Muži ze Seninky ve víru I. světové války

Dne 28. 6. 1914 byl spáchán v Sarajevu atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Tento čin vyvolal velké znepokojení, zvýšila se ostražitost z obavy před možnými dalšími atentáty na členy vládnoucí dynastie a představitele státu. Ač byla situace vážná, většina obyvatel Seninky stejně jako ostatní občané monarchie stále doufala, že k válce, o které se začalo tolik mluvit, nakonec nedojde. Všichni s napětím očekávali reakci vlády a mocnáře. Srbskému království bylo ale nakonec zasláno nepřijatelné ultimátu a monarchie se začala připravovat k ozbrojené intervenci. Dne 26. 7. 1914 proběhla částečná mobilizace a dne 28. 7. 1914 vydal císař František Josef I. provolání „Mým národům“, kterým byla oznámena válka proti Srbsku.

Ve dnech 31. 7 až 2. 8. 1914 proběhla všeobecná mobilizace pro mužstvo tzv. první výzvy. Při této mobilizaci docházelo k incidentům, kdy záložníci byli opilí, ženy si stoupaly před lokomotivy, proto musely být nasazeny silné četnické hlídky. Za celou dobu trvání I. světové války bylo do rakousko-uherské armády povoláno přibližně 1 200 000 vojáků z Čech a Moravy. Z obce Seninka byli odvedenci přiřazeni většinou k 3. pěšímu pluku nebo 25. zeměbraneckému pluku, které měli sídlo v Kroměříži. V průběhu války však mohli být zařazení i k jiným jednotkám - dělostřelectvu, jízdě, polním myslivcům a dalším.

Dalšími jednotkami do kterých mohly být občané, narození v Senince a okolí, nebo kteří měli domovské právo v Senince, povoláni k byly 25. domobraneckému pěšímu pluku (k. k. Landsturm Infanterieregiment Nr. 25), 17. praporu polních myslivců (k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 17), 1. pevnostnímu dělostřeleckému pluku (k. u. k. Festungsartillerieregiment Nr. 1), 5. polnímu kanónovému pluku (k. u. k. Feldkanonenregiment Nr. 5), 10. pevnostnímu dělostřeleckému praporu (k. u. k. Festungsartilleriebataillon Nr. 10), 2. divizi těžkých houfnic (k. u. k. Schwere Haubitzdivision Nr. 2), 13. zeměbranecké polní houfnicové divizi (K.k. Landwehr-Feldhaubitzdivision Nr.13), 13. zeměbranecké polní kanónové divizi (K.k. Landwehr-Feldkanonendivision Nr.13), 2. polnímu houfnicovému pluku (k. u. k. Feldhaubitzregiment Nr. 2), 2. jezdecké dělostřelecké divizi (k. u k. Reitende Artilleriedivision Nr. 2), 12. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 12), 6. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 6), 11. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 11), 15. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 15), 2. vozatajské divizi (k. u. k. Traindivision Nr. 2), Železničnímu pluku (k. u k. Eisenbahnregiment), 2. zákopnickému praporu (k. u. k. Sappeurbataillon Nr. 2), Automobilovému oddělení (k. u. k. Automobilabteilung), Oddělení vzducholodí (k. u. k. Luftschifferabteilung), Telegrafnímu pluku (k. u k. Telegraphen Regiment) a 2. ženijnímu praporu (k. u. k. Pionierbataillon Nr. 2).

3. pěší pluk Arcivévody Karla (Infanterieregiment Erzherzog Carl Nr. 3) byl založen už v roce 1715 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. I. prapor byl umístěn do města Doboj (dnes Bosna a Hercegovina), II. a III. prapor byl dislokován do Těšína a IV. prapor do Kroměříže. Velitelství pluku bylo umístěno do Těšína a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Heinrich Freiherr von Testa. Na začátku války byl IV. prapor zařazen do 8. pěší brigády, 4. pěší divize, II. armádního sboru.

Bojová cesta 3. pěšího pluku, IV. praporu od začátku války: 26. 8. - 2. 9. bitva u Komarówa, 4. - 11. 9 krytí týlu 4. armády při bitvě u Rawy Ruské, 12. - 25. 9. ústup na Dunajec, 4. - 11. 10. postup zpět k řece San, 14. - 17. 10. neúspěšná snaha o překročení Sanu, 18. - 2. 11. boje na Sanu, 16. - 30. 11. boje u Krakova, 14. - 19. 12. postup po severním břehu řeky Visly v rámci limanowské operace.

