babica zavináč leskovec tečka cz 
603 793 726
Transporty vězňů brněnského gestapa v roce 1945
První transport roku 1945 z Brna:
V důsledku ofenzivy rudé a rumunské armády včetně spojenců, která začala v polovině ledna 1945, začala brněnská řídící úřadovna gestapa na konci ledna 1945 převážet vězně do hlubšího zázemí v Říši. A tak bylo 893 politických vězňů odtransportováno 23. ledna1945 bez jídla i pití do koncentračního tábora Flossenbürg přes Svitavy, Třebovou, Prahu a Plzeň, kam dorazili za tři dny. S nimi přijel i lidový soudní dvůr, který pak přímo v táboře pokračoval ve svém smrtonosném díle. Velitel bezpečnostní policie v Brně, SS obersturmbannführer vládní a kriminální rada Max Rausch, zjednodušil po svém nástupu praxi gestapa. Na poradě počátkem února roku 1945 oznámil, že žádné spisy již nebudou předávány soudu. V nutných případech měla být vyžádána ochranná vazba a v nejtěžších případech u velitele bezpečnostní policie v Praze poprava bez soudu, tj. Sonderbehandlung. Gestapo již ignorovalo spolupráci s německou justicí a o osudech zatčených rozhodovalo naprosto samostatně. Gestapo zaslalo K. H. Frankovi dálnopis s uvedením nacionále obviněného a popisem trestné činnosti. Jak vypověděl SS obersturmbannführer Max Rausch, odpověď obyčejně zněla: „SS obergrupenführer a státní ministr K. H. Frank nařizuje u XY provedení Sonderbehandlungu“. Tento pokyn přicházel zprostředkován dr. E. Weinmannem rovněž dálnopisem. Hovořit za této situace o nějakém právním stavu, třeba i z hlediska předchozích nacistických zvyklostí, bylo by již absolutní iluzí, či vědomým sebeklamem. Nastalo období naprosté zvůle a teroru ze strany bezpečnostní policie.
Sonderbehandlung se stal základním prostředkem likvidace protinacistických a protiokupačních bojovníků. Pro řídící úřadovnu gestapa v Brně zabezpečoval provádění poprav bez soudu většinou koncentrační tábor Mauthausen. Avšak od poloviny prosince roku 1944 obnovili brněnští nacisté uskutečňování poprav ve větším rozsahu i v Kounicových kolejích. Podle nacistických údajů o těchto vraždách bez soudu jich zde gestapo uskutečnilo:
v prosinci 1944........................ 6
v lednu 1945............................ 41
v únoru 1945........................... 34
do 29. března 1945 ................ 28
Popravy tohoto druhu pokračovaly však i později. I přes to, že více než 100 uvězněných povraždili přímo v Kounicových kolejích, stále zůstávalo ve vazbě gestapa velké množství osob. Proto brněnská úřadovna gestapa jednala s velitelem koncentračního tábor Mauthausen SS standartenführerem Ziereisem, aby jí vypomohl a zabezpečil hromadnou likvidaci vězňů v souladu s pokynem RSHA (Hlavní říšský bezpečnostní úřad), že uvěznění nesmějí padnout do rukou nepřítele živí. Nakonec dostalo brněnské gestapo příslib, že koncentrační tábor Mauthausen vše zajistí.
Transport KL3 do Mauthausenu:
A tak počátkem dubna roku 1945 sestavovaly jednotlivé referáty seznamy nejnebezpečnějších vězňů, kteří měli být popraveni. Na jejich základě byl sestaven transport KL 3 o celkovém počtu 209 osob, z toho 36 žen dopadených partyzánů a jejich pomocníků z Moravy a Slovácka. Z Brna vyjel vlak 7. dubna 1945 a v Jihlavě bylo k němu přidáno dalších osm vězňů, z toho jedna žena (celkový počet tedy činil 180 mužů a 37 žen). Vedoucím transportu byl kriminální zaměstnanec brněnského gestapa Jan Baar.
