Výpověď Františka Schwarze

SP 1852/46 František (Franz) Schwarz1)

Akce v Leskovci, Okres Vsetín

Koncem února a začátkem března 1945, přesné datum mi není známo, nevzpomínám si přesně, měl jsem službu, byl jsem delegován k týdenní službě. Týdenní služba začala o 13.00 hodině a trva1a ce1ou noc až do 8 hodin rána. Jak jméno říká trvala tato služba celý týden, od soboty do soboty příštího týdne. Tato služba byla prováděna v civilním oblečení. V ten možný den jsem byl v kanceláři do 17.30 normální úřední doba. Po půl šesté večer jsme museli vedoucímu týdenní služby "die Klappe"-nevím co to má být; sdělit, aby v případě potřeby nás zastihnul.

Já si vzpomínám, že jsem večeřel v kasinu služebního místa a tam jsem se dozvěděl, že tento večer se má konat akce proti partyzánům.

Něco bližšího nebylo se mnou prohovořeno, také si více nevzpomínám.

Po večeři jsem šel zpátky na službu, a protože jsem byl unaven, předešlou noc jsem musel byt celou noc vzhůru, chtěl jsem trochu spát.

Tak asi do 21 hodin jsem spal, potom mě probudil jeden kolega (nepamatuji si jeho jméno).

Ten mi sdělil, že se musím podílet na jedné akci proti partyzánům.

A musím jít domů a se převléknout do uniformy a si něco vzít k jídlu najeden den.

Protože jsem nebyl pevně zařazen, chtěl jsem se bránit proti tomu, ale bylo mi sděleno, že musím za jednoho kolegu zaskočit.

Tak jsem šel nejprve domů a asi o 22 hodině jsem byl zpátky na služebním místě.

Jak jsem vkročil na služební místo uviděl jsem připraveny brněnský autobus s několika příslušníky státní policie. V hale služebního místa jsem uviděl kolegy Wiedermetha²⁾, Pense³⁾ a myslím si, že i Unterstunnführera Kren Maxe⁴⁾ stát.

O Peuseovi vím, že on vybíral účastníky na takové akce a asi vybral i mě. Ale nevím přesně proč právě mě vybral, asi proto že se dozvěděl, že já jako MG-Střelec jsem u této akce zařazen a že mám na službu kulomet (rychlopalná střelná zbraň).

Pak jsem šel na stalé služební místo a tam jsem dostal kulomet se dvěma zásobníky a prázdnou nábojnicovou taškou. Pak jsem šel k autobusu a chtěl jsem se zeptat ke které skupině patřím a kdo je velitel té skupiny.

V autobuse jsem uviděl, že už různí příslušníci státní policie seděli v autobuse. Já jsem se posadil vedle Walzbergera⁵⁾, Kropačka⁶⁾ a Wiedermetha. Mezi nimi jsem poznal i krim. asistenta Citovského⁷⁾. Kromě toho byli v autobuse mi neznámí agenti brněnské státní policie, tito mi byly neznámí protože teprve krátkou dobu byli na službě. Chci k tomu říci, že mnozí z těchto příslušníků státní policie na ústupu z ruské fronty se dostali do Brna a byli nově zařazeni.

Proto mi jména nenapadají, protože jsem ty osoby poprvé viděl.

V autobuse měli byt i Vlasovci⁸⁾, o kterých stojí řeč v Referátu IV 2a.

Vzpomínám si, že mezi nimi byl určitý Hildebrandt⁹⁾, který byl oděn na rozdíl od nás v civilu v jezdeckých kalhotách, holinkách a krátkém koženém hnědém saku.

Příslušníka Referátu IV 2a, který vedl spisy o boji proti partyzánům, oslovil pravděpodobně jeden kolega jménem Wittmann¹⁰⁾.

Jak byl autobus obsazen, slyšel jsem někde venku hlas krim. komisaře Kocha¹¹⁾, jak někomu poručil naložit jednu krabici.

Já si na to proto tak dobře pamatuji, protože ta krabice byla velká a zabrala hodně místa a pasažéři, kteří seděli ve předu měli málo místa a seděli nepohodlně.

Jak jsem se později dozvěděl, byly v té krabici granáty.

Nakrátce potom se objevil krim. komisař Koch a položil ke dveřím dovnitř pancéřovou pěst.

