Muži z Ratiboře u Vsetína ve víru I. světové války

Dne 28. 6. 1914 byl spáchán v Sarajevu atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Tento čin vyvolal velké znepokojení, zvýšila se ostražitost z obavy před možnými dalšími atentáty na členy vládnoucí dynastie a představitele státu. Ač byla situace vážná, většina obyvatel Ratiboře stejně jako ostatní občané monarchie stále doufala, že k válce, o které se začalo tolik mluvit, nakonec nedojde. Všichni s napětím očekávali reakci vlády a mocnáře. Srbskému království bylo ale nakonec zasláno nepřijatelné ultimátu a monarchie se začala připravovat k ozbrojené intervenci. Dne 26. 7. 1914 proběhla částečná mobilizace a dne 28. 7. 1914 vydal císař František Josef I. provolání „Mým národům“, kterým byla oznámena válka proti Srbsku.

Ve dnech 31. 7 až 2. 8. 1914 proběhla všeobecná mobilizace pro mužstvo tzv. první výzvy. Při této mobilizaci docházelo k incidentům, kdy záložníci byli opilí, ženy si stoupaly před lokomotivy, proto musely být nasazeny silné četnické hlídky. Za celou dobu trvání I. světové války bylo do rakousko-uherské armády povoláno přibližně 1 200 000 vojáků z Čech a Moravy. Z obce Ratiboř byli odvedenci přiřazeni většinou k 3. pěšímu pluku nebo 25. zeměbraneckému pluku, které měli sídlo v Kroměříži. V průběhu války však mohli být zařazení i k jiným jednotkám - dělostřelectvu, jízdě, polním myslivcům a dalším.

Dalšími jednotkami do kterých mohly být občané narození v Ratiboři a okolí, nebo kteří měli domovské právo v Ratiboři, povoláni k byly 25. domobraneckému pěšímu pluku (k. k. Landsturm Infanterieregiment Nr. 25), 17. praporu polních myslivců (k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 17), 1. pevnostnímu dělostřeleckému pluku (k. u. k. Festungsartillerieregiment Nr. 1), 5. polnímu kanónovému pluku (k. u. k. Feldkanonenregiment Nr. 5), 10. pevnostnímu dělostřeleckému praporu (k. u. k. Festungsartilleriebataillon Nr. 10), 2. divizi těžkých houfnic (k. u. k. Schwere Haubitzdivision Nr. 2), 13. zeměbranecké polní houfnicové divizi (K.k. Landwehr-Feldhaubitzdivision Nr. 13), 13. zeměbranecké polní kanónové divizi (K.k. Landwehr-Feldkanonendivision Nr. 13), 2. polnímu houfnicovému pluku (k. u. k. Feldhaubitzregiment Nr. 2), 2. jezdecké dělostřelecké divizi (k. u k. Reitende Artilleriedivision Nr. 2), 12. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 12), 6. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 6), 11. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 11), 15. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 15), 2. vozatajské divizi (k. u. k. Traindivision Nr. 2), Železničnímu pluku (k. u k. Eisenbahnregiment), 2. zákopnickému praporu (k. u. k. Sappeurbataillon Nr. 2), Automobilovému oddělení (k. u. k. Automobilabteilung), Oddělení vzducholodí (k. u. k. Luftschifferabteilung), Telegrafnímu pluku (k. u k. Telegraphen Regiment) a 2. ženijnímu praporu (k. u. k. Pionierbataillon Nr. 2).      

3. pěší pluk Arcivévody Karla (Infanterieregiment Erzherzog Carl Nr. 3) byl založen už v roce 1715 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. I. prapor byl umístěn do města Doboj (dnes Bosna a Hercegovina), II. a III. prapor byl dislokován do Těšína a IV. prapor do Kroměříže. Velitelství pluku bylo umístěno do Těšína a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Heinrich Freiherr von Testa. Na začátku války byl IV. prapor zařazen do 8. pěší brigády, 4. pěší divize, II. armádního sboru.

Bojová cesta 3. pěšího pluku, IV. praporu od začátku války: 26. 8. - 2. 9. bitva u Komarówa, 4. - 11. 9 krytí týlu 4. armády při bitvě u Rawy Ruské, 12. - 25. 9. ústup na Dunajec, 4. - 11. 10. postup zpět k řece San, 14. - 17. 10. neúspěšná snaha o překročení Sanu, 18. - 2. 11. boje na Sanu, 16. - 30. 11. boje u Krakova, 14. - 19. 12. postup po severním břehu řeky Visly v rámci limanowské operace.

V roce 1915 se IV. prapor od 20. 12. 1914 do dubna 1915 byl v obraných pozicích na řece Nidě, 9. - 12. 5. postup po gorlickém průlomu po severním břeh Visly, 15. - 22. 5. bitva u Opatówa, 26. 6. boje u Gliniany, 29. 6. - 2. 7. pronásledování na severním břehu Visly, 4. - 12. 7. přesun ke 4. armádě, 15. 7. - 1. 8. postup na Lublin, 2. - 4. 8. boje mezi Vislou a Bugem, 5. - 8. 8. bitva u Lubartówa, 12. - 17. 8. postup na Brest Litevský, v polovině srpna přesun k 1. Armádě, 26. 8. - 13. 9. ofenziva na Volyni, 13. - 24. 9. ruská protiofenziva u Lucku, 23. - 28. 9. druhá ofenziva na Rovno, 7. 10. boje na Putilovce, od půlky řína do konce listopadu boje u Czartoryjsku.

Od listopadu 1915 do května 1916 statická fronta severně od Lucku, v květnu 1916 přesun k 11. horské brigádě na italské bojiště, 15. - 26. 5. bitva u Folgaria-Lavarone, 27. 5. - 16. 6. bitva u Asiaga-Arsiera, znovu přesun zpět na východní frontu, 21. 6. - 3. 7. protiofenziva Centrálních mocností na Luck, kde pomáhaly zadržet tzv. Brusilovovu ofenzívu, 10. 7. a 16. 7. boje u Gubinu, 20. - 21. 7. bitva u Berestečka, 22. - 28. 7. bitva u Brodů, 30. 7. boje jižně od Lipy, srpen až listopad statická fronta jižně od Lucku, v polovině listopadu přesun zpět na italskou frontu.

V roce 1917 od 12. 5. - 5. 6. 10. bitva na Soči, v červnu 1917 přesun k mateřskému pluku do Rumunska, po jeho porážce přesun zpět do Itálie, od konce roku 1917 součástí nového 119. pěšího pluku.

V roce 1918 již jako součást 119. pěšího pluku se zúčastnili od 15. - 19. 6. boje u masivu Monte Grappa, 24. 6. - 15. 7. italský protiútok v oblasti Monte Grappa, září boje na Monte Pertica, 24. - 28. 10. obrana na Monte Grappa.

Po návratu do Československa v listopadu 1918 byli vojáci spolu s praporem valašských dobrovolníků nasazeni při obsazování pohraničí nově vzniklého státu.

25. zeměbranecký pěší pluk (Landwehr-Infanterieregiment Nr. 25) byl založen v roce 1900, i když jeho předchůdci vznikli již v roce 1869 (moravský prapor zeměbranecký Kroměříž č. 12). V roce 1914 se pluk skládal ze 4 praporů, I., II., III. a záložního praporu. Jeho všechny prapory včetně velitelství pluku bylo dislokováno do Kroměříže a jejím velitelem byl Oberst Karl Mader. Na začátku války byl pluk zařazen do 26. zeměbranecké pěší brigády, 13. zeměbranecké pěší divize, II. armádního sboru.

