Seznámení s Frant. Bednářem řídícím učitelem v Karpentné

V roku 1936 se dostal na meliorační práce jako kladač trubek v obci Karpentná u Třince. V české škole v té době byla vybita okna. Řídící Bednář¹⁾ se domníval, že to udělali Poláci. V roce 1937 jsem přijal byt u Zuzany Valczyskové²⁾ školnice polské školy. Měla 2 děti. Její muž odjel do Ameriky a po čase ji přestal posílat peníze takže se musela starat sama. Děti chodily do polské školy. Ve volných chvílích se švagrovou zahazovaly drenážní rýhy. Dělnící, kteří jsme byli z Moravy. Já Jan Juřička^3), Frant. Jurek⁴⁾ z Tiché a Václav Dobrovolný⁵⁾ od Val. Meziříčí by sme pomohli střežit českou školu. Bednář mě žádal abych přemluvil Valczyskovou aby děti dala do české školy což učinila. V roce 1938 jsem narukoval v květnu a pak v mobilizaci v září. Polsko zabralo Těšínsko a vypověděli lidi kteří se hlásili k české národnosti. Byl vypovězen říd. Bednář s rodinou který odstěhoval rodinu do Chrlic u Brna. Jan Novák⁶⁾ školník české školy s rodinou, Karel Valczysko⁷⁾ s rodinou, Jan Klus⁸⁾ s rod. Václav Dobrovolný s rodinou kteří odešli do Frýdku nebo Místku. Valczyskovou zbavili školnictví která přijela před 15 březnem 1939 ku svému švagrovi Karlem Valczyskem a u něho bydlila a našla si zaměstnání u stavby domů. Nebyla do 15 března polic. přihlášená pak s tím měla potíže. Bednář navštěvovával Jana Nováka Karla Valczysko Jana Klusa. Též jsem se s ním někdy u Valczysků sešel. Důvěrně nám sdělil že organizuje přechody našich občanů do zahraničí kteří jdou bojovat proti Hitlerovi, dále že organizuje odboj proti Němcům. V roce 1941 se Valczysková přistěhovala i se synem ku mně do Hrabové bydlili sme u Gustava Vlčka č. 69⁹⁾. Její dcera sloužila někde u Těšína občas jsme se sešli na hraniční čáře ve Vojkovicích. Občas sme navštivili Karla Valczysku nebo rod. Novákovu kde sme se sešli s Bednářem. Říkával nám že Němci nemohou válku vyhrát. Pak se stal Bednář nezvěstným. Až v létě 1943 nás navštívil v Hrabové. Zdělil že byl zavřený chytli ho jak šel někde na schůzku a nemocný že měl kaverny na plicích. Říkal že se z toho dostal a že pracuje proti Němcům. Ptal se mě jestli bych chtěl pracovat že by mi dal propagační materiál který měl informovat českou veřejnost. Byly to vypsané pravdivé zprávy z fronty. Měl sem to dát přečíst a hned vzít. Měli to rozšiřovat opatrně mezi spoluzaměstnanci. Bednář chodil nepravidelně někdy za 14 dní i za měsíc i později. Při jedné Bednářově návštěvě k nám přišel Antonín Foltýn¹⁰⁾ který bydlel vedle v bytě a pracoval ve Vítk. železárnách. Bednář mi přinesl nové front. zprávy a nějaký materiál a ptal se mě kdo to je a jaký je a já odpověděl že ho moc neznám ale že se zdá dobrý. Domluvil se s ním že bude Foltýn spolupracovat a později až uzraje doba i bojovat. Pak se mě ptal Foltýn co je Bednář říkal sem že je dobrý Čech a dobrý pracovník za Českou věc jak ho znám z Těšínska. V květnu 1944 přivedl Bednář někoho představil ho jako Ing. Nováka¹¹⁾. Dověděli jsme se že Bednář je organisator celé Moravy a obou Slezsk a Novák že bude provádět sabotážní akce. Novák říkal že je z Ruska vyslaný že má 6 roční kom. školu v Rusku¹²⁾. Pak šli do Vratimova ku vlaku. Oni napřed my za nimi a tam se ujednalo aby sme si nepletli jména že Ing. Novákovi budem říkat velký Franta a Bednářovi malý Franta. Později sme se sešli několikrát a na jedné schůzce řekl v. Franta že má být