn,zůstaly jen základy. U nich je pomník, kolem ticho, přerušované ptačím zpěvem. Opět je jaro. A já, „Alice od Juříčků“, stojím v místech, která jsou svědectvím strašné 1idské zvůle, ale i nesmírného hrdinství.

Alice Vlčková³⁾

událost se stala v úterý 3. dubna 1945 den po velikonocích.

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách. Nesprávně je uváděn partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) –velitel oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista.

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii,

Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.

Partyzáni Kosťa a Vasil se zachránili v betonovém potrubí odvádějící vodu od vodního kola.

autorka se skutečně ukrývala v Leskovci u paní Anny Juříčkové v horní části obce (Leskovec č.p. 1), vedle Řezníčkova mlýna. Její vyprávění se značně liší od svědectví očitých s