Bojová cesta 25. zeměbraneckého pěšího pluku od začátku války: 26. 8. - 2. 9. bitva u Komarówa, 4. - 11. 9. boje v týlu 4. armády, 12. - 25. 9. ústup na Białou, 4. - 11. 10. postup zpět na k řece San, 14. 10. - 5. 11. boje na Sanu, 6. - 13. 9. ústup ke u Krakovu, 16. - 28. 11. boje u Krakova, (přesun jižně od Krakova), 1. - 13. 12. bitva u Limanowa, 13. - 19. 12. pronásledování k Tarnówu, 25. - 27. 12. přesun ke 3. Armádě, 31. 12. boje u Gorlice

V roce 1915 od ledna do února většinou zálohou mezi Tarnowem a Karpaty, boje u Jasionky, 27. 2. - 20. 3. druhá ofenziva u Karpat, 20. - 31. 3. ruská Velikonoční ofenziva, duben statické pozice u Karpat, 9. - 10. 5. bitva u Sanoku, 15. 5. - 4. 6. postup na Przemyśl, 12. - 15. 6. průlom u Moscisk-Lubaczowa, 16. - 19. 6. bitva u Grodek-Magierowa, 20. - 22. 6. boje u Lvova, 23. - 28. 6. bitva u Bukaczowce-Bobrka, 29. 6. - 2. 7. bitva na Gnilé Lipě, 2. - 5. 7. pronásledování na Zlotou Lipu, 6. - 8. 7. přesun k 1. armádě, 14. - 19. 7. střežení řeky Bug, 20. 7. - 4. 8. boje na Bugu, 26. 8. - 13. 9. ofenziva na Volyni, 13. - 24. 9. ruská protiofenziva u Lucku, 23. - 28. 9. druhá ofenziva na Rovno, 16. 10. - 14. 11. bitva u Czartoryjska, listopad 1915 - květen 1916 statická fronta u Lucku.

V roce 1916 od 4. do 15. 6. Brusilovova ofenziva (velké letní ofenzivy generála Alexeje Alexejeviče Brusilova 19. 8. 1853 - 17. 8. 1926) - hlavní průlom u Lucku, 16. 6. - 3. 7. protiofenziva Centrálních mocností, 2. - 29. 7. druhá ruská ofenziva, 28. 7. - 12. 8. bitva o Kovel, od konce srpna do října ruská podzimní ofenziva, říjen 1916 - červenec 1917 statická fronta u Lucku.

Koncem července 1917 přesun do Transylvánie (dnes Rumunsko), druhá polovina srpna boje na přístupech do Moldávie, na přelomu srpna a září přesun na italskou frontu, 24. - 27. 10. průlom u Caporetta, 28. - 1. 11. postup k Tagliamentu, 2. - 7. 11. překročení Tagliamenta, 8. - 10. 11. pronásledování na Piavu, 13. 11. střet na Piavě

Od prosinec 1917 do května 1918 statické pozice na Piavě, 15. - 25. 6. bitva na Piavě, 24. - 28. 10. boje kolem Monte Grappa. Ofenzíva však byla Italy zastavena, pluk při následném ústupu tvořil zadní voj armády a bránil piavské předmostí před italskými útoky, dokud se zbytkům rakouských vojsk nepodařilo vrátit přes řeku zpět do výchozích postavení.

Velká válka byla posledním konfliktem, kterého se museli povinně účastnit obyvatelé Ratiboře. Z celkového počtu 1528 obyvatel, z toho cca 344 mužů z aktivních ročníků 1870-1899 (dle sčítacích operátů z roku 1910), narukovalo 288 mužů, z nich 49 padlo nebo zemřelo v nemocnicích či v zajetí, okolo 40 prošlo různými zajateckými tábory a 26 vstoupilo do československých legií.

Na památníku jsou tato jména (veškeré další údaje jsou opsány z dostupných pramenu, většinou již digitalizovaných. Dochované obecní kroniky jsou uloženy ve Státním okresním archivu Vsetín. Na stránkách Zemského archivu v Opavě jsou rodné, oddací a úmrtní matriky, na stránkách Moravského zemského archivu v Brně operáty sčítání lidu, zejména z let 1900 a 1910. Digitální studovna ministerstva obrany spolu s vojenským historickým ústavem sdílí část dochované vojenské evidence, zejména úmrtní matriky jednotlivých pluků. Také je zde možné vyhledávat ve „Výkazu ztrát vydaném...“ kde se na 38000 stranách nachází údaje o padlých, raněných a zajatých příslušnících rakousko-uherské armády. Totéž je k dispozici i na stránkách Rakouské národní knihovny ve Vídni. Samozřejmě záznamy nemusí být vždy přesné. U jednotek jde zpravidla o poslední známý útvar).

 

Adámek Štěpán  bližší informace zatím nezjištěny. Není uveden ani v kronice obce z roku 1928.

Baletka Jan  narozen 5. 10. 1894 v Ratiboři čp. 170, syn gruntovníka Jana Baletky a jeho ženy Johanny, roz. Vaňkové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboř čp. 170 spolu se svými rodiči, bratry Tomášem (*1907), Josefem (*1909) a sestrami (Annou (*1892), Rozálií (*1896), Marií (*1902) a Františkou (1904).

Narukoval k 13. střeleckému polnímu houfnicovému pluku, vojín. Nezvěstný od roku 1918 na Italské frontě. Pravděpodobně raněn v bojích u Piavy a zemřel při italském bombardování polní nemocnice.

Baroň Štěpán  narozen 12. 7. 1896 v Ratiboři čp. 83, syn dělníka Štěpána Baroně a jeho ženy Anny, roz. Ondruškové, vdovy po Františku Foltýnovi, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboř čp. 89 spolu se svými rodiči, bratry Františkem (*1902) a Josefem (*1907) a sestrou Annou (*1900) a nevlastní sestrou Emílií Ondruškovou (*1889).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace.

Bláha Antonín  narozen 11. 9. 1897 v Ratiboři čp. 64, syn domkaře Jana Bláhy a jeho ženy Anny, roz. Olšákové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboř čp. 64 spolu se svými rodiči, bratry Janem (*1888) a Josefem (*1910)  a sestrami Annou (*1890), Marií (*1901), Františkou (*1903) a Rozálií (*1906).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme zatím informace.

Blizňák Josef  narozen 12. 12. 1885 v Ratiboři čp. 181, syn gruntovníka Jana Blizňáka a jeho ženy Anny, roz. Vaňkové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 1. 5. 1910 oddán s Marinou Staňkovou z Ratiboře čp. 15 (*1887). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 81 spolu se svojí manželkou a švagrovými Annou Staňkovou (*1882) a Antonií Staňkovou (*1896). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 5ti členná rodina Kotrlova.

Narukoval k vozatajskému oddílu 2/10, vojín, 18. 1. 1915. Padl v Petryków (Петрыкаў, dnes  Bělorusko). Jiné dokumenty uvádějí, že umřel ve vojenské nemocnici v Praze.

Brodek Štěpán  narozen 13. 7. 1874 v Lukách okr. Trenčín, syn Ignáce Brodka a jeho ženy Johany, roz. Baluckové, nádeník, římský katolík. V roce 1910 bydlel  u svého švagry Antonína Srala (*1871) a jeho ženy Kateřiny (*1885)  v Ratiboři čp. 235 spolu se sestřinými a švagrovými dětmi Josefem (*1901), Jaroslavem (*1903) a Aloisií (*1908). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 6ti členná rodina Valůškova.

 O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme zatím informace.

Dřevojánek Josef  narozen 29. 3. 1894 v Ratiboři čp. 11 syn gruntovníka Jana Dřevojánka a jeho ženy Johany, roz. Švábíkové,  dělník, evangelík Augsburského vyznání. ). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 11 spolu s rodiči, bratrem Janem (*1888) a sestrami Marií (*1885) a Rozálií (*1890).

Narukoval k 25. pěšímu pluku, vojín, 16. 6. 1918 zajat u obce Montello, 1. 9. 1918 zařazen do 35. pěšího pluku československých legií v Italii, poslední hodnost vojín. 18. 8. 1920 demobilizován. 

