Tragédie partyzánské nemocnice | JUŘÍČKŮV MLÝN

×

Tragédie partyzánské nemocnice

3. dubna tomu bude 38 let. Byly svátky jara. V tichém leskoveckém údolí se ozýval jen potok, který odnášel vody z tajícího sněhu. Kolem něj kvetly prvosenky, blatouchy a plicníky. Z dálky ze Slovenska, zaznívalo dunění děl postupující Rudé armády a 1.čs. armádního sboru v SSSR.

I v Juříčkově mlýně měli radost z přicházejícího jara. Hospodář Juříček1) se svým devatenáctiletým synem Jankem2) se už pustili do jarních prací na poli. Pole v té době, kdy vládl okupanty zavedený lístkový systém, bylo lidem vším. Živilo celou rodinu i další lidi.

Jan Juříček, člověk – vlastenec nenavádějící fašisty – pod svým stavením zřídil dobře maskovaný bunkr pro pronásledované fašismem, naše i sovětské partyzány. Byly zde umístěny i vysílačky a lazaret pro raněné příslušníky 1. čs. Partyzánské brigády J. Žižky. Byl to pro rodinu přetěžký úkol živit řadu příslušníků odboje a prát jim. A navíc stálé břemeno – nebezpečí prozrazení. Němečtí fašisté nasadili proti odbojovému hnutí špicly a udavače, kteří se do něj snažili vetřít. Za jidášský groš pak zrazovali. O Juříčkově mlýně Němci věděli od svých konfidentů už několik měsíců před tím, chtěli však past sklapnout, až v ní bude velitel brigády Murzin3).

A tak ze 2. na 3. dubna se stahoval na 500 esesmanů trestného oddílu k Juříčkovu mlýnu. Už časně ráno přijížděly posily dalších fašistů auty a autobusy. Mlýn spal, nikdo nic netušil. Všichni byli náhle probuzeni silnou detonací. Proti Juříčkovu mlýnu byla odpálena pancéřovka. Nato začali fašisté zběsile pálit ze všech zbraní proti stavení. Vyšel z něj hospodář Jan Juříček, Němci přerušují palbu a hne do uvazují ke stromu. Po něm vyvádějí syna Janka, z domu manželku Františku4), šestnáctiletou dceru Františku5)a o dva roky mladší Mařenku6). Jana Juříčka bijí pažbami. Když padá na zem, zvedají ho a posílají, až dovede „své“ partyzány. A také ať vyvede ze stáje všechen dobytek. První z bunkru vychází ošetřovatel mnich A. Bláha7) a zvedá ruce. Po něm vybíhá partyzán Rus Sergej⁸⁾ a snaží se spolu s poručíkem Sašou Kotljarovem9)a partyzánem Vaňokem¹⁰⁾ prostřílet, ale padají zasaženi fašisty. Dva partyzáni¹¹⁾ však zmizeli. Ukryli se v betonovém potrubí. Poslali pro ně do bunkru Juříčkova syna Janka, ale ten tam raději volil smrt. A mezitím byl vykonán krutý rozsudek. Hospodář Juříček, jeho žena a starší dcera byli zastřeleni. Fašisté křičí na nejmladší Mařenku, která je prosí, aby nezabíjeli její rodiče a sestru. A když ti umírají ranami katanů, volá: „Zastřelili jste mi rodiče, zastřelte i mne.“ Pak ji německý důstojník zastřelil.

Fašisté stavení potom vyloupili a zapálili a mrtvá těla Juříčkových i partyzánů naházeli do ohně. Hořel Juříčkův mlýn jako předtím Lidice, Ležáky, Prlov12), a další. Hořela však také vlastenecká srdce pro spravedlivou odplatu.

Až jednou půjdete tichým leskoveckým údolím, kterým teče potůček od Snizů¹³⁾, zaposlouchejte se do jeho paměti ve vlnkách. A zastavte se u malého pomníčku a položte u něj kytičku. Vzpomeňte, že zde dotloukla statečná srdce rodu Juříčků, ještě než přišel ten krásný svobodný květen 1945.

„NOVÉ VALAŠSKO“ k 38.výročí

1)	Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.
2)	Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.
3)	velitel Dajan Bajanovič Murzin (20. 1. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 12. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa), syn Fatkelbajana Galljamutdinoviče Murina a jeho ženy Fatimou Chasanovnou, roz. Enike - druhý velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, býval čestným občanem 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.
4)	Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.
5)	Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.
6)	Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.
7)	ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
8)	partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.
9)	partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.
10)	Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.
11)	partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.
12)	Prlov byl vypálen až 23. 4. 1945, tedy 21 dní po Juříčkově usedlosti.
13)	správně Snozů.

TOP