×

Podpořte nás - text

Od vypálení Juříčkova mlýna uplynulo šedesát let

V neděli 3. dubna uplynulo přesně šedesát let ode dne, kdy němečtí vojáci v závěru druhé světové války vypálili Juříčkův mlýn v Leskovci. Životem za řádění nacistů tehdy zaplatilo osm lidí.
Partyzánský odboj ve druhé světové válce významnou měrou podporoval spojenecké síly proti německým okupantům. Partyzáni se ukrývali převážně v usedlostech v horách. Jednou z nich byl leskovecký Juříčkův mlýn. O úkrytu v něm se nacisté dozvěděli od konfidenta F. Bednáře1), který dohodl jeho vybudování s pasekářem Janem Juříčkem2). Po zatčení v závěru roku 1944 pro „dvojí hru“ předal Bednář gestapu i plánek krytu. V následujících týdnech Němci z několika zdrojů dostali informace, že se Juříčkův mlýn skrývají partyzáni a na 3. dubna 1945 zosnovali osudný zátah.
Brzy ráno zmíněného dne se stahovaly oddíly nacistů k Juříčkovu mlýnu, kde se kromě Juříčkovy rodiny nacházeli partyzáni Alexander Kotljarov3), Sergej Sorokin4), Oldřich Kaňok5), Konstantin Kalabalin6), Vasil Lavriščev7)a jejich ošetřovatel Oldřich Bláha8).
Po vzbuzení a vyvlečení majitele Jana Juříčka byla za okamžik vyvedena i manželka9) se synem10) a dcerami11) s rukama spjatýma za krkem. Mezitím se němečtí vojáci vrhli na Jana Juříčka a bili ho tak dlouho, až klesl na zem. Poté ho svázali a přivázali ke stromu. Zatím jiní vojáci dobývali obytné místnosti a bunkr, který byl tak důmyslně sestrojen, že by jej nenalezl žádný, jen ten, kdo v něm jednou skutečně byl. Ale Němci byli přesně informováni o všem. Jeden příslušník gestapa střelil z pancéřové pěsti ze vzdálenosti asi 20 metrů přímo do oken bunkru, které bylo zazděno a zamaskováno bukovými fošnami. Tato rána způsobila v bunkru takovou detonaci, že se větší část krytiny z obydlí sesypala. Ostatní stříleli a házeli granáty do všech oken a do každého otvoru v budově. Tohoto zmatku využili Kalabalin a Lavriščev, kteří se dostali do náhonu pod mlýnské kolo, kde živi přečkali řádění nacistů. Avšak ani po delší střelbě nikdo z domu nevycházel. Na toto pustošení musela po celou dobu přihlížet i celá rodina Juříčkova z protější stráně, čekajíc sama na rozhodnutí o svém bytí a nebytí.
Poté přišel rozkaz předvést hospodáře Jana Juříčka staršího. Přivedli ho na dvůr se svázanýma rukama na provázku jako psa, obstoupili jej a rozkázali mu vyvést všechen dobytek ze chléva. Poté měl vyvést z úkrytu i partyzány. Odešel tedy do chléva, odkud byl také vchod do bunkru, aby odsud vyvedl partyzány. Za několik málo minut vyšel ven s tím, že už jdou. Všichni vojáci byli v pohotovosti připraveni ke střelbě a nedočkavě čekali na svou kořist. Za okamžik vyběhl ošetřovatel Bláha s rukama nad hlavou, protože sám uznal, že je to marný boj proti takové přesile. Němci jej ihned obklopili, svázali a odvedli k výslechu. Když za ním už nikdo nevycházel, opět posílali Juříčka, aby přivedl ostatní. Hospodář opět vešel do bunkru. Po delší chvíli se vrátil a za ním vyběhl sovětský partyzán Sorokin, který střílel kolem sebe. Po asi 10 metrech úniku byl Němci zastřelen. Nacisté znovu vyhnali majitele do bunkru pro další partyzány. Stejně jako předtím vyšel první Juříček a za ním vyběhl další sovětský partyzán Kotljarov, který byl okamžitě nacistickou přesilou zastřelen. Naposledy tedy hnali Němci Juříčka do bunkru, aby přivedl všechny partyzány, nebo že jej ihned zastřelí. Ten odepřel tam jít s tím vysvětlením, že už tam nikdo není. Vzápětí Němci obklopili Juříčka, jeden z nacistů nad ním vynesl ortel smrti a druhý ho revolverem jednou ranou do hlavy zastřelil.
Nyní už neměli nacističtí násilníci, koho by do bunkru poslali a sami se tam báli vkročit. Tak použili všech zbraní, které měli při sobě a ze stavení udělali trosky. Když ustali a viděli, že je všechno marné, zavolali Jana Juříčka mladšího, aby okamžitě přišel a hned jej poslali do bunkru pro zbývající partyzány. Ten poslušně vstoupil, ale již z něho společně s Kaňokem nevyšel. Potom nacisté zavolali na dvůr zbylé členy Juříčkovy rodiny. Když manželka a dvě dcery přišly, ozvaly se tři rány, kterými Němci zbaběle trojici zastřelili.
Na to Němci začali opět střílet do budovy a do oken a dveří házeli granáty. To trvalo asi hodinu. Němcům se totiž stále zdálo, že nenašli ještě všechni partyzány, na které se tak velkou přesilou připravili. Když z domu stále nikdo nevycházel, zavolali starostu Labaje12), radního Muchu13) a souseda  Machálka14), kteří se museli prokopávat do bunkru. Při práci byl postřelen Mucha. Němci znova začali do sklepa střílet a házet granáty. Poté vehnali do bunkru Bláhu vytahovat mrtvoly. Kaňok se zastřelil a Juříček mladší pravděpodobně udusil.
Nakonec Němci zapálili obytnou budovu a hospodářské stavení. Předtím vynesli všechny cenné věci, šatstvo, obilí, včetně dobytka a drůbeže, naložili na žebřiňáky a přikázali místnímu občanovi Výchopňovi15), aby vše odvezl. Do hořících budov naházeli lidské oběti. Pak ještě vytrhali z kůlny prkna a spolu s dalšími potřebnými věcmi k hospodářství je naházeli do ohně na tyto mrtvé. Přes celou dobu svého řádění se smáli a nechali si hrát z rádia německou stanici.
Ve 13 hodin se nacisti soustředili k odchodu a odvedli se sebou i Bláhu. Poté na místě zůstaly ještě asi dva dny hlídky, aby zamezily příchodu civilních osob na místo činu. Na straně nacistů byl jeden člověk zastřelen a několik zraněno. Zadržovaní obyvatelé Leskovce byli propuštěni domů. Tím skončilo jedno z posledních řádění gestapáků z Brna.
Šedesáté výročí od této tragédie si představitelé Leskovce připomněli v sobotu 2. dubna. Starosta obce Miroslav Holubec a místostarostka Jana Šťatsná položili u památníku před Juříčkovým mlýnem květiny a uctili tak památku obětí nacistického řádění.     
 
