Muži z Výšovic ve víru I. světové války

Dne 28. 6. 1914 byl spáchán v Sarajevu atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Tento čin vyvolal velké znepokojení, zvýšila se ostražitost z obavy před možnými dalšími atentáty na členy vládnoucí dynastie a představitele státu. Ač byla situace vážná, většina obyvatel Výšovic stejně jako ostatní občané monarchie stále doufala, že k válce, o které se začalo tolik mluvit, nakonec nedojde. Všichni s napětím očekávali reakci vlády a mocnáře. Srbskému království bylo ale nakonec zasláno nepřijatelné ultimátu a monarchie se začala připravovat k ozbrojené intervenci. Dne 26. 7. 1914 proběhla částečná mobilizace a dne 28. 7. 1914 vydal císař František Josef I. provolání „Mým národům“, kterým byla oznámena válka proti Srbsku.

Ve dnech 31. 7 až 2. 8. 1914 proběhla všeobecná mobilizace pro mužstvo tzv. první výzvy. Při této mobilizaci docházelo k incidentům, kdy záložníci byli opilí, ženy si stoupaly před lokomotivy, proto musely být nasazeny silné četnické hlídky. Za celou dobu trvání I. světové války bylo do rakousko-uherské armády povoláno přibližně 1 200 000 vojáků z Čech a Moravy. Z naší obce byli odvedenci přiřazeni většinou k 54. pěší pluk nebo 13. zeměbranecký pěší pluk, které měli sídlo v Olomouci. V průběhu války však mohli být zařazení i k jiným jednotkám - dělostřelectvu, jízdě, polním myslivcům a dalším.

Dalšími jednotkami do kterých mohly být občané narození ve Výšovicích a okolí, nebo kteří měli domovské právo ve Výšovicích, povoláni byly 13. domobranecký pěší pluk (k. k. Landsturm Infanterieregiment Nr. 13), 16. prapor polních myslivců (k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 16), 5. prapor polních myslivců (k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 5), 13. prapor polních myslivců (Feldjägerbataillon Nr. 13), 2. pevnostní dělostřelecký pluk (k. u. k. Festungsartillerieregiment Nr. 2), 5. pevnostní dělostřelecký prapor (k. u. k. Festungsartilleriebataillon Nr. 5), 2. polní kanónový pluk (k. u. k. Feldkanonenregiment Nr. 2), 3. polní kanónový pluk (k. u. k. Feldkanonenregiment Nr. 3), 46. zeměbranecký polní kanónový divizion (k.k. Landwehr Feldkanonendivision Nr. 46), 46. zeměbranecký polní houfnicový divizion (k.k. Landwehr Feldhaubitzdivision Nr. 46), 1. polní houfnicový pluk (k. u. k. Feldhaubitzregiment Nr. 1), 1. jezdecký dělostřelecký divizion (k. u k. Reitende Artilleriedivision Nr. 1), 1. divizion těžkých houfnic (k. u. k. Schwere Haubitzdivision Nr. 1), 12. dragounský pluk (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 12), 4. zeměbranecký hulánský pluk (k. k. Landwehr Ulanenregiment Nr. 4), 1. vozatajský divizion (k. u. k. Traindivision Nr. 1), 1. zákopnický prapor (k. u. k. Sappeurbataillon Nr. 1), Železniční pluk (k. u k. Eisenbahnregiment), Automobilové oddělení (k. u. k. Automobilabteilung), Oddělení vzducholodí (k. u. k. Luftschifferabteilung), Telegrafní pluk (k. u k. Telegraphen Regiment) a 1. ženijní prapor (k. u. k. Pionierbataillon Nr. 1).

54. pěší pluk (k. u. k. Infanterieregiment Nr. 54) byl založen už v roce 1661 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. I., III. a IV. prapor byl umístěn do Olomouce, II. prapor byl dislokován v Krnově. Velitelství pluku bylo umístěno do Olomouce a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Joseph Hrozný Edler von Bojemil. Na začátku války byl IV. prapor zařazen do 9. pěší brigády, 5. pěší divize, I. armádního sboru. Národnostní složení: 64% Češi, 30% Sudetští Němci, 6% ostatní, doplňovací obvod Olomouc.

Bojová cesta 54. pěšího pluku od začátku války: ruská fronta, 23.-25. 8. bitva u Kraśniku, 26. 8.-10. 9. boje pod Lublinem, 11.-25. 9. ústup na Nidu, 1.-6. 10. postup po severním břehu Visly, 22.-26. 10. bitva u Ivanogorodu, 27.-30. 10. ústup na Opatówku, 31. 10.-2. 11. boje na Opatówce, 7. 11. ústupový boj u Dzialoszyc, 16.-30. 11. boje u Krakówa, 14.-19. 12. pronásledování po bitvě u Limanowe, 20.-31. 12. boje na Nidě.

V roce 1915 od ledna do února poziční boje na Nidě, 14.-20. 2. přesun k armádní skupině Pflanzer-Baltin, 22.-26. 2. boje u Stanislavova, 27. 2.-22. 3. boje ve východní Haliči, 23. 3.-12. 5. statické boje v Karpatech, 15.-20. 5. obranné boje u Nadworné, 5. 6.-9. 7. vytlačení nepřítele z jižního břehu Dněstru, 26. 8.-9. 9. ofenziva ve východní Haliči, 6.-12. 9. bitva na Serethu,

Od října 1915 do května 1916 statická fronta ve východní Haliči, 6.-16. 6. boje Brusilovovy ofenzivy (jižní průlom), červen-červenec ústup z východní Haliče, konec července zálohou u Nadworne, 7.-10. 8. bitva u Stanislavova, 11.-13. 8. ústup za Bystrzycu Solotwinskou

Od srpna 1916 do června 1917 statická fronta u Stanislavova, 6.-16. 7. boje u Stanislavova, 24.-26. 7. pronásledování ustupujících ruských sil, přesun pod 7. armádu, od konce července do srpna boje v Bukovině

Od srpna 1917 do března 1918 statická fronta v Bukovině, v dubnu přesun na italskou frontu – Tyrolsko, 15.-19. 6. bitva na Planině Sedmi obcí, 9. 8.-19. 9. boje na Col del Rosso, Col del Rosso, Frenzella Schlucht, říjen poziční boje u Col del Rosso

13. zeměbranecký pěší pluk (k. k. Landwehr Infanterieregiment Nr. 13) byl založen v roce 1889. V roce 1914 se pluk skládal ze 4 praporů, I., II. a záložní prapor byl umístěn do Olomouce, III. prapor do Šumperku. Velitelství pluku bylo dislokováno do Olomouce a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Emil Wank. Na začátku války byl pluk zařazen do 92. zeměbranecké pěší brigády, 46. zeměbranecké pěší divize, I. armádního sboru. Národnostní složení: 64% Češi, 30% Sudetští Němci, 6% ostatní, doplňovací obvod Olomouc a Šumperk.