Na to si dobře vzpomínám, protože krim. poručík Schrott¹²⁾ ji převzal.

Věřím, že se krim. komisař Koch potom posadil vedle řidiče.

Potom se autobus rozjel, jeli přes Brno směrem do Zlína.

Nevzpomínám si, že by jsem se dozvěděl ke které skupině patřím a kdo mě určil jako střelce číslo dvě.

Protože jsem nebyl u žádného rozhovoru, chtěl jsem se u kolegy informovat oč vlastně jde.

Pravděpodobně jsem se během jízdy bavil s krim. asistentem Walzbergem.

Walzberg byl odborník u Referátu IV 2a a ten mi vysvětlil, že mě může informovat, ale teprve po ukončení akce. Řekl mi, že u Referátu II Bm/s se dozvěděli, kde se skrývají partyzáni.

Výslechy k tomu měl krim. úředník Kerner¹³⁾ Franz provést.

Nyní je to tajné, protože ta záležitost byla zpracována jako státní tajemství.

Proto jsem i dále nevyptával.

Mezitím jsme dojeli do Zlína na tamní státní policejní stanici.

Tam jsme měli krátkou přestávku, ve které jsme směli autobus opustit.

Vzpomínám si, že před našim autobusem stálo nákladní auto s přehozenou plachtou.

Potom jsme nastoupili do autobusu a do náklaďáku spolu s dalšími příslušníky státní policie a hraniční policie, není mi známo ke které jednotce patřili.

Autobus se zase rozjel a já si nevzpomínám jestli za námi následovalo nákladní auto.

Směr a místo určení mi nebyly známy, věřím, že i ostatní to nevěděli.

V blízkosti jednoho lesa zůstal autobus na cestě stát a my jsme vystoupili.

Vzpomínám si, že jsme byli rozděleni na tři skupiny a slyšeli jsme jak jednotliví vedoucí skupin svolávali lidi dohromady.

Moje jméno bylo vyvoláno jedním Sturmcharführer, který se jak jsem se později dozvěděl, jmenoval Linaus nebo Limenaus¹⁴⁾.

Jak dalece si vzpomínám, byl kromě mě v Limenausově skupině Walzberger, Kropaček a Wiedemeth. Dále bylo k nám přiděleno 6 příslušníků hraniční policie.

Momentálně si nevzpomínám jestli už tehdy s námi byl i Koch a Mayerhofer Ludwig¹⁵⁾, můj nosič munice na místě určení. (Střelec 2).

Prošli jsme přes les a dorazili na stran (svah), kde jsme slyšeli z údolí štěkot psa.

Naše skupina byla jako reservní skupina poslední.

Limenaus věřil pravděpodobně, že jsme dorazili na místo určení a nechal nás na místě čekat a šel sám dále dopředu, aby se informoval.

Krátce na to přišel zpět a řekl, že máme jit dále, protože prý první skupina zabloudila.

Jeden z policistů hraniční policie byl od něho poslán dopředu, aby udržoval kontakt s přední skupinou. Věřím, že jsme asi jednu hodinu šli lesem, jak přišel ze předu rozkaz, že se máme chovat tiše.

Právě jsme dorazili na místo určení.

Před námi byl les.

Na pravé straně na kraji lesa za křovin mě Limenaus postavil a vysvětlil mi, že povel ke střelbě příjde z leva.

Řekl mi, že když uslyším střelbu zleva mám také střílet.

Když jsem mu řekl, že přede mnou je cca 100 metru prázdna stráň, vysvětlil mi, že střelba bude mít jen zastrašovací funkci.

Střelba má partyzánům ukázat, že jsou obklíčeni.

Limenaus odešel a já jsem si prohlédl blíže okolí.

Vpravo ode mě nebyl nikdo, já jsem byl na kraji pravého křídla.

Věřím, že si vzpomínám, že vlevo ode mně byl krim. sekretář Kriegisch¹⁶⁾.

S jistotou to ale nemůžu říci.

Kdo byl dále vlevo mi není známo, protože tyto osoby ležely skryty za stromy v lese.

Jak jsem určitou dobu na tomto místě ležel, slyšel jsem výbuchy, a jak jsem se později dozvěděl vystřelil komisař.