V roce 1915 se IV. prapor od 20. 12. 1914 do dubna 1915 byl v obraných pozicích na řece Nidě, 9. - 12. 5. postup po gorlickém průlomu po severním břeh Visly, 15. - 22. 5. bitva u Opatówa, 26. 6. boje u Gliniany, 29. 6. - 2. 7. pronásledování na severním břehu Visly, 4. - 12. 7. přesun ke 4. armádě, 15. 7. - 1. 8. postup na Lublin, 2. - 4. 8. boje mezi Vislou a Bugem, 5. - 8. 8. bitva u Lubartówa, 12. - 17. 8. postup na Brest Litevský, v polovině srpna přesun k 1. Armádě, 26. 8. - 13. 9. ofenziva na Volyni, 13. - 24. 9. ruská protiofenziva u Lucku, 23. - 28. 9. druhá ofenziva na Rovno, 7. 10. boje na Putilovce, od půlky řína do konce listopadu boje u Czartoryjsku.

Od listopadu 1915 do května 1916 statická fronta severně od Lucku, v květnu 1916 přesun k 11. horské brigádě na italské bojiště, 15. - 26. 5. bitva u Folgaria-Lavarone, 27. 5. - 16. 6. bitva u Asiaga-Arsiera, znovu přesun zpět na východní frontu, 21. 6. - 3. 7. protiofenziva Centrálních mocností na Luck, kde pomáhaly zadržet tzv. Brusilovovu ofenzívu, 10. 7. a 16. 7. boje u Gubinu, 20. - 21. 7. bitva u Berestečka, 22. - 28. 7. bitva u Brodů, 30. 7. boje jižně od Lipy, srpen až listopad statická fronta jižně od Lucku, v polovině listopadu přesun zpět na italskou frontu.

V roce 1917 od 12. 5. - 5. 6. 10. bitva na Soči, v červnu 1917 přesun k mateřskému pluku do Rumunska, po jeho porážce přesun zpět do Itálie, od konce roku 1917 součástí nového 119. pěšího pluku.

V roce 1918 již jako součást 119. pěšího pluku se zúčastnili od 15. - 19. 6. boje u masivu Monte Grappa, 24. 6. - 15. 7. italský protiútok v oblasti Monte Grappa, září boje na Monte Pertica, 24. - 28. 10. obrana na Monte Grappa.

Po návratu do Československa v listopadu 1918 byli vojáci spolu s praporem valašských dobrovolníků nasazeni při obsazování pohraničí nově vzniklého státu.

25. zeměbranecký pěší pluk (Landwehr-Infanterieregiment Nr. 25) byl založen v roce 1900, i když jeho předchůdci vznikli již v roce 1869 (moravský prapor zeměbranecký Kroměříž č. 12). V roce 1914 se pluk skládal ze 4 praporů, I., II., III. a záložního praporu. Jeho všechny prapory včetně velitelství pluku bylo dislokováno do Kroměříže a jejím velitelem byl Oberst Karl Mader. Na začátku války byl pluk zařazen do 26. zeměbranecké pěší brigády, 13. zeměbranecké pěší divize, II. armádního sboru.

Bojová cesta 25. zeměbraneckého pěšího pluku od začátku války: 26. 8. - 2. 9. bitva u Komarówa, 4. - 11. 9. boje v týlu 4. armády, 12. - 25. 9. ústup na Białou, 4. - 11. 10. postup zpět na k řece San, 14. 10. - 5. 11. boje na Sanu, 6. - 13. 9. ústup ke u Krakovu, 16. - 28. 11. boje u Krakova, (přesun jižně od Krakova), 1. - 13. 12. bitva u Limanowa, 13. - 19. 12. pronásledování k Tarnówu, 25. - 27. 12. přesun ke 3. Armádě, 31. 12. boje u Gorlice

V roce 1915 od ledna do února většinou zálohou mezi Tarnowem a Karpaty, boje u Jasionky, 27. 2. - 20. 3. druhá ofenziva u Karpat, 20. - 31. 3. ruská Velikonoční ofenziva, duben statické pozice u Karpat, 9. - 10. 5. bitva u Sanoku, 15. 5. - 4. 6. postup na Przemyśl, 12. - 15. 6. průlom u Moscisk-Lubaczowa, 16. - 19. 6. bitva u Grodek-Magierowa, 20. - 22. 6. boje u Lvova, 23. - 28. 6. bitva u Bukaczowce-Bobrka, 29. 6. - 2. 7. bitva na Gnilé Lipě, 2. - 5. 7. pronásledování na Zlotou Lipu, 6. - 8. 7. přesun k 1. armádě, 14. - 19. 7. střežení řeky Bug, 20. 7. - 4. 8. boje na Bugu, 26. 8. - 13. 9. ofenziva na Volyni, 13. - 24. 9. ruská protiofenziva u Lucku, 23. - 28. 9. druhá ofenziva na Rovno, 16. 10. - 14. 11. bitva u Czartoryjska, listopad 1915 - květen 1916 statická fronta u Lucku.