Bojová cesta 13. zeměbraneckého pěšího pluku od začátku války byla společná s 15. Zeměbraneckým pěším plukem: 23.-25. 8. bitva u Kraśniku (Zaklikówa), 26. 8.-10. 9. boje pod Lublinem (Wilkolaz, Niedrzwica Mała), 11.-25. 9. ústup na Nidu, 1.-6. 10. postup po severním břehu Visly, 22.-26. 10. bitva u Ivanogorodu (Laski, Krasna Dąbrowa), 27.-30. 10. ústup na Opatówku, 31. 10.-2. 11. boje na Opatówce, 16.-25. 11. boje u Krakava (Smoleń),1 5.-18. 12. pronásledování po bitvě u Limanowe, 20.-31. 12. boje na Nidě (Pińczów).

Od ledna1915 – dubna 1915 poziční boje na Nidě (Pińczów, Michałów), 2.-8. 5. zahájení postupu po bitvě u Gorlic (Czarków), 11.-15. 5. postup po severním břehu Visly, 15.-22. 5. bitva u Opatówa (Sulislawice, Przybysławice), 29. 6.-2. 7. boje u Tarlówa, 3.-8. 7. přesun ke Lvovu, 15.-18. 7. boje u Sokalu, 19. 7.-4. 8. boje na Bugu (Skomorochy), 26. 8.-13. 9. ofenziva na Volyni (MH Dubina, Pogorelcy), 15.-16. 9. přesun ke II. armádě, 19. 9. návrat zpět k I. armádě.

Od října 1915 do května 1916 statická fronta na Ikwě (Mlynów), 4.-15. 6. Brusilovova ofenziva (velké letní ofenzivy generála Alexeje Alexejeviče Brusilova 19. 8. 1853 - 17. 8. 1926) - průlom na Volyni (Mlynów, Redków, Kniahin, Beregi), 17.-19. 6. boje u Ostrówa, 22.-24. 6. boje na Plaszewce, ústup na Styr (Mytnica), 20.-21. 7. bitva u Berestečka (Plaszewo, Stremilcze), od srpna statická fronta na Styru (Stremilče-Smorživ).

V roce 1917 statická fronta na Styru (Stremilče, Smorživ).

V březnu 1918 přesun na italskou frontu, 15.-25. 6. bitva na Piavě (Capo de Argine u San Dona di Piave).

2. pěší pluk královny císaře AlexandraI (k. u. k. Infanterieregiment Alexander I. Kaiser von Rußland Nr. 2) byl založen již v roce 1741 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. Iprapor byl umístěn do Sibia, II., III. a IV. prapor byl dislokován v Brašově. Velitelství pluku bylo umístěno do Brašova a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Gustav Bohn von Blumenstern. Na začátku války byl pluk zařazen do 31. pěší brigády, 16. pěší divize, XII. armádního sboru. Národnostní složení: 61% Maďaři, 27% Rumuni, 12% ostatní, doplňovací obvod Brašov.

3. pěší pluk Arcivévody Karla (Infanterieregiment Erzherzog Carl Nr. 3) byl založen už v roce 1715 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. I. prapor byl umístěn do města Doboj (dnes Bosna a Hercegovina), II. a III. prapor byl dislokován do Těšína a IV. prapor do Kroměříže. Velitelství pluku bylo umístěno do Těšína a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Heinrich Freiherr von Testa. Na začátku války byl IV. prapor zařazen do 8. pěší brigády, 4. pěší divize, II. armádního sboru. Národnostní složení: 83% Češi, 17% ostatní, doplňovací obvod Kroměříž.

Bojová cesta 3. pěšího pluku, IV. praporu od začátku války: 26. 8. - 2. 9. bitva u Komarówa, 4. - 11. 9 krytí týlu 4. armády při bitvě u Rawy Ruské, 12. - 25. 9. ústup na Dunajec, 4. - 11. 10. postup zpět k řece San, 14. - 17. 10. neúspěšná snaha o překročení Sanu, 18. - 2. 11. boje na Sanu, 16. - 30. 11. boje u Krakova, 14. - 19. 12. postup po severním břehu řeky Visly v rámci limanowské operace.

V roce 1915 se IV. prapor od 20. 12. 1914 do dubna 1915 byl v obraných pozicích na řece Nidě, 9. - 12. 5. postup po gorlickém průlomu po severním břeh Visly, 15. - 22. 5. bitva u Opatówa, 26. 6. boje u Gliniany, 29. 6. - 2. 7. pronásledování na severním břehu Visly, 4. - 12. 7. přesun ke 4. armádě, 15. 7. - 1. 8. postup na Lublin, 2. - 4. 8. boje mezi Vislou a Bugem, 5. - 8. 8. bitva u Lubartówa, 12. - 17. 8. postup na Brest Litevský, v polovině srpna přesun k 1. Armádě, 26. 8. - 13. 9. ofenziva na Volyni, 13. - 24. 9. ruská protiofenziva u Lucku, 23. - 28. 9. druhá ofenziva na Rovno, 7. 10. boje na Putilovce, od půlky řína do konce listopadu boje u Czartoryjsku.

Od listopadu 1915 do května 1916 statická fronta severně od Lucku, v květnu 1916 přesun k 11. horské brigádě na italské bojiště, 15. - 26. 5. bitva u Folgaria-Lavarone, 27. 5. - 16. 6. bitva u Asiaga-Arsiera, znovu přesun zpět na východní frontu, 21. 6. - 3. 7. protiofenziva Centrálních mocností na Luck, kde pomáhaly zadržet tzv. Brusilovovu ofenzívu, 10. 7. a 16. 7. boje u Gubinu, 20. - 21. 7. bitva u Berestečka, 22. - 28. 7. bitva u Brodů, 30. 7. boje jižně od Lipy, srpen až listopad statická fronta jižně od Lucku, v polovině listopadu přesun zpět na italskou frontu.

V roce 1917 od 12. 5. - 5. 6. 10. bitva na Soči, v červnu 1917 přesun k mateřskému pluku do Rumunska, po jeho porážce přesun zpět do Itálie, od konce roku 1917 součástí nového 119. pěšího pluku.

V roce 1918 již jako součást 119. pěšího pluku se zúčastnili od 15. - 19. 6. boje u masivu Monte Grappa, 24. 6. - 15. 7. italský protiútok v oblasti Monte Grappa, září boje na Monte Pertica, 24. - 28. 10. obrana na Monte Grappa.

