Protokol s Kurtem Leischkem

 Opis.

Oblastní úřadovna statní bezpečnosti

Brno - Mozartova ul. 3                                                   Brno, dne 19. června 1946

Odd. III.

Protokol    Sepsaný dnes u zdejší úřadovny s Leischkem Kurtem¹⁾, kriminálním  komisařem bývalého gestapa v Brně, nar. 22.11.1905 v Gittersee, okr. Drážďany, tamtéž příslušným, synem rodičů Bernharda a Huldy, roz. Brendelové, ženatým, bez vyznání, německé národnosti, posledně bytem v Brně, Dlouhá ul. č. 10 b, t.č. v zajišťovací vazbě zdejší úřadovny.

Jmenovaný byl obeznámen s předmětem výslechu a napomenut, aby vypovídal pravdu, vypovídá:

Vzhledem k tomu, ze neovládám český jazyk prosím, aby mohl vypovídat v jazyce německém.

O působení oddělení IV 2 v Leskovci uvádím ještě jednou skutečné detaily, které jsou mi známy:

Po zatčení V-manna Františka Bednáře /B 35/²⁾ v listopadu 1944 udal také tento u svého výslechu  údaje o bunkru, který si nechal vybudovat po vzájemné konzultaci s V-mannem Františkem Šmídem /B105/³⁾ v jednom mlýně v postranním údolí u Leskovce a Valašské Polanky. Účelem tohoto bunkru mělo být, že oba jak Šmíd, tak i Bednář, se budou v tomto bunkru ukrývat, jakmile vejde najevo jejich nezákonná spolupráce s F-agentem “Petr”⁴⁾, s cílem vyhnout se takto vlastnímu zatčeni.  Není mi známo, jak došlo k výběru této oblasti - tohoto mlýna, jako vyhovujícího objektu. Každopádně se mohli Šmíd a Bednář prostřednictvím svých vazeb a známostmi s partyzánskými skupinami, seznámit s majitelem mlýna⁵⁾ a prodiskutovat s ním jejich zájem o vybudování bunkru. Mlynář s tímto záměrem souhlasil a dal k dispozici stavební materiály⁶⁾. Kdo stavbu provedl, to mi není známo. Bednář zhotovil přesný situační plán umístění mlýna a vystaveného bunkru, tak že nebyly absolutně žádné pochybnosti o jeho údajích. Zda se někdo v jeho nepřítomnosti v bunkru ukrýval, to nemohl Bednář tehdy udat.

Při výslechu Bednáře o jeho stycích s ilegálním národním výborem ve Vsetínském okrese byl z nezákonné spolupráce obviněn i okresní četnický velitel ze Vsetína poručíka Gureckého⁷⁾. Současně vypověděl Bednář, že byl také tento muž spojkou k partyzánům.

Když kolem vánoc 1944 probíhala ve Vsetíně první zatčení, nechal se Gurecký od lékaře zapsat na nemocenskou a zdržoval se od této doby u známých na jednom místě jižně od Stettin⁸⁾. Aby se sám takto vyhnul zatčení. Skrz dotazu u německého zemského velitelství četnictva na Moravě sídlícího v Brně bylo známo, že Gurecký byl povolán do určitého data do Brna k lékařskému vyšetření. Pokud si vzpomínám, došlo k tomu přibližně koncem ledna nebo v únoru 1944⁹⁾. Německé zemské velitelství četnictva na Moravě bylo na to požádáno, aby byl příchod Gureckého okamžitě hlášen na naše oddělení.  Gurecký následoval předvolání a tím mohl byt také na zemském velitelství zatčen. Poté se na oddělení dostavil zemský velitel Langhammer¹⁰⁾, informoval se o faktech a o celé události. Celá situace mu byla také sdělena, společně s právě provedeným zatčením.   

Gurecký se při výslechu plně přiznal a udal zejména i detaily, že je ji delší dobou ve spojení s partyzány. Prostřednictvím tohoto spojeni s partyzány, stejně jako jeho seznámení s V-mannem Bednářem, měl informace o mlýně v Leskovci. Také uvedl, že se v bunkru střídavě ukrývali partyzáni. Věděl také, že se tam zdržoval příležitostně i major Murzin¹¹⁾ a jeho zástupce kapitán Stepanov¹²⁾. Tito mlýn navštěvovali pokaždé, když byli v této oblasti. Další jména partyzánu, které Gurecký v této souvislosti udal, mě nejsou známa.