přepadena věznice krajského soudu v Mor. Ostravě. Chtěl zachránit lidi na kterých mu záleží. Žádal lidi, aby mu kryli záda že hrubou práci si udělá sám. Co tím myslel hrubá práce nevím. Přitom se Foltýn nabídl že mu na tuto akci sežene lidi kteří chtějí pracovat ilegálně a které finančně podporuje. Velký Franta projevil zájem a tázal se co jsou to za lidi. Foltýn že spolehlivi. Ptal se jaké mají zásluhy. Foltýn říkal že vykradli obchod se zbraněmi takže mají čím bránit kdyby k něčemu došlo. Vel. Franta ihned počal s Foltýnem vyjednávat o spojení s těmi lidmi a poznamenal že něco se musí dělat poněvadž na podzim bude konec války a potom se bude Stalin ptát kdo co dělal. Na to sám sobě odpověděl. Celý čas sme seděli v bunkru a nedělali nic, jako by to byly slova Stalinovy. Říkal Foltýnovi aby s nimi navázal spojení což Foltýn slíbil V. Franta říkal aby si s nimi udělal napřed schůzku Foltýn říkal že to půjde těžko ale že se pokusí. Pak sme se rozešli a jeli domů. Později mi Foltýn navštívil a říkal mi o průběhu I. II. schůze kdy se sešel se svými kolegy že mu nechtěli věřit. Byla to Břenkova skupina¹³⁾. Vel. Franta jim doporučil jako dobrého pracovníka. Jednou pozdě v noci někdo zaklepal na okno a volal. Byl to vel. Franta a Foltýn. Vel Franta chtěl na chvíli přespat což jsem musel dovolit. Bylo to v úterý 23. 6. 1944. Též u nás spala Jiřina Muchová¹⁴⁾ z Leskovce která přijela na návštěvu za Alicí Vlčkovou¹⁵⁾ kde sem ji měl schovanou před udavačem Koždoněm¹⁶⁾ u mojí matky¹⁷⁾ kde se též zachránila když Němci Koždoňa zavřeli pro delikty. Jiřina která přijela za Alicí Vlčkovou 9 června v pátek Alice nebyla doma. Jiřina nás žádala o přespání že v sobotu pojede do Rožnova. V sobotu ráno přišel Foltýn a jak odešla ven prohlédl jí kufřík prádlo a měla ho ve špatném stavu z čeho sme usoudili že je delší dobu na cestách. K poledni odešla že jede do Rožnova. Foltýn za ní jel na nádraží do Vratimova a tam se mu přiznala že se skrývá že zpronevěřila peníze u autobusu kde byla průvodčí. Foltýn jí říkal že jak v Rožnově nepořídí že má přijet zpátky že ji někde schová. V pondělí přijela zpátky. Foltýn nám říkal aby sme ji nechali u sebe než něco pro ni najde. My s Valczyskovou sme protestovali ale nedalo se nic dělat. V úterý 13. 6. V. Franta věděl od Foltýna že u nás Jiřina je tak se na ni přišel podívat. Ptal se mne jestli je dobrou češkou. Já jsem mu říkal že jí tak dobře neznám nemohu za ni ručit ale její rodina že je slušná. Vel. Franta říkal jak se nehodí pro ilegální práci že bude vařit a prát že uvidí co se dá dělat že ji vyskouší. Foltýn říkal že než jí vel. Franta převezme že jí umístí v Bělé u známých. Ve čtvrtek 15. 6. 1944 odešla do Bělé. Na schůzce v restauraci u Dudy. Bednář Foltýnovi domlouvával že nemá ženské získávat a zasvěcovat do ilegal. činnosti že to vždycky špatně dopadne. Když sme osaměli Bednář mi říkal že se dostaví Jiřina z Bělé *** si sedl zády aby mě nepoznala abych s ní nic nemluvil a s ní se nikdy nestýkal že ona se pro ilegální práci nehodí. Viděl jsem jak vel. Franta oblékl kabát a odešel kde t nemohu udati nic neřekl. Po nějaké době se vrátil a řekl že celá věc je v pořádku. O tom co mělo být v pořádku nevím neboť jsem neslyšel že by o něčem mluvil neb dělal. Bylo to asi 19. června Jiř. Muchovou jsem již neviděl. Pozdější schůzky o jichž průběhu nevím. Asi koncem června 1944 odešel Foltýn s domu jak mi