Po návratu do Československa v listopadu 1918 byli vojáci spolu s praporem valašských dobrovolníků nasazeni při obsazování pohraničí nově vzniklého státu.

13. pěší pluk Starhemnurga mladšího (k. u. k. Infanterieregiment Jung-Starhemburg Nr. 13) byl založen v roce 1814 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. I. prapor byl umístěn do Bílsko-Bělé, II. a III. prapor byl dislokován v Opav, IV. prapor v Krakově. Velitelství pluku bylo umístěno do Opavy a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Joseph Krasser. Na začátku války byl pluk zařazen do 10. pěší brigády, 5. pěší divize, I. armádního sboru. Národnostní složení: 82% Poláci, 18% ostatní, doplňovací obvod Krakov.

32. pěší pluk královny a císařovny Marie Terezie (k. u. k. Infanterieregiment Kaiserin und Königin Maria Theresia Nr. 32) byl založen již v roce 1741 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. I., II. a IV. prapor byl umístěn do Terstu, III. prapor byl dislokován v Budapešti. Velitelství pluku bylo umístěno do Terstu a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Blasius Dáni von Gyarmata. Na začátku války byl pluk zařazen do 61. pěší brigády, 31. pěší divize, IV. armádního sboru. Národnostní složení: 61% Maďaři, 9% ostatní, doplňovací obvod Budapešť.

40. pěší pluk (k. u. k. Infanterieregiment Nr. 40) byl založen již v roce 1733 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. I. a III prapor byl umístěn do Řešova, II. prapor byl dislokován do Dębice, IV. prapor do Niska. Velitelství pluku bylo umístěno do Řešova a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Jakob Gąsiecki. Na začátku války byl pluk zařazen do 3. pěší brigády, 2. pěší divize, X. armádního sboru. Národnostní složení: 97% Poláků, 3% ostatní, doplňovací obvod Řešov.

93. pěší pluk (k. u. k. Infanterieregiment Nr. 93) byl založen v roce 1883 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. I. prapor byl umístěn do Bihače, II. prapor byl dislokován v Šumperku, III. a IV. prapor byl umístěn do Krakova. Velitelství pluku bylo umístěno do Krakova a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Carl Haas. Na začátku války byl II. prapor zařazen do 9. pěší brigády, 5. pěší divize, I. armádního sboru. Národnostní složení: 60% Sudetští Němci, 24% Češi, 5% ostatní, doplňovací obvod Šumperk.

Bojová cesta 93. pěšího pluku od začátku války: ruská fronta, 23.-25. 8. bitva u Kraśniku, 26. 8.-10. 9. boje pod Lublinem, 11.-25. 9. ústup na Nidu, 1.-6. 10. postup po severním břehu Visly, 22.-26. 10. bitva u Ivanogorodu, 27.-30. 10. ústup na Opatówku, 31. 10.-2. 11. boje na Opatówce, 7. 11. ústupový boj u Dzialoszyc, 16.-30. 11. boje u Krakówa, 14.-19. 12. pronásledování po bitvě u Limanowe, 20.-31. 12. boje na Nidě.

Od srpna 1917 do března 1918 statická fronta v Bukovině, v dubnu zařazeni do 34. pěší divize, od dubna až do července okupace Ukrajiny, v červenci přesun na Italskou frontu.

3. zeměbranecký pěší pluk (k. k. Landwehr Infanterieregiment Nr. 3) byl založen v roce 1889. V roce 1914 se pluk skládal ze 4 praporů, které byly umístěny ve Štýrském Hradci. Velitelství pluku bylo dislokováno do Štýrského Hradce a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Franz Flach. Na začátku války byl pluk zařazen do 43. zeměbranecké pěší brigády, 22. zeměbranecké pěší divize, III. armádního sboru. Národnostní složení: 94% Rakušané, 6% ostatní, doplňovací obvod Štýrský Hradec a Maribor.

14. zeměbranecký pěší pluk (k. k. Landwehr Infanterieregiment Nr. 14) byl založen v roce 1889. V roce 1914 se pluk skládal ze 3 praporů, které byly umístěny v Brně. Velitelství pluku bylo dislokováno do Brna a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Gustav Ritter von Zygadłowicz. Na začátku války byl pluk zařazen do 26. zeměbranecké pěší brigády, 13. zeměbranecké pěší divize, II. armádního sboru. Národnostní složení: 67% Češi, 31% Sudetští Němci, 2% ostatní, doplňovací obvod Brno a Jihlava.

15. zeměbranecký pěší pluk (k. k. Landwehr Infanterieregiment Nr. 14) byl založen v roce 1889. V roce 1914 se pluk skládal ze 3 praporů, které byly umístěny v Opavě. Velitelství pluku bylo dislokováno do Opavě a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Emil Pattay Edler von Ključ. Na začátku války byl pluk zařazen do 92 zeměbranecké pěší brigády, 46. zeměbranecké pěší divize, I. armádního sboru. Národnostní složení: 82% Sudetští Němci, 18% ostatní, doplňovací obvod Opava a Olomouc.

16. zeměbranecký pěší pluk (k. k. Landwehr Infanterieregiment Nr. 16) byl založen v roce 1889. V roce 1914 se pluk skládal ze 3 praporů, které byly umístěny v Krakově. Velitelství pluku bylo dislokováno do Krakova a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Heinrich Freiherr von Dürfeld. Na začátku války byl pluk zařazen do 91. zeměbranecké pěší brigády, 46. zeměbranecké pěší divize, I. armádního sboru. Národnostní složení: 82% Poláci, 18% ostatní, doplňovací obvod Krakov a Wadovice.

1. pluk Tirolských císařských myslivců (1. Regiment der Tiroler Kaiserjäger) byl založen v roce 1895. V roce 1914 se pluk skládal ze 4 praporů, I. a II. prapor byl umístěn do Trenta, II. prapor byl dislokován do Levico Terme, IV. prapor do Innsbrucku. Velitelství pluku bylo dislokováno do Trenta a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Guido Novak von Arienti. Na začátku války byl pluk zařazen do 8. pěší divizi, XIV. armádního sboru. Národnostní složení: 58% Rakušané, 38% Italové 4% ostatní, doplňovací obvod Innsbruck, Bressanone a Trento.

6. prapor polních myslivců (Feldjägerbataillon Nr. 6) byl založen v roce 1808. Velitelství praporu bylo dislokováno do Krakova a jejím velitelem byl Oberstleutenant (Podplukovník) Franz Kahler. Na začátku války byl pluk zařazen do 122. pěší brigády. Doplňovací obvod Krakov.

