×

Podpořte nás - text

Tragédie v Juříčkovém mlýně

Čas neúprosně ubíhá, hodina po hodině, den po dni, rok po roku. Jen vzpomínky nám zůstávají. Bude tomu co nevidět 37 let, co jsme na začátku roku prožili utrpení a pak radost z osvobození od Německé šestileté poroby. A vzpomínky jsou stále živé.
V dáli na Slovensku duní děla. Jsou velikonoční svátky, svátky jara a míru. Na stráních rozkvétají první prvosenky, podběl a plicníky. Velikonoční pondělí 2.dubna 1945. V Juříčkově mlýně spí celá rodina, v bunkru pod stavením pět partyzánů v čele s poručíkem Sášou Kolliarovem1). Je tu i mnich Agapatius Bláha2), který vesměs ošetřoval raněné. Komu by napadlo, že ustupující německá armáda by se vzmohla na nějakou protipartyzánskou akci. Pravda je však jiná.
Němci v nočních hodinách v síle asi 300 mužů se psy zužují stále více kruh kolem mlýna. V ranních hodinách 3.dubna při rozbřesku padne první rána z pancéřové pěsti. Pak hned začali pálit ze všech zbraní, které měli sebou. Jindy tiché údolíčko rázem naplňuje hrůza válečného běsnění
Z bunkru vybíhá partyzán Sergej3) a pálí zběsile ze svého automatu, za ním vybíhá raněný poručík Saša Kolliarov  a český partyzán Oldřich Kaňok4). Všichni jsou skoseni střelami kulometů5). Ošetřovatel Agapatius Bláha sedí u padlých partyzánů, střeli piští kolem něj a on nemůže střílet, jeho víra mu to ani nedovolí. Oheň a dým hořícího stavení ho dusí. Zvedá ruce a nechává se zajmout .
Dva sovětští partyzáni Kosťa6) a Vasil7) využijí spadlé střechy a podařilo se jim uniknout do mlýnského náhonu. Vlezli do betonových rour. V ledové vodě leží 16 hodin. Teprve večer se jim daří přes stráže uniknout.
Na Němce už nemá kdo střílet. Padesátiletý Jan Juříček8) a jeho manželka Františka9) a tři děti vycházejí z hořícího domu. Němci otce svazují a vedou na provaze jako psa. Přivázali ho ke stromu a surově vyslýchají. Bez milosti jej zastřelili, pak jeho manželku, devatenáctiletého syna Janka10) i patnáctiletou Františku11). Nejmladší třináctiletou Marušku12) nechávají se na to všechno dívat. Neboj se, dorážejí na ni, nic se ti nestane, všechno pověz.  Ona na to, já nic nevím. Gestapák na ní začíná řvát. Nepovíš-li, uděláme to s tebou jako s nimi!!! Maruška odhodlaně odpovídá – když jste zastřelili tatínka a maminku zastřelte i mně. Gestapák ve vzteku přikládá hlaveň pistole na spánek statečné Mařenky. Třeskla rána. Nad údolím zazněl srdcervoucí výkřik třináctileté Juříčkovy dcery13).…
Uplynul duben a na leskoveckou dědinou se rozbřeskl slavný den – 4. květen 1945. Země voněla kvetoucím hlohem a žlutě zardělými kropáčky. Vy mrtví z Juříčkova mlýna, Ploštiny, Prlova, vařákových pasek a dalších osad, z koncentračních táborů a bojišť, vy všichni jste se tak těšili na ten slavný den. Nedočkali jste se. Ale vašich obětí nebylo a nesmí být zapomenuto. Protože krásný květ naší svobody vykvetl z vašich statečných srdcí a byl zalit vaší vlasteneckou krví. Ani smrt nad vámi nemohla zvítězit, protože jste umírali statečně.
                                                                                                                                                                                            Josef Řezníček

1)

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.

2)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

3)

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

4)

Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.

5)

výpovědi svědků celí tento odstavec popisují  jinak, Oldřich Kaňok se měl zastřelit ve chlévě viz.  výpovědi svědků.

6)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

7)

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

8)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

9)

Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

10)

Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

11)

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

12)

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

13)

výpovědi svědků celý tento odstavec popisují  jinak  vyz.  výpovědi svědků.

 

TOP