V roce 1916 od 4. do 15. 6. Brusilovova ofenziva (velké letní ofenzivy generála Alexeje Alexejeviče Brusilova 19. 8. 1853 - 17. 8. 1926) - hlavní průlom u Lucku, 16. 6. - 3. 7. protiofenziva Centrálních mocností, 2. - 29. 7. druhá ruská ofenziva, 28. 7. - 12. 8. bitva o Kovel, od konce srpna do října ruská podzimní ofenziva, říjen 1916 - červenec 1917 statická fronta u Lucku.

Koncem července 1917 přesun do Transylvánie (dnes Rumunsko), druhá polovina srpna boje na přístupech do Moldávie, na přelomu srpna a září přesun na italskou frontu, 24. - 27. 10. průlom u Caporetta, 28. - 1. 11. postup k Tagliamentu, 2. - 7. 11. překročení Tagliamenta, 8. - 10. 11. pronásledování na Piavu, 13. 11. střet na Piavě

Od prosinec 1917 do května 1918 statické pozice na Piavě, 15. - 25. 6. bitva na Piavě, 24. - 28. 10. boje kolem Monte Grappa. Ofenzíva však byla Italy zastavena, pluk při následném ústupu tvořil zadní voj armády a bránil piavské předmostí před italskými útoky, dokud se zbytkům rakouských vojsk nepodařilo vrátit přes řeku zpět do výchozích postavení.

Velká válka byla posledním konfliktem, kterého se museli povinně účastnit obyvatelé Seninky. Z celkového počtu 455 obyvatel, z toho cca 123 mužů z aktivních ročníků 1870-1899 (dle sčítacích operátů z roku 1910), narukovalo okolo 95 (93) mužů, z nich 17 (18) padlo nebo zemřelo v nemocnicích či v zajetí, minimálně 16 prošlo různými zajateckými tábory a 14 vstoupilo do československých legií.

Na památníku jsou tato jména (veškeré další údaje jsou opsány z dostupných pramenu, většinou již digitalizovaných. Dochované obecní kroniky jsou uloženy ve Státním okresním archivu Vsetín. Na stránkách Zemského archivu v Opavě jsou rodné, oddací a úmrtní matriky, na stránkách Moravského zemského archivu v Brně operáty sčítání lidu, zejména z let 1900 a 1910. Digitální studovna ministerstva obrany spolu s vojenským historickým ústavem sdílí část dochované vojenské evidence, zejména úmrtní matriky jednotlivých pluků. Také je zde možné vyhledávat ve „Výkazu ztrát vydaném...“ kde se na 38000 stranách nachází údaje o padlých, raněných a zajatých příslušnících rakousko-uherské armády. Totéž je k dispozici i na stránkách Rakouské národní knihovny ve Vídni. Samozřejmě záznamy nemusí být vždy přesné. U jednotek jde zpravidla o poslední známý útvar).

Bělíček Antonín, narozen 26. 7. 1890 v Senince čp. 16, syn Jana Bělíčka, rolníka ze Seninky a jeho ženy Evy, roz. Poláškové, pacholek, evangelík helvetského vyznání. Dne 22. 7. 1913 oddán s Františkou Bělíčkovou (*1892) ze Seninky čp. 42. V roce 1910 sloužil v Senince čp. 35 u Josefa Hovořáka(*1868) a jeho ženy Roziny (*1863), Dále zde bydlela i vnučka Hovořáků Anna Smilková (*1899) a dcera Terezie Hovořáková (*1890).

Narukoval k 25. zeměbraneckého pěšího pluku, 2. roty, vojín. Padl 18. 11. 1914 (nejspíše při ústupu ke Krakovu), pohřben 19. 11. 1914 na bitevním poli.

Bělíček Jan, narozen 8. 12. 1877 v Senince čp. 29, syn Josefa Bělíčka, rolníka v Senince a jeho ženy Anny, roz. Saidlové, rolník, tesař, evangelík helvetského vyznání. Dne 16. 8. 1909 oddán s Terezou Starýchfojtů (*1884) z Prlova čp. 33. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 29, spolu se svou manželkou a synem Janem (*1909). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel jeho otec Josef (*1850) s jeho matkou Annou (*1852) a bratrem Pavlem (*1896). V dalším bytě na stejné adrese bydlel jeho bratr Josef (*1881) se svou manželkou Annou (*1878) a dcerou Annou (*1909).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Dne 4. 9. 1917 zajat u Monte Gabriele (dnes Itálie), 10. 10. 1917 v Padule (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 24. 4. 1918 zařazen do 31. polního pluku československých legií v Italii, poslední hodnost vojín. Zemřel 7. 10. 1918 v nemocnici ve Folignu (dnes Itálie), pohřben ve Folignu.

