Leskovjané za 1 světové války

Dne 28. 6. 1914 byl spáchán v Sarajevu atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Tento čin vyvolal velké znepokojení, zvýšila se ostražitost z obavy před možnými dalšími atentáty na členy vládnoucí dynastie a představitele státu. Ač byla situace vážná, většina obyvatel Leskovce stejně jako ostatní občané monarchie stále doufala, že k válce, o které se začalo tolik mluvit, nakonec nedojde. Všichni s napětím očekávali reakci vlády a mocnáře. Srbskému království bylo ale nakonec zasláno nepřijatelné ultimátu a monarchie se začala připravovat k ozbrojené intervenci. Dne 26. 7. 1914 proběhla částečná mobilizace a dne 28. 7. 1914 vydal císař František Josef I. provolání „Mým národům“, kterým byla oznámena válka proti Srbsku.

Ve dnech 31. 7 až 2. 8. 1914 proběhla všeobecná mobilizace pro mužstvo tzv. první výzvy. Při této mobilizaci docházelo k incidentům, kdy záložníci byli opilí, ženy si stoupaly před lokomotivy, proto musely být nasazeny silné četnické hlídky. Za celou dobu trvání I. světové války bylo do rakousko-uherské armády povoláno přibližně 1 200 000 vojáků z Čech a Moravy. Z naší obce byli odvedenci přiřazeni většinou k 3. pěšímu pluku nebo 25. zeměbraneckému pluku, které měli sídlo v Kroměříži. V průběhu války však mohli být zařazení i k jiným jednotkám - dělostřelectvu, jízdě, polním myslivcům a dalším. 

Dalšími jednotkami do kterých mohly být občané narození v Leskovci a okolí, nebo kteří měli domovské právo v Leskovci, povoláni k byly 25. domobraneckému pěšímu pluku (k. k. Landsturm Infanterieregiment Nr. 25), 17. praporu polních myslivců (k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 17), 1. pevnostnímu dělostřeleckému pluku (k. u. k. Festungsartillerieregiment Nr. 1), 5. polnímu kanónovému pluku (k. u. k. Feldkanonenregiment Nr. 5), 10. pevnostnímu dělostřeleckému praporu (k. u. k. Festungsartilleriebataillon Nr. 10), 2. divizi těžkých houfnic (k. u. k. Schwere Haubitzdivision Nr. 2), 13. zeměbranecké polní houfnicové divizi (K.k. Landwehr-Feldhaubitzdivision Nr.13), 13. zeměbranecké polní kanónové divizi (K.k. Landwehr-Feldkanonendivision Nr.13), 2. polnímu houfnicovému pluku (k. u. k. Feldhaubitzregiment Nr. 2), 2. jezdecké dělostřelecké divizi (k. u k. Reitende Artilleriedivision Nr. 2), 12. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 12), 6. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 6), 11. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 11), 15. dragounskému pluku (k. u. k. Dragonerregiment Nr. 15), 2. vozatajské divizi (k. u. k. Traindivision Nr. 2), Železničnímu pluku (k. u k. Eisenbahnregiment), 2. zákopnickému praporu (k. u. k. Sappeurbataillon Nr. 2), Automobilovému oddělení (k. u. k. Automobilabteilung), Oddělení vzducholodí (k. u. k. Luftschifferabteilung), Telegrafnímu pluku (k. u k. Telegraphen Regiment) a 2. ženijnímu praporu (k. u. k. Pionierbataillon Nr. 2).       

3.pěší pluk Arcivévody Karla (Infanterieregiment Erzherzog Carl Nr. 3) byl založen už v roce 1715 a v roce 1914 se skládal se ze 4 praporů. I. prapor byl umístěn do města Doboj (dnes Bosna a Hercegovina), II. a III. prapor byl dislokován do Těšína a IV. prapor do Kroměříže. Velitelství pluku bylo umístěno do Těšína a jejím velitelem byl Oberst (plukovník) Heinrich Freiherr von Testa. Na začátku války byl IV. prapor zařazen do 8. pěší brigády, 4. pěší divize, II. armádního sboru. 

Bojová cesta 3. pěšího pluku, IV. praporu od začátku války: 26. 8. - 2. 9. bitva u Komarówa, 4. - 11. 9 krytí týlu 4. armády při bitvě u Rawy Ruské, 12. - 25. 9. ústup na Dunajec, 4. - 11. 10. postup zpět k řece San, 14. - 17. 10. neúspěšná snaha o překročení Sanu, 18. - 2. 11. boje na Sanu, 16. - 30. 11. boje u Krakova, 14. - 19. 12. postup po severním břehu řeky Visly v rámci limanowské operace. 