Gerlík Tomáš  narozen 9. 10. 1871 v Ratiboři čp. 42, syn Mariny Gerlíkové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 30. 6. 1895 oddán s Veronikou  Pagáčovou z Pržna čp. 129 (*1873). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 118 spolu se svou manželkou, dcerami Annou (*1896) a Emilií (*1902) a syny Janem (*1898) a Františkem (*1906).

Narukoval k domobranecké pracovní setnině 253/14, vojín. Zemřel 6. 2. 1918 v polní nemocnici 311 Osteria del Termine (dnes Itálie).

Holík Jan  narozen 2. 2. 1888 v Ratiboři čp. 78, syn dělníka Jana Holíka a jeho ženy Johany, roz. Dřevojánkové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 161 spolu se svými rodiči a bratrem Tomášem (*1900). Podle zápisu v úmrtní matrice by měl být ženatý.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku. Zemřel 2. 8. 1915 v zajateckém táboře v Taškentu (dnes Uzbekistán) na tuberkulózu.

Jančík Antonín  narozen 17. 11. 1894 v Ratiboři čp. 86, syn správce panského dvora v Ratiboři Josefa Jančíka a jeho ženy Mariny, roz. Vítkové, krejčí, evangelík reformního vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 86 spolu s rodiči, bratry Josefem (*1896), Františkem (*1898), Aloisem (*1903) a sestrami Annou (*1886) a Františkou (*1888). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 7mi členná rodina Kaňákova-Machálkova a v dalších bytech 6ti členná rodina Juvova-Zárubova  a 6ti členná rodina Kovářova .

Narukoval k 3. pěšímu pluku, 9. roty, vojín. Padl 5. 3. 1915 u obce Gorlice (dnes Polsko), zasažen do hrudníku. Pohřben na hřbitově v Gorlici.

Klein Artur  narozen 26. 10. 1881 v Kelči, syn hospodského a obchodníka Karla Kleina a jeho ženy Elenory, roz. Grosové, obchodník, židovského vyznání. Dne 16. 8. 1908 oddán s  Johanou Batschovou z Hošťálkové (*1889). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 207 spolu se svou manželkou, dcerami Martou (*1909) a Růženou (*1915) a služkou Rozálií Dřevojánkovou (*1888). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydleli jeho rodiče a služebný Josef Valúšek (*1897).

Jeho manželka i dcera Růžena byli v roce 1942 z rasových důvodů zavražděny v koncentračním táboře Malé Trosince.

 Narukoval k 31. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Padl 5. 5. 1915 u obce Želichov (Żelichów, dnes Polsko), zasažen do hlavy. Pohřben 8. 5. 1915 na Želichovském hřbitově. 

Kotěna Jan  narozen 5. 5. 1891 v Ratiboři čp. 28, syn Johany Kotěnové. Před rokem 1910 se nejspíše odstěhoval z Ratiboře.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, 6. Rotě, vojín. Padl 2. 7. 1915 ( ve vojenském historickém ústavu 15. 11. 1915) na ruské frontě. Není uveden v kronice obce z roku 1928.

Londa Jan  narozen 25. 5. 1891 v Ratiboři čp. 67, syn domkaře Tomáše Londy a jeho ženy Veruny, roz. Šťastné, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 7. 2. 1915 oddán s Annou Špačkovou z Ratiboře čp. 126 (*1884). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 150 spolu s rodiči a sestrami Františkou (*1889), Rozálií (*1896) a Annou (*1900).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace. 

Machala Jan  narozen 9. 5. 1882 v Ratiboři čp. 210, syn domkaře Tomáše Machaly a jeho ženy Anny, roz. Bubelové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 19. 7. 1908 oddán s Františkou Hnátkou z Ratiboře čp. 156 (1880). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 156 spolu s manželkou, tchánem Martinem Hnátkem (*1844), dcerami Antonií (*1906) a Boženou (*1908), synem Františkem (*1910) a nevlastní syn Josef Hnátkem (*1903).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace. Dle záznamů v matrice narozených z fary Ratiboř zemřel 31. 10. 1919 (možný den prohlášení za mrtvého). 

Machala Josef  narozen 30. 6. 1891 v Hošťálkové čp. 8, syn gruntovníka Tomáše Machaly a jeho ženy Anny, roz. Šimkové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 51 spolu se svými rodiči, babičkou Kateřinou Machalovou (*1832), bratry Janem (*1895), Tomášem (*1899), a Antonínem (*1909) a sestrami Rozinou (*1899), Annou (*1901) a Rozálií (*1906).

 Dle Vojenského historického ústavu narukoval k 25. praporu polních myslivců, padl koncem ledna 1915 u obce Ozeryany (Озеряни, dnes Ukrajina).

Podle výkazu ztrát ze dne 25. 2. 1915 narukoval k 25. pěšímu pluku, 4 rotě (pravděpodobnější verze) a padl mezi 15-31. 12. 1914.

Machálek Alois  narozen 12. 7. 1897 v Ratiboři čp. 164, syn gruntovníka Josefa Machálka a jeho ženy Johany, roz. Sušňové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp 164 spolu se svými rodiči, bratry Štěpánem (*1990), Aloisem (*1897), Antonínem (*1899) a sestrami Rozinou (*1884) a Annou (*1893). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 3mi členná rodina Zubíkova.

Narukoval k 25. pěšímu pluku, 3 rotě, vojín.  Ve výkazu ztrát ze dne 28. 11. 1916 je veden jako zajatý na ruské frontě. Dle záznamů v matrice narozených z fary Ratiboř zemřel 21. 5. 1918. Ve výkazu ztrát ze dne 24. 2. 1915 je veden uveden jako mrtvý, ale podle pozdějšího data zajetí nejspíše omylem.

Machálek Tomáš  narozen 4. 11. 1880 v Ratiboři čp. 17, syn gruntovníka Jana Machálka a jeho ženy Johany, roz. Koštúrové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 14. 6. 1904 oddán s Annou Tomancovou z Ratiboře čp. 60 (*1882). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 17 spolu s manželkou, matkou, tetou Annou Koštúrovou (1851), dcerami Emílií (*1905), Františkou (*1907) a Rozálií (*1910) a čeledínem Tomášem Čablíkem (*1896).

 O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace. Dle záznamů v matrice narozených z fary Ratiboř zemřel 15. 5. 1915.

Malina Josef  narozen 1. 3. 1894 v Ratiboři čp. 147, syn Johany Malinové později provdané Bujákové, student, evangelík Augsburského vyznání. Před rokem 1910 se nejspíše odstěhoval s Ratiboře. V roce 1915 maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí.

Narukoval k 25. pěšímu pluku, 8. rotě jako jednoroční dobrovolník, desátník. 4-5. 6. 1916 padl u obce Olyka (Олика, dnes Ukrajina). Zasažen 28 cm granátem, zanechán na bojišti.

Mareček Josef  narozen 3. 12. 1886 v Ratiboři čp. 66, syn domkaře Josefa Marečka a jeho ženy Roziny, roz. Koštúrové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře.

 Narukoval k 57. pěšímu pluku, 10. rotě, vojín. 20. 9. 1914 zajat u Zlaté Lípy, odeslán do zajateckého tábora Kurgan nedaleko Tobolska a Omsku (Курган, dnes Rusko), dne 18. 7. 1918 vstoupil do ruských legií, od 27. 9. 1918 nezvěstný z bojů u Nikolajevky (Николаевка, dnes Rusko).

Mrlina Jan  narozen 3. 3. 1887 v Ratiboři čp. 148, syn gruntovníka Jana Mrliny a jeho ženy Anny, roz. Galetkové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 148 spolu se svou matkou, bratry Josefem (*1891) a Tomášem (*1897) a sestrami  Annou (*1894) a Františkou (*1901).