Koch pancéřovou pěst na mlýn. Hned po tomto výstřelu jsem uslyšel praskání nalevo ode mně a také těsně vedle mě se střílelo a proto jsem začal také se střelbou. Vystřelil jsem asi 3 střely (do vzduchu), jak se náhle zablokovala moje zbraň, nemohl jsem ládovat. . Zkoušel jsem odblokovat, ale nešlo to, něco nebylo v pořádku s nábojnicí a také s vodičem patrony. Každý náboj, který jsem výjmul byl vpředu zmačknutý.

Hlásil jsem to Limenausovi, který byl právě v blízkosti.

Při této příležitosti si vzpomínám, že jsem předal Mayerhoferovi k opatrovaní a nesení plné magazíny, které vedle mě ležely.

Limenaus mě odvedl spolu s Mayerhoferem z mého místa pryč na louku, kde jsme byli vzdáleni cca 50-70 metru od mlýna..

Tam chtěl Limenaus sám odblokovat zbraň.

Protože se mu to také nepovedlo, šel s Mayerhoferem zpět do lesa. Před tím mi dal rozkaz, aby jsem šel k reservě, která se nacházela mezi mlýnem a za mlýnem ležící usedlosti, protože zde nejsem k potřebě. Na moji cestě k reservní jednotce jsem viděl na louce krim. soudce Romera, komisaře Kocha, krim. asistenta Schrotta  a vlasovce Hildenbrandta spolu s Dr. Marquotem stát.

S ohledem na to, že u nich stali dvě ženy a jeden muž, kteří s kom. Kochem a Schrottem mluvili, myslím si, že se jednalo o výslech.

Přišel jsem se zbraní k přejezdu nebo k mostu a tam jsem se spojil se skupinou státní a pohraniční policie, věřím, že byli ze Vsetína,  protože jsem je neznal.

Chci poznamenat, že se zde mohlo jednat i o příslušníky zlínské jednotky.

Nechtěl jsem jenom tak nečinně sedět, a zabýval jsem se ze svou zbraní.

Při této činnosti jsem slyšel za mými zády směrem ke mlýnu střelbu.

Nějakou dobu později jsem uslyšel ještě jednu detonaci, jak jsem se později dozvěděl, měla to byt druhá pancéřová  pěst.

Protože jsem tam nikoho známého nepotkal, chtěl jsem jít do vesnice si něco k jídlu přinést.

Na cestě jsem potkal jednoho sedláka¹⁷⁾, který hnal 2 koně směrem k mlýnu.

Krátce na to vezl tento sedlák vůz směrem od mlýna pod doprovodem pohraniční policie.

Z rozhovoru s jedním z pohraničníků jsem vyrozuměl, že na voze leží mrtvy pohraničník, který byl zastřelen v boji s partyzány.

Za mostem nebo za přejezdem jsem si sednul k odpočinku.

Tam jsem čekal až do konce akce. - Na toto místo přišli i lidé přímo z akce dohromady s pohraničníky.

Protože jednotlivé skupiny nešly celistvé ale roztroušené směrem k vesnici, vydal jsem se také na cestu tímto  směrem, až na místo, kde stál autobus.

Protože jsem celou noc nespal, sedl jsem si do autobusu a zaspal jsem.

Na zpáteční cestě jsem slyšel kolegu Wiedermetha vyprávět, že mezi partyzány a státní policii došlo k přestřelce při němž byl Radif¹⁸⁾ zraněn.

Schrott zachránil prý Radifa tím, že začal dříve na partyzány střílet.

Dále se vyprávělo, že po druhém výstřelu s pancéřovou pěstí jeden příslušník ZbV komanda zapálil nálož ve sklepě mlýna, kde se prý nacházeli partyzáni.

Také Wiederrneth vyprávěl, že Koch usedlost (mlýn) zapálil a že to byla škoda protože při tom shořelo i auto.

Při těchto rozhovorech za jízdy do Brna vyšlo i najevo, že při této akci byl krim. sekretář Novok¹⁹⁾ postřelen do ruky. Nemůžu si vzpomenout, kdo to říkal, ale dozvěděl jsem se, že ZbV komando provedlo několik zatknutí a že na spáleništi u mlýna se nacházely patrony, které nejsou civilnímu obyvatelstvu přístupné (povolené).