sdělil do bunkru v Zábřehu. Sešel jsem se s ním na křižovatce v Zábřehu říkal mi že se mu to zdá nějaké podezřelé že v domku na půdě je hodně komunistické literatury a staré kom. časopisy. Že jej pozoruje nějaký člověk vedle z domu, že tam má strach být. Pracoval jsem v Hrušově u fy Navrátil na kanalizaci. Foltyn mě žádal, jestli by nemohl se mnou pracovat. Vedoucímu Kunovskému sme řekli, že Foltýn má 14 dní dovolenou. Vedoucí souhlasil. Spával tam a já mu z Hrabové nosil jídlo. Z pátku na sobotu byla přestřelka někde u Vratimova. Co se odehrálo nevím. Několik dní na to jsem se dověděl od sousedky R Vymazalové, že se pod. případ udál v Bělé. Později jsem se dověděl, že tam měli být zastřelení partyzáni. Několik dní později měli jsme schůzku *** u Járiny Hlubiny¹⁸⁾. Vel. Franta, mal. Franta za chvíli po mém příchodu přišel i Foltýn. Velký Franta řekl Foltýnovi, že s ním musí jít na gestapo, že má rozkaz jej zavřít. Nemá se báti, že ho z toho hned dostane. Bednář přitom řekl: Ty se neboj neboť Vel. Franta to musí dělat poněvadž pracuje na obě strany tak klame gestapo. On Tě z toho musí dostat. Šli na gestapo, co tam bylo nevím. Já s Bednářem jsme šli k Dudovi a za chvíli jsem šel domů. Na druhý den v práci mi Foltýn řekl jakým způsobem ho Vel. Franta po cestě informoval jak má mluvit na gestapě že má řeknout že pracuje pro Nováka. Řekl mi taky že musel přijati spolupráci s gestapem ale že pro ně nic neudělá. Později při schůzce nám Bednář říkal aby sme před Vel. Frantou nic nemluvili, raději jemu řekli, že Vel. Franta má ruky od krve až po lokty ale že ho má v hrsti že vyhodil vlak s německými dětmi. Na Bednářovo pozvání dopisem jsme se občas sešli u Mička¹⁹⁾ ve Frýdku. Bednář mě žádal abych získával lidi do podz. hnutí co možná vojáky. Abych si počínal opatrně abych nebyl v podezření neb zatčen. Též nám dával různý propagační materiál, který měl informovat českou veřejnost co se má dělati v případu když bude německo v koncích a jakým způsobem aby k tomu konci došlo. Byla to výzva pro obce, četnictvo, rolnictvo a dělnictvo aby podporovali partyzány. Bednář aby nás přesvědčil o jeho ilegální činnosti a spojení se zahraničím řekl nám že bude vysílána v určitou dobu jeho značka (H. K. 17 jednejte)²⁰⁾. V té době jsme se poznali s Oldřichem Kaňokem²¹⁾ z Frýdku, byl členem ilegální organizace. Bednář nám říkal že Oldřich byl zavřený a že byl donucen podepsati spolupráci s gestapem. K Bednářovi chodil vyřizovat písemnosti. Na schůzce na konci září mě Bednář žádal, abych sehnal vhodná místa pro 3 bunkry a prostor pro leteckou výsadku. Volného místa aspoň 1 m2 km. Podmínky: kde je elektřina nebo dola zavést a kde tak prochodí i cizí lidé. U mojich bratrů v Hrachovci nebyly podmínky. Zajel jsem do Leskovce k matce. Byla mi doporučena dolina kde byl Juřičkův mlýn a cesta na Hovězské paseky. Navštívil jsem Juřičkovy²²⁾, hospodyně byla nedaleko v řepě a říkal jsem že sháním místo pro bunkr. Ona říkala že nemá námitek že mám počkat až přijede manžel. Manžel neměl námitek, říkal že mají velký sklep, kdyby se přezdil as chléva proboural vchod, že byl by sklep ještě dost veliký. V případě kdyby neteklo dost vody, že elektřina by se vyráběla ručním točením vod. kolem, ale že nemá staveb. materiál. Pak sme k nim přijeli večír s Bednářem, všechno si prohlídl a nechal vysvětlit. Stavební materiál mi říkal, abych sehnal, já tam neměl známosti, tak