Narukoval k 3. pěšímu pluku, 9. roty, vojín, zemřel 25. 3. 1915 v nemocnici ve Vídni VII (dnes Rakousko) na plícní tuberkulózu. Pohřben na hřbitově  Zentralfriedhofu, sektor 91, oddíl VIII, hrob č. 30.

Polášek Jan  narozen 24. 2. 1891 v Pržně čp. 37, syn gruntovníka Martina Poláška a jeho ženy Kateřiny, roz. Březoviákové, rolník, , evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 144 spolu se svými rodiči, bratry Štěpánem (*1893), Tomášem (*1899) a Pavlem (*1900) a sestrami Rozinou (*1896), Františkou (*1903) a Marií (*1908).

 Narukoval k 8. pěší brigádě, 4. pěší divizi, 8. pěšímu pluku. Od roku 1916 nezvěstný na rumunské frontě. 28. 2. 1923 prohlášen za mrtvého.

Škrla Jan  narozen 20. 7. 1886 v Ratiboři čp. 94, syn rolníka Jana Škrly a jeho ženy Anny, roz. Horákové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 94 spolu se svými rodiči, sestrami Annou (*1893), Františkou (*1895) a Antonií (*1907), neteřemi Rozálií Matoštíkovou (*1898) a Emílií Horákovou (*1902)

Vojín, 19. 10. 1915 padl na italské frontě.

Škrla Josef  narozen 29. 10. 1965 v Ratiboři čp. 113, syn gruntovníka Josefa Škrly a jeho ženy Kateřiny, roz. Machálkové, rolník, evangelík reformního vyznání. Dne 12. 1. 1890 oddán s Johanou Vydrňákovou z Ratiboře čp. 29 (*1868). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 113 spolu s manželkou, dcerami Annou (*1890), Františkou (*1900) a Rozálií (*1908) a syny Antonínem (*1903), Pavlem (*1905) a Josefem (*1910).

Narukoval k 3. pěšímu pluku, zemřel 9. 10. 1916 mobilní nárazové nemocnici č. 6.

Škrla Tomáš  bližší informace zatím nezjištěny. Není uveden ani v kronice obce z roku 1928. 

Špaček Jan  narozen 11. 6. 1887 v Ratiboři čp. 16, syn gruntovníka Štěpána Špačka a jeho ženy Anny, roz. Machálkové, tesař, evangelík reformního vyznání. V roce 1910 bydlel v podnájmu Ratiboři čp. 188 spolu s rodiči, bratrem Janem (*1890) a sestrou Annou (*1884). Jejímy nájemci byla 4 členná rodina Slovákova.

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace.

Šťastný Jan  narozen 14. 2. 1875 v Ratiboři čp. 99, syn gruntovníka Jana Šťastného a jeho ženy Anny, roz. Šimarové, pekař, evangelík Augsburského vyznání. Dne 11. 5. 1897 oddán s Marinou Kutějovou z Ratiboře čp. 95 (*1878). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 93 spolu s manželkou, syn Janem (*1899, zemřel v roce 1943 v KT Osvětim) a dcerami Rozálií (*1902), Františkou (*1904) a Antonií (*1906).

Dle záznamů vojenského historického ústavu zemřel v roce 1916 v ruském zajetí.

V seznamu ztrát ze dne 26. 9. 1916 je uveden mezi raněnými Šťastný Jan (*1894) z 23. pěší brigády, 12. pěší divize, 3. pěšího pluku, 4 roty, vojín pocházející z Ratiboře.

Šťastný Josef  narozen 7. 8. 1877 v Ratiboři čp. 101, syn domkaře Jana Šťastného a jeho ženy Kateřiny, roz. Novosadové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 9. 5. 1904 oddán s Johanou Vávrovou z Hošťálkové čp. 255 (*1880). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 101 spolu s manželkou, synem Josefem (*1905), dcerou Františkou (*1908), bratrem Janem (*1877) a sestrou Marií (*1880).

Narukoval k 3. pěšímu pluku, 9. rotě, vojín. Padl 26. 10. 1917 u obce Medeazza (dnes Itálie). Dle záznamů v matrice narozených z fary Ratiboř zemřel už v roce 1914. Možná se jedná o dvě různé osoby.

Šťastný Tomáš  narozen 26. 4. 1879 ve Vsetíně čp. 351, syn gruntovníka Josefa Šťastného  a jeho ženy Anny,  roz. Šťastná, dělník, evangelík reformního vyznání. Dne 13. 4. 1902 oddán s Františkou Vančurovou ze Semetína čp. 232 (*1880). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 239 spolu s manželkou, dcerami Annou (*1907) a Františkou (*1909) a syny Josefem (*1900), Tomášem (*1902) a Františkem (*1905). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 4 členná rodina Talašových, v dalším bytě 3 členná rodina Lukšíků a v dalším bytě 3 členná rodina Mrázků.

Dle záznamů v matrice narozených z fary Horního zboru ve Vsetíně padl 17. 6. 1915 u obce Lambovo  v Haliči (Вёска Ламбава, Кавалёўскі сельсавет, dnes Bělorusko)po střelné ráně do břicha.

Švabík Jan  narozen 3. 3. 1872 v Ratiboři čp. 50, nemanželský syn Johany Švabíkové, dělník, evangelík helvetského vyznání. Dne 6. 9. 1914 oddán s Annou Žambochovou z Ratiboře čp. 67 (1876), V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Ratiboř.

Zemřel v roce 1916 v Kroměříži.

Talaš Jan  narozen 20. 8. 1876 ve Vsetíně čp. 232, syn nádeníka Jana Talaše a jeho ženy Kateřiny, roz. Hlásné, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 30. 7. 1906 podruhé oddán s Rozinou Valčíkovou z Ratiboře čp. 91 (*1885). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 239 spolu s manželkou a  dcerami Antonií (*1896) a Emilií (*1910). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 7mi členná rodina Šťastných a v dalším bytě 3 členná rodina Lukšíků.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, 9. rota, vojín. Padl 3. 5. 1915.

Tomanec Jan  narozen 30. 9. 1875 v Ratiboři čp. 60, syn rolníka Tomáše Tomance a jeho ženy Roziny, roz. Malučké, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 13. 8. 1901 oddán s Annou Machalovou z Ratiboře čp. 171 (*1879). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 171 spolu s tchánem Tomášem Machalou, tchýní Johanou machalovou, manželkou, dcerou Emílií (*1908).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení nemáme informace. Dle záznamů v matrice narozených z fary Ratiboř zemřel 4. 5. 1919.

Tomanec Josef  narozen 6. 2. 1895 v Ratiboři čp. 162, syn rolníka Jana Tomance a jeho ženy Johany, roz. Dřevojánkové, evangelík Augsburského vyznání. V kronice obce z roku 1928 je uveden jeho poslední bydliště Ratiboř čp. 84.

Narukoval k 3. pěšímu pluku, vojín. Padl 8. 9. 1915 (střelná rána do hlavy) u obce Mościenica (dnes Polsko), pohřben na bitevním poli.

 

Válek Tomáš  narozen 28. 11. 1877 v Ratiboři čp, syn a jeho ženy, roz., dělník, evangelík Augsburského vyznání. Oddán s Annou Bílkovou z Ratiboře čp. 29 (*1883). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 29 spolu s tchánem Štěpánem Bílkem, tchýní Annou Bílkovou, manželkou, dcerami Rozárií (*1897), Františkou (*1901), Emílií (*1904) a Annou (*1906). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 5ti členná rodina Zubíková a v dalším bytě 5ti členná rodina  Machalová.

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace.

Valchař Josef  narozen 18. 12. 1877 ve Lhotě čp. 77, syn pasekáře Pavla Valchaře a jeho ženy Maryány, roz. Mikcové, evangelík helvetského vyznání. Dne 3. 5. 19104 oddán s Annou Rožnovjákovou z Ratiboře čp. 98 (*1875). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 100 spolu se svým otcem, manželkou, syny Josefem (*1906), Janem (1909) a dcerou Rozálií (*1905).

