O bunkru v Juřičkově mlýně v Leskovci | JUŘÍČKŮV MLÝN

×

O bunkru v Juřičkově mlýně v Leskovci

Na začátku října 1944 řídící učitel Frant. Bednář¹⁾ z Karpentné u Třince mě pověřil najít 3 bunkry v různých místech. Podmínky: Elektřina neb aby se dala zavést a v takových místech kde prochodí cizí lidé. Jezdil sem do Leskovce ke svojí matce²⁾ a bydlil v Hrabové a pracoval při kanalizaci u fy Navrátil Zábřeh. Též sem měl najít místo pro letecké výsadky. Byla mi doporučena dolina, kde byl Juřičkův mlýn a vedla cesta na Hovězské paseky. Navštívil jsem Juřičkovy³⁾ s kterými jsem byl důvěrně známý a svěřil se že hledám místo pro zřízení bunkru. Dojednali sme že mají veliký sklep, kdyby se přezdil a s chléva prokopal tunel jistě by byl sklep dost velký. Elektřina by se vyráběla kdyby netekla voda na mlýnské kolo ručním točením vod. kolem ale dodal stavební materiál. Přijeli sme tam s Bednářem který domluvil s rodinou že stavební materiál sežene. Kdo ho dodal nevím zdá se mi že tov. Sousedík⁴⁾. Též říkal rodině že byl zavřený že musel přijat spolupráci s gestapem⁵⁾ale že se nemají bát že nechce pro gestapo pracovat, že musí schovat svoji rodinu tov. Sousedíka s manželkou a jiné ilegální pracovníky a 9 mužů na sabotážní akce proti Němcům. Vyjednal, že Sousedík k nim bude dodávat různé věci. Se Sousedíkem nás Bednář seznámil na schůzce při host. Sentolovi v Zábřehu aby sme se poznali při náhodném setkání u Juřičků a neměli ze sebe strach. Vozil jsem k Juřičkům cukr, drát na elektr. vedení koření pepř, papriku, žárovky, papír na tisknutí letáků co sem sehnal i svoje šatstvo prádlo a různé. Cukr sem vozil z cukrovaru z Holic u Olomouce. Platilo se buď penězi ale chtěli šatstvo a boty. Peníze boty a šatstvo mi dával Bednář a říkal co dodám ze svého že dostanu zaplacené. Rodina Juřičkova byla zapojena též do ileg. organizace kde nevím. Též přechovávali ruského důstojníka Kosťu Kalabalina⁶⁾ přišel k nim těžce nemocný když mu bylo lepší tak byl nedaleko u Jos. Juříčka⁷⁾ (slepého⁸⁾, *). Do bunkru se mělo jít asi 15 prosince 1944. Na sabotážní akce Já⁹⁾, Oldřich Kaňok¹⁰⁾, stud. z Frýdku a Ant. Foltýn¹¹⁾. Asi 15. prosince přijel ke mně do Hrabové Oldřich Kaňok který měl strýce¹²⁾na Vsetíně se špatnou správou že továrník Sousedík je mrtev. Frant. Bednář zatčen a celá organizace je zrazena, že se mu zdá že je to práce Ing. Nováka¹³⁾. Kde se bunkr nachází nikdo nevěděl přísně tajit Bednář nařídil s nikým o něm nesměli nemluvit. Pane Mísař¹⁴⁾ , Já toho málo vím o tov. Sousedíkovi od schůzky v Zábřehu jsem ho už neviděl. V kufru byla uniforma důstojníka, jeho vynáleze a plány já sem to neviděl. Slyšel sem od rod. Juřičkové. Já si teď všechno spisuji dost podrobně jen přesně dobu nemohu určit. Až to budu mít hotové tak to přinesu k Josefu Řezníčkovi**¹⁵⁾.

S pozdravem Juřička Jan

Stará Ves n/ Ondř. čp.8

okr. Frýdek-Místek

Do evidence zapsal 11.12. 1969, Vsetín

prof. Ing. Vratislav Mísař, plk. v. v.

Originál dopisu je uložen u paní Blanky Andělové ze Vsetína, fotokopii najdete zde.