Bělíček Jan, narozen 29. 1. 1889 v Senince čp. 34, syn Jana Bělíčka (*1850), rolníka v Senince a jeho ženy Anny, roz. Řezníčkové (*1852), rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 19.5.1914 oddán s Rozinou Staňkovou (*1890) ze Seninky čp. 41. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 2, spolu se svými rodiči, bratrem Karlem (*1896) a služkou Terezou Cedidlovou (*1894).

Narukoval k 3. pěšího pluku, 4. roty, svobodník. Padl 7.1.1915 u Valjeva (Ваљево, dnes Srpsko). Pohřben na vojenském hřbitově ve Voljevu.

Bělíček Pavel, narozen 25. 4. 1872 v Senince čp. 32, syn Josefa Bělíčka (*1844), rolníka v Senince a jeho ženy Terezy, roz. Muchové, rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 22. 11. 1897 oddán s Terezou Bělíčkovou (*1874) ze Seninky čp. 21. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 32, spolu se svou manželkou a synem Pavlem (*1905), Aloisem (*1910) a dcerou Františkou (*1900). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel jeho švagr Josef Trlica (*1871) se svou manželkou Annou (*1877), syny Janem (1902), Josefem (*1905), Karlem (*199) a dcerou Rozálií (1900). Dále zde v tomto bytě bydlel Otec Pavla Bělíčka Josef, jeho sestra Marie (1884) a synovec Jan (*1910). V dalším bytě na stejné adrese bydlel Pavel Kračík (*1866) s manželkou Rozinou (*1870).

Bližší informace nezjištěny, dle památníku zemřel v roce 1918.

Češek Josef, narozen 28. 5. 1892 v Novém Hrozenkově, příslušný do Držkové, syn Jiřího Češka (*1862), hajného, později hospodského v Senince a jeho ženy Anny, roz. Havlíkové (*1866), nejspíše myslivec, evangelík augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Halenkově čp. 327, spolu se svými rodiči, bratrem Otakarem (*1894), Ladislavem (*1907), sestrami Kamilou (*1899) a Boženou (*1909). V roce 1912 kupují jeho rodiče hospodu v Senince č. 37, kterou provozují až do roku 1918.

Narukoval k praporu polních myslivců č. 25, 1 rota. Ode dne 26. 10. 1914 je veden jako mrtvý.

Evják Jan, narozen 20. 1. 1895 v Senince čp. 51, syn Josefa Evjáka (*1854), rolníka v Senince a jeho ženy Roziny, roz. Juřicové, horník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 51, spolu se svými rodiči, bratrem Karlem (*1890) a sestrou Františkou (*1896). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel bratr Pavel (*1881) se svou manželkou Annou (*1884), synem Pavlem (*1906), dcerami Annou (*1908) a Marií (*1909).

Narukoval nejdříve u 3. pěšího pluku, poté přešel pod 17. zeměbranecký pěší pluk, vojín. Dne 24. 7. 1915 zajat u Lublinu (dnes Polsko), v Ponizorkině Jaroslavi (Ярославль, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 10. 7. 1917 zařazen do 8. střeleckého pluku československých legií v Rusku, později přeřazen do 9. střeleckého pluku, poslední hodnost vojín. Od 11. 8. 1918 nezvěstný po bojích u Petropavlovska (Петропавловск, dnes Rusko).

Juřica Pavel, narozen 14. 1. 1885 v Senince čp. 17, syn Jana Juřici, domkaře v Senince a jeho ženy Roziny, roz. Tomancové, stavební dělník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 65, spolu se svým bratrem Janem (*1878), jeho manželkou Terezou (*1878), jeho syny Janem (*1905), Josefem (*1907) a jeho dcerou Rozinou (*1903).

Narukoval k 92. pěšího pluku, 7. roty, vojín. Padl 8.1.1916 u výšiny Krčevo nedaleko obce Berane (Беране, dnes Černá Hora). Pohřben 8. 1. 1916 na výšině Krčevo.

Kovář Jiří, narozen 20. 4. 1895 v Senince čp. 40, syn Jiřího Kováře, domkaře v Senince a jeho ženy Josefy, roz. Kubíkové, evangelík augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Seninku.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Nezvěstný od května 1915 na Ruském bojišti.

Kovář Josef, narozen 11. 7. 1888 v Senince čp. 8, syn Pavla Kováře (*1854), rolníka v Senince a jeho ženy Terezie, roz. Geržové (*1865), rolník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 8, spolu se svými rodiči, bratrem Antonínem (*1902), sestrami Annou (*1894), Terezií (*1905) a poručenkou Rozinou Bravencovou (*1898). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel Josef Trlica (*1880, padl v červenci 1918) se svojí manželkou Veronikou (*1877), svými syny Josefem (*1901), Janem (*1903) a svou dcerou Annou (*1905).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšího pluku, vojín. Zemřel 19. 3. 1915 v polní nemocnici č. 1/8 v Stakčíně (tehdy Takcsány, dnes Slovensko) po střelné ráně na hlavě. Pohřben 19. 3. 1915 u Stakčína na kopci severně od pily.

