×

Podpořte nás - text

Protokol sepsaný dne 24. dubna 1946 s Antonínem Foltýnemm a Jiřinou Muchovou

Oblastní úřadovna státní bezpečnosti v Mor. Ostravě.
Mor. Ostrava, dne 24. 4. 46
sepsaný dne 24. dubna 1946 s Antonínem Foltynem1), nar. 14. 2. 1916 v Pavlovicích, okres Přerov, příslušný do Pavlovice u Kojetína, okres Přerov, bytem v M. O. Hrabové čp. 69. t. č. ve vazbě věznice krajského soudu v Mor. Ostravě, národnost česká, náboženství řim. kat. , stav. . ženatý, povoláním holičský pomocník, rodiče Jindřich a Žofie, roz. Zapletalová, vyslýchající. krim. obv. insp. Jan Kliš.
předmětem výslechu jest zjištění vyvražděni a vypáleni partyzánského lazaretu v Leskovci u Vsetína.
Napomenut, aby vypovídal pravdu uvádí následující:
Oldřicha Blahu2), ošetřovatele z nemocnice Milosrdných bratří v Praze jsem poznal na jaře roku 1945 u rodiny Juříčkovi3) v Leskovci u Vsetína. Oldřich Bláha byl ošetřovatelem partyzánského lazaretu v Leskovci u Vsetína a ke skupině partyzánské Mursína4) přišel dne 4. ledna 1945 s Janem Juříčkem5) z M. O. Hrabové, který je dosud na živu a jistým Oldřichem Kaňokem6) z Frýdku, který byl při akci obkličovací příslušníky gestapa a zbraní SS v bunkru upálen.
Jestli lazaret partyzánů v Leskovci u Vsetína prozradil konfident gestapa Malý Franta7), správně František Bednář býv. řidiči učitel z Karpentné u Č. Těšína není mi známo. Také mí není známo, kdo z tehdejších úředníků gestapa vyšetřování ve zmíněné věci prováděl a také jsem se až dosud nedozvěděl kdo tento případ býv. něm. úřadům a organum prozradí. Já sám popírám, že bych partyzánsky lazaret v Leskovci u Vsetína příslušníkům býv. gestapa a nebo ochranné policie prozradil a když byla prováděna obkličovací akce přísl. gestapa nebyl jsem tehdy vůbec v obci. Leskovci u Vsetína přítomen, poněvadž jsem se zabýval jinými destrukčními prácemi v obvodě města Vsetína a obce Hoštálkové.
V obvodu města Vsetína prováděl jsem tehdy vyhození vlaku pomocí dynamitu, který jsem měl uložený v dřevěné bedničce, uprostřed jsem měl umístěný něm. granát který byl odšroubován a u kroužku jsem upevnil kus drátu, který jsem vedl až do lesa a čekal na příjezd nákladního vlaku, kterého jsme se však nedočkali, poněvadž v této době projížděl pravé sanytní vlak, ze kterého jsme pouze při zatažení granátu a explosi dynamitu zachytli a vyhodili do vzduchu pouze dva vagony. Při této práci pomáhal mne Theodor8) - Jugoslávec, jinak ho jménem neznám a dva ruští zběhové, z nichž jeden se jmenoval Salaška9) a druhý Griša10). Bližší jména zúčastněných osob na teto akci nemohu udati. Druhá moje skupina pravě v době, kdy jsem vyhazoval sanitní vlak a to na vzdálenost asi půl km směrem Semetína za Bečvou, prováděl jistý Alex11), jehož rovněž blíž, jehož rovněž blíže jménem neznám s Juřičkou s M. O. Hrabové zničili vysoké elektrické napětí a to tím, že elektrické sloupy podřezali pilou a svalili. Následkem toho nastalo v centrále elektrárny krátké spojení a porucha v osvětlení a výrobě ve Vsetíně
Bývalou konfidentku gestapa Jiřinu Muchovou12) jsem znal, avšak mohu udati zdali by i snad ona mohla celou tuto akci zraditi a není mne také známo zdali něco vůbec o této akci věděla.
To by bylo vše co bych mohl o případu, partyzánského lazaretu v Lískovci u Vsetína udati. Jest možné, že bližší údaje může v této věci udati ošetřovatel Oldřich Bláha. Dále slyšel jsem také o této věci, že snad celou tuto akci měl prozradit jistý býv. poručík četnictva krycím jménem David13) kterého osobně zná strážmistr SNB ze stanice Valašská Polanka u Vsetína Surý14). Tento poručík měl snad býti zatčen Brněnským gestapem a to tak, že byl pozván z našeho bunkru k reviznímu lékaři do Brna a tam byl na nádraží býv. příslušníky gestapa zatčen. Ovšem jestli je tato zpráva pravdivá nemohu potvrditi.
Udal jsem vše podle pravdy a nic nezamlčel.
Přede mnou: Kliš v. r.
 