Velká válka byla posledním konfliktem, kterého se museli povinně účastnit obyvatelé Výšovic. Z celkového počtu 687 obyvatel, z toho cca 153 mužů z aktivních ročníků 1870-1899 (dle sčítacích operátů z roku 1910), narukovalo okolo 100 mužů, z nich 28 padlo nebo zemřelo v nemocnicích či v zajetí, minimálně 14 prošlo různými zajateckými tábory a 15 vstoupilo do československých legií.

Na památníku jsou tato jména (veškeré další údaje jsou opsány z dostupných pramenu, většinou již digitalizovaných. Dochované obecní kroniky jsou uloženy ve Státním okresním archivu Vsetín. Na stránkách Zemského archivu v Opavě jsou rodné, oddací a úmrtní matriky, na stránkách Moravského zemského archivu v Brně operáty sčítání lidu, zejména z let 1900 a 1910. Digitální studovna ministerstva obrany spolu s vojenským historickým ústavem sdílí část dochované vojenské evidence, zejména úmrtní matriky jednotlivých pluků. Také je zde možné vyhledávat ve „Výkazu ztrát vydaném...“ kde se na 38000 stranách nachází údaje o padlých, raněných a zajatých příslušnících rakousko-uherské armády. Totéž je k dispozici i na stránkách Rakouské národní knihovny ve Vídni. Samozřejmě záznamy nemusí být vždy přesné. U jednotek jde zpravidla o poslední známý útvar).

Dvořák Klement narozen 27. 3. 1883 v Prostějově čp. 13, syn předměšťana Františka Dvořáka (*1836) a jeho ženy Františky, roz. Slavotíkové (*1842), krejčí, římskokatolického vyznání. Dne 16. 10. 1911 oddán s Růženou Rackovou (*1882) z Výšovic čp. 114. V roce 1912 bydlel v Prostějově, Anenské předměstí čp. 55 spolu s manželkou a synem Karlem (*1912).

Sloužil u 6. praporu polních myslivců, vojín, zajat na ruské frontě a 10. 9. 1915 zemřel v zajetí.

Horák František narozen 1. 10. 1876 ve Výšovicích čp. 19, syn rolníka Jakoba Horáka (*1840) a jeho ženy Františky, roz. Mališkové (*1842), rolník, římskokatolického vyznání. Dne 30. 8. 1910 oddán s Bohumilou Zatloukalovou z Prostějova, Staříkova ulice čp. 19 (*1878). V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 4 spolu se svými rodiči.

Sloužil u 32. pěšího pluku, vojín, zemřel 4. 11. 1914 při dopravě do nemocnice v okolí Niepołomice a Bochnie v Haliči (dnes Polsko).

Horák Karel František narozen 1. 1. 1893 ve Výšovicích čp 81., syn rolníka Františka Horáka (*1845) a jeho ženy Anny, roz. Mlčochové (*1855), rolník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 81 spolu se svými rodiči a bratrem Josefem (*1902) a sestrou Marií (*1879).

Sloužil u 54. pěšího pluku, 13 roty, vojín, 30. 10. 1915 vedený v evidenci zraněných, od roku 1916 nezvěstný na ruské frontě, 1. 3. 1919 prohlášen za mrtvého.

Huňka Florián narozen 13. 6. 1867 v Křenůvkách čp. 19, syn domkaře Josefa Huňky a jeho ženy Mariany, roz. Petrželové, služebný, římskokatolického vyznání. Dne 13. 9. 1903 oddán s Žofií Mikulkovou (*1884) z Výšovic čp. 52. V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 115 spolu se svojí manželkou, syny Františkem (*1906) a Vojtěchem (*1910) a dcerou Růženou (*1907). V roce 1911 se mu narodila ještě dcera Žofie (*1911). Na stejné adrese, ale v jiných bytech zde bydleli 5ti členná rodina Navrátilova, 8mi členná rodina Coufalova, 4 členná rodina Dittrichova, 2 členná rodina Vémolova, 4 členná rodina Slavíkova, 3 členná rodina Komárkova, 3 členná rodina Haluzova a 6ti členná rodina Bičanikova.

Sloužil u 1. pluku tyrolských císařských myslivců, vojín, 29. 1. 1917 zemřel v záložní nemocnici v Innsbruku (dnes Rakousko) v Tyrolech. Pohřben 31. 1. 1917 na městském hřbitově Innsbruku - Pradlu.

Jakubec František narozen 4. 10. 1884 v Bedihošti čp. 9, syn rolníka Matouše Jakubce (*1848) a jeho ženy Anny, roz. Mlčochové (*1851), rolník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 83 spolu se svými rodiči, sestrou Štefánií (*1888) a služkou Annou Podhornou (*1861).

Sloužil u 7. horského praporu, vojín, 28. 8. 1917 padl u Niedrzwica Mała, Lublin (dnes Polsko).

Kadlec Jan narozen 25. 6. 1884 v Hrubčicích, syn podruha (nájemníka) Františka Kadlece a jeho ženy Františky, roz. Vojtáškové, zedník, římskokatolického vyznání. Dne 31. 1. 1910 oddán s Josefou Lančíkovou (*1881) z Pravčic čp. 93, zedník. Dne 8. 2. 1913 se spolu s manželkou a synem Jaroslavem (*1908) nastěhoval do Vyšovic čp. 9. Později se mu zde narodil i syn Antonín (*1913).

Sloužil u 13. zeměbraneckého pěšího pluku, vojín, 1. 3. 1919 prohlášen za mrtvého.

Kasal František narozen 4. 10. 1893 ve Výšovicích čp. 53, syn domkaře Josefa Kasala (*1868) a jeho ženy Františky, roz. Šatné (*1864), krejčí, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 53 spolu se svými rodiči, bratrem Bohumilem (*1910) a chůvou Annou Jelínkovou (*1896).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace.

Kohout Josef František narozen 2. 3. 1891 ve Výšovicích čp. 31, syn rolníka Tomáše Kohouta (*1865) a jeho ženy Františky, roz. Slavíkové (*1865), rolník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 31 společně se svými rodiči, bratry Josefem (*1894) a Jaroslavem (*1908) a sestrami Julií (*1892), Marií (*1897), Františkou (*1900) a Ludmilou (*1901). Dále s nimi v bytě bydlel čeledín František Strnad (*1858). Na stejném čísle ve vedlejším bytě (na výminku) bydlela jeho babička Anna Slavíková (*1937).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace.

Konečný Jan narozen 8. 1. 1872 v Vřesovicích čp. 15, syn Gabriela Konečného a jeho ženy Mariany, roz. Pejchotové, cestář, římskokatolického vyznání. Dne 4. 9. 1906 oddán s Ludmilou Kasalovou z Výšovic čp. 53 (*1885), druhá manželka, cestář, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 65 spolu s manželkou a dcerami Hermínou (*1908) a Štěpánkou (*1909). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlela Marie Daňková (*1841).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace.