Kovář Pavel, narozen 6. 5. 1879 v Senince čp. 3, syn Matouše Kováře, chalupníka v Senince a jeho ženy Mariany, roz. Mynářové, nádeník na lesní zprávě, evangelík augsburského vyznání. Dne 16. 6. 1903 oddán s Marianou Cedidlovou (*1884) ze Seninky čp. 63. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 63, spolu se svou manželkou, synem Pavlem (*1905), dcerami Marií (*1907), Annou (*1909), bratrem Janem (*1883), tchýní Annou Cedidlovou (*1858), švagrem Josefem Cedidlou (*1893), švagrovými Annou Cedidlovou (*1887), Rozinou Cedidlovou (*1890) a neteří Rozinou Cedidlovou (*1909).

Narukoval k 4. polnímu dělostřeleckému pluku, dělostřelec. Zemřel 12. 3. 1918 v polní nemocnici č. 208 Grigno poblíž obce Trentino (dnes Itálie). Pohřben 12. 3. 1918 na vojenském hřbitově v Grignu, hrob č. 288.

Křupala Jan, narozen 24. 1. 1888 v Senince čp. 67, syn Tomáše Křupaly, podruha v Senince a jeho ženy Anny, roz. Valchařové, zedník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Seninku.

Narukoval k 3. pěšího pluku, vojín. Dne 24. 1. 1915 zajat, v Kyjevě (Київ, dnes Ukrajina) podána přihláška do československých legií, 19. 11. 1916 zařazen do 2. střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost svobodník. Dne 4. 5. 1918 padl při bojích o stanici Oleněvka (Оленевка, dnes Rusko). Pohřben na stanici Oleněvka.

Kubík Jiří, narozen 23. 4. 1888 v Senince čp. 14, syn Josefa Kubíka, rolníka v Senince a jeho ženy Mariany, roz. Bělíčkové (*1855), kolář, evangelík helvetského vyznání. Dne 10. 9. 1912 oddán s Johanou Lojkáskovou (*1882) z Frýdlantu nad Ostravicí čp. 115. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 14, spolu se svou matkou, bratrem Josefem (*1877), sestrami Terezií (*1884), Josefou (*1894), švagrem Tomášem Pilíškem (1880), jeho ženou Annou (*1880) a jejich dětmi Janem (*1906) a Annou (*1907).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšího pluku, 5. rotě, vojín. Dle památníku padl v roce 1915. V seznamu ztrát rakousko-uherské armády ze dne 6. 10. 1915 je veden jako raněný.

Martinec Pavel, narozen 3. 8. 1890 v Senince čp. 13, syn Pavla Martince (*1867), domkaře v Leskovci a jeho ženy Terezie, roz. Zeťákové (*1869), evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 13, spolu se svými rodiči, bratrem Josefem (*1893), Janem (1899), sestrou Terezií (*1903) a Annou (*1906).

Narukoval k 3. pěšího pluku, vojín. Padl 20. 6. 1918 na Piavě (dnes Itálie). Pohřben na hrázi řeky Piavy.

Polášek Pavel, narozen 12. 4. 1893 v Senince čp. 62, syn Jiřího Poláška (*1870), rolníka v Senince a jeho ženy Terezie, roz. Juřicové (*1872), evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 54, spolu se svými rodiči, bratrem Jaroslavem (*1904) a sestrou Annou (*1895).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšího pluku, vojín. Padl 27. 11. 1914 u osady Goszcza (dnes Polsko). Pohřben 28. 11. 1914 na místě úmrtí.

Seidl Jan, narozen 5. 2. 1875 v Senince čp. 37, syn Jana Saidla, hostinského v Senince a jeho ženy Anny, roz. Bělíčkové, evangelík helvetského vyznání. Dne 30. 4. 1901 oddán s Marianou Staňkovou (*1875) ze Seninky čp. 41. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Seninku.

Narukoval k 43. domobraneckému pěšího pluku, vojín. Zemřel 29. 6. 1916 při přepravě do nemocnice v Mauthenu (dnes Rakousko). Pohřben 30. 6. 1916 na vojenském hřbitově v Mauthenu.

Šťastný Jan, narozen 27. 12. 1894 v Senince čp. 55, syn Jiřího Šťastného, rolníka v Senince a jeho ženy Terezie, roz. Juřicové, rolník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 55, spolu se svým bratrem Janem (*1871), jeho manželkou Marií (*1874), jejich synem Janem (*1903), jejich dcerou Marií (*1909) a jejich švagrovou Annou Bělíčkovou (*1889).