V roce 1915 se IV. prapor od 20. 12. 1914 do dubna 1915 byl v obraných pozicích na řece Nidě, 9. - 12. 5. postup po gorlickém průlomu po severním břeh Visly, 15. - 22. 5. bitva u Opatówa, 26. 6. boje u Gliniany, 29. 6. - 2. 7. pronásledování na severním břehu Visly, 4. - 12. 7. přesun ke 4. armádě, 15. 7. - 1. 8. postup na Lublin, 2. - 4. 8. boje mezi Vislou a Bugem, 5. - 8. 8. bitva u Lubartówa, 12. - 17. 8. postup na Brest Litevský, v polovině srpna přesun k 1. Armádě, 26. 8. - 13. 9. ofenziva na Volyni, 13. - 24. 9. ruská protiofenziva u Lucku, 23. - 28. 9. druhá ofenziva na Rovno, 7. 10. boje na Putilovce, od půlky řína do konce listopadu boje u Czartoryjsku. 

Od listopadu 1915 do května 1916 statická fronta severně od Lucku, v květnu 1916 přesun k 11. horské brigádě na italské bojiště, 15. - 26. 5. bitva u Folgaria-Lavarone, 27. 5. - 16. 6. bitva u Asiaga-Arsiera, znovu přesun zpět na východní frontu, 21. 6. - 3. 7. protiofenziva Centrálních mocností na Luck, kde pomáhaly zadržet tzv. Brusilovovu ofenzívu, 10. 7. a 16. 7. boje u Gubinu, 20. - 21. 7. bitva u Berestečka, 22. - 28. 7. bitva u Brodů, 30. 7. boje jižně od Lipy, srpen až listopad statická fronta jižně od Lucku, v polovině listopadu přesun zpět na italskou frontu. 

V roce 1917 od 12. 5. - 5. 6. 10. bitva na Soči, v červnu 1917 přesun k mateřskému pluku do Rumunska, po jeho porážce přesun zpět do Itálie, od konce roku 1917 součástí nového 119. pěšího pluku. 

V roce 1918 již jako součást 119. pěšího pluku se zúčastnili od 15. - 19. 6. boje u masivu Monte Grappa, 24. 6. - 15. 7. italský protiútok v oblasti Monte Grappa, září boje na Monte Pertica, 24. - 28. 10. obrana na Monte Grappa.

Po návratu do Československa v listopadu 1918 byli vojáci spolu s praporem valašských dobrovolníků nasazeni při obsazování pohraničí nově vzniklého státu.

25.zeměbranecký pěší pluk (Landwehr-Infanterieregiment Nr. 25) byl založen v roce 1900, i když jeho předchůdci vznikli již v roce 1869 (moravský prapor zeměbranecký Kroměříž č. 12). V roce 1914 se pluk skládal ze 4 praporů, I., II., III. a záložního praporu. Jeho všechny prapory včetně velitelství pluku bylo dislokováno do Kroměříže a jejím velitelem byl Oberst Karl Mader. Na začátku války byl pluk zařazen do 26. zeměbranecké pěší brigády, 13. zeměbranecké pěší divize, II. armádního sboru.

Bojová cesta 25. zeměbraneckého pěšího pluku od začátku války: 26. 8. - 2. 9. bitva u Komarówa, 4. - 11. 9. boje v týlu 4. armády, 12. - 25. 9. ústup na Białou, 4. - 11. 10. postup zpět na k řece San, 14. 10. - 5. 11. boje na Sanu, 6. - 13. 9. ústup ke u Krakovu, 16. - 28. 11. boje u Krakova, (přesun jižně od Krakova), 1. - 13. 12. bitva u Limanowa, 13. - 19. 12. pronásledování k Tarnówu, 25. - 27. 12. přesun ke 3. Armádě, 31. 12. boje u Gorlice 

V roce 1915 od ledna do února většinou zálohou mezi Tarnowem a Karpaty, boje u Jasionky, 27. 2. - 20. 3. druhá ofenziva u Karpat, 20. - 31. 3. ruská Velikonoční ofenziva, duben statické pozice u Karpat, 9. - 10. 5. bitva u Sanoku, 15. 5. - 4. 6. postup na Przemyśl, 12. - 15. 6. průlom u Moscisk-Lubaczowa, 16. - 19. 6. bitva u Grodek-Magierowa, 20. - 22. 6. boje u Lvova, 23. - 28. 6. bitva u Bukaczowce-Bobrka, 29. 6. - 2. 7. bitva na Gnilé Lipě, 2. - 5. 7. pronásledování na Zlotou Lipu, 6. - 8. 7. přesun k 1. armádě, 14. - 19. 7. střežení řeky Bug, 20. 7. - 4. 8. boje na Bugu, 26. 8. - 13. 9. ofenziva na Volyni, 13. - 24. 9. ruská protiofenziva u Lucku, 23. - 28. 9. druhá ofenziva na Rovno, 16. 10. - 14. 11. bitva u Czartoryjska, listopad 1915 - květen 1916 statická fronta u Lucku.

V roce 1916 od 4. do 15. 6. Brusilovova ofenziva (velké letní ofenzivy generála Alexeje Alexejeviče Brusilova 19. 8. 1853 - 17. 8. 1926) - hlavní průlom u Lucku, 16. 6. - 3. 7. protiofenziva Centrálních mocností, 2. - 29. 7. druhá ruská ofenziva, 28. 7. - 12. 8. bitva o Kovel, od konce srpna do října ruská podzimní ofenziva, říjen 1916 - červenec 1917 statická fronta u Lucku.

