×

Podpořte nás - text

Svědectví Jana Cedidly, Seninka č. 50

Jan Cedidla, Seninka č. 50                                                                         
Valašská Polanka ,
29.června 1969
 
Životopis a protiněmecká činnost.
    Já Jan Cedidla narodil jsem se 29. září 1902 v Senince jako nejmladší se svých 8 sourozenců. Můj otec se jmenoval Martin Cedidla, zemřel na chřipku v říjnu 1918 ve věku 65 let. Matka se jmenovala Terezie Cedidlová, rozená Staňková, zemřela v dubnu 1921 ve věku 61 let.
     Moje vzdělání:  vyšel jsem 1 třídní obecnou školu v Senince a absolvoval 2 ročníky zemské zimní hospod. školy na Vsetíně a to ročník 1919-1920 a 1920-1921.
     Po smrti mé matky v r. 1921, ujal jsem se vedení hospodářství jako jediný žijící syn. Bylo to můj věk (19 let) dosti těžké, ale pustil jsem se a s nadšením do práce a šlo to.
     Co se týká kulturního a společenské života v naší obci, byl jsem také jedním s těch několika mladých lidí, kteří jsme dali podnět k založení Tělocvičné Jednoty Sokol v Senince v r. 1923, poněvadž jsme postrádali nějakou ušlechtilejší zábavu. A mohu říct, že v Sokole jsme ji skutečně našli.
     Byl jsem cvičícím členem a funkcionářem ( ve výboru ) sokolským od založení Sokola v r. 1923 až do německé okupace, kdy byla sokolská činnost úplně zastavena.
     Můj rodinný život: Oženil jsem se v roce 1935 s Annou Holbíkovou, dcerou Jana Holbíka rolníka v Senince č. 25 také členkou Sokola. Pilně cvičila v Sokole i na veřejných sokolských cvičeních. Nyní máme 5 dětí ( 3 syny a 2 dcery ) ve stáří od 1 – 8 let.
     Co se týká vlastenecké činnosti za druhé světové války a za německé okupace. Činně ( se zbraní jsem se nijak nezúčatnil, poněvadž jsem vojákem nebyl, tak dalece se zbraní zacházeti neumím, ale jakmile se partyzánské hnutí v našem kraji začalo projevovati, tak  jsem hned od podzimu r. 1944 partyzány potravinami dle možností podporoval a sám osobně jim je do určitých míst donášel.
     Asi v polovině ledna 1945 navštívil mně p. Rudolf Gurecký1) poručík četnictva okresní četnický velitel na Vsetíně a požádal mě, jestli bych přijal na přechodnou dobu jeho 5 člennou rodinu do bytu. Přislíbil jsem mu a také se koncem ledna i s nejnutnějším nábytkem přistěhovali.
     Pan poručík měl zdravotní dovolenou, kterou trávil většinou ve styku s partyzány k nám ku své rodině občas přicházel. Ku konci března 1945 dostal obsílku dostaviti se do Brna na zemské četn. velitelství k revisi, kde 28. března jel, ale hned na nádraží2) byl gestapem zatčen a uvězněn v Mauthasenu, kde byl v plynových komorách usmrcen. Jeho rodina se odstěhovala ode mne v červenci 1945.
 V Senince, dne 4. Září 1945                                                                                       
Originál výpovědi je uložen u paní Blanky Andělové, fotokopii najdete zde. Výpověď byla sepsána hned po válce.

 

1)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn domkaře Ignáce Gureckého z Lubně a jeho ženy Anny, roz. Foldýnové - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin. Začleněn do transporu KL3, který odvezl zatčené odbojáře z Brna a Jihlavy do KT Mauthausen. Záznam o svatbě v matrice Slezské Ostravy.

2)

por. Rudolf Gurecký nebyl zatčen na nádraží, ale až na ZČV (Zemském četnickém velitelství) v Brně, viz výpověď světka por. Aloise Skřivánka.

TOP