Koudelka Alois narozen 12. 9. 1875 ve Strerovicích (dnes Skalka) čp. 34, syn podruha (nájemníka) Josefa Koudelky a jeho ženy Josefy, roz. Kadlcové, služebný, římskokatolického vyznání. Dne 18. 7. 1906 oddán s Barborou Čermákovou (*1879) z Výšovic čp. 102. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 39 spolu s manželkou, s tetou Marií Čermákovou (*1843), syny Aloisem (*1907) a Jaroslav (*1908) a nevlastním synem Josefem Čermákem (*1902). Později se mu narodili dcery Marie (1911) a Ludmila (1915). Manželka s dětmi se před rokem 1921 přestěhovala do Výšovic čp. 12.

Sloužil u 13. zeměbraneckého pěšího pluku, vojín, 26. 2. 1916 padla u obce Dubno (Дубно, dnes Ukrajina).

Labounek Josef narozen 10. 8. 1890 ve Výšovicích čp. 83, syn podruha (nájemníka) Aloise Labounka (*1861) a jeho ženy Anny, roz. Urbáškové (*1867), dělník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 6 spolu s rodiči, bratry Aloisem (*1900) a Františkem (*1892) a sestrami Jukií (*1896), Annou (*1902) a Žofií (*1910).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace.

Mikulka František narozen 12. 7. 1897 ve Výšovicích čp. 104, syn domkaře Ondřeje Mikulky (*1865) a jeho ženy Františky, roz. Brandýsová (*1862), dělník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 104 spolu s rodiči, bratry Jaroslavem (*1898) a Emilem (*1898) a sestrami Kamélií (*1892) a Františkou (*1905).

Sloužil u 2. pěšího pluku, vojín, 1. 7. 1916 padla na Strubě u obce Kalonica v oblasti Haliče.

Mlčoch Jan narozen 21. 12. 1892 ve Výšovicích čp. 85, syn rolníka Jana Mlčocha (*1860) a jeho ženy Marie, roz. Mráčkové (*1865), rolník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 85 spolu se svými rodiči, bratry Karlem (*1894, padl 2. 7. 1915) a Josefem (*1897) a sestrami Františkou (1887) a Marií (*1899).

POZOR v matrice narozených z farnosti Výšovice je poznámka, že zemřel 20. 10. 1893, ale je zapsán ve sčítacích listech z roku 1910 a je i uveden ve ztrátách rakousko-uherské armády (Mlčoch Jan ročník 1892 z Vejšovic, žádný jiný Mlčoch Jan se v tomto roce nenarodil).

Sloužil u 11. dělostřeleckého pluku, 5 baterie, vojín, před 5. 12. 1914 odeslán se zraněním do Brněnské nemocnice, další informace nezjištěny.

Mlčoch Karel narozen 8. 7. 1894 ve Výšovicích čp. 85, syn rolníka Jana Mlčocha (*1860) a jeho ženy Marie, roz. Mráčkové (*1865), rolník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 85 spolu se svými rodiči, bratry Janem (*1892, zemřel na přelomu roků 1914/1915) a Josefem (*1897) a sestrami Františkou (1887) a Marií (*1899).

Sloužil u 93. pěšího pluku, 3 roty, vojín, 2. 7. 1915 padl na planině Doberdo u obce Doberdò del Lago (dnes Itálie). Trefen šrapnelem do hlavy a krku, ponechán na bojišti.

Nasadil Antonín narozen 10. 6. 1890 v Bouzově čp. 50, syn obchodníka Antonína Nasadila a jeho ženy Antonie, roz. Žouželkové, zahradník, římskokatolického vyznání. Dne 28. 7. 1914 oddán s Annou Chytilovou (*1892) z Výšovic čp. 26. V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 80 u 7mi členné rodiny Kousalovi jako pomocník. Na stejném čísle ve vedlejších bytech bydlela 2 členná rodina Hulova, Jakub Kadleček (*1888), Kajetán Navrátil (*1862), 4 členná rodina Růžičkova se služkou Františkou Polkovou (*1872).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace.

Ponížil František narozen 12. 12. 1886 v Hradčanech čp. 19, syn chalupníka Jakuba Ponížil a jeho ženy Barbary, roz. Štryglové, služebný, římskokatolického vyznání. Dne 29. 9. 1913 oddán s Františkou Voráčovou (*1887) z Prostějova, Kostelecká čp. 12.

Jeho otec dle zápisu v matrice oddaných dělal ve Výšovicích obuvníka.

Sloužil u 13. zeměbraneckého pěšího pluku, vojín, 31. 12. 1919 prohlášen za mrtvého.

Pospíšilík Bohumil narozen 26. 8. 1884 ve Výšovicích čp. 73, syn rolníka Kajetána Pospíšilika a jeho ženy Mariany, roz. Muliškové (*1852), pekař (učil se u Františka Konečného Brno, Dominikánské náměstí čp. 6), římskokatolického vyznání. Před rokem 1910 se nejspíše odstěhoval z Výšovic.

Sloužil u 1 bosensko-hercegovinský pěšímu pluku, vojín, od srpna 1914 nezvěstný, 31. 12. 1919 prohlášen za mrtvého.

Pospíšilík Rudolf narozen 16. 10. 1888 ve Výšovicích čp. 73, syn rolníka Kajetána Pospíšilika a jeho ženy Mariany, roz. Muliškové (*1852), římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 73 spolu svou matkou (podruhé se vdala), nevlastním otcem Františkem Kavanem (1844). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydleli bratr Josefem (*1879) s manželkou Antonií (*1885) a služebnou Marií Mališkovou (*1887).

Nejspíše sloužil u 3. pěšího pluku, 3. speciální roty, vojín, dne 7. 10. 1914 veden jako raněný. (uvedená domovská obec Roštění).

Schön Alois narozen 18. 6. 1893 v Konicích čp. 162, syn domkaře Karla Schöna (*1857) a jeho ženy Gabriely, roz. Pavlové (*1864), zedník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel mimo obec Výšovice.

Rodiče s jeho bratrem Rudolfem (*1899) se dne 1. 4. 1916 přestěhovali do Výšovic čp. 12.

Sloužil u 54. pěšího pluku, vojín, zajat na ruské frontě, dne 25. 1. 1919 naposledy poslal dopis ze zajetí, 31. 12. 1921 prohlášen za mrtvého.

Snášel Josef narozen 5. 11. 1893 ve Výšovicích čp. 12, syn služebného při velkostatku Josefa Snášela (*1853) a jeho ženy Brigitty, roz. Galandrové (*1857), obuvník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 12 spolu se svými rodiči a sestrami Jenojéfou (*1900) a Filomenou (1891). Na stejném čísle ve vedlejších bytech bydlela 2 členná rodina Štěpánkova, 4 členná rodina Šmídkova, 6ti členná rodina Mazalová s nevlastním sinem Vilémem Nedbalem (*1899), 2 členná rodina Langova s tchýní Marií Kveplovou (*1835), 6ti členná rodina Rosývalova, 4 členná rodina Milerova, 5ti členná rodina Procházkova a 11ti členná rodina Dokoupilova.

Sloužil u 93. pěšímu pluku, asi 3. roty, vojín, zajat na ruské frontě, převezen nejspíše do zajateckého tábora Obojaň (Обоянь, dnes Rusko) v kurském rajonu, kde nejspíše 27. 6. 1917 zemřel. 31. 12. 1919 prohlášen za mrtvého.

Svozil Jan narozen 5. 3. 1896 ve Výšovicích čp. 42, syn domkaře Jana Svozila (*1851) a jeho ženy Rozálie, roz. Zahálková (*1858), rolník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 42 spolu se svými rodiči, tetou Marií Svozilovou (*1848) bratrem Josefem (*1894) a sestrami Annou (*1886) a Marií (*1901). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 5ti členná rodina Vincourova.

Sloužil u 54. pěšího pluku, vojín, 16. 12. 1915 padl v Gorici v Přímoří (dnes Bosna a Hercegovina). Pochován na místě kde padl.

Tichý František narozen 5. 12. 1894 ve Výšovicích čp. 14, syn rolníka Jana Tichého (*1852) a jeho ženy Anny, roz. Zatloukalové (*1865), rolník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích 14 spolu se svými rodiči, bratrem Josefem (*1884) a sestrami Josefou (*1881), Boženou (*1892) a Františkou (*1896).

O jeho vojenské službě ani o místě nasazení a úmrtí nemáme informace.

Veselý Jakub (Jakob) narozen 25. 7. 1885 ve Skřivánkově čp. 36, syn Jana Veselého a jeho ženy Františky, roz. Šochové, dělník, římskokatolického vyznání. Dne 27. 7. 1909 oddán s Aloisií Zedníčkovou (1886) z Němčic nad Hané čp. 100. V roce 1910 bydlel mimo obec Výšovice.

Spolu s manželkou a synem Janem (*1909) a dcerou Annou (*1913) se dne 17. 7. 1914 přestěhovali do Výšovic čp. 96.

Sloužil u 13. zeměbraneckého pěšího pluku, vojín, od roku 21. 1. 11918 nezvěstný na Ruské frontě (toho dne naposledy poslal dopis své manželce). 29. 12. 1923 prohlášen za mrtvého.

Vysloužil Vincenc (Čeněk) narozen 15. 2. 1884 ve Výšovicích čp. 10, syn domkaře Františka Vysloužila a jeho ženy Amálie, roz. Špičákové (*1855), čeledín, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 11 u 4 členné rodiny Zatloukalovi kde pracoval jako čeledín spolu se svou sestrou Hedvikou Vysloužilovou (*1893).

Sloužil u 13. zeměbraneckého pěšího pluku, vojín, od roku 1914 nezvěstný.

Vysloužil František narozen 24. 9. 1896 ve Výšovicích čp. 103, syn domkaře Františka Vysloužila (*1856) a jeho ženy Marie, roz. Kopecká (*1851), římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Vyšovicích čp. 47 spolu se svými rodiči a sestrami Annou (*1882) a Marií (*1887).

Sloužil u 32 zeměbraneckého pěšího pluku, 9 roty, vojín, 22. 8. 1915 padl u obce Sokaľ (Сокаль, dnes Ukrajina) v oblasti Haliče. Pohřben 22. 8. 1915 v obci Sokaľ.

Zatloukal Adolf narozen 10. 11. 1885 ve Výšovicích čp. 15, syn Josefa Zatloukala a jeho ženy Rozálie, roz. Skříčkové, korespondent v železárnách ve Frýdlantě, římskokatolického vyznání. Dne 14. 2. 1914 oddán s Helenou Thürmerovou z Prahy, Vynohrady čp. 840. V roce 1910 bydlel mimo obec Výšovice. V zápisu matriky oddaných z farnosti u sv. Apolináře v Praze je poslední adresa Frýdlant čp. 146.

Sloužil u 40. pěšího pluku, 6. roty, vojín, zemřel (zřejmě umrzl) 4. 5. 1915 u obce Ruské pole (Руське Поле, dnes Ukrajina). Pohřben 5. 5. 1915 v obci Ruské Pole.

Zatloukal Josef narozen 1888.

Sloužil u 54. pěšího pluku, záložní roty, vojín, před 27. 5. 1915 zajat na ruské frontě, převezen do zajateckého tábora Oremburk (Оренбу́рг, dnes Rusko), kde nejspíše zemřel.

Moural František narozen 16. 2. 1878 v Dětkovicích čp. 107, syn domkaře Jakuba Mourala a jeho ženy Mariany, roz. Hájkové, rolník, římskokatolického vyznání. Dne 23. 6. 1903 oddán s Anežkou Vyrbíralovou (*1878) z Klenovic nad Hané čp. 62. V roce 1910 bydlel v Hrubčicích čp. 123 spolu se svou manželkou, syny Františkem (*1904), Aloisem (*1908) a dcerou Marií (*1904). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlela 2 členná rodina Kovářova. Domovsky příslušný do Výšovic.

Sloužil u 3. zeměbraneckého pěšího pluku, 6. roty, vojín, padl 23. 5. 1918. Je an památníku v Hrubčicích.

Schlosser Václav Ten sem asi nepatří

Památník obětem 1. světové války byl odhalen v neděli 27. srpna 1922 a vytvořila ho kamenická firma Kořínek z Brodku za částku 6. 500 korun. Peníze se částečně vybrali sbírkou v obci a částečně výdělkem ze zábav. Slavnostní projev přednesl pan učitel Baberk z Prostějova.

Během bojů utrpěli zranění mimo jiné Rudolf benda (*1881), Klement Bílý (*1890), Karel Horák (*1893), Jan Chalupa (*1896), Josef Kohout, Jan Mlčoch (*1892), Adolf Nedbal (*1892) 3x, Václav Nedbal (*1895), František Němeček (*1881), Rudolf Pospíšilík (*1888), Antonín Riegl (*1894), František Vavruša (*1887), Adolf Zatloukal (*1885) a Josef Zatloukal (*1891). Spousta jich ale ve výpisu bude chybět.

Ruskými zajateckými tábory prošli Josef Barták (*1881) – zajatecký tábor Poltawa, Antonín Dofek - nemocnice č. 95 Samara, Ignác Horák (*1883), Josef Kohout (*1891), Bohuslav Krč (*1884) - zajatecký tábor Darniza, Hubert Lužný (*1886) - zajatecký tábor Ust Kamenogorsk, Josef Nedbal (*1883) - zajatecký tábor Charkov, Josef Zatloukal (*1888) - zajatecký tábor Orenburg, Josef Zatloukal (*1888) - zajatecký tábor Wolsk a Josef Zatloukal (*1883). Seznam nebude úplný.

Příslušníci Československých legií

(mimo již výše uvedené prameny je možno využít i online databázi Čs. obce legionářské).

Benda Jan narozen 22. 12. 1879 ve Výšovicích čp. 28, syn rolníka Jana Bendy (*1848) a jeho ženy Anny, roz. Šťastné (1857), učitel, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Křižanovicích čp. 31. Zemřel 2. 4. 1950 ve Slavkově.

Sloužil u 14 zeměbraneckému pěšímu pluku, desátník, 7. 6. 1916 zajat u obce Lutsk (Луцьк, dnes Ukrajina), 2. 12. 1917 v Darnitsi (Дарница, dnes součást Kyjeva, Ukrajina) podána přihláška do československých legií, 28. 5. 1918 zařazen do 8 střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. 15. 4. 1920 demobilizován.

Čermák Vincenc (Čeněk) narozen 1. 4. 1899 ve Výšovicích čp. 44, syn domkaře Vincence Čermáka (*1861) a jeho ženy Anny, roz. Začalové (*1859), lesnický inženýr, římskokatolického vyznání. Dne 27. 6. 1923 oddán se Štěpánkou Kittnerovou z Husince, Palackého třída 32. V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 44 spolu se svými rodiči, bratry Josefem (*1889) a Antonínem (*1896) a sestrami Annou (*1891) a Marií (*1893). V roce 1921 již na čísle popisném 44 nebydlel.

Sloužil u dělostřeleckému pluku, vojín, 30. 10. 1918 zajat u řeky Togliamento (dnes Itálie), 7. 12. 1918 zařazen do 6 pluku polního dělostřelectva československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. 12. 8. 1919 demobilizován.

Drbálek Rudolf Jakub narozen 18. 11. 1883 ve Výšovicích čp. 75, syn rolníka Františka Drbálka (*1839) a jeho ženy Anežky (*1845), roz. Svozilové, účetní, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 75 spolu se svými rodiči a bratrem Josefem (*1873). Na stejném čísle ve vedlejším bytě bydlel bratr František (*1869) s manželkou Josefou (*1870) a se svými dětmi Janem (*1903) a Marií (*1904) a služkou Růženou Slezákovou (*1879). Posledně bytem Praha - Vinohrady.

Sloužil u 54 pěšímu pluku, vojín, 7. 9. 1915 zajat u osady Buk (dnes Polsko), vězněn v v Carycinu (Volgograd Волгоград, dříve Stalingrad, Сталингра́д, dnes Rusko) a Saratovu (Саратов, dnes Rusko), dne 22. 3. 1918 v Saratovu podána přihláška do československých legií, 10. 4. 1918 zařazen do Kurgánského pochodového praporu československých legií v Rusku, poslední hodnost nadporučík. 15. 2. 1921 demobilizován.

Hýsek Jan narozen 12. 4. 1883 (1882) v Morkovicích čp. 73, syn Karla Hýska a jeho ženy Františky, roz. Krambulíkové, obuvník účetní, římskokatolického vyznání. Dne 3. 2. 1914 oddán s Františkou (*1884) z Dětkovic čp. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Výšovice. Při sčítání v roce 1921 je zapsán na adrese Výšovice čp. 12 spolu se svojí manželkou a dcerou Františkou (*1914). Na stejném čísle ve vedlejších bytech bydleli 11ti členná rodina Mazalova, 3 člená rodina Tesárkova, 6ti člennáa rodina Procházkova, 3 členná rodina Schölerova, 4 členná rodina Šustrova, 5ti členná rodina Procházkova, 5ti členná rodina Šmídova, 6ti členná rodina Polákova, 5ti členná rodina Vavrušova a František Schönsgibl (*1875) - celkem 55 osob.

Sloužil u 25 domobraneckému pěšímu pluku, vojín, 4. 3. 1915 zajat v Karpatech, ve Velkokněžská Don (nejspíše dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 13. 9. 1917 zařazen do 7 střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. 15. 4. 1920 demobilizován.

Nedbal Vincenc narozen 11. 7. 1895 ve Výšovicích čp. 51, syn podruha (nájemníka) Františka Nedbala a jeho ženy Jenovefy, roz. Pírkové, zámečník, římskokatolického vyznání. Dne 28. 2. 1922 oddán s Marií Kounilovou z Určic. Před rokem 1910 se nejspíše odstěhoval s Výšovic.

Sloužil u 54 pěšímu pluku, vojín, 10. 7. 1916 zajat u obce Okno (Vikno, Вікно, dnes Ukrajina), 24. 5. 1918 v Penzi (Пенза, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 24. 5. 1918 zařazen do 9 střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. 28. 12. 1920 demobilizován.

Rábek Dominik narozen 16. 11. 1881 ve Výšovicích čp. 3, syn podruha (nájemníka) Josefa Rábka a jeho ženy Matildy, roz. Nedbálkové, tesař, římskokatolického vyznání. Dne 3. 11. 1908 oddán s Annou Piskovskou (*1887) z Kralic čp. 29. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Výšovice. Při sčítání v roce 1921 je zapsán na adrese Výšovice čp. 109 spolu s manželkou a synem Františkem (*1909). Zemřel 19. 5. 1950 v Klenovicích.

Sloužil u 15 zeměbraneckému pěšímu pluku, přeřazen k 13 zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín, 12. 12. 1914 zajat u obce Pinčov (Pińczów, dnes Polsko), v Borispolu (Boryspil, Бориспіль, dnes Ukrajina) podána přihláška do československých legií, 13. 9. 1917 zařazen do 6 střeleckého pluku československých legií v Rusku, posléze převelen k 1 sborné rotě, poslední hodnost svobodník. 15. 11. 1920 demobilizován.

Škop Josef narozen 20. 6. 1897 ve Výšovicích čp. 1, syn služebného při dvoře Richarda Škopa (*1873) a jeho ženy Ludmily, roz. Čabanové (*1872), strojní zámečník, římskokatolického vyznání. Oddán s Marií narozenou 6. 6. 1898 v Závod Ráž, Jekaterynburg(Екатеринбург, dnes Rusko). V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 1 spolu se svými rodiči, bratrem Janem (*1900), sestrami Marií (*1906) a Františkou (*1907). Na stejném čísle ve vedlejších bytech bydlela babička Barbora Čabaňová (*1842) a v druhém Františka Tomancová (*1837). Při sčítání v roce 1921 je zapsán na adrese Výšovice čp. 1 spolu se svými rodiči, manželkou a sestrami Marií a Františkou.