Narukoval k 25. pěšímu pluku, vojín. Zemřel z 19 na 20. 10. 1915 u obce  Peschiera (dnes Itálie), pohřben 21. 10. 1915 v obci Brestovica pri Komnu (dnes Slovinsko). Není uveden ani v kronice obce z roku 1928.

 

Vilém Antonín  narozen 9. 9. 1897 v Ratiboři čp. 24, syn obchodníka Jana Viléma a jeho ženy Mariny, roz. Tomancové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 60 spolu se svými prarodiči Tomášem Tomancem (*1847) a Rozinou (*1850), tetou Rozálií Tomancovou (*1890), bratrem Jaroslavem (*1899) a sestrou Annou (*1902). Na stejném čísle, ale ve vedlejším bytě bydlel jeho strýc Tomáš Tomanec (*1873), teta Emílie Tomancová (*1880) a sestřenice Božena (*1908).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace. Dle záznamů v matrice narozených z fary Ratiboř zemřel 9. 6. 1919.

Vítek Jan  narozen 5. 3. 1885 v Ratiboři čp. 189, syn domkaře a křivačkáře Josefa Vítka a jeho ženy Roziny, roz. Dřevojánkové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 1. 2. 1914 oddán s Annou Zubíkovou z Ratiboře čp. 107 (*1893). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 134 spolu se svými rodiči, sestrou Annou provdanou Esteřákovou (*1867), švagrem Josefem Esteřákem (*1871) a jejími dětmi Josefem (*1893), Antonínem (*1899) a Františkou (*1896).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace. Není uveden  v kronice obce z roku 1928. Dle záznamů v matrice narozených z fary Ratiboř zemřel 7. 1. 1916.

Vojvodík Jan  narozen 15. 6. 1892 v Malých Karlovicích čp. 85, syn hostinského Cyrila Vojvodíka a jeho ženy Anny, roz. Šabršulové, hostinský, římský katolík. V roce 1910 bydlel Malé Karlovice čp. 85.

Narukoval k 3. pěšímu pluku, vojín, 15. 12. 1914 zajat u Korčína, dne 19. 5. 1915 vstoupil do ruských legií, dne 7. 7. 1917 padl při ústupu u Tarnopolu (Ternopil Тернопіль, dnes Ukrajina).

Není uveden v kronice obce z roku 1928, jeho otec se do Ratiboře přistěhoval až v roce 1933, kdy si koupil spolu s novou manželkou Františkou pohostinství.

Zahradník Vojtěch  možná učitel, posledně bytem Ratiboř čp. 71. 

Zajíček Jan  narozen 21. 10. 1899 v Ratiboři čp. 100, syn rolníka Jana Zajíčka a jeho ženy Anny, roz. Machalové , dělník, evangelík reformního vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 211 spolu s rodiči a sestrou Annou (*1897).

Narukoval k 3. pěšímu pluku, vojín. 9. 11. 1917 padl v Badenu (Dolní Rakousy) dnes Rakousko.

Zbranek Tomáš  narozen 8. 8. 1882 v Ratiboři čp. 133, syn gruntovníka Jana Zbranka a jeho ženy Anny, roz. Ondruškové rolník, evangelík Augsburského vyznání. Oddán s Marií Machálkovou z Ratiboře čp. 130 (*1885). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 130 spolu se svojí ženou, dcerami Emílie (*1905) a Antonie (*1909), tchánem Janem Machálkem, Tchýní Marii Machálkovou, švagrem Janenm Machálkem (*1888), a švagrovými Rozálií (*1894) a Františkou (*1897).

Narukoval k 25. pěšímu pluku, vojín, 4. 7. 1916 padl při obci Wólka Sadowska (Вілька-Садівська, dnes Ukrajina). Pohřben 6. 7. 1916 v obci Wólka Sadowska.

Zubík Jan  narozen 14. 3. 1885 v Kateřinicích čp. 96, syn domkaře Jana Zubíka a jeho ženy Anny, roz. Švábíkové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboř čp. 107 spolu se svými rodiči, bratry Tomášem (*1888), Štěpánem (1891), Josefem (*1895), dvojčaty Antonínem a Aloisem (*1900) a sestrami Rozálií (*1893), Annou (*1902) a Františkou (*1905).

Dle záznamů v matrice narozených z fary Ratiboř zemřel 4. 9. 1914 v Novém Jičíně.

Žamboch Jan  narozen 20. 6. 1884 v Ratiboři čp. 43, syn křivačkáře Tomáše Žambocha a jeho ženy Johany, roz. Vrajové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 28. 1. 1913 oddán s Annou Výskalovou z Kateřinic čp. 99 (*1882). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 174 spolu se svým otcem, nevlastní matkou Johanou, roz. Vrbovou, provdanou Kutějovou, bratry Tomášem (*1902), Antonínem (*1907), Josefem (*1893) a sestrou Anno (*1886). Dále zde bydleli nevlastní sourozenci Tomáš Kutěj (*1896) a Johana Kutějová (*1899).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace. Dle sdělení Horního farního úřadu ve Vsetíně ze dne 7. 3. 1920 byl prohlášen za mrtvého.

Památník obětem 1. světové války zbudovala po mnohaletém úsilí místní skupina válečných poškozenců za přispění obce v roce 1931 za částku 5125 Kč. Při slavnostním odhalení mimo jiné promluvil starosta obce.

 

 

Na památníku ani v kronice z roku 1928 nejsou uvedena tyto jména:

Baletka Tomáš  narozen 18. 7. 1876 v Ratiboři čp. 170, syn gruntovníka Josefa Baletky a jeho ženy Anny, roz. Baletkové dělník, evangelík Augsburského vyznání. Před rokem 1910 se nejspíše odstěhoval z Ratiboře.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, 10. rota, vojín. Padl 3. 5. 1915 (pro zajímavost padl ve stejný den a ve stejném pluku jak Jan Talaš).

 

Čablík Jiří  narozen 11. 4. 1875 v Jablůnce čp. 4, syn rolníka Štěpána Čablíka a jeho ženy Antonie, roz. Musilové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 30. 6. 1901 oddán s Rozarou Tkadlečkovou z Ratiboře 216 (*1882). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 92 spolu se svou matkou, dcerami Rozalií (*1902) a Emílií (*1907) a syny Josefem (*1904) a Františkem (*1910).

 Narukoval k 3. pěšímu pluku, vojín. 26. 8. 1918 padl u Aquilla (dnes Itálie). Někdy je uvedeno, že zemřel v zajetí.

Hellmann Alfred  narozen 23. 8. 1887 v Ratiboři. Asi špatně zařazen do Ratiboře u Vsetína

Narukoval k 15. pěšímu pluku, vojín. Padl 24. 10. 1914 u obce Laski (dnes Polsko). 

Hříbek Josef narozen 1887 v Ratiboři. Asi špatně zařazen do Ratiboře u Vsetína.

Padl 2. 7. 1916  na ruském bojišti.

Kaňák Štefan narozen 12. 11. 1881 v Hošťálkové, syn rolníka pasekáře Jana Kaňáka a jeho ženy Johany, roz. Gavendové, drvař, řimský katolík. Dne 1. 9. 1906 oddán s Annou Machálkovou z Ratiboře (*1878). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 86 spolu s manželkou, synem Josefem (*1907), dcerami Marií (*11905) a Annou (*1909), švagrovou Marií Machálkovou (1889) a synovcem Františkem Machálkem (*1910). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 8mi členná rodina Jančíkova a v dalších bytech 6ti členná rodina Juvova-Zárubova  a 6ti členná rodina Kovářova .

Narukoval k 29. zeměbraneckému pěšímu praporu, 3 rotě, vojín. Padl 25. 7. 1917.

