×

Podpořte nás - text

Protokol sepsaný dne 20. března 1946 s Josefem Martincem

PROTOKOL
sepsaný dne 20. března 1946 na stanici SNB ve Val. Polance s Josefem Martincem1) nar. 12. 12. 1906 v Leskovci okres Vsetín, bytem tamtéž čp. 91, ženatý, české národnosti, zachovalý, ve věci vypálení hospodářské usedlosti SS many Jana Juřička2) v Leskovci čp. 67.
Byl napomenut k udání pravdy a vypovídá:
Pocházím z Leskovce a jsemm majitelem menší usedlosti poblíž Jana Juříčka z Leskovce. Moje stavení jest asi 100 kroku níže od stavení Juříčka. Dne 3. dubna 1945 po 5. hodině ranní uslyšel jsem nějakou střelnou ránu a na to vyšel jsem ven se poohlédnouti, kdo střílí a viděl jsem sem a tam po stráních nějakého německého vojáka. Když jsem se díval ke stavení Juříčka viděl jsem jak němečtí vojáci vedou majitele hospodářství Jana Juřičku a vedli jej naproti jeho stavení na jednu stráň. Tam ho přivázali ke stromu, kde jej před tím zbili. Ihned na to došlo do blízskosti stavení Juříčka mnoho vojáků kteří začali do domu Juříčka stříleti. Nato došli do mého stavení také němečtí vojíni, prohledali mé stavení a mě se synem3) odvedli na místo, kde Juříček byl uvázán. Z tohoto místa musel jsem se synem, 16ti letým, věci přihlížeti. Viděl jsem na vlastní oči, jak němečtí vojáci stříleli ze samopalů, pušek a pancéřové posti do budovy Juřička. Když střelba do domu Juříčka byla marná, odvázali Juříčka a nařídili mu, aby vyvedl ven všechen dobytek, což Juříček také učinil. Když dobytek byl vyveden, nařídil i mu, aby ze stavení vyvedl partyzány, kteří jsou u něho ubytováni. Juříček čel do stavení a když vycházel ven, viděl jsem, jak jeden partyzán a to nějaký Bláha4), ošetřovatel, vylezl ze staveni ven za Juříčkem a měl ruce vzhůru na znamení, že se vzdává. Bláha byl na to zadržen německými vojíny, svázán a odveden stranou. Juříček byl poznovu vyslán, aby vyvedl z jeho domu ještě zbývající tam partyzány. Viděl jsem, jak Juříček vycházel z domu, že za ním prchá zároveň jeden civilista5), který střílel po německých vojínech a jednoho vojína zasáhl do ruky6). Samozřejmě vojíni zahájili proti němu palbu a byl neznámý civilista zastřelen asi 10 kroků před stavením Juříčky. Juříček musel ještě jednou jitá do stavení pro partyzány, na což vyběhl zase jeden, který střílel proti němcům a byl také německými asi 10 kroků před stavením Juříčka zastřelen. Na to vyslali Juříčka naposledy do stavení pro partyzány a když nikoho nedovedl a řekl vojínům, že tam již nikdo není, střelil jeden z vojínů revolverem Juříčka do hlavy, který byl ihned mrtev. Když byl zastřelen Juříček, přivolali si vojíni jeho syna7) 19 roků starého a vyslali ho do stavení pro partyzány. Juříček ml. vnikl do stavení do bungru, odkud se již nevrátil a pravděpodobně se tam udusil. Také ostatní příslušníci rodiny Juříčkovi tj. manželka8) a dvě dcery9) byly také se stráně přivedeny německými vojíny do stavení, kde je zastřelili. Když byla zkáza budovy a rodinných příslušníků dovršena, vrhlo se několik vojínů do stavení Juřička a tam všechno cenné vyrabovali, naložili na vůz a odvezli směrek k Leskovci. Co narabovali není mně známo.
Po vyvraždění rodiny, vojíni naházeli do stodoly votýpky slámy a dříví, pak vše zapálili a až stodola dohořívala, uchopili vždy 4 vojíni mrtvolu, rozhoupali tuto a vhodili jí na požářiště, kde pak všichni uhořeli.
Samého dne kolem 13 hodiny, opustilo vícero vojáků tot místo, odebralo se se dvěma zatčenými a sice s jedním, který se vzdal u Juřičky a ve kterém jsem poznal ošetřovatele Bláhu a pak s druhým civilem10), kterého jsem neznal, směrem k Leskovci. Týž měl na očích černé brýle. Vojíni se zatčenými civilisty nemluvili a viděl jsem jen, že ošetřovatel Bláha byl svázán. Proč ten druhy zatčený nebyl svázán nevím, pozoroval jsem však, že s ním nikterak hrubě vojíni nezacházeli.
Někteří vojíni setrvali na místě ještě do druhého dne a ničili a pálili na mrtvolách co se dalo, aby z mrtvol ani prach nezůstal.
Jak se zachránili dva Rusové pod mlýnským náhonem a jak se tam dostali nevím, soudím ale, že tam nemohli být i 24 hodin, nýbrž tam mohli býti od 6 hodin ráno, když akce zadala až do 22 hodin samého dne, když jim noc a tma mohla dáti příležitost k útěku neb němečtí vojíni stále byli na střehu. Dodatečně jsem se pak dozvěděl, že pod náhonem byli uschováni dva Rusové a to jeden se jmenoval kapitán Kosťa11) a druhého jméno jsem zapoměl12).
Že by četník Gurecký dovedl německé vojíny ke stavení Juříčka není pravdou, neb je dovedl ke staveni pasekář nějaký Jaška13) z Hovězí, který byl také po provedené akci propuštěn na svobodu a odebral se domů. Kdo celou akci prozradil nevím a pochybuji také, že by byl čet. Gurecký toto prozradil, poněvadž jsem se dozvěděl od mého švagra Jana Duška ze Vsetína, Smetanova ulice, že Gurecký vyprávěl ve věznici spoluvězňům, že mu byly předloženy náčrtky bungru o on tudíž nemohl na věci měniti.
Více nemá co k podotknutí.
Protokol byl mě hlasitě přečten, schválen a podepsán.
Val. Polanka, 20. březen 1946.
Vyslýchající: Vrch. strážm. Havliček. v. r.
Svědek: Setržm. Macula v. r.
Vyslýchaný: Martinec Josef
 
Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopizde

 

 

1)

Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?) Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký.

2)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice.    

3)

Martinec (1929 - ?) Leskovec 91.

4)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. 

5)

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic

nebo

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

6)

kriminální tajemník Jan Nowok (23. 1. 1903 Janów Polsko - popraven 12. 11. 1946 Uherské Hradiště) Leoše Janáčka 17b, Brno-Královo Pole - přidělen gestapo Opava (1939), Moravská Ostrava (1940-1941), Brno (1942-1943), Zlín (1944-1945), raněn při akci.

7)

Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

8)

Františka Juříčková, rozená Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky Masařové (rozené Kotrlové) ze Střelné. Záznam o oddání v Leskovské matrice.

9)

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67  – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

10)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945, někdy uváděno 1.5.1945 KT Mauthausen) - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin zemřel pravděpodobně v plynové komoře KT Mauthausen. Bližší informace o transporu KL3

11)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. 

12)

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách.

Někdy je nesprávně jako zachráněný uváděn místo Vasilije Fjodoroviče Sapelnika

partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) – velitel čety oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista. Je Agapitusem Bláhou špatně uveden, že v den Leskovské tragédie byl přítomen ve mlýně, ale byl v té době v Prlově.

13)

Jan Jašek (20. 1. 1902 Hovězí - 5. 1. 1974 Hovězí) Hovězí 135 - pasekář, který byl donucen pod hrozbou zastřelením dovést skupinu vedenou asi kriminálním komisařem Maxe Kremem (Hovězská) k usedlosti u Juříčků (Leskovec 67). Sám se málem stal obětí, ale nakonec na přímluvu německého velitele, který byl na vojně jeho nadřízeným a poznal ho, nebyl zastřelen za spolupráci s partyzány. Záznam o narození v Hovězské matrice.

 
TOP