Podle zprávy Ministerstva vnitra čj. VII-F-3103/591-30/V-1947 ze dne 30. května 1947, které případ šetřilo, byl jejich osud následující:
„V noci z 6. na 7. dubna 1945 bylo ve velkém sále Kounicových kolejí shromážděno na 200 vězňů. Ráno přibyly tři ženy. Druhého dne ráno byli převezeni autem na nákladové nádraží v Brně a spolu s asi 30 ženami z věznice na Cejlu navagonováni do dvou dobytčích železničních vozů. Celý transport se skládal ze čtyř vagonů. Ve třetím osobním vagónu byli doprovázející SS, t.j. Jan Baar jako velitel, vrchní strážmistr Joksch a 12 zaměstnanců banátské policie, ve čtvrtém ženy esesmanů s dětmi a zavazadly. Transport jel jako samostatný vlak přes Jihlavu, kde přijal dalších osm vězňů, z toho jednu ženu, a byl připojen k vojenskému transportu do Českých Budějovic, kam dorazil mezi 16. a 17. hodinou. V noci z 8. na 9. dubna pokračoval v jízdě do KT Mauthausen, kam dorazil devátého dopoledne. Na nádraží byli postaveni vězni do pětistupů a došli po hodinové cestě pěšky, přerušené leteckým poplachem, do KT.“
Při této příležitosti bývalý zaměstnanec cukrovaru v Enns Franz Paulmayer, t. č. bytem Mauthausen, Bahnhofstrasse 5, poznal mezi hnanými ženami v transportu Boženku Škrabálkovou, neboť její otec působil zde v letech 1930-až 1943 jako správce cukrovaru. Jak udal svědek Franz Arnold z Vídně V, Bucherplatz 4, nechtěl velitel tábora transport převzít, poněvadž KT měl být evakuován a přijal ho teprve na naléhání Baara. Ten ve své výpovědi z 13. listopadu 1946 u Oblastní úřadovny státní bezpečnosti v Brně udal, že mu bylo pobočníkem řečeno, že mohou být přijímány jen transporty určené pro Sonderbehandlung. Schutzhaftlagerführer SS standartenführer Franz Ziereis rozhodl teprve po telefonickém hovoru se zástupcem velitele brněnského gestapa SS sturmbannführerem Krausem, že transport bude převzat. Zatím stáli vězni celý den před politickým oddělením bez jídla a vody, vystaveni urážkám a surovému zacházení příslušníky SS.
„Pozdě večer byli odvedeni do koupelny, kde přenocovali a 10. dubna 1945 byli vyvedeni na dvorek přiléhající ke krematoriu. Ženy byly odvedeny, muži se museli vysvléci do naha. Na dotaz, zda jsou v transportu i Němci, vystoupil jediný Arnold. Ostatní byli poklusem zahnáni do bunkru.“ Josef Čuhel z Brna, Pellicova 3, který byl tenkráte písařem v „Aufnahmskommandu“ při politickém oddělení, uvedl ve své výpovědi 7. ledna 1947 u Oblastní úřadovny státní bezpečnosti v Brně toto: „Ten, který se hlásil jako Němec, byl odveden a ostatní muži přešli pod záminkou koupele do plynové komory. Po zplynování mužů byly později zplynovány i ženy. Když vynášeli mrtvoly z plynové komory do nového krematoria, měl jsem možnost tyto shlédnout a poznal jsem v nich mrtvoly osob transportu z Brna.“ Podle jeho výpovědi bylo vězňů 215, z toho 35 žen.
V čísle 61 a 62 „Služby repatriantů z 22. a 23. října 1945 je uvedeno 194 jmen obětí tohoto bestiálního činu spáchaného proto, že „v táboře nebylo pro ně místa“.