Neužil Rudolf narozen 1897 v Ratiboři. Asi špatně zařazen do Ratiboře u Vsetína.

Narukoval k 46. zeměbraneckému pěšímu praporu, 2 rotě, vojín. Zemřel 24. 7. 1917 v polní nemocnici 203 sekce F/203 v Elbasan (dnes  Albánie). Pohřben na hřbitově v Elbasan dne 34. 4. 1917. 

 

Šťastný Josef  narozen 24. 4. 1884 v Ratiboři čp. 101, syn domkaře Martina Šťastného a jeho ženy Anny, roz. Skalské, dělník, evangelík reformního vyznání. Dne 21. 11. 1909 oddán s Františkou Nalouu z Hošťálkové čp. 272 (*1878). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 177 spolu s manželkou, synem Josefem (*1906 a otcem Martinem (*1849). Pozor, v matrice narození je uvedeno, že zemřel 5. 9. 1935 ve Vsetíně.

Narukoval k 25. pěšímu pluku, 9. rotě, vojín. Zemřel v červenci 1915 v Uralské nemocnici na břišní tyfus v ruském zajetí. Pohřben na hřbitově v Uralsku (Орал, dnes Kazachstán).

Šťastný Štěpán  narozen 6. 3. 1889 v Ratiboři čp. 103, syn pasekáře Jana Šťastného a jeho ženy Zuzany, roz. Ondruškové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Ratiboř.

Narukoval k 25. pěšímu pluku, vojín.  Zemřel 9. 6. 1914 v Kroměříži, kdy se utopil v řece Moravě. Pohřben 12. 6. 1914 na hřbitově v Kroměříži.

Vaněk Štefan  narozen 1. 6. 1880 v Ratiboři čp. 163, syn domkaře Tomeše Vaňka a jeho ženy Anny, roz. Šťastné, evangelík Augsburského vyznání. Před rokem 1910 se nejspíše odstěhoval z Ratiboře.

Narukoval k 46. pěší brigádě, 22. pěší divizi, 3. zeměbraneckému pěšímu pluku, 11. rotě, vojín. Padl 7. 5. 1915. 

Vítek Karel  narozen 10. 4. 1884 v Ratiboři čp. 20, nemanželský syn obchodnice Roziny Vítkové, evangelík Augsburského vyznání. Jeho maminka se dne 15. 2. 1885 provdala za zedníka Josefa Jelínka z Růžené u Třeště. Nejspíše ještě před rokem 1890 se stěhují do Růžené 

Narukoval k 26. pěší brigádě, 13. pěší divizi, 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, 9. rotě, vojín. Padl 22. 9. 1945.

 

Během bojů utrpěli zranění mimo jiné Jan Bližňák (*1873), Josef Esteřák (*1893), Josef Jurátek (*1894), Pavel Juřica (*1872), Artur Klein (*1881), Štefan Koštůr (*1893), Antonín Kovář (*1893) 2x, František Kovář (*1892), Karel Kovář  (*1895) 2x, Josef Machala (*1878), Josef Machálek (*1883), Josef Mikšík (*1876), Tomáš Mikšík (*1872) 2x, Jan Rožnovják (*1895), Štefan Slovák (*1898), Karel Sýkora (*1898), Jan Šťastný (*1894), Josef Šťastný (*1889), Tomáš Šťastný (*1879), František Vančura (*1898), Tomáš Zbranek (*1882), Štefan Žabčík (*1878) a Josef Žamboch (*1893). Spousta jich ale ve výpisu bude chybět.

Zajateckými tábory mimochodem prošli Antonín Adámek (*1891, zajatecký tábor Spassk), Jan Bláha (*1888, zajat v Rusku), Jan Čablík (*1889, zajatecký tábor Kašira), Štefan Čablík (*1883, zajatecký tábor Omsk), Tomáš Čablík (*1896, zajat v Rusku), Alois Černota (*1896, zajat v Rusku), Antonín Děckuláček (*1898), František Dřevojánek (*1890, zajatecký tábor Charkov), Jan Dřevojánek (*1885, zajatecký tábor Nowo Usensk), Josef Dřevojánek (*1894), Josef Esteřák (*1893, zajatecký tábor Carini Palermo), Josef Gavenda(*1890, zajatecký tábor Orel), Jan Holík (*1888, zajatecký tábor Aschabad), Eduard Horák (*1887), Jan Hruška (*1886, zajatecký tábor Voroněš), Antonín Hrňa (*1884), František Januš (*1883, zajatecký tábor Pavlodar), Josef Juřátek (*1894), Martin Kelárek (*1883), Štěpán Koštůr (*1893), Josef Kovář (*1888), Tomáš Kovář (*1885), Jan Labaj (*1882), Jan Machala (*1895), Josef Machala (*1878), Alois Machálek (*1891, zajat v Rusku), Antonín Machálek (*1897), Josef Mareček (*1886, zajatecký tábor Kurgan), Tomáš Mikšík (*1872), Jan Pagáč (1878), Jan Šabršula (*1883), Antonín Škrla (*1886), Jan Šťastný (*1894), Josef Šťastný (*1882, zajatecký tábor Charkov), František Talaš (*1878, zajatecký tábor Asinara), Jan Talašek (*1878), Karel Teplý (*1897), Tomáš Tomanec (*1873) a Josef Žabčík (*1895, zajatecký tábor Palerno).

 

 

Příslušníci Československých legií

(mimo již výše uvedené prameny je možno využít i online databázi Čs. obce legionářské).

 

Černota Alois narozen 26. 7. 1896. 

Narukoval k 7. pěší brigádě, 4. pěší divizi 99. pěšímu pluku, později přeložen k 26. zeměbranecké pěší brigádě, 13. zeměbranecké pěší divizi, 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, 2. (10.) rota, vojín. Dne 18. 11. 1915 zajat u obce Lutsk (Луцьк, dnes Ukrajina), 10. 7. 1917 v Zarubyntsi (Зарубинці, dnes Ukrajina)  podána přihláška do československých legií,  6. 12. 1917 zařazen do 4. střeleckého pluku československých legií v Rusku, 12. rota Prokopa Velikého, poslední hodnost desátník. Demobilizován 7. 6. 1921.

Děckuláček Antonín narozen 31. 7. 1898 v Ratiboři čp. 22, syn rolníka Jana Děckuláčka a jeho ženy Marie, roz. Koštůrové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 24 spolu se svou matkou, bratrem Janem (*1901) a sestrou Terezií (*1892). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 3 členná rodina Tomancova a v dalším bytě 2 členná rodina Koštůrova.

Narukoval k 3. pěšímu pluku, vojín. Dne 20. 8. 1917 zajat u obce Kostanjevica na Krki (dnes Srbsko), 3. 10. 1917 podána přihláška do československých legií, 25. 5. 1918 zařazen do 32. pěší pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 8. 2. 1921.

Dřevojánek Josef narozen 29. 3. 1894 v Ratiboři čp. 11, syn gruntovníka Jana Dřevojánka a jeho ženy Johany, roz. Švábíkové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 11 spolu se svými rodiči, bratrem Janem (*1888) a sestrami Marií (*1885) a Rozálií (*1890).

Narukoval k 25. pěšímu pluku, vojín. Dne 16. 6. 1918 zajat u obce Montello (dnes Itálie), 1. 9. 1918 zařazen do 35. pěšího pluku československých legií v Italii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 18. 8. 1920.

Esteřák Josef narozen 30. 3. 1893 v Ratiboři čp. 134, syn rolníka Josefa Esteřáka a jeho ženy Anny, roz. Vítkové, svobodný, rolník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 24. 10. 1920 oddán s Annou Škrlovou z Ratiboře čp. 36 (*1897). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 134 spolu se svými rodiči, prarodiči Josefem Vítkem (*1834) a Rozinou Vítkovou (*1841), bratrem Antonínem (1899) a sestrou Františkou (*1896).