Koncem července 1917 přesun do Transylvánie (dnes Rumunsko), druhá polovina srpna boje na přístupech do Moldávie, na přelomu srpna a září přesun na italskou frontu, 24. - 27. 10. průlom u Caporetta, 28. - 1. 11. postup k Tagliamentu, 2. - 7. 11. překročení Tagliamenta, 8. - 10. 11. pronásledování na Piavu, 13. 11. střet na Piavě

Od prosinec 1917 do května 1918 statické pozice na Piavě, 15. - 25. 6. bitva na Piavě, 24. - 28. 10. boje kolem Monte Grappa. Ofenzíva však byla Italy zastavena, pluk při následném ústupu tvořil zadní voj armády a bránil piavské předmostí před italskými útoky, dokud se zbytkům rakouských vojsk nepodařilo vrátit přes řeku zpět do výchozích postavení. 

Velká válka byla posledním konfliktem, kterého se museli povinně účastnit obyvatelé Leskovce. Z celkového počtu 582 obyvatel, z toho cca 138 mužů z aktivních ročníků 1870-1899 (dle sčítacích operátů z roku 1910), narukovalo 88 mužů, z nich 24 padlo nebo zemřelo v nemocnicích či v zajetí, 20 prošlo různými zajateckými tábory a 7 vstoupilo do československých legií.

Na památníku jsou tato jména (veškeré další údaje jsou opsány z dostupných pramenu, většinou již digitalizovaných. Dochované obecní kroniky jsou uloženy ve Státním okresním archivu Vsetín. Na stránkách Zemského archivu v Opavě jsou rodné, oddací a úmrtní matriky, na stránkách Moravského zemského archivu v Brně operáty sčítání lidu, zejména z let 1900 a 1910. Digitální studovna ministerstva obrany spolu s vojenským historickým ústavem sdílí část dochované vojenské evidence, zejména úmrtní matriky jednotlivých pluků. Také je zde možné vyhledávat ve „Výkazu ztrát vydaném...“ kde se na 38000 stranách nachází údaje o padlých, raněných a zajatých příslušnících rakousko-uherské armády. Totéž je k dispozici i na stránkách Rakouské národní knihovny ve Vídni. Samozřejmě záznamy nemusí být vždy přesné. U jednotek jde zpravidla o poslední známý útvar).

Bělíček Jan narozen 6. 5. 1893 v Leskovci čp. 36, syn Jana Bělíčka (*1860), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Františky, roz. Pokorné (*1869), rolník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 36, spolu se svými rodiči, nevlastním dědou Martinem Vychopněm (*1850), bratrem Františkem (*1909), sestrami Rozárou (*1898), Boženou (*1900) a Františkou (*1905).

Sloužil na italské frontě, dne 31. 9. 1918 zemřel v gorické nemocnici (dnes Nová Gorica, Slovinsko). Pohřben 1. 10. 1918 v Gorici.

Bělíček Josef narozen 7. 4. 1893 ve Valašské Polance čp. 30, syn Josefa Bělíčka (*1859), domkaře z Leskovce a jeho ženy Terezy, roz. Baraňové (*1860), rolník, helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel ve Valašské Polance spolu se svými rodiči.

Sloužil u 3. pěšího pluku, 3. roty, vojín. Padl 5. 5. 1915 u Moszczenice v Haliči. Pohřben 5. 5. 1915 v Moszczenici. 

Bělíček Josef narozen 23. 8. 1894 (chybně uváděno 25. 8. 1894) v Leskovci čp. 13, syn Jana Bělíčka (*1860), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Roziny, roz. Mikové (*1870), dělník v cukrovaru evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 13 spolu se svými rodiči, strýcem Martinem Mikou (*1873), bratry Janem (*1892), Pavlem (*1900), Antonínem (*1908), sestrami Verunou (*1887), Marií (*1898), Františkou (*1903) a Rozárou (*1903). 

Sloužil u 3. pěšího pluku, vojín. Odvelen na ruskou frontu, od 8. 7. 1916 nezvěstný, 8. 7. 1918 prohlášen u Krajského soudu v Novém Jičíně za mrtvého. V seznamu ztrát rakousko-uherské armády ze dne 31. 5. 1918 je uveden jako zajatec v zajateckém táboře Michajlov (Михайлов, dnes Rusko, Rjazanská oblast). 

Cedidlo Karel narozen 13. 10. 1895 v Leskovci čp. 55, syn Jana Cedidly (*1865), rolníka z Leskovce a jeho ženy Veruny, roz. Mikové (*1873), dělník ve sklárnách, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 55 spolu se svými rodiči, bratry Janem (*1897), Josefem (*1899), Rudolfem (*1900), Františkem (*1908), nevlastním bratrem Pavlem Muchou (*1887), sestrami Emílií (*1902), Rozárií (*1907), Verunou (*1907) a nevlastní sestrou Terezou Muchovou (*1889).