Za přispění materiálů Antonína Juříčka a Ludvíka Kovaříka připravil Michal Horský

 

1)

agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn stolařského mistra Rudolfa Bednáře s Chrlic 151 a jeho ženy Marie, roz. Fibicherové, posledně bytem Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – bývalého důstojníka čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. Záznam o svatbě v matrice Českého Těšína. František Bednář měl s manželou Evou pět dětí Evu, Zdenku, Marii, Marelu a ?, přes které ho gestapo vydíralo.

2)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

3)

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.

 

4)

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

5)

Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.

6)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

7)

partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) – velitel čety oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista. Je Agapitusem Bláhou špatně uveden, že v den Leskovské tragédie byl přítomen ve mlýně, ale byl v té době v Prlově.

Přítomen byl partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

8)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

9)

Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

10)

Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

11)

 Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

 

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

12)

Josef Labaj (1. 4. 1888 Leskovec - ?), syn rolníka Jana Labaje z Leskovce 18 a jeho ženy Marie, roz. Šťastné, posledně bytem Leskovec 138 - v té době starosta obce, musel sehnat dělníky na bourání zdi bunkru (sebe, Jana Machálka a Pavla Muchu) a povoz na odvodz nakradených věcí (Josefa Vychopňa st.). Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.

13)

Pavel Mucha (19. 2. 1879 Seninka - ?), syn domkaře Tomáše Muchy te Seninky 41 a jeho ženy Zuzany, roz. Poláškové, posledně bytem Leskovec 97. Radní a cestář. Byl nucen se prokopávat do bunkru a při této činnosti byl zraněn do ramene. Pravděpodobně na následky tohoto zranění v roce 1946 umírá. Odkaz na narození v matrice Liptálu. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Jeho syn Jaroslav padl na konci války v Rymicích viz zde.

14)

Jan Machálek (7. 4. 1924 Leskovec - 12. 11. 1984 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Byl zajat, když se vracel z práce ve Zbrojovce a pak byl nucen zasahujícími jednotkami se prokopávat do bunkru.

15)

Josef Vychopeň st. (29. 4. 1903 Leskovec - 4. 10. 1966 Leskovec), syn rolníka Jana Vychopně z Leskovce 52 a jeho ženy Roziny, roz. Trlicové, posledně bytem Leskovec 52 - na příkaz zasahujících jednotek musel se svým synem zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.
TOP