Narukoval k 3. pěšímu pluku, 2. rotě, vojín. Dne 2. 7. 1915 zajat na planině Doberdò del Lago (dnes Itálie), 28. 9. 1917 v Padulle (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 23. 4. 1918 zařazen do 32. polního pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 14. 9. 1920.

Horák Eduard narozen 6. 12. 1887 v Ratiboři čp. 187, syn dělníka Tomáše Horáka a jeho ženy Mariny, roz. Horákové, rolník, sedlář , evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 187 spolu se svými rodiči, bratrem Janem (*1900) a sestrou Rozálií (1893).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Dne 23. 10. 1914 zajat, 1. 7. 1917 v Tomsku (Томск, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 1. 7. 1918 zařazen do 12. střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost šikovatel. Demobilizován 4. 11. 1920.

Hrňa Antonín narozen 16. 9. 1884 v Ratiboři čp. 193, syn dílovedoucího v Thonetově továrně Pavla Hrni a jeho ženy Anny, roz. Volčíkové, úředník, evangelík Augsburského vyznání. Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře. Zemřel 2. 2. 1953 ve Vsetíně.

Narukoval k 3. pěšímu pluk, vojín. Dne 20. 8. 1917 zajat u obce Kostanjevica na Krki (dnes Srbsko) (stejně jako Antonín Děckuláček), 27. 4. 1918 podána přihláška do československých legií, 2. 6. 1918 zařazen do depositní roty československých legií v Italii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 4. 8. 1919 .

Januš František narozen 24. 11. 1883 Katolík (možná z Nového Hrozenkova)

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, 6. rotě, vojín. Dne 30. 8. 1914 zajat u obce Zamošč (Zamość, dnes Polsko), pobýval v zajateckém táboře Pavlodar (Павлодар, dnes Kazachstán), 1. 8. 1918 v Novonikolajevsku dnes součást Novosibirska (Новосибирск, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 6. 8. 1918 zařazen do 2. těžké dělostřelecké divize československých legií v Rusku, poslední hodnost napředník. Demobilizován 16. 10. 1920.

Juřátek Josef narozen 18. 11. 1894 v Ratiboři čp. 190, syn Josefa Juřátka a jeho ženy Roziny, roz. Baletkové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře.

Narukoval k 3. pěšímu pluk, 4. rotě, vojín. Dne 28. 12. 1916 zajat u obce Kirlibabab (Cârlibaba, dnes Rumunsko), v Borispolu (Бориспіль, dnes Ukrajina) podána přihláška do československých legií, 26. 1. 1917 zařazen do 3. střeleckého pluku československých legií v Rusku, později převelen do 4 střeleckého pluku, poslední hodnost vojín. Dne 16. 4. 1918 dezertoval z legií.

 

Kelárek Martin narozen 24. 12. 1883 v Mikulůvce čp. 24, syn gruntovníka Štěpána Kelárka a jeho ženy Anny, roz. Horákové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. Oddán s Františkou Škrlovou z Ratiboře čp. 162 (*1887). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 162 spolu s manželkou, tchánem Martinem ŠKrlou (*1845), dcerou Františkou (*1909) a čeledínem Janem machálkem (*1882). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 4 členná rodina Karolova. Za 2. Světové války vězněn.

Narukoval k dělostřelcům, dělostřelec, Dne 3. 11. 1918 zajat u obce Trient (Trento, dnes Itálie), 12. 11. 1918 zařazen do 7. pluku polního dělostřelectva československých legií v Itálii, poslední hodnost desátník. Demobilizován 11. 8. 1919.

Koštůr Štěpán narozen 5. 6. 1893 v Ratiboři čp. 194, syn Jana Košuta a jeho ženy Mariny, roz. Ondruškové, rolník, evangelík Augsburského vyznání.  Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře. Dle záznamů v matrice narozených z fary Ratiboř posledně bydliště Držková čp. 55.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, 2. rotě, vojín. Dne 15. 7. 1916 zajat u obce Lutsk (Луцьк, dnes Ukrajina), 25. 6. 1917 v Bobrujsku (Бабруйск , dnes Bělorusko) podána přihláška do československých legií, 25. 6. 1917 zařazen do 1. střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. Demobilizován 8. 2. 1921.

Kovář Josef narozen 1. 9. 1888 v Ratiboři čp. 229, syn podsedníka Josefa Kováře a jeho ženy Anny, roz. Dančákové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 229 spolu se svými rodiči, bratry Tomášem (*1892), Janem (1894), Martinem (*1896) a sestrou Antonií (*1907). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 3 členná rodina Švabíkova.

Narukoval k 3. pěšímu pluk, vojín. Dne 8. 8. 1916 zajat u obce Lutsk (Луцьк, dnes Ukrajina), 6. 11. 1917 zařazen do 1. záložního pluku československých legií v Rusku, později převelen do Francie, poslední hodnost vojín. Demobilizován 15. 1. 1920. Jako jeden z mála má přiznán charakter legionáře ruského i legionáře francouzského.

Kovář Tomáš narozen 29. 5. 1885 v Kateřinicích čp. 79, syn podsedníka Tomáše Kováře a jeho ženy Roziny, roz. Janívkové,  řezník, hospodský, evangelík Augsburského vyznání. Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře.

Narukoval k 54. pěšímu pluku, vojín. Dne 21. 12. 1914 zajat u obce Pinčova (Pińczów, dnes Polsko), 20. 7. 1918 v Tjumeni (Тюмень , dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 27. 7. 1918 zařazen do 6. střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. Demobilizován 20. 6. 1920.

Labaj Jan narozen 22. 3. 1882 v Ratiboři čp. 109, syn vozky Martina Labaje a jeho ženy Roziny, roz. Dřevojánkové, evangelík Augsburského vyznání. Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře. Posledně zjištěné bydliště Ústí.

Narukoval k 37. pěší brigádě, 19. pěší divizi, k 75. pěšímu pluku, vojín. Dne 11. 11. 1917 zajat u obce Via Monte Meleta (dnes Montebelluna, Itálie),ve Veroně (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 24. 4. 1918 zařazen do 32. polního pluku československých legií v Italii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 28. 8. 1920.

Machala Jan narozen 25. 11. 1895 (1896) v Ratiboři čp. 51, syn Tomáše Machaly a jeho ženy Anny, roz. ,rolník, evangelík Augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 51 spolu se svými rodiči, babičkou Kateřinou Machalovou (*1832), bratry Josefem (*1891), Tomášem (1899), Antonínem (*1909) a sestrami Rozinou (*1899), Annou (*1901) a Rozálií (*1906).  Nevím

Narukoval k 25. pěšímu pluku, 9. rotě, vojín. Dne 17. 9. 1915 zajat u obce Rovno (Рівне, dnes Ukrajina), v Jakovleu (Yakovlevo, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 2. 12. 1917 zařazen do 3. těžké dělostřelecké divize československých legií v Rusku, poslední hodnost střelmistr. 2. 8. 1920 se vrátil do vlasti.

Machala Josef narozen 19. 8. 1878 v Ratiboři čp. 55, syn gruntovníka Jana Machaly a jeho ženy Anny, roz. Galetkové, rolník, evangelík Augsburského vyznání.  Oddán s Annou.  V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 55 spolu se svou manželkou, matkou, dcerou Emílií (*1902), synem Antonínem (*1905) a synovcem Janem Machalou (*1901). Nevím

Narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, vojín. Dne 28. 7. 1916 zajat u obce Lutsk (Луцьк, dnes Ukrajina), 25. 8. 1918 v Samaře (Самара, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 25. 8. 1918 zařazen do záložního praporu československých legií v Rusku, později převelen k 9. střeleckému pluku, poslední hodnost vojín. Demobilizován 10. 2. 1920.

Machálek Alois narozen 5. 6. 1891 v Ratiboři (Kunovice)čp. , , svobodný, rolník, pracovník ČSD, posledně zjištěné bydliště Poličná čp. 44. Zemřel 16. 5. 1981 v Poličné. Nevím

Narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, 3. rotě, vojín. Dne 10. 12. 1914 zajat u obce Bochnia (dnes Polsko), v Omsku (Омск, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 1. 7. 1918 zařazen do 11. střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost svobodník. Demobilizován 10. 12. 1920 . V zajetí pracoval v Omsku a v Tajze v uhelných dolech, jako legionář se zúčastnil se bojů u Samary, Ivaščenkova, Buzuluku a na manské frontě.

Machálek Antonín narozen 25. 5. 1897 v Rohatci čp. 234, syn domkaře Františka Machálka a jeho ženy Kateřiny, roz. Špirudové, zámečník, římský katolík. Dne 20. 9. 1921 oddán s Marií Daňkovou z Rohatce čp. 125.

Narukoval k 3. pěšímu pluk, vojín. Dne 19. 8. 1917 zajat u obce Kostanjevica na Krki (dnes Srbsko), 23. 3. 1918 v Padulle (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 24. 4. 1918 zařazen do 33. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 10. 4. 1920.

Mareček Josef narozen 3. 12. 1886 v Ratiboři čp. 66, syn domkaře Josefa Marečka a jeho ženy Roziny, roz. Koštúrové, rolník evangelík Augsburského vyznání. Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře.

Narukoval k 57. pěšímu pluku, 10. rotě, vojín. 20. 9. 1914 zajat u Zlaté Lípy, odeslán do zajateckého tábora Kurgan nedaleko Tobolska a Omsku (Курган, dnes Rusko), dne 18. 7. 1918 vstoupil do ruských legií, od 27. 9. 1918 nezvěstný z bojů u Nikolajevky (Николаевка, dnes Rusko).

Mikšík Tomáš narozen 14. 12. 1872 v Ratiboři čp. 84, syn domkaře Tomáše Mikšíka a jeho ženy Mariny, roz. Vítkové, dělník, evangelík Augsburského vyznání. Dne 10. 9. 1895 oddán s Rozinou Dřevojánkovou z Ratiboře čp. 109 (*1874). Před rokem 1910 se nejspíše odstěhoval z Ratiboře. Zemřel 18. 5. 1945.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, 9. rota, vojín. Během bojů minimálně 2x raněn (2. 2. 1916,10. 10. 1917). Dne 22. 11. 1917 zajat u obce Monte Longaro, ve Veroně podána přihláška do československých legií, 27. 4. 1918 zařazen do 32. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 15. 4. 1920.

Pagáč Jan narozen 2. 2. 1878 v Ratiboři čp. 219, syn domkaře Jana Pagáče a jeho ženy Verony, roz. Zvonkové, rolník a nožíř, evangelík Augsburského vyznání. Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, vojín. Dne 28. 1. 1918 zajat u obce Melleto (neupřesněno), v Padulle (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 6. 4. 1918 zařazen do depositní roty československých legií v Itálii, později přeřazen do strážní roty, poslední hodnost vojín. Demobilizován 22. 6. 1919.

Šabršula Jan narozen 29. 9. 1883 v Ratiboři čp. 51, syn rolníka Tomáše Šabršuly a jeho ženy Anny, roz. Machalové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře. (Podhradní Lhota)

Narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, vojín, Dne 9. 9. 1914 zajat, v Plavodaru (Павлодар, dnes Kazachstán) podána přihláška do československých legií, 29. 10. 1918 zařazen do 1. záložního pluku československých legií v Rusku,  poslední hodnost vojín.

Škrla Antonín narozen 23. 2. 1886 v Ratiboři čp. 113, syn Josefa Škrly a jeho ženy Kateřiny, roz. Machálkové, kolář, evangelík helvetského vyznání. Nejspíše se před rokem 1910 odstěhoval z Ratiboře. (Hošťálková).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, vojín. Dne 25. 3. 1915 zajat v Karpatech, v Kištýmu (Кыштым, ddnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 20. 9. 1918 zařazen do 3. střeleckého pluku československých legií v Rusku,  poslední hodnost vojín. Demobilizován 17. 11. 1920.

Šťastný Jan narozen 20. 12. 1894 v Ratiboři čp. 177, syn Martina Šťastného a jeho ženy Anny, roz. Skalské, rolník, evangelík reformního vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboř čp. 35 (byl zde pekařským učněm) spolu s s dalším učněm Josefem Palou (*1892) u mistra Pavla Juřici (*1872), jeho ženy Marie (*1880) jejich synů Karla (*1900), Aloise (*1899), dcer Emílie (*1902) a Ludmily (*1906).

Narukoval k 3. pěšímu pluk, vojín. Dne 19. 8. 1917 zajat u obce Kostanjevica na Krki (dnes Srbsko), 11. 5. 1918 podána přihláška do československých legií, 1. 5. 1918 zařazen do 32. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 19. 11. 1919.

Talášek Jan narozen 29. 9. 1878 v Ratiboři čp. 121, syn domkaře Jiřího Taláška a jeho ženy Jany, roz. Hejtmančíkové, rolník, evangelík Augsburského vyznání. Oddán s Rozinou Blizňákovou z Hošťálkové čp. 101 (*1871). V roce 1910 bydlel v Ratiboři čp. 121 spolu s manželkou, bratrem Tomášem (*1887) a synem Janem (*1909). 

Narukoval k 3. pěšímu pluk,, 19. 8. 1917 zajat u obce Kostanjevica na Krki (dnes Srbsko), 11. 5. 1918 v Padulle (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 20. 5. 1918 zařazen do zdravotního oddělení  československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín.

Teplý Karel narozen 19. 9. 1897 v Ratiboři čp. 63, syn gruntovníka Josefa Teplého a jeho ženy Rozálie, roz. Eliášová, svobodný, rolník a nožíř, evangelík reformního vyznání. V roce 1910 bydlel v Ratiboř čp. 63 spolu s rodiči, bratry Janem (*1891), Bohumilem (*1905 a Jaroslavem (*1908) a sestrami Rozálií (*1893) a Emílií (*1903).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, vojín. V roce 1916 zajat, v Avezzanu (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 29. 11. 1918 zařazen do 34. střeleckého pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 17. 1. 1920.

Žabčík Josef narozen 16. 10. 1895 v Ratiboři čp. 167, syn domkaře Josefa Žabčíka a jeho ženy Anny, roz. Marmanová, zedník, evangelík reformního vyznání.  V roce 1910 bydlel v Ratiboř čp. 69 spolu s rodiči, bratrem Aloisem (*1907) a sestrou Františkou (*1902)-

Narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, vojín. Dne 18. 10. 1916 zajat u obce Pasubio (dnes Itálie), 29. 9. 1917 v Padulle (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 24. 4. 1918 zařazen do 34. střeleckého pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 31. 12. 1919.

 

Archivní prameny ve Státním okresním archivu Vsetín:

- fond Archiv obce Ratiboř

Digitalizované prameny:

Zemský archiv v Opavě

- Sbírka matrik Severomoravského kraje

Moravský zemský archiv v Brně

- operáty sčítání lidu 1900 a 1910

Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv v Praze

- Sbírka vojenských matrik

Čs. obec legionářská

- Krev legionáře (databáze příslušníků čs. legií)

Literatura

- Baletka, Ladislav a Pomkla, Zdeněk. Českoslovenští legionáři 1914-1920 - rodáci a občané okresu Vsetín. Vyd. 1. Vsetín: Státní okresní archiv Vsetín, 2001. 160 s.

- ŠOBORA, René - Valaši ve Velké válce. In: Sborník Státního okresního archivu Vsetín / Brno : Moravský zemský archiv v Brně 2, (2006,) s. 14-158.

- Verlustliste ausgegeben am, Vídeň: K. und k. Kriegsministerium, 1914 - 1919