Sloužil u 55. pěšího pluku, vojín. Zemřel 15. 11. 1917 v nemocnici Grizing ve Vídni XIX. (dnes Rakousko). Dne 18. 11. 1917 pohřben ve Vídni 11, oddíl 1, řada 25, hrob číslo 5.

Čuba Josef narozen 2. 11. 1876 ve Vsetíně čp. 340, syn Josefa Čuby, gruntovníka ze Vsetína a jeho ženy Anny, roz. Hříbkové, dělník, evangelík helvetského vyznání. Dne 15. 2. 1904 oddán s Annou Vychopňovou (*1879) z Leskovec čp. 70. V roce 1910 bydlel ve Vsetíně, Semetíně čp. 460 spolu se svou manželkou, dcerami Annou (*1904), Marií (*1907), bratrem Janem (*1868), švagrovou Marianou (*1865), synovcem Josefem (*1896), neteřemi Annou (*1894), Františkou (*1899), Rosálií (*1902) a Aloisií (*1909). 

Sloužil u 3. pěšího pluku, vojín. Odvelen na ruskou frontu, od 24. 7. 1915 nezvěstný, v roce 1924 prohlášen za mrtvého. 

Labaj Jan narozen 4. 8. 1877 v Leskovci čp. 18, syn Jana Labaje (*1851), rolníka z Leskovce a jeho ženy Mariny, roz. Šťastné (*1853), rolník, evangelík augsburského vyznání. Dne 12. 2. 1901 oddán s Rozálií Kotrlovou (*1881) z Ústí čp. 43. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 18 spolu se svou matkou, manželkou, syny Janem (*1901), Josefem (*1907), Karlem (*1910), bratry Josefem (*1888) a Pavlem (*1893). 

Sloužil u 25. zeměbraneckého pěšího pluku, vojín. Odvelen na italskou frontu a od 25. 10. 1915 nezvěstný. 

Labaj Jan narozen 19. 11. 1889 v Leskovci čp. 73, syn Martina Labaje (*1857), rolníka z Leskovce a jeho ženy Terezy, roz. Minářové (*1858), dělník na regulaci Bečvy, evangelík augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 73 spolu se svou matkou, bratrem Františkem (*1894), sestrou sestrami Rozárou (*1897), Terezou provdanou Surou (*1881), švagrem Janem Surým (*1874), synovcem Josefem Surým (*1901), neteřemi Boženou (*1904), Marií (*1906) a Františkou Surými (*1910). 

O jeho vojenské službě nemáme zatím žádné informace. Rok úmrtí na pomníku není uveden.

Machálek Jan narozen 25. 4. 1893 v Leskovci čp. 53, syn Pavla Machálka (*1855), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Mariny, roz. Šťastné (*1856), rolník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 53 spolu se svými rodiči, bratrem Pavlem (*1879), sestrami Terezou (*1888), Rozinou (*1891) a neteří Rozálií Kotrlovou (*1904). 

Sloužil nejspíše u 5. hraničářský prapor, vojín. Odvelen na ruskou frontu a od 17. 6. 1916 nezvěstný. 

Machálek Pavel narozen 25. 1. 1891 v Leskovci čp. 89, syn Pavla Machálka (*1859) gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Kateřiny, roz. Šťastné (*1857), rolník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 89 spolu se svým otcem a sestrou Annou (*1895). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel Jan Bělíček (*1874) s manželkou Marií (*1872) a dcerou Františkou (*1899). 

Sloužil u 3. pěšího pluku, 1. roty, vojín. V seznamu ztrát rakousko-uherské armády ze dne 11. 2. 1916 je uveden jako zajatec v Srbsku. Na pomníku uveden rok úmrtí 1914.

Masař Jiří narozen 21. 12. 1885 v Leskovci čp. 1, syn Jiřího Masaře (*1851), rolníka z Leskovce a jeho ženy Terezy, roz. Muchové (*1846), dělník. Dne 7. 3. 1914 oddán s Aloisií Kociánovou roz. Rypárovou (*1881) z Kunína čp. 7.  V roce 1910 bydlel v Kuníně čp. 6. 

Sloužil u 3. pěšího pluku, 2. roty, vojín. Zemřel 26. 8. 1918 v nemocnici Grinzing ve Vídni XIX. (dnes Rakousko) na otok plic po střelné ráně. Dne 30. 8. 1918 pohřben ve Vídni 11.

Mucha Jan narozen 2. 5. 1891 v Leskovci čp. 31, syn Martina Muchy (*1865), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Roziny, roz. Ševčíkové (*1869), rolník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 31 spolu se svými rodiči a sestrami Marií (*1894) a Rozálií (*1901). 

Sloužil u 25. zeměbraneckého pěšího pluku, vojín. Zemřel 22. 5. 1915 v polní nemocnici 812 v Čerkasy (Черкаси, dnes Ukrajina) v zajetí. Dne 24. 5. 1915 pohřben na katolickém hřbitově v Čerkasy.

