×

Podpořte nás - text

Výpověď Josefa Juříčka, Leskovec č.102

V pondělí velikonoční roku 1945 šel jsem s bratrem Tondou1)  pozdě spát. Bylo už po půlnoci. Jsa spoluúčastník podzemního hnutí, opustil jsem práci ve zbrojovce  a čekal jsem okamžik, kdy jsem měl dostat dávno slibovanou zbraň. Řekl jsem si, na co budu tak časně ráno vstávat, když do práce nepůjdu.

V úterý 3. dubna ráno nás probudily výstřely. Rychle jsme byli na nohou oba, zdělali zatemnění z oken a vidíme jak stráně – jedna se kloní svahem k jihu a druhá k severu a tak tvoří údolí táhnoucí se k východu – po obou stranách jsou plné Němců v plné polní výzbroji a psy měli sebou.
Zpočátku jsme nevěděli oč vlastně jde, zdali mají cvičení anebo jde zkáza na paseky a tak jsme s bratrem stáli dále od oken a pozorovali, co se to děje. Viděli jsme místního starostu2)  s radním3)  jak šli k Machálkovům4) . Krátce po deváté hodině ranní jeli od Machálků dva Němci s Machálkovými koňmi zapřaženými do malého vozu s korbou. Ve spodku vozu vezli něco, co bylo plachtami dobře přikryté a měli na spěch. Pak jsme se dozvěděli, že to byli dva Němci zastřelení od partyzánů. Kolem desáté hodiny odpoledne začal s Machálkového stavení vystupovat dým vysoko k obloze a tento okamžik vzbudil ve mně rozhodnutí, že déle nemohu na pasekách zůstat.
Rozhodl jsem se utéci a útěk se mi zdařil. V Leskovci jsem byl u bratra zavražděného Juříčka v čísle 82 až do třináci hodin třiceti minut, stoje poblíž okna ve světnici. Vyděl jsem ty germánské kulturtrégry jak pochodovali z paseky v Průvodu. V předu šla jedna četa a za ní Vychopeň Josef5)  z čísla 52 s koňským povozem. Vezl fůru vydrancovaného zboží a za fůrou táhl vůz s raněným Pavlem Muchou z čísla 97 a zase šla četa eses a mezi sebou vedli dva civilisty. Jeden byl svázaný a přes rameno měl přehozenou pušku. Toho jsem znal. Byl to ošetřovatel Bláha6). Druhého jsem nepoznal7).
Za chvíli přijeli autobusy s nápisem : Autobusová doprava Brno. A jelikož jsem nevěděl v jakém rozsahu budou Němci ničit, zdali budou páliti také v samotném Leskovci, již jsem se nezdržoval a utekl jsem na Vizovicko a pobyl tam devět dní. Až se trochu uklidnilo, vrátil jsem se zpět, ale nabyl jsem jistý zdržovat se v Leskovci a tak jsem přespával jednou tam a podruhé jinde až do té doby kdy přijely první československé jednotky.
 
 Josef Juříček8).
Leskovec číslo 102
Originál výpovědi je uložen u pana Antonína Juříčka mladšího, fotokopii najdete zde. Výpověď byla sepsána hned po válce.

 

1)

Antonín Juříček (18. 7. 1906 Leskovec - 6. 2. 1983 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Josefem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Josefem ve své chalupě v Leskovci 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Jako jediný z bratrů zůstává policejně přihlášený a pracuje dále v Zbrojovce Vsetín až do února 1945, kdy se začíná starat o svoji nemocnou setru Rozárku. Po úmrtí Rozárky již nenastupuje do práce, ale tovární průkazku Waffenwerke Brünn a.g. Werk III. - Wsetin si ponechává. Tato průkazka mu později při Leskovské tragédii asi zachránila život, protože v osudný den 3. dubna 1945 byl u své chalupy legitimován gestapáky. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

2)

Josef Labaj (1. 4. 1888 Leskovec - ?), syn rolníka Jana Labaje z Leskovce 18 a jeho ženy Marie, roz. Šťastné, posledně bytem Leskovec 138 - v té době starosta obce, musel sehnat dělníky na bourání zdi bunkru (sebe, Jana Machálka a Pavla Muchu) a povoz na odvodz nakradených věcí (Josefa Vychopňa st.). Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.

3)

Pavel Mucha (19. 2. 1879 Seninka - ?), syn domkaře Tomáše Muchy te Seninky 41 a jeho ženy Zuzany, roz. Poláškové, posledně bytem Leskovec 97. Radní a cestář. Byl nucen se prokopávat do bunkru a při této činnosti byl zraněn do ramene. Pravděpodobně na následky tohoto zranění v roce 1946 umírá. Odkaz na narození v matrice Liptálu. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Jeho syn Jaroslav padl na konci války v Rymicích viz zde.

4)

 Rozarie Machálková roz. Zgarbová (28. 7. 1892 - 18. 10. 1979 Leskovec), dcera rolníka Jana Zgarby z Leskovce 45 a jeho ženy Kateřiny, roz. Hrtáňové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlela spolu se svými dětmi Františkou, Janem, Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Jejím manželem byl Pavel Machálek (7. 4. 1879 Leskovec - 10. 9. 1940) viz. záznam o oddání v matrice Leskovce. 25. 5. 1911 měli tři děti Pavla Machálka z Leskovce 53 svatbu a to Tereza, Rozina a Pavel.

Bydlela zde se syny

Janem Machálkem (7. 4. 1924 Leskovec - 12. 11. 1984 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Byl zajat, když se vracel z práce ve Zbrojovce Vsetín a pak byl nucen zasahujícími jednotkami se prokopávat do bunkru.

Aloisem Machálkem (30. 3. 1927 Leskovec - ,0. 5. 1979 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Josefem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.

Josef Machálek (1. 1. 1922 Leskovec - 14. 8. 1990 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.

Ladislavem Machálkem (2. 2. 1927 - ?), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Josefem a Aloisem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.

a dcerou

Františkou Holubcovou rozená Machálkovou (2. 2. 1920 - 20. 5. 2008 Leskovec), dcera rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlela spolu s maminou Rozárií a bratry Janem, Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. 

5)

Josef Vychopeň st. (29. 4. 1903 Leskovec - 4. 10. 1966 Leskovec), syn rolníka Jana Vychopně z Leskovce 52 a jeho ženy Roziny, roz. Trlicové, posledně bytem Leskovec 52 - na příkaz zasahujících jednotek musel se svým synem zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.

6)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

7)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn domkaře Ignáce Gureckého z Lubně a jeho ženy Anny, roz. Foldýnové - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin. Začleněn do transporu KL3, který odvezl zatčené odbojáře z Brna a Jihlavy do KT Mauthausen. Záznam o svatbě v matrice Slezské Ostravy.

8)

Josef Juříček (3. 10. 1902 Leskovec - 4. 2. 1980 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Antonínem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Antonínem ve své chalupě v Leskovci 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Na podzim roku 1944 odchází do ilegality a stává se členem 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Po odepsání z evidence obyvatelstva ho začalo hledat gestapo. Záznam o narození v matrice Horního sboru ve Vsetíně. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
TOP