Doposud bylo vedeno vyšetřování v mém referátu. Úředník byl tehdy kriminální zaměstnanec Kermer¹³⁾.  Protože se zde jednalo o čistě jasnou záležitost, která se tykala jen partyzánů, odevzdal jsem výslechové protokoly od Bednáře a Gureckého na referát IV 2a. Další zpracování bylo tímto předáno tomuto oddělení, takže jsem neměl již nic společného s ostatními opatřeními v této věci.

Také s akci, která byla provedena proti mlýnu, jak jsem je uvedeno v protokolu, neměl nic ani moje oddělení společného. Tato akce byla domluvena a schválena od vedoucího oddělení kriminálního rady Römera¹⁴⁾ a vedoucího kriminálního komisaře Kocha¹⁵⁾. Jelikož ale při této akci bylo nasazeno velmi mnoho sil, byl jsem i já přivolán a byl jsem pověřen předat informace u styčného úřadu ve Vsetíně SS Hauptsturmführer Schraderovi¹⁶⁾, veliteli ZbV komanda 31¹⁷⁾ v Rožnově pod Radhoštěm, jak on má postupovat s jeho komandem a obsadit ze severu místo akce. Vedení akce měl na starosti osobně kriminální rada Römer. Přesný den si již nepamatuji, mohlo to byt ale v březnu 1945¹⁸⁾.  

V podvečer před zásahovou akcí, jsem jel dle plánu s kriminálního asistenta Wiedermertha¹⁹⁾ a s jedním dalším úředníkem, na jeho jméno si už ale nemohu vzpomenout, bud to byl kriminální tajemník Schiefermüller²⁰⁾ nebo kriminální asistent Klement²¹⁾, civilním vozidlem na vsetínské velitelství. Řidičem byl tehdy kriminální zaměstnanec Dorazil²²⁾. Po mém příjezdu do Vsetína, dorazil na velitelství také SS Hauptsturmführer Schrader. Jemu jsem potom vysvětlil pomoci mapy jeho úkol o obsazení a zataraseni místa akce. Příkaz k zásahu byl již ZbV komandu 31 zaslán dálnopisem z oddělení kriminálního rady Römer z Brna. Jeho skupina dorazila pak později od Rožnova do Vsetína. Muselo to byt asi cca. 30 mužů. Kromě toho dorazilo i několik psovodu z kynologické skupiny ze Slezska. Přibližně kolem půlnoci pak vypochodovalo toto smíšené komando směrem ze Vsetína. K pochodu jsme použili hlavni silnici do Ústí a potom jsme na silniční křižovatce zabočili do leva do blízkého lesa a pochodovali až do úsvitu směrem do údolí příčně přes les. Tam také dle předpisu a plánu obsadil svými silami v okruhu 200-250m  SS Hauptsturmführer Schrader mlýn, který byl díky nakreslené skice od Bednáře lehce objeven. Nacházel jsem se u zátarasu u terénní vlny. Po krátké době také dorazilo na protějším svahu Brněnské komando a obklopilo mlýn ve stejné vzdálenosti od jihu. U tohoto komanda byl také takzvaný štáb nasazení, který byl tvořen kriminálním radou Römerem a kriminálním komisařem Kochem. SS Hauptsturmführer Schrader přešel nato ke kriminálnímu radovi Römerovi a po celou dobu se zdržoval stále jen u něj. Zatímco já jsem zůstal u zátarasu. Můj osobní úkol byl tímto ukončen. S následujícím průběhem akce jsem neměl již nic osobně společného a na další postupy jsem neměl absolutně žádný vliv. Tímto mohu tedy uvést jen ty informace o průběhu, které jsem viděl během mého pobytu.

Brněnské komando bylo mnohem silnější než Vsetínská skupina. Dle mého míněni, tam byli i členové jiných jednotek. Stejně tak i členové pohraniční policie Zlín a myslivecky oddíl Pol.-Reg.21.²³⁾. Krom toho byla přítomna i ruská jednotka24) v čele s volyňským němcem Hildebrandtem²⁵⁾, která patřila k divizi IV 2.