Rozdělení transportu KL3 dle posledního uvedeného bydliště:
|
Město |
Počet |
Město |
Počet |
Město |
Počet |
Město |
Počet |
|
Zlín |
25 |
Ostrava |
3 |
Holešov |
1 |
Nedakonice |
1 |
|
Valašské Meziříčí |
17 |
Ostravice |
3 |
Horní Lomná u Jablůnkova |
1 |
Nymburk |
1 |
|
Bystřice pod Hostýnem |
13 |
Velenov u Boskovic |
3 |
Horní Sloupnice |
1 |
Orlová |
1 |
|
Rožnov pod Radhoštěm |
7 |
Bílá |
2 |
Hulín |
1 |
Paskov |
1 |
|
Žďárná u Boskovic |
7 |
Hutě-Staré Hamry |
2 |
Jablůnka n/Bečvou |
1 |
Pivonice n/Peršt. |
1 |
|
Újezd u Černé Hory |
7 |
Jedovnice |
2 |
Jamné u Tišnova |
1 |
Plzeň |
1 |
|
Tasovice |
6 |
Koníkov |
2 |
Karviná |
1 |
Poličná u Valašského Meziříčí |
1 |
|
Růžďka u Vsetína |
5 |
Olomouc |
2 |
Kateřinice |
1 |
Prosenice |
1 |
|
Staré Hamry |
5 |
Rovečná |
2 |
Kostelec u Kyjova |
1 |
Pržno |
1 |
|
Vsetín |
5 |
Šerkovice u Tišnova |
2 |
Krásno n/Bečvou |
1 |
Staré Město |
1 |
|
Zubří |
5 |
Tišnov |
2 |
Krhová u Val. Meziříčí |
1 |
Tasovice u Kunštátu |
1 |
|
Brno |
4 |
Uherský Brod |
2 |
Krmelín u Paskova |
1 |
Tetčice u Brna |
1 |
|
Jiříkovice |
4 |
Vír |
2 |
Kunčičky |
1 |
Tylovice |
1 |
|
Oslavany |
4 |
Zbraslavec u Kunštáttu |
2 |
Kunratice u Bystřice n/Peršt. |
1 |
Veselá u Val. Meziříčí |
1 |
|
Skalička |
4 |
Bratrušov u Náchoda |
1 |
Lažany |
1 |
Vídeň |
1 |
|
Tvrdonice |
4 |
Břestek u Uherského Hradiště |
1 |
Lipová |
1 |
Vysoká nad Kysucou |
1 |
|
Želechovice |
4 |
Březová |
1 |
Lískovec |
1 |
Vysoké Pole |
1 |
|
Brňov u Valašského Meziříčí |
3 |
Černá hora u Brna |
1 |
Lomnice u Tišnova |
1 |
Vyškov |
1 |
|
Hranice na Moravě |
3 |
Držková u Holešova |
1 |
Lomnička u Tišnova |
1 |
||
|
Kladky |
3 |
Fryšava |
1 |
Lopeník u Uherského Hradiště |
1 |
||
|
Lipník n/Bečvou |
3 |
Hodonín |
1 |
Mokrá Hora u Brna |
1 |
|
Poválečné šetření:
Rakouský občan Franz Arnold z Vídně V., Bacherplatz 4, který si měl nejdříve odpykat deset let nucených prací, na dotaz rodičů Marie Sedláčkové „Manky“ odpověděl: „Odvedli mne k výslechu, kde jsem musel vysvětlit, proč jsem odsouzen k smrti. Před rozsudkem jsem si měl ještě odpykat deset let nucených prací. Ostatní vězňové odešli. Když jsem se od výslechu vrátil, seděly na levé straně bunkru ženy z našeho transportu a povídaly si. Při tom jsem zaslechl rozmluvu dvou vojáků, kteří si vyprávěli, že ženy mají být také odstraněny. Pokud jsem se dověděl od ostatních vězňů, byli muži v plynové komoře jen přiotráveni, jelikož plyn unikal. Proto musel být do komory vpuštěn znovu, aby byli usmrceni. Po kremaci zůstala jen malá hromádka popela, kterou vězni zachránili. To je vše, co o transportu vím. Že by někdo unikl, nevím, ale jsem stoprocentně jist, že všichni, kteří tímto transportem do Mauthausenu přijeli, tam také.zahynuli.“ Brněnské gestapo počítalo v každém případě se smrtí účastníků tohoto transportu. Proto byl z tohoto důvodu již v Kounicových kolejích v Brně označován jako transport smrti, o čemž svědčí dvě svědecké výpovědi v trestní věci proti kriminálnímu zaměstnanci brněnského gestapa Karlu Wochianovi a spol., který nakonec při hlavním přelíčení dne 23. ledna1947 čj. LSo 43147 u Mimořádného lidového soudu v Brně byl odsouzen k trestu smrti.
