×

Podpořte nás - text

Přátelství na věčné časy

Byli to zaměstnanci našeho závodu, kteří v době kruté nacistické okupace poskytovali nejen pomoc, ale i úkryt a potravu sovětským vojákům a partyzánům.
V Leskovci kde stával Juříčkův mlýn, bydlel taky náš zaměstnanec Antonín Juříček1)se svým bratrem Josefem2). Desátého září roku 19443) zaklepal na dveře jejich chaloupky poručík sovětské armády Konstantin Jefimovič Kalabalin4), který byl na útěku z koncentračního tábora v Hamburku5), kde byl vězněn. Tělesně už byl naprosto vyčerpán. Bratři ho ukryli, živili a v noci pak společně poslouchali sovětský rozhlas. Začátkem ledna 1945, kdy už byl poručík Kalabalin zdráv, odešel do bunkru v Juříčkově mlýně, kde se připojil k partyzánům a vycházel s nimi na akce proti nacistům. V ono osudné úterý, kdy byl Juříčkův mlýn vypálen, odešel poručík Kalaballin po půlnoci s 30 partyzány na akci, a tak se zachránil6).

 

1)

Antonín Juříček (18. 7. 1906 Leskovec - 6. 2. 1983 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Josefem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Josefem ve své chalupě v Leskovci 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Jako jediný z bratrů zůstává policejně přihlášený a pracuje dále v Zbrojovce Vsetín až do února 1945, kdy se začíná starat o svoji nemocnou setru Rozárku. Po úmrtí Rozárky již nenastupuje do práce, ale tovární průkazku Waffenwerke Brünn a.g. Werk III. - Wsetin si ponechává. Tato průkazka mu později při Leskovské tragédii asi zachránila život, protože v osudný den 3. dubna 1945 byl u své chalupy legitimován gestapáky. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

2)

Josef Juříček (3. 10. 1902 Leskovec - 4. 2. 1980 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Antonínem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Antonínem ve své chalupě v Leskovci 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Na podzim roku 1944 odchází do ilegality a stává se členem 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Po odepsání z evidence obyvatelstva ho začalo hledat gestapo. Záznam o narození v matrice Horního sboru ve Vsetíně. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

 3)

 Kosťa, když přišel do Leskovce, tak byl od září 1944 do ledna 1945 (přes 4 měsíce) v chalupě čp. 102 u Antonína a Josefa Juříčkovi, až v lednu 1945 šel do mlýna.

 4)

 partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

 5)

 zde je nepřesný údaj, partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa byl v zajateckém táboře Oflag XIII B 3  km jižně od města Hammelburg v Dolních Frankách, Bavorsku. Zdřejmně došlo k záměně měst.

 6)

zde je nepřesný údaj, partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa byl ve mlýně a zachránil se betonové rouře odvádějící vodu  spolu s partyzánem Vasilijem Fjodorovičem Sapelnikem (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, který měl údajne zemřít ve zberném táboře v Malackách. 
TOP