Narukoval k 3. pěšího pluku, vojín. Padl 24. 2. 1916 u Zelené (Зелена, dnes Ukrajina) nedaleko města Bučač (Бучач). Pohřben 24. 2. 1916 na hřbitově v Zelené.

Trlica Josef, narozen 3. 4. 1880 ve Valašské Polance čp. 55, syn Jana Trlici, rolníka ve Valašské Polance a jeho ženy Mariány, roz. Trlicové, rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 19. 5. 1903 oddán s Veronikou Bělíčkovou (*1877) ze Seninky čp. 27. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 8, spolu se svojí manželkou, syny Josefem (*1901), Janem (*1903) a dcerou Annou (*1905). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel Pavel Kovář (*1854) s manželkou Terezou (*1865), svými syny Josefem (*1888, zemřel 19. 3. 1915), Antonínem (*1902), svými dcerami Annou (*1894), Terezií (*1905) a poručenkou Rozinou Bravencovou (*1898).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšího pluku, vojín. Padl v červenci 1918 na Italském bojišti.

Ve ztrátách rakousko-uherské armády je uveden Kovář Jiří, narozený roku 1897 v Senince. Možná se jedná o Jiřího Kováře, narozeného 20. 4. 1895 a datum, narození je špatně uvedené v matrice zemřelých 18. pěšího pluku. Jiří Kovář ročník 1897 narukoval k 18. pěšímu pluku, vojín. Padl 21. 1. 1918 u obce Buchbrunn (dnes Rakousko). Pohřben Eberndorfu (dnes Rakousko).

Památník obětem 1. světové války byl zbudován v roce 1934.

Během bojů utrpěli zranění mimo jiné Jan Bělíček (*1889), Pavel Cedisdlo (*1876), Pavel Evják (*1881), Jan Kovář (*1888), Pavel Kovář (*1890), Tomáš Kratina (*1874), Jiří Kubík (*1888), Pavel Mucha (*1879), Rudolf Pilíšek (*1895), Josef Polansky (*1889), František Řezníček (*1887) 2x (podruhé léčen ve vojenské nemocnici č. 16 ve Vídni okr XIII.), Josef Staněk (*1887), Jan Šmatla (*1898), Pavel Šmatla (*1895), Pavel Vaculík (*1887) a Pavel Zrník. Spousta jich ale ve výpisu bude chybět.

Válečnými invalidy se stali Jan Řezníček (*1883), Jan Juřica (*1889) a Pavel Kovář (*1890).

Zajateckými tábory prošli Jan Bělíček (*1877), Jan Bělíček (*1889), Pavel Bělíček (*1886), Karel Cedidla (*1885), Tomáš Cedidlo (*1886), Jan Evják (*1895), Josef Evják (*1893), Karel Juřica (*1893), Karel Kubík (*1882), Pavel Mucha (*1879), Tomáš Mucha (*1873), Tomáš Pilíšek (*1880), Josef Polanský (*1889), Pavel Řezníček (*1890), Josef Seidl (*1878), Pavel Šmatla (*1894), Josef Zrník (*1879),

Příslušníci Československých legií

(mimo již výše uvedené prameny je možno využít i online databázi Čs. obce legionářské).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Dne 4. 9. 1917 zajat u Monte Gabriele (dnes Itálie), 10. 10. 1917 v Padule (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 24. 4. 1918 zařazen do 31. polního pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Zemřel 7. 10. 1918 v nemocnici ve Folignu (dnes Itálie), pohřben ve Folignu.

Bělíček Pavel, narozen 7. 1. 1886 v Senince čp. 42, syn Pavla Bělíčka (*1852), rolníka v Senince a jeho ženy Terezie, roz. Bělíčkové (*1859), rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 23. 8. 1910 oddán s Rozinou Juřicovou (*1887) ze Seninky čp.46. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 46, spolu se svou manželkou, dcerami Rosálií (*1908), Františkou (*1910), tchánem Janem Juřicou (*1862) a tchýní Terezii Juřicovou (*1866). Zemřel 6. 2. 1962 v Senince čp. 46.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Dne 24. 11. 1914 zajat u Krakova (dnes Polsko), v Omsku (Омск, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 27. 8. 1918 zařazen do 3. lehkého dělostřeleckého pluku československých legií v Rusku, později přeřazen do 9. lehkého dělostřeleckého pluku, poslední hodnost svobodník. Dne 10. 11. 1920 demobilizován.