sem odmít, tak říkal že on jej sežene. Po prohlídce říkal rodině, že organizovával lidem, kteří utíkali do zahraničí přechody a pracoval proti Němcům až byl zrazen. Byl zavřen, aby se zachránil, že musel přijat spolupráci pro Němce²³⁾. Ale, že pro ně nechce pracovat, že válka nebude dlouho trvat, aby mu Němci nezničili rodinu je třeba vybudovat bunkr. Oni říkali, že též jsou ilegálně zapojeni. Do bunkru měl přijít Bednář s rodinou, továr. Sousedík²⁴⁾ s manželkou a ilegální pracovnicí. Já, Juřička Jan, Oldřich Kaňota a Antonín Foltýn. Na návštěvu večer přišel k rodině Josef Juříček²⁵⁾, který bydlel nedaleko. Bednář byl představen, že je Josef z Hovězí, který má hospodyně sestřenku a bydlí v Hrabové. Že sháníme proviant. Též s rodinou vyjednal, že továr. Sousedík k nim bude dodávat různé zásoby a věci. S továr. Sousedíkem nás Bednář seznámil v Zábřehu při restauraci u Santála, aby při náhodném sejití a Juř. Při zásobování sme se poznali. Já jsem tam vozil cukr, drát na elektrické vedení, koření pepř, papriku, žárovky, papír na tisknutí letáků, šatstvo, svoje prádlo, boty a různé věci. Cukr jsem vozil z cukrovaru z Holic u Olomouce. Pracoval tam na kampani Antonín Ševčík z Leskovce, který mi ho pomáhal shánět. Jednou mi cukr z Holic pomáhal vézt Jan Juříček (prošedů)²⁶⁾. Též z Hrabové do Leskovce balíky s papírem nebo šatstvem. Stavební materiál byl dovezen autem za propustek Leskovec zastávka na louku prod. Valenty. Odtud si ho hospodář odvezl svými koňmi. Též přezdil sklep, omítnul a zamaskoval stěnu. Tunel jsme měli prokopat se synem, čekali sme až bude větší voda, aby hlínu odnesla. Nepršelo, tak se hlína odvezla pod stodolu s přikryla různým smetím. Financování Na cukr mi dával šatstvo, boty a peníze Bednář. Zdá se mi, že stavební materiál dodával továr. Sousedík. Bednář říkal, že co seženem a dodáme za svoje, že to dostaneme proplacené. Rodina přechovávala ruského důstojníka Kosťu Kalabalina²⁷⁾, který k nám přišel těžce nemocen. Jak mu bylo lepší, tak jej přemístili nedaleko k Josefu Juříčkovi, tam se mu nosilo jídlo. Asi v listopadu přišel k rodině Juříčkové ruský důstojní k Konstantin Kalalin z Kijeva těžce nemocný. Po zjištění, že si mohou oboustranně důvěřovat, rodina jej přijala a ukryla. Lidé z vesnice měli u rodiny schovány cennější věci, jako nové ložní prádlo atd. . Mrlina²⁸⁾ co měl Šmidtaeho dceru měl ve stodole os. auto. Když se Kosťa trochu zotavil přemístili jej k Josefu Juříčkovi, který bydlel nedaleko od nich a tam se mu nosilo jídlo. Též mu řekli, že mají z 1. světové války pušku i něco nábojů a bubínkový revolver. U Josefa Juříčka jsem ho navštěvoval a vozil jsem mu léky, cikarety a co potřeboval. Též jsem mě sehnal hektograf na tisknutí letáků. Netroufal jsem si, takové známosti jsem neměl, tak ho sehnal Bednář sám. Poslal mě na silnici k té lávce do Bartovic v přesně určenou dobu tam čekat až pojede spojka na kole s balíkem, potichu řeknout heslo spojka, rovněž převzat balík, dál nic nemluvit ani otálet odejít a spojka rovněž. Dovést na nádraží do Vratimova. Na balík napsat adresu Jan Juříček rolník v Leskovci u Vsetína a na nákladní list-obsah motyky. Úředník mi říkal jestli nechci, aby byl balík kontrolován, dal mi druhý nákladní list a že mám napsat – cibule, zelenina. A tak balík v pořádku došel, který si Juříček na Vsetíně vyzvednul. Na sabotáže měl sem s organizovat lidi co možná vojáky, kteří