Sloužil u 13 domobraneckému pěšímu pluku, vojín, 10. 6. 1916 zajat u obce Dubno (Дубно, dnes Ukrajina), 29. 10. 1917 Tavričeském rajónu (Таврический район, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 29. 10. 1917 zařazen do 3 muniční divize československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. 12. 1. 1921 demobilizován.

Vítek Jan narozen 2. 2. 1896 ve Výšovicích čp. 58, syn podruha (nájemníka) Mořice Vítka a jeho ženy Mariany, roz. Začalové, obuvník, římskokatolického vyznání. Dne 19. 9. 1921 oddán s Marií Frybertovou z Náměště, posledně bytem.

Sloužil u 54 pěšímu pluku, desátník, 8. 8. 1916 zajat u obce Stanislav, 20. 4. 1917 v Černovicích (Чернівці, dnes Ukrajina)podána přihláška do československých legií, 7. 1. 1918 zařazen do 4 střeleckého pluku československých legií v Rusku, posléze přemístěn do 5 nemocnice, poslední hodnost vojín. 11. 11. 1920 demobilizován.

Vysloužil Josef narozen 26. 2. 1878 ve Výšovicích čp. 10, syn domkaře Františka Vysloužila a jeho ženy Amálie, roz. Špičákové (*1855), zedník, , římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel ve Výšovicích čp. 10 spolu s matkou, bratrem Štěpánem (*1886) a sestrou Marií (*1884). Před rokem 1921 se nejspíše odstěhoval s Výšovic, snad v Litovli.

Sloužil u 13 domobraneckému pěšímu pluku, vojín, 28. 1. 1918 zajat u obce Assiato, 18. 4. 1918 podána přihláška do československých legií, 24. 4. 1918 zařazen do 33 pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. 31. 3. 1919 demobilizován.

Havlík Jindřich, narozen 7. 7. 1888 v Klopovicích čp. 3, syn rolníka Josefa Havlíka a jeho ženy Hermíny, roz. Kovaříkové, sladovník, římskokatolického vyznání. Dne 1. 6. 1924 oddán s Anežkou Juříčkovou v Králicích. V roce 1910 bydlel mimo Výšovice. Nejspíše mezi lety 1924 až 1938 se přestěhoval do Výšovic.

Sloužil u 54. pěšímu pluku, vojín, 17. 8. 1914 zajat u obce Krasnik (dnes Polsko), 13. 7. 1918 v Bělaji (Бе́лая, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 26. 7. 1918 zařazen do 2. remont. vlaku československých legií v Rusku, poté převelen k 2. samostatné technické rotě, poslední hodnost vojín. 11. 11. 1920 demobilizován.

Labounek Rudolf narozen 19. 1. 1885 ve Výšovicích čp. 96, syn kováře Františka Labounka a jeho ženy Mariany, roz. Vysloužilové, skladník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Výšovice, asi Vřesovice.

Sloužil u 16. zemskému pěšímu pluku, vojín, 20. 10. 1914 zajat u obce Ivangorod (Івангород ,dnes Ukrajina), 12. 12. 1917 v Borispol (Boryspil, Бориспіль, dnes Ukrajina) podána přihláška do československých legií, 12. 12. 1917 zařazen do 6. střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. 26. 6. 1920 demobilizován.

Nedbal Antonín narozen 30. 5. 1897 ve Výšovicích čp., syn rolník, římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Výšovice.

Sloužil u 13. pěšímu pluku, poté byl převelen k 2. domobraneckému pěšímu pluku, vojín, 7. 8. 1916 zajat u obce Tlumač (Тлумач ,dnes Ukrajina), 25. 7. 1917 v Murmansku (Мурманск, dnes Rusko) (někdy udáváno na Murmanské dráze) podána přihláška do československých legií, 25. 7. 1917 zařazen do 3. střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. 21. 12. 1920 demobilizován.

Zatoulal Ladislav narozen 11. 11. 1895 ve Výšovicích čp. 32, syn rolníka Františka Zatloukala a jeho ženy Mariany, roz. Škobrtalová, rolník, římskokatolického vyznání. Dne 30. 8. 1921 oddán s Žofií Pančovou z Klenovic. V roce 1910 bydlel nejspíše mimo Výšovice.

Sloužil u 54. pěšímu pluku, vojín, 21. 6. 1915 zajat u obce Tarnopol (dnes Polsko), v Borispolu (Boryspil, Бориспіль, dnes Ukrajina) podána přihláška do československých legií, 19. 7. 1917 zařazen do 1. úderného praporu československých legií v Rusku, poslední hodnost četař. 23. 7. 1920 se vrátil do vlasti.

Příslušníci Československých legií s domovskou příslušností do Výšovic

Brančík Jan narozen 19. 10. 1884 v Koryčanech čp. 84, pekař, syn nádeníka Jan Brančíka a jeho ženy Rosálie, roz. Rejpalové, ženatý, pekař, 23. 5. 1909 oddán s Litenčic, posledně bytem Prostějov. Zemřel 17. 1. 1951 v Prostějově.

Sloužil u 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín, 5. 11. 1914 zajat u obce Sanok (dnes Polsko), 13. 6. 1916 v Poltavě (Полтава, dnes Ukrajina) podána přihláška do československých legií, 13. 6. 1916 zařazen do 1 střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost svobodník. 16. 2. 1920 demobilizován.

Koukal Adolf narozen 7. 9. 1872 v Maloníně čp. 11, syn panského hajného Františka Koukala a jeho ženy Mariany, roz. Hrdé, svobodný, zahradník.

Sloužil u 13 domobraneckému pěšímu pluku, vojín, 24. 12. 1914 zajat v Novém Korčíně (Nowy Korczyn, dnes Polsko), v Samaře (Самара, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 30. 7. 1918 zařazen do záložního pluku československých legií v Rusku, posléze přemístěn do 11 střeleckého pluku, poslední hodnost vojín. 8. 3. 1920 demobilizován.

Digitalizované prameny:

Zemský archiv v Opavě

- matrika obce Výšovice

- operáty sčítání lidu 1900, 1910 a1921

Moravský zemský archiv v Brně

- sbírka matrik Severomoravského kraje

Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv v Praze

- Sbírka vojenských matrik

Čs. obec legionářská

- Krev legionáře (databáze příslušníků čs. legií)

Literatura

- Verlustliste ausgegeben am, Vídeň: K. und k. Kriegsministerium, 1914 - 1919

Muži z Výšovic ve víru I. světové války

MENU