Mucha Jan narozen 7. 4. 1898 v Leskovci čp. 15, syn Františka Muchy (*1864), rolníka z Leskovce a jeho ženy Veruny, roz. Masařové (*1866), rolník, evangelík augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 15 spolu se svými rodiči, bratrem Josefem (*1891) a sestrou Annou (*1902).

Sloužil u stavební roty č. 201/14, vojín. Padl 29. 8. 1917.

Mucha Josef narozen 30. 3. 1870 v Leskovci čp. 31, syn Jana Muchy (*1830), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Mariny, roz. Šťastné (*1830), rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 21. 11. 1893 oddán s Marinou Vychopňovou (*1874) z Leskovce čp. 51. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 51 spolu se svou manželkou, syny Josefem (*1894), Antonínem (*1902), dcerami Annou (*1898), Rozálií (*1905) a tchýní Terezou Vychopňovou (1849). 

Sloužil u 3. pěšího pluku, 8. roty, vojín. Zemřel 3. 9. 1918 v mobilní nemocnici č. 2 v Pergině (Pergino Vasugana, dnes Itálie, oblast Trentino) na selhání srdečního svalu přivoděná válečnou službou. Dne 5. 9. 1918 pohřben na vojenském hřbitově II v Pergině, hrob číslo 724.

Mucha Pavel narozen 1. 1. 1887 v Leskovci čp. 55, syn Jana Muchy (*1836), mlynáře z Leskovce a jeho ženy Roziny, roz. Bělíčkové (*1866), dělník, evangelík helvetského vyznání. Dne 28. 5. 1917 oddán s Annou Šafaříkovou (*1891) z Valašské Polanky čp. 138. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 55. Oba rodiče mu zemřeli, tak bydlel se svým nevlastním otcem Janem Cedidlou (*1865), jeho novou manželkou Verunou Cedidlovou (*1873), nevlastními bratry Karlem (*1895, padl 31. 3. 1915), Janem (*1897), Josefem (*1899), Rudolfem (*1900), Františkem (*1908), nevlastními sestrami Emílií (*1902), Rozárií (*1907), Verunou (*1907) a vlastní sestrou Terezou Muchovou (*1889).

Sloužil u 3. pěšího pluku, vojín. Zemřel 23. 9. 1917 na tuberkulózu po zranění dolní končetiny. Dne 25. 9. 1918 pohřben v Leskovci.

Staněk Josef narozen 17. 10. 1890 ve Valašské Polance čp. 113, syn Jana Staňka (*1866), domkaře z Valašské Polanky a jeho ženy Mariny, roz. Stehlíkové (*1864), dělník na parní pile, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel ve Valašské Polance čp. 24 spolu se svými rodiči, sestrami Františkou (*1896), Annou (*1899), Marií (*1901) a Antonií (*1910). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlela Anna Kovářová (*1872) se svou matkou Annou Kordovou (*1842), syny Karlem (*1902) a Aloisem (*1908) a dcerou Františkou (*1897).

Sloužil u 8. zeměbraneckého pěšího pluku, 11. roty, vojín. Zemřel 17. 6. 1915 u obce Koman (dnes Slovinsko) po úderu blesku. Dne 18. 6. 1915 pohřben v Komenu.

Ševčík Jan narozen 13. 3. 1889 v Leskovci čp. 51, syn Martina Ševčíka (*1863), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Roziny, roz. Vychopňové (*1869), dělník ve výrobě cihel, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 12 spolu se svými rodiči, bratry Josefem (*1890) a Pavlem (*1895) a sestrami Františkou (*1893), Annou (*1899), Rozalií (*1903) a Marií (*1909).

Sloužil u 8. zeměbraneckého pěšího pluku, 2. roty, vojín. Zemřel 28. 1. 1918 v mobilní nemocnici č. 205 v Piovege na průstřel hrudníku. Dne 29. 1. 1918 pohřben v Piovege.

Šťastný František narozen 17. 12. 1886 v Leskovci čp. 24, syn Josefa Šťastného (*1865), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Mariny, roz. Muchové, dělník na stavbě, evangelík augsburského vyznání. Dne 2. 5. 1910 oddán s Marianou Hovořákovou (*1884) z Prlova čp. 89. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 56 spolu s manželkou a dcerou Boženou (*1910). Na stejné adrese, ale ve vedlejších bytech bydlel otec, nevlastní matka Veronika (*1874), bratři Jan (*1897), Karel (*1906), sestry Veronika (*1893) a Rozára (*1903). V dalším bytě bydlela Anna Lukášková (*1853) se synem Janem (*1888) a dcerou Marií (*1883).

Sloužil u 3. pěšího pluku, vojín. Padl 2. 7. 1916 nejspíše u obce Kolosova (Колосова, dnes Ukrajina). 

Šťastný Josef narozen 6. 4. 1898 v Leskovci čp. 78, syn Štěpána Šťastného (*1866, padl 27. 11. 1915), domkaře z Leskovce a jeho ženy Mariny, roz. Masařové (*1868), nádeník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 78 spolu s rodiči, bratry Janem (*1892), Františkem (*1900), Antonínem (*1903), Pavlem (*1908) a sestrami Annou (*1895) a Rozálií (*1905). 

