Prohlášení Konstantina Kalabalina zvaného "Kosťa"

Konstantin Jefimovič Kalabalin1)

Charkov Chladná hora

Ulice Sverdlova dům 168

22.11.44 Ten, který utekl od útrap fašismu.

Je třeba říci, že jsem po svých prošel území Čech, Moravy a také Slovenska. Setkával jsem se s lidmi, besedoval s nimi a ti lidé, Češi, Slované, zůstali bratry ruského lidu.

Ale také je třeba říci, že i mezi nimi byli zrádci a křiváci. Většina českého národa svým chováním a jednáním však byla proti Němcům, fašistům, dala najevo svou lásku a sympatie k Sovětskému svazu. Naštěstí jsem se setkal s partyzány, kteří společně s vojenskými oddíly bojovali proti Němcům a škodili ji, kde mohly2). Avšak díky zradě některých byl oddíl zničen. Měl totiž jen zbraně pro pěchotu. Ještě v německém zajetí jsem onemocněl, mé zdraví bylo podlomeno. Nakonec jsem se dostal k těm, u kterých sedím za stolem a píši.

Ve svém domku žijí dva bratři3), žijí nuzně, ale přesto se rozdělí o poslední sousto.

Originál dopisu je uložen u pana Antonína Juříčka mladšího, fotokopii najdete zde. Dopis byl napsán dne 22.11.1944.

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem..

účastnil se bojů ve Slovenském národním povstání.

jedná se o bratry Antonína Juříčka (18. 7. 1906 Leskovec - 6. 2. 1983 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Josefem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Josefem ve své chalupě v Leskovci 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Jako jediný z bratrů zůstává policejně přihlášený a pracuje dále v Zbrojovce Vsetín až do února 1945, kdy se začíná starat o svoji nemocnou setru Rozárku. Po úmrtí Rozárky již nenastupuje do práce, ale tovární průkazku Waffenwerke Brünn a.g. Werk III. - Wsetin si ponechává. Tato průkazka mu později při Leskovské tragédii asi zachránila život, protože v osudný den 3. dubna 1945 byl u své chalupy legitimován gestapáky. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921 a

Josef Juříček (3. 10. 1902 Leskovec - 4. 2. 1980 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Antonínem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Antonínem ve své chalupě v Leskovci 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Na podzim roku 1944 odchází do ilegality a stává se členem 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Po odepsání z evidence obyvatelstva ho začalo hledat gestapo. Záznam o narození v matrice Horního sboru ve Vsetíně. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.