Cedidla Karel, narozen 6. 2. 1885 v Senince čp. 24, syn Karla Cedidly (*1857), rolníka v Senince a jeho ženy Terezie, roz. Bělíčkové (*1860), rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 14. 7. 1908 oddán s Marianou Bělíčkovou (*1885) ze Seninky čp.29. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 24, spolu se svou manželkou a synem Karlem (*1907) a dcerou Marií (*1910). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel jeho rodiče, bratr Pavel (*1889), Jan (*1898) a sestra Tereza (*1894). Zemřel 1. 1. 1961 v Senince čp. 24.

Narukoval k dělostřelecké divizi, dělostřelec. Dne 4. 11. 1918 zajat u Primolona (dnes Italie), v Citadelle (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 27. 11. 1918 zařazen do 7. pluku polního dělostřelectva československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Dne 10. 8. 1919 demobilizován.

Cedidla Tomáš, narozen 28. 4. 1886 v Senince čp. 4, syn Josefa Cedidly (*1857), rolníka v Senince a jeho ženy Terezie, roz. Hovořákové (*1853), rolník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 4, spolu se svou matkou, bratry Janem (*1883), Jesefem (*1881), sestrami Terezií (*1893), Rozinou (*1893) a neteří Františkou Smilkovou (*1902).

Narukoval k 13. pěšímu pluku, vojín. Dne 21. 12. 1914 zajat u Pinčova (Pińczów,dnes Polsko), v Lobve (Лобва , dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 24. 12. 1917 zařazen do 6. Střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. Dne 2. 9. 1919 demobilizován.

Evják Josef, narozen 21. 1. 1893 v Senince čp. 51, nemanželský syn Anny Evjákové (*1867), později provdané Zeťákové, nádeník, dělník, helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 13, spolu se svým nevlastním otcem Pavlem Zeťákem (*1848), matkou, nevlastními bratry Pavlem (*1902), Janem (*1905), Karlem (*1907) a nevlastními sestrami Františkou (1898), Annou (*1900) a Marií (1909). Po válce oddán s Annou Holákovou (*1893). Zemřel 11. 11. 1972.

Narukoval nejdříve u 3. pěšího pluku, vojín. Dne 19. 8. 1915 zajat u Sela (dnes Slovinsko), dne 12. 2. 1918 podána přihláška do československých legií, 24. 4. 1917 zařazen do 32. polnímu pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Dne 19. 7. 1920 demobilizován.

Křupala Jan, narozen 24. 1. 1888 v Senince čp. 67, syn Tomáše Křupaly, podruha v Senince a jeho ženy Anny, roz. Valchařové, zedník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Seninku.

Mucha Pavel, narozen 19. 2. 1879 v Senince čp. 41, syn Tomáše Muchy, domkaře v Senince a jeho ženy Zuzany, roz. Poláškové, dělník v továrně na nábytek, evangelík helvetského vyznání. Dne oddán s Veronikou Juříčkovou (*1884) z Leskovce čp. 19. Dne 8. 5. 1922 oddán podruhé s Annou Talašovou (*1901) z Leskovce čp. 63. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 97 spolu se svou manželkou.

Narukoval k 4. císařskému mysliveckému pluku (4. pluku tyrolských císařských myslivců), poté převelen k 3. pěšímu pluku, vojín. Dne 19. 6. 1917 zajat u obce Assiago (dnes Itálie), 20. 4. 1918 v Asqno-Mantova (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 26. 4. 1918 zařazen do 33. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 22. 4. 1920.

Mucha Tomáš, narozen 21. 2. 1873 v Senince čp. 55, syn Tomáše Muchy, domkaře v Senince a jeho ženy Zuzany, roz. Poláškové, domkař, evangelík helvetského vyznání. Dne 12. 1. 1897 oddán s Terezií Bělíčkovou (*1872) z Valašské Polanky čp. 157. Podruhé oddán dne 8. 9. 1907 s Kateřinou Machálkovou (*1972) z Leskovce čp. 88. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 83, spolu se svou druhou manželkou Kateřinou, dcerou Františkou (*1897), Annou (*1899), nevlastní dcerou Rozálií (1899) a nevlastním bratrem Karlem Cediddlou. Po válce se znovu oženil s Rozinou Bělíčkovou (*1895). Zemřel 12. 11. 1956 v Senince čp. 83.

Do kterého pluku rakousko-uherské armády není známo. Dne 23. 8. 1917 zajat u obce Jelenik (dnes Slovinsko), v Avezzanu (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 29. 11 1918 zařazen do 38. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 20. 3. 1919.

Pilíšek Tomáš, narozen 24. 12. 1880 v Senince čp. 20, syn Pavel Pilíšek, rolník v Senince a jeho ženy Anny, roz. Polčákové, rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 12. 6. 1906 oddán s Annou Kubíkovou (*1880) ze Seninky čp. 14. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 143, spolu se svou manželkou, synem Janem (*1906), dcerou Annou (*1907), tchýní Marií Kubíkouvou (*1855), švagry Josefem Kubíkem (*1877), Jiřím Kubíkem (*1888, padl 1915), švagrovými Terezií (*1884) Veronikou (*1892) a Josefou (*1894).