Sloužil u 10. pluku horských myslivců (10. horského dělostřeleckého pluku), vojín. Zemřel 21. 4. 1918 v polní nemocnici 1006 Camporovere. Dne 23. 4. 1918 pohřben na hřbitově v Camporovere. 

Šťastný Štěpán narozen 15. 11. 1866 v Leskovci čp. 78, syn Kateřiny Šťastné, nádeník, evangelík helvetského vyznání. Dne 21. 11. 1892 oddán s Kateřinou Masařovou z Leskovce čp. 1 (*1868). V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 78 spolu s manželkou, syny Janem (*1892), Josefem (*1898, padl 21. 4. 1918), Františkem (*1900), Antonínem (*1903) a Pavlem (*1908) a dcerami Annou (*1895) a Rozálií (*1905). 

Sloužil na italské frontě, dne 27. 11. 1915 padl u Zagoře (dnes Slovinsko). Pohřben na dolním hřbitově u Monte Santo (Světa Gora, dnes Slovinsko).

Vašík Josef narozen 25. 6. 1887 v Novém Městě na Moravě čp. 31, syn Josef Vašíka, nádeníka z Nového Města na Moravě a jeho ženy Anežky, roz. Preislerové, dělník, baptistického vyznání. Dne 18. 10. 1910 oddán s Františkou Mynaříkovou (*1887) z Leskovce čp. 23. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 23 spolu se svojí manželkou, tchánem Josefem Mynaříkem (*1845), tchýní Růženou Mynaříkovou (*1846) a švagrem Janem (*1878).

Zemřel 14. 3. 1917 ve vsetínské nemocnici.

Vychopeň Jan narozen 28. 8. 1879 v Leskovci čp. 28, syn Jiřího Vychopně (*1850), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Anny, roz. Muchové (*1860), rolník, evangelík augsburského vyznání. Dne 15. 2. 1904 oddán s Marií Vychopňovou (*1881) z Leskovce čp 33. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 28 spolu se svou matkou, manželkou, synem Antonínem (*1904), dcerami Marií (*1906), Annou (*1908) a bratrem Josefem (*1887, legionář).

Sloužil u 25. zeměbraneckého pěšího pluku, 10 roty, vojín. Raněn na ruské frontě. Zemřel 27. 12. 1914 v nemocnici v Lipníku nad Bečvou. Dne 30. 12. 1914 pohřben na hřbitově v Leskovci.

Vychopeň Josef narozen 27. 3. 1879 v Leskovci čp. 54, syn Josefa Vychopně, pasekáře z Leskovce a jeho ženy Anny, roz. Labajové, dělník v továrně na nože, evangelík helvetského vyznání. Dne 27. 5. 1906 oddán s Marií Šimkovou (*1877 původem z Chropyně) ze Vsetína čp. 362. V roce 1910 bydlel v Ústí čp. 44 spolu se svojí manželkou, synem Josefem (*1910) a dcerou Marií (*1908). Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel Josef Fojt (*1855) jeho manželka Rozálie (*1853), synové Karel (*1890), Pavel (*1892) a Antonín (*1899).

Sloužil u 25. zeměbraneckého pěšího pluku, 12. roty, posléze přiřazen k 37. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín. Padl 26. 10. 1917. 

Vychopeň Pavel narozen 14. 3. 1887 v Leskovci čp. 57, syn Pavla Vychopně (*1861), domkaře z Leskovce a jeho ženy Anny, roz. Šefčíkové (*1856), dělník na stavbě dráhy, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 92 spolu s rodiči a sestrou Marií (*1890).

Sloužil u 3. pěšího pluku, vojín. Odvelen na ruskou frontu, od 16. 7. 1916 nezvěstný. V roce 1924 prohlášen za mrtvého. 

Zgarba Jan narozen 9. 1. 1876 v Leskovci čp. 45, syn Jan Zgarby (*1848), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Kateřiny, roz. Hrtáňové (*1854), rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 15. 5. 1899 oddán s Kateřinou Muchovou (*1876) z Leskovce čp. 38. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 35 spolu se svojí manželkou, syny Janem (*1904), Josefem (*1906), Františkem (*1910), dcerami Františkou (*1900), Rozálií (*1902), Marií (*1909) a švagry Pavlem Muchou (*1885) a Martinem Muchou (*1887). 

O jeho vojenské službě nemáme zatím žádné informace. Zemřel 05. 11. 1918 v Leskovci na zápal plic (chřipka). Dne 20. 11. 1918 pohřben na hřbitově v Leskovci.

Mezi padlé lze navíc započítat i učitele Josefa Filipiho, narozeného 9. 2. 1891 v Telecí u Poličky, který zemřel v hodnosti poručíka na následky zranění granátem ve Vídni 11. 5. 1918. Učitel Filipi přišel do leskovecké školy 1. 1 1912 ze školy v Halenkově (u Koňaříků) a odešel z Leskovce dne 7. 4. 1913 učit do Ratiboře. 