Ladislav Kenkuš, narozen 29. 4. 1925 ve Frýdku, úředník Vítkovických železáren, bytem Mor. Ostrava, Uzenářská 8, při výslechu dne 18. října1945 u Krajského soudu v Mor. Ostravě doslovně uvedl: „Do Kounicových kolejí jsem přišel 22. ledna 1945. Omylem jsem byl dosazen mezi pracující vězně, takže jsem měl příležitost shlédnout mnoho útrap, které vězni na celách trpěli. Koncem února 1945 byla do Kounicových kolejí zavlečena dívka jménem Marie Sedláčková, která první týden byla ve dne v noci spoutána na rukou na nohou. Již od prvého okamžiku bylo zřejmé, že byla hnusně ztýrána a také během doby 14 dnů při výsleších bylo s ní nakládáno hrozně. Z toho důvodu jsem měl příležitost ji několikráte odnášeti do cely a jen potajmu jsem se od ní dozvěděl, co mám vzkázat jejím spoluúčastníkům na odboji, kteří byli též v Kounicových kolejích zavřeni. Mezi nimi byl pan podplukovník Kašík, František Heroudek a ještě jiní, jejichž jména si nepamatuji. Z této trojice všichni byli hnusným způsobem ztýráni, hlavně při zatčení a pak při výslechu. Mimo jiné jsem Heroudkovi vzkazoval, že Marie Sedláčková chtěla spáchat sebevraždu podřezáním žil na ruce, avšak byla zachráněna a mimo jiné nic neprozradila. Když jsem se dověděl, že má z Kounicových kolejí odjet transport pryč, oznámil jsem to Marii Sedláčkové a zanedlouho pak 8. dubna 1945 transport odjížděl. Bylo zřejmé, že tento transport, jako několik jiných, byl transportem smrti. Vězňům bylo odebíráno prádlo, které měli přebytečné a také časně zrána byl tento transport vypraven opět za hrozného týrání všech vězňů určených do transportu. Mimo jiné mohu podat tuto zprávu, že při týrání Marie Sedláčkové a Františka Heroudka byl zúčastněn též správce Kounicových kolejí Duba. Heroudek, který nebyl schopen transportu, ač byl pro něho vybrán, neodjel a tím se zachránil.“
Poslední transporty roku 1945 z Brna:
V dubnu 1945 vypravilo brněnské gestapo ještě dva transporty vězňů z Kounicových kolejí na západ. První, díky vyhozeným kolejím partyzánským oddílem Jermak, jel okliku přes Přerov, Českou Třebovou, Pardubice, Prahu na Plzeň (pravděpodobně do KT Mauthausen). Tento transportní vlak byl nedaleko Mirošova napaden americkým letadlem, které zničilo lokomotivu. Při tomto náletu bylo zabito a zraněno několik vězňů, kterým nebylo umožněno opustit uzamčené vagóny (viz vzpomínky Floriána Minaříka z Ratiboře a Ludvíka Šablatury). Proto byl tento transport nasměrován do „AEL“ – pracovně výchovného tábora v Mirošově, okres Rokycany. Zde byl vypraven i druhý transport. Podle zpracované statistiky byli evakuováni vězňové následujících národností: 581 Čechů, 43 Rusů, 39 Slováků, 36 Ukrajinců, 20 Němců, 19 Poláků, 8 Italů, 5 Angličanů, 4 Jugoslávci, 3 Rumuni, 2 Belgičané, 1 Američan, 1 Bulhar, 1 Francouz, 1 Holanďan a 1 Maďar.
Zde najdete neúplný seznam transportu KL 3, který vyjel dne 7.4.1945 z Brna a dojel 9.4.1945 do Mauthausenu
Pokud víte o někom dalším, nebo víte o nějaké chybě, či máte nějaké doplnění, tak mi to prosím zašlete na babica zavináč leskovec.cz