*** nelze přesně přečíst

1)	agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn stolařského mistra Rudolfa Bednáře s Chrlic 151 a jeho ženy Marie, roz. Fibicherové, posledně bytem Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – bývalého důstojníka čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. Záznam o svatbě v matrice Českého Těšína. František Bednář měl s manželou Evou pět dětí Evu, Zdenku, Marii, Marelu a ?, přes které ho gestapo vydíralo.
2)	Anna Juřičková roz. Juřicová (10. 7. 1874 Seninka - ?), dcera dělníka Martina Juřici ze Seninky 26 a jeho ženy Roziny, roz. Poláškové, bytem Leskovec 88 později Leskovec 1 - v horní části obce, vedle Řezníčkova mlýna. vdova po Josefu Juřičkovi a matka Jana Juřičky, zakladatele bunkru v Juříčkově usedlosti. Během války ukrývala ve svém domě židovskou dívku Alici Tomoszkovou rozenou Vlčkovou. Po válce u ní bydlela po odpykání trestu do července 1954 i Jiřina Muchová. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
3)	Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti. Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti. Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy. Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy. Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.
4)	Josef Sousedík (18. 12. 1894 Vsetín - zastřelen při výslechu 15. 12. 1944), syn dělníka Antonína Sousedíka ze Vsetína a jeho ženy Veroniky, roz. Goláňové, posledně bytem Vsetín Trávníky 1127 - podnikatel, odbojář, starosta Vsetína, vynálezce - některými nazýván valašský Edison. V usedlosti Jana Juříčka měl mít uschovaný kufr s vynálezy, které chtěl patentovat až po válce. Dále měla být v kufru jeho uniforma z 1. světové války. Dle poválečné výpovědi německého ředitele Zbrojovky ve Vsetíně Gritzbeck byl Sousedík pozván na úřadovnu k podání vysvětlení ohledně lístků na benzín. Při tomto je zatknut a v kanceláři gestapa vystaven nelidskému výslechu, při němž Sousedík gestapáka Schiefermüllera kopnul tak, až spadl na zem. Ten ho pak zastřelí třemi ranami z pistole. Sousedíkovy tělesné pozůstatky byly 2. ledna 1945 zpopelněny a uloženy pod jménem Václav Telička do urny s příslušným číslem 6954. Ta byla 12. ledna předána do rukou tajné státní policie a odvezena do Brna, odkud měla být dále převezena do Terezína. Co se s ní stalo potom, není známo. Záznam o narození v matrice katolického kostela ve Vsetíně. Záznam o svatbě v matrice katolického kostela ve Vsetíně.
5)	zde Jan Juřička potvrzuje, že František Bednář se již v druhé polovině roku 1944 netajil, že je agentem gestapa a že chce přejít zase na stranu odboje. Proto byl Brněnským gestapem znovu zajat (asi na popud Františka Šmída) a uvězněn pod jménem Miloš Pospíšil v Kounicových kolejích, kde znovu prováděl činnost konfidenta ve prospěch gestapa. Dle poválečného šetření byl omylem poslán transportem KL 3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) do plynových komor v Mauthausenu. viz spis 52-1 19 uložený v ABS Praha.
6)	partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.
7)	Josef Juříček (3. 10. 1902 Leskovec - 4. 2. 1980 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Antonínem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Antonínem ve své chalupě v Leskovci 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Na podzim roku 1944 odchází do ilegality a stává se členem 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Po odepsání z evidence obyvatelstva ho začalo hledat gestapo. Záznam o narození v matrice Horního sboru ve Vsetíně. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
8)	František Juříček (13. 11. 1913 Leskovec - 28. 4. 2005 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939 (tiskli spolu s bratry Josefem a Antonínem letáky), při rozvážení novin byl v Rokytnici shozen z kola německou hlídkou. Za šíření protiněmeckých letáků strávil 48 měsíců po věznicích a koncentračních táborech. Na jaře 1945 byl propuštěn z koncentračního tábora Breslau, ze kterého se vrátil slepý. Po válce vedl trafiku v Leskovci blízko Obecního úřadu (u zastávky autobusu). Zápis ze sčítání lidu z roku 192 1.