Památník obětem 1. světové války byl slavnostně odhalen 12. 8. 1934 pod patronací obecního zastupitelstva. Ke shromážděným mimo jiné promluvil poslanec Neumeister, ústřední tajemník Družiny válečných poškozenců. Po projevech zastupitelů obce proběhla recitace dětí z místní školy. Slavnost byla ukončena státní hymnou.

Během bojů utrpěli zranění mimo jiné Jan Juříček (*1887), Josef Juříček (*1887), Tomáš Krchňák (*1884), Tomáš Krchňák (*1874), Pavel Labaj (1893), Štefan Machálek (*1885), Pavel Míka (*1876), Josef Mucha (*1894), Pavel Mucha (*1879), Jan Ševčík (*1882), Jan Šťastný (*1884), Jan Šťastný (*1879), Karel Šťastný (*1877) a Josef Vychopeň (*1880). Spousta jich ale ve výpisu bude chybět.

Za své bojové nasazení byli i někteří občané vyznamenaní, např. 2x Pavel Labaj (1893), Jan Mucha, Jan Šťastný (*1897) a Josef Šťastný (*1874).

Ruskými zajateckými tábory prošli Jan Bělíček z Leskovce čp. 13 – zajatecký tábor Michajlow (Михайлов, dnes Rusko), Martin Hrtáň  čp. 32 – zajatecký tábor Torzhok (Торжок, dnes Rusko), Jan Juříček z Leskovce čp. 96, Josef Labaj z Leskovce čp. 10, Josef Labaj z Leskovce čp. 14– zajatecký tábor Petropawlowsk (Petropavl, Петропавл, dnes kazachstán), Pavel Lukášek z Leskovce čp. 48, Jan Machálek z Leskovce čp. 9, Jan Masař z Leskovce čp. 84, Jan Mucha z Leskovce čp. 7, Josef Mucha z Leskovce čp. 6, Josef Mucha z Leskovce čp. 15, František Řezníček z Leskovce čp. 4, Jan Ševčík z Leskovce čp. 47, Jan Škývara z Leskovce čp. 65, Josef Šťastný z Leskovce čp. 26, Martin Šťastný z Leskovce čp. 58 – zajatecký tábor Ust kamenogorsk (Öskemen, Өскемен, dnes Kazachstán), Jan Talaš z Leskovce čp. 63, Jan Tkadlec z Leskovce čp. 43 a Martin Vychopeň z Leskovce čp. 62.

Italskými zajateckými tábory například prošli Karel Cedidlo (Cedidla) z Leskovce čp. 77 a Jan Vychopeň z Leskovce čp. 70.

Příslušníci Československých legií

(mimo již výše uvedené prameny je možno využít i online databázi Čs. obce legionářské). 

Cedidlo Jan narozen 10. 7. 1897 v Leskovci čp. 55, syn Jana Cedidly (*1865), rolníka z Leskovce a jeho ženy Veruny, roz. Mikovi (*1873), dělník ve sklárnách, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 55 spolu se svojin rodiči, bratry Karlem (*1895), Josefem (*1899), Rudolfem (*1900), Františkem (*1908), nevlastním bratrem Pavlem Muchou (*1887), sestrami Emílií (*1902), Rozárií (*1907), Verunou (*1907) a nevlastní sestrou Terezou Muchovou (*1889).

Narukoval k 1. císařských mysliveckému pluku (1. pluku tyrolských císařských myslivců, patrně kulometnému oddílu), vojín. Dne 20. 6. 1918 zajat u obce Roite, 1. 7. 1918 v Fonte d.Amore podána přihláška do československých legií, 13. 7. 1918 zařazen do 35. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 31. 12. 1919. 

Krchňák Jan narozen 24. 5. 1898 v Leskovci čp. 29, syn Tomáše Krchňáka (*1874), továrního dělníka z Leskovce a jeho ženy Rozáry, roz. Vychopňové (*1872), rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 20. 6. 1921 oddán s Rozálií Muchovou (*1897) z Leskovce čp. 69. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 98 spolu se svými rodiči a bratry Jaroslavem (*1904), Aloisem (*1906) a Josefem (*1910).

Narukoval k 3. pěšímu pluku, vojín. Dne 19. 8. 1917 zajat u obce Versice, Selo (dnes Slovinsko), 18. 2. 1918 v Mantově podána přihláška do československých legií, 22. 4. 1918 zařazen do 31. pěšího pluku československých legií v Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 31. 12. 1919.

Martinec Jan narozen 30. 6. 1884 v Leskovci čp. 3, syn Martina Martince, domkaře z Leskovce a jeho ženy Roziny, roz. Zrníkové (*1845), rolník, evangelík helvetského vyznání. Dne 29. 4. 1912 oddán s Terézií Zrníkovou (*1895) ze Seninky čp. 77. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 3 spolu se svou matkou, znovu provdanou Juříčkovou, svou sestrou Rozinou provdanou Mynaříkovou (*1881) a svým švagrem Pavlem Mynaříkem (*1878).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, vojín. Dne 10. 12. 1914 zajat v Karpatech, v Kainskaye Zaimke (Каинская Заимка, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 31. 7. 1918 zařazen do 11. střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost vojín. Demobilizován 9. 11. 1920.