Do kterého pluku rakousko-uherské armády není známo. Dne 16. 6. 1919 zařazen do 24. střeleckého pluku československých legií ve Francii, poslední hodnost vojín.

Polanský Josef, narozen 11. 10. 1889 v Senince čp. 53, syn Josefa Polanského, gruntovníka v Senince a jeho ženy Anny, roz. Kovářové (*1862), rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 30. 1. 1912 oddán s Terezií Frýdlovou (*1886) ze Seninky čp. 50. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 53, spolu se svou matkou, nevlastním otcem Pavlem Juřicou (*1874) a služkou Marií Kovářovou (*1896).

Do kterého pluku rakousko-uherské armády není známo. Dne 11. 7. 1919 v La Pallice (dnes Francie) podána přihláška do československých legií, 12. 7. 1919 zařazen do 24. střeleckého pluku československých legií ve Francii, poslední hodnost vojín.

Řezníček Pavel, narozen 19. 6. 1890 v Senince čp. 26, syn Františka Řezníčka, domkaře v Senince a jeho ženy Terezie, roz. Juřicové (*1859), rolník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 86, spolu se svou matkou a bratrem Františkem (*1887). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel bratr Jan (*1886) spolu se svojí manželkou Františkou (*1886) a synem Josefem (*1908). Zemřel 13. 9. 1969 v Senince čp. 86.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Dne 28. 1. 1918 zajat u Monte Colderosso (dnes Itálie), 22. 4. 1918 podána přihláška do československých legií, 27. 4. 1918 zařazen do 33. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Dne 21. 10. 1919 demobilizován.

Saidl Josef, narozen 10. 2. 1879 v Senince čp. 37, syn Jana Saidla, hostinského v Senince a jeho ženy Anny, roz. Bělíčkové, rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 21. 5. 1907 oddán s Marií machovou (*1877) ze Seninky čp. 69. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 69, spolu se svou manželkou, synem Josefem (*1908), dcerou Marií (*1910), tchýní Evou Machovou (*1845) a švagrovou Rozinou Machovou (*1891).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Dne 21. 12. 1914 zajat u Pinčova (Pińczów, dnes Polsko), v Lubajově podána přihláška do československých legií, 8. 8. 1918 zařazen do strážní roty československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. Dne 15. 9. 1920 demobilizován.

Šmatla Pavel, narozen 25. 6. 1895 v Senince čp. 4, syn Jana Šmatly (*1864), dělníka v Senince a jeho ženy Roziny, roz. Frýdlové (*1867), dělník v továrně na nábytek, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Senince čp. 48, spolu se svými rodiči, bratrem Janem (*1898), Josefem (*1903), Karlem (*1907), sestrami Rozinou (*1890), Annou (*1893) a neteří Aloisií Poláščíkovou (*1908). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel Josef Štach (*1867) se synem Josefem (*1898).

Narukoval k 3. pěšímu pluku, desátník. Dne 23. 6. 1917 nejspíše zajat u Bebeleku, 18. 1. 1918 zařazen do 39. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Dne 25. 8. 1920 demobilizován.

Zrník Josef, narozen 21. 5. 1879 v Senince čp. 30, syn Pavla Zrníka, domkaře v Senince a jeho ženy Anny, roz. Krajčákové, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Seninku.

Narukoval k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Dne 4. 9. 1917 zajat u Monte Gabriele (dnes Itálie), 14. 5. 1918 v Padule (dnes Itálie) podána přihláška do československých legií, 25. 5. 1918 zařazen do 32. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Dne 25. 3. 1919 demobilizován.

Archivní prameny ve Státním okresním archivu Vsetín:

- fond Archiv obce Seninky

Digitalizované prameny:

Zemský archiv v Opavě

- Sbírka matrik Severomoravského kraje

Moravský zemský archiv v Brně

- operáty sčítání lidu 1900 a 1910

Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv v Praze

- Sbírka vojenských matrik

Čs. obec legionářská

- Krev legionáře (databáze příslušníků čs. legií)

Literatura

- Baletka, Ladislav a Pomkla, Zdeněk. Českoslovenští legionáři 1914-1920 - rodáci a občané okresu Vsetín. Vyd. 1. Vsetín: Státní okresní archiv Vsetín, 2001. 160 s.

- ŠOBORA, René - Valaši ve Velké válce. In: Sborník Státního okresního archivu Vsetín / Brno : Moravský zemský archiv v Brně 2, (2006,) s. 14-158.

- Verlustliste ausgegeben am, Vídeň: K. und k. Kriegsministerium, 1914 - 1919

Muži ze Seninky ve víru I. světové války

MENU