PEng. PhD. DSc, FCAE, CM Frank Frantisak

František Františák se narodil 17.  7.  1933 v obci Dedovo (Дийда), okres Berehovo (Берегове), na Podkarpatské Rusi (dnešní Ukrajina), syn italského legionáře a prvorepublikového četníka Františka Františáka a jeho ženy Ireny, roz. Gazdagové.

Měšťanku začal navštěvovat ještě v rodné obci Dedovo, ale dne 15. 3. 1939 narychlo opustil spolu s rodinami ostatních českých četníků Dedovo a vlakem se vydaly směr protektorát Čechy a Morava. Během cesty bylo dle vzpomínek pana Františáka na území vzniklého Slovenského státu stříleno.

Původně se chtěla rodina četníka Františáka usídlit v jeho rodné obci tj. v Lidečku, ale díky nevoli některých svých sourozenců se stěhuje i s manželkou a třemi dětmi nejdříve do podnájmu do Zádveřic čp. 209 a následně od roku 1942 přijímají podnájem nad hospodou v obci Ublo (čp. 3). Jeho dvě starší sestry Gizela (po válce si změnila jméno na Jiřina, spojka u partyzánů) a Olga (zástupkyně velitele partyzánského oddílu Olga působící v pohoří Chřibů) se zapojily do odboje již v průběhu roku 1944. I on sám jako tehdy 11-ti letý nesl minimálně tři zprávy zašité ve švu kabátu do nedalekých Vizovic. Při jedné cestě se setkal se svou sestrou Gizelou, kterou vedli maďarští vojáci, když se pokoušela s nimi domluvit výměnu jejich zbraní za oděvy a jídlo. Gizela byla držena na gestapu ve Zlíně a byla donucena podepsat spolupráci. Místo toho, aby zjistila, kde se nachází štáb partyzánské brigády, varovala rodiče a sama přešla do ilegality (ukrývala se u Kajšů v Uble čp. 36, kdy byla hlídána dvěma partyzány).

Proto byl malý František i se svými rodiči před zatčením ukryti partyzány u rodiny Polčákovi v Bratřejově čp. 106, kde si ve stodole zbudovali malou zemljanku zakrytou senem. Zde přebývali ve stísněných podmínkách celou noc a větší část dne. Po určité době nechal pan Polčák spát malého Frantu se svými dětmi ve světnici.

Osudného dne, kdy byly vypáleny osady Ryliska a Ploština (19. 4. 1945), po poledni byl okolo jejich úkrytu slyšet štěkot psů a střelbu (zřejmě se jednalo o zastřelení Josefa Vařáka) a kolem jejich úkrytu ve stodole prošli vojáci mířící na Ploštinu. Rodiče a malý Franta se proto rozhodli odejít na protější kopec nad Prlovem, aby náhodou neohrozili svým pobytem jejich přechovávatele.  Ve večerních hodinách, kdy už byl v okolí klid, jen nad lesem směr Ploština stoupal černý dým se vrátili opatrně k Polčákům.

23. 4. 1945 brzy z rána byli znovu probuzení štěkotem psů a střelbou a proto se znovu uchýlili do lesa nad Prlovem a odtud viděli, že Prlov je obklíčen a později, že jsou v něm zapalovány domy. Na večer, když se ochladilo byl Franta svými rodiči poslán zpět k Polčákům a když by bylo u nich už bezpečno, měl zamávat býlím prostěradlem, že u Polčáků nikdo není. Franta se vydal směrem k Polčákům a když přešel potok uviděl u silnice na stromě oběšené občany Prlova. Byl tak vyděšený, že si myslel, že těch obětí je tak 2x víc. Proto se snažil toto místo obejít a k Polčákům došel až za tmy, a i když s pomocí paní Polčákové dal znamení svým rodičům, ti ho neviděli a přišli až druhý den ráno.

Po válce se celá  rodina Františákova přestěhovala do Šumperka (otec Františák zde dostal místo četníka, je povýšen na vrchního strážmistra ale brzo umírá na rakovinu žaludku), kde začal navštěvovat  základní školu a od roku 1948 i místní gymnázium, kde v roce 1952 úspěšně odmaturuje.

Jako velmi úspěšný student, chtěl dále studovat na vysoké škole, ale díky špatnému politickému původu (sestra Olga se neúspěšně pokusila o emigraci a byla chycena na hranicích, druhá sestra byla sledována STB) mu je dovoleno vystudovat jen vysokou školu chemickou. Tu úspěšně dokončí a stěhuje se do Ústí nad Labem za prací. V Ústí se dne 8. 6. 1957 ožení s Věrou Procházkovou a postupně se mu narodí dvě děti, dcera Věra Jessica a syn Frank Justin. 

Po politickém uvolnění je mu dovoleno jít do Kanady (bez rodiny), kde se vzdělává na místních univerzitách. Po srpnu 1968, kdy se politická situace u nás zase zhoršila, se mu podařilo pomocím kamaráda převést zbytek své rodiny přes hranice a následně se usídlil v Torontu kde žije do dneška.

František Františák je celosvětově uznávaným odborníkem na kontrolu znečištění, který přinesl inovace do veřejného i soukromého sektoru. Navrhl index znečišťování ovzduší, který v současné době používá vláda Ontaria. Jako vedoucí sekce norských environmentálních služeb vyvinul auditní systémy, které se staly průmyslovými standardy. Díky tomu jako jeden z mála Čechů prováděl měření na přísně střežených objektech ve spojených státech. Ovlivnil také postupy udržitelného rozvoje doma i v zahraničí a spolupracoval s mnoha mezinárodními organizacemi, včetně OSN.   

Vzdělávání:

-          maturita, gymnázium Šumperk, 1952

-          magistr inženýrských věd, technická univerzita Praha, 1957

-          doktor věd, technická univerzita Praha, 1966.

Kariéra:

-         výzkumný pracovník v oblasti životního prostředí chemického inženýrství, Výzkumný ústav anorganické chemie, Ústí nad Labem 1957-1968

-          vedoucí výzkumného ústavu anorganické chemie v Ústí nad Labem

-          postdoktorandské studium na univerzitě v Torontě 1966-1967

-          odpovědný úředník na ministerstvu zdravotnictví v Torontu, 1969-1970

-          vedoucí výzkumný inženýr, International Nickel Ltd., Toronto, 1970-1972

-          technický ředitel, Peabody Engineering-Canada Ltd., Toronto, 1972-1973

-          manažer na ministerstvu životního prostředí v Torontu, 1973-1977

-          prezident společnosti United Technology and Science Ltd., Toronto 1977-1980

-          ředitel pro životní prostředí, Noranda Inc., Toronto, 1980-1984

-          viceprezident pro životní prostředí, Noranda Inc., Toronto, od roku 1984.

-          člen Rady pro ochranu přírody v Ontariu, Toronto, od roku 1983.

-          držitel vysokého kanadského vyznamenání

Proto je až s podivem, proč je rodina Františákova některými historiky vnímána jako prokomunistická a komunisty podporovaná (sestra Olga celý život dělala listonošku, sestra Jiřina pracovala v pohostinství servírka/pomocná síla a František emigroval).