Mucha Josef narozen 12. 3. 1894 v Leskovci čp. 25, syn Jana Muchy (*1870), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Terezy, roz. Trlicové (*1870), rolník, evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 25 spolu se svými rodiči, babičkou Veronikou Muchovou (*1845), bratry Janem (*1896), Aloisem (*1910), sestrami Františka (*1901) a Rozálií (*1905). 

Narukoval k 3. pěšímu pluku, poté převelen k 102. pěšímu pluku, vojín. Dne 14. 9. 1916 zajat v Itálii, 25. 6. 1918 v Janově podána přihláška do československých legií, 15. 6. 1918 zařazen do 22. pěšího pluku československých legií ve Francii, poslední hodnost desátník. Demobilizován 8. 6. 1921.

Mucha Pavel narozen 19. 2. 1879 v Senince čp. 41, syn Tomáše Muchy, domkaře ze Seninky a jeho ženy Zuzany, roz. Poláškové, dělník v továrně na nábytek evangelík helvetského vyznání. Oddán s Veronikou Juříčkovou (*1884) z Leskovce čp. 19. Dne 8. 5. 1922 oddán podruhé s Annou Talašovou (*1901) z Leskovce čp. 63. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 97 spolu se svou manželkou.

Narukoval k 4. císařskému mysliveckému pluku (4. pluku tyrolských císařských myslivců), poté převelen k 3. pěšímu pluku, vojín. Dne 19. 6. 1917 zajat u obce Assiago, 20. 4. 1918 v Asqno-Mantova podána přihláška do československých legií, 26. 4. 1918 zařazen do 33. pěšího pluku československých legií ve Itálii, poslední hodnost vojín. Demobilizován 22. 4. 1920.

Ruda Josef narozen 14. 10. 1883 v Cerhenicích čp. 120, syn Josefa Rudy, obuvnického mistra z Cerhenic a jeho ženy Marie, roz. Železné, učitel na škole v Leskovci, evangelík helvetského vyznání. Dne 27. 11. 1912 oddán s Malvínou Kalendovou (*1887) z Ratiboře čp. 221. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 87 spolu se svojí manželkou. Na stejné adrese, ale ve vedlejším bytě bydlel Pavel Machálek (*1866), s manželkou Rozinou (*1863), synem Janem (*1896), dcerami Verunou (*1902), Františkou (*1902) a tchýní Marií Talašovou (*1836). 

Narukoval k 10. zeměbraneckému pěšímu pluku, vojín, jednoletý dobrovolník. Dne 10. 7. 1916 zajat u řeky Stochid (річка Стохід, dnes Ukrajina), 1. 10. 1918 v Berezovce (Бярозаўка, dnes Rusko) podána přihláška do československých legií, 4. 10. 1918 zařazen do československého tábora pro svobodníky, poté přeřazen k 12. střeleckému pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost četař. Demobilizován 23. 12. 1921.

Vychopeň Josef narozen 17. 11. 1887 v Leskovci čp. 28, syn Jiřího Vychopně (*1850), gruntovníka z Leskovce a jeho ženy Anny, roz. Muchové (*1860), rolník, evangelík augsburského vyznání. V roce 1910 bydlel v Leskovci čp. 28 spolu se svým bratrem Janem (*1879, padl 27. 12. 1914), švagrovou Marií (*1881), matkou, synovcem Antonínem (*1904) a neteřemi Marií (*1906) a Annou (*1908).

Narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, vojín. Dne 28. 7. 1916 zajat v Brody (Броди, dnes Ukrajina), 29. 11. 1916 podána přihláška do československých legií, 20. 5. 1918 zařazen do 8. střeleckého pluku československých legií v Rusku, poslední hodnost desátník. Demobilizován 29. 7. 1920.

Archivní prameny ve Státním okresním archivu Vsetín:

- fond Archiv obce Leskovec

Digitalizované prameny:

Zemský archiv v Opavě

- Sbírka matrik Severomoravského kraje

Moravský zemský archiv v Brně

- operáty sčítání lidu 1900 a 1910

Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv v Praze

- Sbírka vojenských matrik

Čs. obec legionářská

- Krev legionáře (databáze příslušníků čs. legií)

Literatura

- BALETKA, Ladislav a POMKLA, Zdeněk. Českoslovenští legionáři 1914-1920 - rodáci a občané okresu Vsetín. Vyd. 1. Vsetín: Státní okresní archiv Vsetín, 2001. 160 s. 

- ŠOBORA, René - Valaši ve Velké válce. In: Sborník Státního okresního archivu Vsetín / Brno : Moravský zemský archiv v Brně 2, (2006,) s. 14-158.

- Verlustliste ausgegeben am, Vídeň: K. und k. Kriegsministerium, 1914 - 1919