Z mého místa pobytu jsem byl schopen sledovat následující:

Jeden civilista, pravděpodobně rus, šel do sousední farmy a vrátil se s mužem²⁶⁾, který šel do mlýna. Krátce nato šli oba dva i s mlynářem k zásahové jednotce na protějším svahu. Není mi známo o čem vyjednávali. Nicméně to mohlo byt tak, že mlynář, za předpokladu, že se u něj opravdu ukrývali partyzáni, měl tyto dobrovolně vydat. Posléze šel mlynář do mlýna zpátky a vzápětí se vrátil s obyvateli domu, pravděpodobně s jeho rodinou. Vydali se společně na protější stranu okraje lesa, kde se nacházela zásahová jednotka. Krátce nato jsem pak viděl skupinu vojska, asi 5 až 6 mužů přicházející k mlýnu z protějšího svahu. Skupina byla pod vedením kriminálního komisaře Kocha.

Ještě než tato skupina vojska došla k mlýnu, uslyšel jsem jednotlivé výstřely, které pravděpodobně vycházely přímo z mlýna. Skupina vojska se ihned zaujala pozici za křovinami. Pod vedením kriminálního komisaře Kocha byla po krátké době vypálena na budovu pancéřová pěst. Skupina vojáku se pak jednotlivě propracovala nenápadně k mlýnu. Z opačného svahu šly pak také další posily k mlýnu. Přesný průběh útoku jsem pak již nemohl přesně sledovat.  U našeho svahu směrem k rohu domu došlo k další střelbě. Dle Bednářové skice se jednalo o roh domu, u kterého byl přistaven bunkr. V domě ukrývající se partyzáni, se stáhli do bunkru a odtud stříleli z bezpečného ukrytu. Tato akce trvala cele dopoledne. Také jsem viděl, jak byly do vzduchové šachty vhozeny ruční granáty s účelem vykouření bunkru.  Jak probíhal zásah z druhé strany domu, to mi není známo, jelikož jsem toto nemohl sledovat. Následně se začali pohybovat na dvoře objektu členové brněnského komanda. Také šli k mlýnu kriminální rada Römer a SS Standartenführer Dr. Marquort²⁷⁾, který působil u štábu jako lékař.

Protože jsem předpokládal, že se zátaras brzy zruší, šel jsem k výslechu do údolí k SS Hauptsturmführererovi  Schraderovi. Tento mi nicméně řekl, že zátaras musí být ještě zachován, protože se  stale partyzáni nacházejí v bunkru. Během mého krátkého pobytu v blízkosti mlýna, došlo u mně k jedné velice ohrožující situaci. Když jsem chtěl jit přes nádvoří, abych se dostal opět za uzávěru, nevšiml jsem si a najednou stál přede mnou jeden z partyzánů z mlýna. Kamarádi na mě ihned volali: „Pozor“! Další slova, které na mně volali si již nepamatuji. V tom okamžiku jsem se rychle otočil a uviděl přímo přede mnou civilistu se zbraní v ruce. Hned nato jsem rychle běžel pryč, ale zakopl jsem o kámen a zůstal ležet chvíli na zemi. Ve stejném okamžiku se ozvaly výstřely a ten civilista za mnou padl zasažen na zem. Kdo střílel, to mi není známo. Také nemohu sdělit žádná jména osob, které se nacházely v této době na dvoře. Nedošlo by k mému zakopnutí a následnému pádu na zem, byl bych sám trefen kulkou. Po tomto incidentu jsem šel okamžitě k zátarasu. Uvědomil jsem si, že tato událost trvala jen něco málo vteřin, a já jsem se ve své nervozitě ani blíže neinformoval o dané situaci, protože jsem si také vyčítal mou neopatrnost. Až do konce nasazení jsem už do mlýna nešel. Z mého stanoviště jsem pak pozoroval, jak dva vozy s prádlem, potravinami a zásobami, byly naloženy a také později odvezeny. Asi kolem poledne začala hořet stodola. Oheň se po krátké chvíli rozšířil dále do domu. Také mi není známo jestli oheň byl úmyslně založen a kým²⁸⁾.