Záznam. V Mor. Ostravé, dne 24. 4. 1946.
Ježto Jiřina Muchová se rovněž nachází ve vazbě věznice krajského soudu v Mor. Ostravě, bylo zdejší úřadovnou zařízeno její předvedení a její výslech bude níže následovati.
Kliš v. r. krim. obv. insp.
 
Z vazby věznice krajského soudu v Mor. Ostravě předvedena:
V Mor. Ostravě, dne 24. 4. 1946
Jiřina Muchová, nar. 18. 9. 1919 v Leskovci u Vsetína, tamtéž příslušná, t. č. ve vazbě věznice krajského soudu v Mor. Ostravě, svobodná, v domácnosti, řím. kat. vyznání, s obsahem výslechu obeznámena, vyzvána aby vypovídala pravdu, udává:
O partyzánském lazaretu v Leskovci u Vsetína jsem věděla avšak, kdo celou tuto akci zradil, že pak byla vyšetřována gestapem a z jeho strany provedené určité exekuce o tom nemohu ničeho udati. V době, kdy se stalo vypálení partyzánského lazaretu v Leskovci příslušníky gestapa byla jsem vězněna v Brně v Kounicových kolejích, věznice býv. služebny gestapa v Brně. Z vyprávění mého bratra Bohumíra Muchy15) z Leskovce u Vsetína jsem se dozvěděla, že celou akci měl prozraditi jistý Kotas16), který byl rovněž členem partyzánské skupiny Mursin dal se snad později do služeb gestapa. Dál by v této věci mohl udati bližší okolnosti jistý člen partyzánů téže skupiny Jan Martinec17) z Leskovce u Vsetína a Jan Juříček18) t. řeč. Valenta, kterému bylo rovněž celá tato akce známa. Kromě toho může hodně v této věci osvětliti Josef Machálek19) z Leskovce u Vsetína, který je sousedem vypálené usedlosti rodiny Jana Juříčky. Mimo to mohou také v této věci bližší informace podati členové býv. čet. stanice ve Val. Polance u Vsetína a jistý Kuděla20) a Surovec21). Snad četnický strážmistr Kuděla měl tehdy na celou skupinu dosti spadeno a chtěl tyto osoby, které se u Jana Juříčka scházeli dostati do vězení. Od Jistého Jana Hromady22) jsem se pak dozvěděla aby Kuděla od svého plánu upustil byl skupinou partyzánů Mursina podplacen a to z toho důvodu aby v této věci nečinil další úřední šetření. To by bylo všechno co bych mohla v této věci udati. Udala jsem vše podle pravdy a nic nezamlčela.
Přede mnou: Kliš v. r.
 
Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopii zde. 

 

1)

Antonín Foltýn (12. 2. 1916 Pavlovice - ?), syn rolníka Jindřicha Foltýna z Pavlovic u Kojetína 36 a jeho ženy Žofie, roz. Zapletalové, posledně bytem Ostrava Hrabová 69 - odbojář, dělník s Vítkovických železáren, předán Františkem Bednářem gestapu a na jeho radu podepsal spolupráci (dle gestapáka Cordese a Wagnera nepodal žádné zprávy). Ještě před zatčením prozradil nevědomky úkryt Karla Břenka u Arnošta Myslikovjana (více o Břenkově organizaci v knize Radomíra Sedi "Pět proti Gestapu"). Koncem roku 1944 poslán na kopání zákopů okolo Ostravy odkud uprchl. Od 4.1.1945 vstupuje do oddílu JŽ Prlov, od 15.3.1945 český zástupce velitele 2 sabotážního oddílu Kosti Kalabalina. 22.2.1945 se měl zúčastnit neoprávněné popravy Martina Hrtáně, která byla provedena v Ústí u Vsetína. Po válce měl krátkou dobu dělat správce Vizovických palíren. Po vypátrání jeho udajné udavačské minulosti z Ostravska byl zatknut a uvězněn v Ostravské věznici. Dle § 90 trestního řádu bylo proti němu zastaveno trestní řízení pro nedostatek důkazů. Zajímavostí je, že bydlel během války na stejné adrese jako Jan Juřička (zakladatel bunkru) u Gustava Vlčka, který kvůli židovskému původu své manželky schovával svoji dceru Alici u Anny Juříčkové v Leskovci. Z odbojové činnosti se dobře znal i s Jiřinou Muchovou z Leskovce, která byla po válce odsouzena v Ostravě k 6 letům žaláře za spolupráci s gestapem. Ručně psanou výpověď o Antonínu Foltýnovi od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

2)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

3)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti  

dále 

Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti

dále 

Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy

dále 

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy

a 

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

4)

velitel Dajan Bajanovič Murzin (20. 1. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 12. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa), syn Fatkelbajana Galljamutdinoviče Murina a jeho ženy Fatimou Chasanovnou, roz. Enike - druhý velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, býval čestným občanem 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

5)

partyzán Jan Juřička (3. 7. 1899 Leskovec - 6. 1. 1982 Stará Ves nad Ondřejníkem), syn dělníka Josefa Juřičky z Půlčin a jeho ženy Anny, roz. Juřicové. Osobně domlouval založení bunkru, pocházel s Leskovce viz matrika narození. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911.