9)	partyzán Jan Juřička (3. 7. 1899 Leskovec - 6. 1. 1982 Stará Ves nad Ondřejníkem), syn dělníka Josefa Juřičky z Půlčin a jeho ženy Anny, roz. Juřicové. Osobně domlouval založení bunkru, pocházel s Leskovce viz matrika narození. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911.
10)	Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.
11)	Antonín Foltýn (12. 2. 1916 Pavlovice - ?), syn rolníka Jindřicha Foltýna z Pavlovic u Kojetína 36 a jeho ženy Žofie, roz. Zapletalové, posledně bytem Ostrava Hrabová 69 - odbojář, dělník s Vítkovických železáren, předán Františkem Bednářem gestapu a na jeho radu podepsal spolupráci (dle gestapáka Cordese a Wagnera nepodal žádné zprávy). Ještě před zatčením prozradil nevědomky úkryt Karla Břenka u Arnošta Myslikovjana (více o Břenkově organizaci v knize Radomíra Sedi "Pět proti Gestapu"). Koncem roku 1944 poslán na kopání zákopů okolo Ostravy odkud uprchl. Od 4.1.1945 vstupuje do oddílu JŽ Prlov, od 15.3.1945 český zástupce velitele 2 sabotážního oddílu Kosti Kalabalina. 22.2.1945 se měl zúčastnit neoprávněné popravy Martina Hrtáně, která byla provedena v Ústí u Vsetína. Po válce měl krátkou dobu dělat správce Vizovických palíren. Po vypátrání jeho udajné udavačské minulosti z Ostravska byl zatknut a uvězněn v Ostravské věznici. Dle § 90 trestního řádu bylo proti němu zastaveno trestní řízení pro nedostatek důkazů. Zajímavostí je, že bydlel během války na stejné adrese jako Jan Juřička (zakladatel bunkru) u Gustava Vlčka, který kvůli židovskému původu své manželky schovával svoji dceru Alici u Anny Juříčkové v Leskovci. Z odbojové činnosti se dobře znal i s Jiřinou Muchovou z Leskovce, která byla po válce odsouzena v Ostravě k 6 letům žaláře za spolupráci s gestapem. Ručně psanou výpověď o Antonínu Foltýnovi od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
12)	Karel Vaněk (7. 12. 1912 v Liptále - ?) Vsetín 1505 – hlavní představitel v odbojové skupině "Pro vlast" (náčelník štábu a zakladatel) , krycí jméno "Čech Dunajský". Podle pozdějších vzpomínek D. B. Murzina by bez Sousedikovy organizace a organizace "Pro Vlast" nepřežili partizáni krutou zimu na přelomu roku 1944/45. Obě organizace dodávali partyzánům z 1 čs. partyzánské brigády Jana Žižky jídlo, ošacení, obuv, střelivo, zbraně, informace a hlavně zajišťovali ubytování a očistu oblešení.
13)	agent B105 František Šmíd, krycí jméno Velký Franta, Ing. František Novák (5. 10. 1913 Rosenberg, dnes Brno-Chrlice – 7. 2. 1945 zastřelen ve Valašském Meziříčí), syn železničního zřízence Františka Šmída z Rosenbergu 56 a jeho ženy Marie, roz. Havránkové, posledně bytem Brno 105. Zaměstnanec brněnské Zbrojovky, člen KSČ. Po Mnichovu začal působit v odboji a to v ilegálním mládežnickém sdružení mladých komunistů a byl napojen i na Obranu národa. Po udání Anny Žáčkové byl 31.října 1939 zatčen gestapem a po podpisu spolupráce fingovaně propuštěn. Nepodařilo se mu ovšem získat důvěru odbojářů, a tak byl znovu zatčen a převezen na dvanáct let do káznice ve Waldheimu v Německu. V lednu 1943 znovu propuštěn (na žádost Otty Koslowského) a stal se z něj jeden z největších agentů gestapa. Zlikvidován v únoru roku 1945 Malíkovou skupinou ve Valašském Meziříčí. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. František Šmíd měl s manželou Miladou syna Jiříka, přes které ho gestapo vydíralo.
14)	Ing. Vratislav Mísař se po roce 1970 snažil zmapovat činnost odbojové organizace "Pro vlast" a snažil se kontaktovat dosut žijící členy organizace.
15)	partyzán Josef Řezníček (18. 4. 1908 v Senince - 21. 3. 1991 Valašská Polanka), syn dělníka Jana Řezníčka ze Seninky 73 a jeho ženy Františky, roz. Šťastné, posledně bytem Valašské Polanky 179. Ve večerních hodinách dne 3. 4. 1945 přišly do jeho domu promočení Konstantin Jefimovič Kalabalin a Vasilij Fjodorovič Sapelnik, kterým Řezníček poskytl pomoc a přemístil je k Pavlovi Hovořákovi do Seninky 38. U jeho rodičů na Seninských pasekác h (Pokojka) se po zranění v lednu 1945 v Pozděchově, léčil D. B. Murzin. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

TOP