Kolem časného odpoledne se zrušil zátaras a jednotlivé skupiny se začaly shromažďovat k pochodu zpět. Vzhledem k tomu, že můj úkol byl již splněn, odešel jsem před ostatními skupinami, společně s kriminálním asistentem Wiederemerthem  a ostatními úředníky, ke svému autu. Domluvil jsem si řidičem Dorazilem, aby mně v Leskovci vyzvednul, ten mě tam již očekával. Společně jsme potom jeli zpět do Brna přes Vsetín a Olomouc. Ale předtím jsme ještě v Leskovci naložili suché dřevo.

Z rozhovoru o zásahové akci, který jsem mel později v Brně s kriminálním komisařem Armbrechtem²⁹⁾, který spadal pod brněnské komando, je mi známo, že také poručík Gurecký, který byl toho času ve vezení, byl vzat k akci, aby ukázal brněnskému komandu cestu k mlýnu. Já sám jsem tam Gureckého neviděl.

Mimi toho jednoho partyzána, který byl zastřelen během mého krátkého pobytu u mlýna, údajně padl i ještě druhy v boji v budově, zatímco se třetí střelil do spánku a jako poslední byl i objeven. Jak se cely boj v budově odehrával, to mi není známo, jelikož jsem nebyl přítomen. Také nevím jestli se později zjistila jména padlých partyzánů.

Ještě před mým opuštěním místa činu, byl jeden civilista³⁰⁾ s poraněním na rameni odvážen autem. Požádal jsem jednoho z úředníků o informaci, proč a jak ke zranění toho Čecha došlo. Jak se dnes ještě pamatuji, došlo k této věci tak, že někteří místní obyvatelé byli přinuceni se dobývat do vnitra bunkru. Při tomto zásahu jeden z partyzánů z bunkru vystřelil a tohoto českého občana tímto zranil. SS Standartenführer Dr. Marquort údajně okamžitě dotyčnému poskytl první pomoc.

Kriminální komisař Armbrecht mi při rozhovoru o akci oznámil, že členové rodiny mlynaře byli kvůli ukrývaní partyzánů na miste zastřeleni. Já to v dobré víře ale nemohl uvést, jak vlastně k této střelbě došlo a kdo k této střelbě dal příkaz. Také jsem se to ani později nedozvěděl. Jsem si plně vědom toho, jak je důležité cele objasnění tohoto zásahu v Leskovci. Již také pro propuštění všech ostatních členu a osob, které nemají se střelbou nic společného. Bohužel nemohu dat tady další podrobnosti, protože bych zkomplikoval mými nepřesnými údaji celou situaci šetření případu. Již při jmenovaní účastníků akce, mohu udat jen nedostačující prohlášení, protože jsem neměl nic společného se sestavením komanda a také se všemi opatřeními na místě akce. Dnes mohu zmínit tyto následující účastníky této akce:

Kriminální rada Römer

Kriminální komisař Koch

Kriminální komisař Armbrecht

SS Standartenführer Dr. Marquort

SS Hauptsturmführer Schrader

Kriminální tajemník Nowok³¹⁾

Kriminální tajemník Schrott³²⁾

Kriminální tajemník    Mayerhofer,  Vinzenz³³⁾

Kriminální pracovník Wittmann³⁴⁾

Další jména z velkého počtu policejních sil, kteří se akce zúčastnili mě již nejsou známa. Dle mého uvážení byly tam ale veškeří členové referátu IV 2a, které k tomuto času byly posíleny skrz bývalé Katovické úředníky, včetně ruského komanda. Prostřednictvím výslechu, v první řade všech zadržených příslušníků referátu IV 2a a v druhé řade všech zbylých příslušníků gestapa, musí byt nalezeni další účastníci této akce.

Při akci se objevil ztráty také na naší straně, policejní úředník jednoho Jagdkommandos Pol. Regt. 21, další byl kriminální tajemník Novok³¹⁾, který byl zraněn kulkou na horní části paže. Jak k tomuto zranění u Novoka došlo, to mi také není známo.

Vice již nemohu k této akci udat.

CM. JUROSZ Josef, krim. as. v.r.          Kurt Leischke, v.r.

Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde.