×

Podpořte nás - text

Protokol Jana Jaška, Hovězí č.52

O p i s
P r o t o k o l
sepsaný dne 26. dubna 1946 na stanici SNB ve Val.  Polance, okr. Vsetín s Janem Jaškem1), nar. 20. 1. 1902 v Hovězí, okr. Vsetín, tam příslušným, rolníkem, bytem v Hovězí – paseky čp. 135 ve věci zničení Němci hospodářské usedlosti a rodiny Juřičkové v Leskovci čp. 67.
Napomenut, abych vypovídal pravdu, uvádím:
 V úterý ráno dne 3. dubna 1945 byl jsem ze svého domova o 3. 30 hod. odveden Němci. Byli to vojáci a gestapo. Celé okolí bylo jimi obstoupeno. Byl jsem nejdříve odveden nedaleko od domova a tam jsem musel dvěma voj. důstojníkům popsat okolí. Žádal jsem pak, aby mne propustili, byl jsem však upozorněn, že mohu odejíti teprve, až budu propuštěn a pokusil-li bych se o útěk, že budu zastřelen. Tito důstojnicí mi nařídili, že z tohoto místa je nejkratší cestou dovedu do Leskovce. Hned potom přišel ke mně voják asi 43letý2), jehož jsem musel vésti, kdežto ostatní šli několik kroků za námi. Tento voják byl pak při přestřelce na místě činu, t.j. na pasekách u Juřičků v Leskovci zraněn, protože jsem ho viděl při jejich hromadném odchodu po provedení akce, že měl obvázanou ruku a obvaz měl vedený kolem krku. Více Jsem nikoho z nich raněného neviděl. Tento voják byl přes 180 cm vysoký, hubený, podlouhlého obličeje, oholen, bezvousý. Mluvil se mnou dosti dobře česky. Když jsme přišli do lesa zvaného Snozí, označil jsem jim další cestu dolů, že přijdou k potoku a za půl hodiny budou v Leskovci. Na to však jeden z důstojníků za námi něco německy promluvil k onomu vojákovi, který šel za mnou a tento voják mne pak upozornil, že bul půjdu dále s nimi nebo dostanu kulku, abych si vyvolil. Proto jsem šel dále s nimi. Ale když jsme sešli ještě asi 300 kroků, důstojník nařídil zůstavit, přišel ke mně a ptal se, zda-li znám mlýn v Leskovci. Odpověděl i sem mu, že v Leskovci sice nemelu, ale, že mlýn Mackův jest mezi Leskovcem a Ústím. On však odpověděl, ne Macek, Juříčka. Řekl jsem, že to není mlýn, ale šroták3), načež on odpověděl, to fuk, to mlýn a hned nařídil, rychle dolů. Pak dával rozkazy vojákům k obstoupení pasek. Žádal jsem znovu o propuštění, nacož však zdůraznil druhý vojenský důstojník, který mluvil také Česky, že bych je mohl zradit a proto, že musím s nimi zůstat až do konce. V houští nad Leskovskými pasekami jsme pak zastavili. Tam přišli ke mně dva gestapáci, oba malé postavy ve věku asi 40 roků, oba se mnou mluvili česky. Jeden z nich chtěl nejprve mou legitimaci, ale protože jsem ji u sebe neměl, ptal se mne jak se jmenuji a když jsem mu řekl svoje jméno, ptal se mne, nebyl-li jsem uvězněn ve Zlíně. Tam jsem uvězněn nebyl, ale byl tam vězněn můj bratr. Podle toho usuzuji, že to byli gestapáci ze Zlína, protože mne podle jména a snad i podle podoby poznávali, neboť bratr jest mi podoben. V té době byla již přestřelka. Za chvíli mne tito gestapáci dovedli níže do hrabníku, kde byli shromážděni Juřičkovi, Machálkovi4), Martincovi5) a Vychopňův syn6). Tito gestapáci pak odešli dolů k Juřičkovému stavení. Asi 4 kroky nad námi byli vojáci s policejními psy - vlčáky. Jeden z nich mluvil k nám špatně česky a při tom ukazoval na stavení Machálkovo a pak Martincovo, která označil za dobrá v tom smyslu, že tam nejsou partyzáni. Pak ukázal na stavení Juříčkovo s poznámkou, že tam dva Rusi přespali /přenocovali/ a že to není dobré, ale Müller7), že tam přespal, ale Müller není partyzán, ptali se pak rozumíš? Odpověděl jsem jim, že rozumím a současně jsem zdůraznil to, že Müller tam přespal jako špicl, na což oni přisvědčili.
Ještě když jsem byl se zmíněnými dvěma gestapáky na dříve zmíněném místě, viděl jsem jak SSmanni ode mne ve vzdálenosti asi 50 kroků bili nějakou holí Jana Juříčka8), který při tom ležel na zemi. Toto jeho týrání začalo tím, že jeden z těchto SSmannů k Juřičkovi přiskočil, vrazil mu pěstí pod bradu a dal mu políček. Při tom se Juříček svalil a dále pak byl zbit zmíněnou holí. Slyšel jsem, že se ho při tomto týrání vyptávali na nějaká jména, tato jména jsem nerozuměl. Pak ho spoutali a přivázali ke stromu. Tam byl uvázán do té doby, než z Juřičkova stavení vytáhli někoho zastřeleného. V té době již střecha Juříčkova stavení hořela. Odvedli pak Jana Juříčka dolů ke stavení, kde mu někdo z Němců připomínal jeho vyjádření tím, že dříve řekl, že tam nikdo není. Pak Juříček stál u dveří chléva a volal do chléva jména, která mu někdo s němců diktoval. Ze chléva však nikdo nevyšel a v tom zazněla slabá rána a Juříček se současně skácel. Co se dělo s Juříčkem nevím, nneboť v té době jsme byli všichni přemístěni, odkud jsme pak již neměli toto místo v dohledu.
Pokud jsem byl na místě, odkud jsem dobře viděl k Juříčkovu stavení, pozoroval jsem, že okolo stavení stále obchází onen gestapák, který mna odvedl z domova. Tento gestapák byl asi 180 cm vysoký, štíhlé postavy, kudrnatých světlých krátkých vlasu, byz čepice, měl blůzu a rozhaleným límcem / gestapáckou/, černá jezdecké kalhoty, vysoké černé boty a byl ozbrojen celoželezným automatem se sklápěcí pažbou. Onen gestapák při obcházení Juříčkova stavení, stále s automatem do oken a dveří mířil, kdežto jiní se částečně kryli. Byl ve stáří asi 35 roků.
 
Podle předložené fotografie Jana Nowoka, nepoznávám bezpečně někoho z Němců přítomných celému tomu ději u Juříčků v Leskovci.

Více nemám co k podotknutí.

Protokol byl vyslýchanému přečten, shledán správným, ukončen a podepsán.

 Val. Polanka, 26. Dubna 1946.

 Vyslýchající:                                           Vyslýchaný:

Šstražm. Vacula v.r.                                                 Jašek Jan v.r.        

 

Zapisovatel:                                           Svědek:

Šstražm. Vacula v.r.                                                 podpis nečitelný    

 Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde.

1)

Jan Jašek (20. 1. 1902 Hovězí - 5. 1. 1974 Hovězí), syn rolníka Jana Jaška z Hovězí a jeho ženy Mariany, roz. Kadlečkové, posledně bytem Hovězí 135 - pasekář, který byl donucen pod hrozbou zastřelením dovést skupinu vedenou asi kriminálním komisařem Maxe Kremem (Hovězská) k usedlosti u Juříčků (Leskovec 67). Sám se málem stal obětí, ale nakonec na přímluvu německého velitele, který byl na vojně jeho nadřízeným a poznal ho, nebyl zastřelen za spolupráci s partyzány. Záznam o narození v matrice Hovězí.

2)

kriminální tajemník Jan Nowok (23. 1. 1903 Janów Polsko - popraven 12. 11. 1946 Uherské Hradiště), syn Antonína Nowoka a jeho ženy Margarety, roz. Skýbové, posledně bytem Brno, Královo Pole, Leoše Janáčka 17b - přidělen gestapo Opava (1939), Moravská Ostrava (1940-1941), Brno (1942-1943), Zlín (1944-1945), raněn při akci.

3)

důkaz, že Jan Juříček byl spíše rolník než mlynář.

4)

vdova Rozarie Machálková roz. Zgarbová (28. 7. 1892 - 18. 10. 1979 Leskovec), dcera rolníka Jana Zgarby z Leskovce 45 a jeho ženy Kateřiny, roz. Hrtáňové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlela spolu se svými dětmi FrantiškouJanemJosefemAloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Jejím manželem byl Pavel Machálek (7. 4. 1879 Leskovec - 10. 9. 1940) viz. záznam o oddání v matrice Leskovce. 25. 5. 1911 měli tři děti Pavla Machálka z Leskovce 53 svatbu a to TerezaRozina a Pavel.

Bydlela zde se syny

Janem Machálkem (7. 4. 1924 Leskovec - 12. 11. 1984 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry JosefemAloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Byl zajat, když se vracel z práce ve Zbrojovce Vsetín a pak byl nucen zasahujícími jednotkami se prokopávat do bunkru.

Aloisem Machálkem (30. 3. 1927 Leskovec - ,0. 5. 1979 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Josefem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.

Josefem Machálkem (1. 1. 1922 Leskovec - 14. 8. 1990 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny   Juříčkových

Ladislavem Machálkem (2. 2. 1927 - ?), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Josefem a Aloisem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových 

a dcerou

Františkou Holubcovou rozená Machálkovou (2. 2. 1920 - 20. 5. 2008 Leskovec), dcera rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlela spolu s maminou Rozárií a bratry JanemJosefemAloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.. 

5)

Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?), syn rolníka Jana Martince z Leskovce 91 a jeho ženy Veruny, roz. Labajové, posledně bytem Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

6)

Josef Vychopeň ml. (13. 12. 1928 Leskovec - ?), syn rolníka Josefa Vychopně z Leskovce 52 a jeho ženy Anny, roz. Vychopňové, posledně bytem Leskovec 52 - na příkaz zasahujících jednotek musel se svým otcem zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo. Dle jeho pozdějších vzpomínek ho chtěl jeden němez zastřelit, protože z plně naloženého vozu se z prodřeného pytle začala sypat mouka a němec to považoval za sabotáž. Nakonec se vše vyřešilo.

7)

o tom, že by někdo dva dny předtím navštívil Juříčkovi konfident nemáme informace. Z výpovědí brněnských gestapáků ale vyplívá, že většina z nich nevěděla, kam jedou a co budou dělat. Kvůli utajení věděla o akci jenom malá skupina lidí.  

8)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice LeskovceZápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.  

TOP