6)

Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.

7)

agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn stolařského mistra Rudolfa Bednáře s Chrlic 151 a jeho ženy Marie, roz. Fibicherové, posledně bytem Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – bývalého důstojníka čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. Záznam o svatbě v matrice Českého Těšína. František Bednář měl s manželou Evou pět dětí Evu, Zdenku, Marii, Marelu a ?, přes které ho gestapo vydíralo.

8)

partyzán Theodor (?) více informací zatím nezjištěno.

9)

partyzán Salaška (?) více informací zatím nezjištěno.

10)

partyzán Gríša (?) více informací zatím nezjištěno.

11)

partyzán Alex (?) více informací zatím nezjištěno.

12)

Jiřina Muchová (18. 9. 1919 Leskovec - ?), dcera rolníka Jana Muchy z Leskovce 7 a jeho ženy Veroniky, roz. Šťastné. Udaná agentem B105 Františkem Šmídem, v době Leskovecké tragédie zavřená v Kounicových kolejích. Podílela se na odhalení Břenkovi organizace a měla udat partyzány z Malenovic u Zlína. Jejím řídícím orgánem byl gestapák Steindorf. Po válce dostala 6 let těžkého žaláře a v roce 1949 propuštěna na amnestii. Provdala se za Aloise Muchu z Leskovce a bydlela do roku 1954 u paní Anny Juříčkové v Leskovci 1. Ručně psanou výpověď o Jiřině Muchové od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

13)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn domkaře Ignáce Gureckého z Lubně a jeho ženy Anny, roz. Foldýnové - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin. Začleněn do transporu KL3, který odvezl zatčené odbojáře z Brna a Jihlavy do KT Mauthausen. Záznam o svatbě v matrice Slezské Ostravy.

14)

Žádný četník Surý během protektorátu na četnické stanici ve Valašské Polance ani v bývalém politickém okrese Vsetín nesloužil. Zřejmě záměna za vrchní strážmistra Jaroslava Surovce.

15)

Bohumír Mucha (24. 1. 1926 - ?) Leskovec 7, více informací zatím nezjištěno.

16)

Kotas (?) více informací zatím nezjištěno, ale tato informace dle pozdějšího šetření se zdá mylná.

17)

Jan Martinec (3. 7. 1914 - ?), syn rolníka Jana Martince z Leskovce 91 a jeho ženy Veruny, roz. Labajové, posledně bytem Leskovec 91 - partyzánská spojka, díky kterému nebyla tragédie v Leskovci ještě větší. Kdoví co by se stalo, kdyby neodvedl 15 partyzánů dvanáct hodin před akcí do Lhoty. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

18)

Jan Juříček řečený Valenta (24. 5. 1910 Leskovec - 25. 4. 1990 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka z Leskovce 96 a jeho ženy Františky, roz. Šťastné, posledně bytem Leskovec 96 - když vypalovali Juříčkovu usedlost v Leskovci, byli u něho schovaní partyzáni ve stodole. Němci kolem nich v poklidu prošli, i když psy štěkali. Poté co přešly partyzáni utekli a Jan Juříček s manželkou naložili věci co po nich zůstaly na vůz a zakryli to hnojem. Zapřáhli koně a chtěli nechtěný náklad odvést nad pole, ale byli zadrženi hlídkou. Naštěstí vše dopadlo dobře a hnůj byl na poli i s věcmi bezpečně vyklopen. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

19)

Josef Machálek (1. 1. 1922 Leskovec - 14. 8. 1990 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.

20)

Četník Karel Kuděla (?) - na stanici Valašská Polanka přišel 1. 11. 1938 ze stanice Město Albrechtice, tam se také po osvobození dne 5. 6. 1945 vrátil.

21)

vrchní strážmistr Jaroslav Surovec (22. 7. 1910 Rokytnice u Vsetína - ?), syn rolníka Jana Surovce z Ústí a jeho ženy Veroniky, roz. Volčíkové. Sloužil na četnické stanici ve Valašské Polance, spolupracoval s 1 čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky a odbojovou organizací Pro vlast. Ručil svým životem za bezpečnost velitele Murzina, když se léčil v Leskovci a v Senince. Po válce odešel na stanici SNB do Uherského Brodu. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911.

22)

nejspíše Jan Hromada (22. 8 1910 Leskovec - ?), syn rolníka Josefa Hromady z Leskovce 69 a jeho ženy Františky, roz. Šťastná, posledně bytem Leskovec 69. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
TOP