by byli ochotni bojovat proti Němcům. O těch lidech, které s organizuji se nesměl před nikým mluvit. Kdo to je neměl vědět ani Bednář. , až přijde pravý čas. Byli to Václav Matula²⁹⁾ z Proslovic ? voják, Jaroslav Bláha³⁰⁾, Juříček Jan z Leskovce³¹⁾ voják, Juřička Karel³²⁾ z Leskovce voják, Šťastný Karel³³⁾ z Leskovce nevoják. A 3 chlapce, 2 byli utečení z práce v rajchu a s jednámím jsem pracoval na stavbě v Hrušově o nichž Bednář věděl. Věděli o nějakém německém funkcionáři, že má v bytě zlato a žádali nějakou zbraň, že by to vybrali a dali Bednáři na regál. organizaci. Jak mě Bednář vyzval na schůzku u Šentála s továrníkem Sousedíkem, měl jsem uloženo pozvat jich do Zábřehu k poště. Tam jim Bednář rozmluvil, že je to velmi nebezpečné, aby se do takových věcí nepouštěli. Odchod do bunkru byl určen pro všechny 15. 12. 1944. Po 15. prosinci přijel za mnou do Hrabové Oldřich Kaňok, který měl na Vsetíně svého strýce, jmenoval se Vaněk³⁴⁾, se špatnou zprávou, že František Bednář je zatčen, továrník Sousedík mrtev a celá organizace je zrazena. Měl dojem, že je to práce Velkého Franty. Zároveň přivez a ještě později vozil ku mně do Hrabové balíky papíru na letáky a já jsem to vozil urychleně k Juříčkům i veškeré moje šatstvo, obuv, prádlo a různé. Foltýn byl nasazen na práci někde za Frýdlantem. Před novým rokem nás Oldřich pozval, mne a Foltýna k nim ku svoji mamince do Frýdku. Tam jsme se radili, co máme dělat. Oldřich říkal, že teď zatýkají velké ryby a pak dojde na nás. Ujednali jsme, že Oldřich vezme všechny Bednářovi věci psací stroj, blány, mapy a plány letec³⁵⁾. Výsadky Foltýn někdy v létě sehnal od Cirila Sobka z Hrabové 2 čsl. armádní pistole, které měl Sobek zakopané v zemi. Vyčistil je, vymazal olejem a u mne byly schované, které sme též vzali do bunkru. . Zabalili do kufrů a balíků a na 2x odnesli do Vratimova na nádraží a odpoledne sedli na vlak.

4. ledna. S Foltýnem bylo ujednáno, že přijede 5. ledna a má vyzvednout v Leskovci zastávka , že tam na něho buď já nebo Oldřich budeme čekat. . Když my jsme jeli, nebyla vlaková kontrola, tak jsme šťastně přijeli. Foltýn 5. Ledna večír přijel a já sem ho odvedl k Juříčkovi. Juříčkova rodina nás žádala, abychom vzali Jos. Juříčka, Kosťu, aby byl s námi. Pak jsme dokopali díru pro komín, který vyústil do kachlových kamen v přední světnici. Poněvadž se tam muselo topit neb tam bylo hodně vlhko. 10. ledna přišel k Juřičkům starší pán, hospodyně nám řekla, že je to Rudolf Gurecký³⁶⁾, čet. Velitel vsetínského okresu. Že pracoval ilegálně v Sousedíkově ilegální skupině, že se musí skrývat, že jej hledá gestapo. Hospodář Juřiček zhotovil pryčny pro 4 lidi a dlouhý stůl. Vzhledem tomu, že rodiny po zatčení Bednáře a továr. Sousedíka se do bunkru nenastěhovali, tento sloužil prostřednictvím Jos. Řezníčka³⁷⁾ a Jarda Pala³⁸⁾ k úkrytu partyz. štábu maj. Murzina³⁹⁾. Josef Řezníček zjistil, že bude konána velká razie proti partyzánům, proto přestěhoval zraněného maj. Murzina s celým jeho štábem. V noci 18. 2. 1945 v 1. Hodinu v noci Josef Řezníček přivedl raněného maj. Murzina jeho zástupce poručík Vasil Nastěnko⁴⁰⁾, Vasil Lavrišek⁴¹⁾, II. zástupce, poručík Michal⁴²⁾, ošetřovatelka Naďa⁴³⁾, parašutistka a ostatní. Celkem 11 lidí. 

Napsal: Jan Juřička

Stará Ves n/ Ondř. čp.8

okr. Frýdek-Místek

 Originál dopisu je uložen u paní Blanky Andělové ze Vsetína, fotokopii najdete zde.