JUDr. Emil Adolf Josef Koblischek

JUDr. Emil Koblischek1) se narodil 24. 7. 1889 v Mohelnici2) jako jediné dítě prozatímního ředitele mohelnického cukrovaru3) Ing. Emila Kobližka4) (narozen 11. 7. 1844 v Moravských Ivanovicích) z Mohelnice, čp. 363, a jeho ženy5) Leopoldiny Rozálie Elizabethy, rozené Wildové6) (narozena 19. 9. 1857 v Prostějově). Kmotrem mu byl Josef Koblischek7).

Od ledna 1900 do srpna 1908 navštěvuje JUDr. Emil Koblischek německé gymnázium v Olomouci a poté začíná studovat práva na univerzitě ve Vídni a ve Štýrském Hradci.

Po dokončení studií si nechává úředně změnit příjmení z Kobližek na Koblischek8). V období první světové války se angažuje v podpoře italských uprchlíku z Tyrol a přímoří, kteří jsou umístěni na Svatém Kopečku u Olomouce, kde zastává ve „Výboru pro uprchlíky“ funkci zapisovatele9).

Po první světové válce si zřizuje advokátní kancelář v Brně, na Gorkéno čp. 810). Poté je mu svěřen úřad okresního hejtmana v Rýmařově. Za jeho působení ve funkci mu někteří novináři vyčítali, že se v okrese Rýmařov zvýšil počet tzv. henleinovců11).

Dne 30. 11. 1932 je jmenován okresním hejtmanem v Moravských Budějovicích, kde nahrazuje dosavadního hejtmana Jana Kašpárka, který byl přeložen do Uherského Brodu. Podle zápisu v Pamětní knize, sepsané gymnaziálním profesorem Františkem Jechem12), je uvedeno, že do Moravských Budějovic přišel z Rýmařova a že již tehdy měl německou národnost. Během svého pobytu v Moravských Budějovicích se podílel mimo jiné na otevření několika národních škol, zastával předsedu okresního školského výboru, v říjnu 1937 řídil ustavující schůzi Masarykovy letecké školy v Moravských Budějovicích a 4. 9. 1938, pár dní před Mnichovem, spolu s plukovníkem pěchoty Antonínem Ingrem13), plukovníkem dělostřelectva J. Baierem a dalšími, otvíral měšťanskou školu v Moravském Písku. Při této příležitosti byla odhalena pamětní deska místním padlým legionářům - Jakubu Benediktovi a Jaroslavu Doležalovi.

Byl také předsedou Spolku pro postavení okresní nemocnice. Podle dochovaných dokumentů byl JUDr. Koblížek ve své funkci oblíben a lidé si ho vážili.

Ještě v lednu 1937 si zlomil stehenní kost pravé nohy a byl hospitalizován v Brně a pak byl nějakou dobu v domácím ošetřování.

Jako hejtman okresu Moravské Budějovice končí v březnu 1938 a při té příležitosti mu bylo představiteli Moravských Budějovic poděkováno za zachování veškerého jmění spolkového ke svému účelu14).

Po odchodu z Moravských Budějovic je přeřazen k zemskému moravskému úřadu v Brně15) a dne 1. 8. 1939 je přemístěn do Jihlavy, kde znovu zastává funkci okresního hejtmana. Již v nové funkci dne 19. 8. 1939 se zúčastní zahájení výstavby nového vzorového sídliště „Siedlung I.“, dnes v lokalitě známé jako „Na slunci“. Je několikrát předvolán na komisi, kde je mu vytýkán kladný vztah k Čechům. V roce 1940 mu zde umírá maminka.

Dne 11. 6. 194216) je přemístěn z Jihlavy do Kroměříže, kde se má nejpozději 15. 6. 1942 převzít funkci okresního hejtmana po JUDr. Emilu Kadlecovi. Z titulu své funkce se musel zúčastnit několika akcí represivního aparátu jako například 26. 6. 1942 transportu židů s Kroměříže17). Na popud vládního komisaře JUDr. Hanse Hamplika18) se musel v listopadu 1942 zúčastnit bourání židovské synagogy na Komenského náměstí19) v Kroměříži.

Na nátlak 7. 10. 1943 vystoupil z katolické církve.

Dne 18. 4. 1945 jej v ranních hodinách navštívila Elisabeth Dubská-Eichertová, která se sním přišla rozloučit, a také mu sdělila, že odjíždí ke svým rodičům na zámek do Hoštic. Koblischek Elisabethe nabídl, že jí služebním autem odveze kufry, protože měl cestu do sousední vesnice. Komtesa souhlasila a vyjela na kole směr Hoštice20). Okresní hejtman se na zámku v Hošticích objevil okolo 17. hodiny a hned po vstupu do haly byl zatčen příslušníky III. roty oddílu Olga. Je zde vyslýchán a podle komtesy Elisabethy byl i krutě bit, až mu tekla z obličeje krev. Následně je spolu s generálem von Müllerem jako zajatec oddílu přemisťován, aby byl předán spojencům. Nejspíše díky jeho vyššímu věku (táhlo mu na 56 let) již nestihal dlouhé přesuny, a proto se dne 22. 4. 1945 u Němečkovy vily konal partyzánský soud, který měl rozhodnout o jeho dalším osudu. Soudu se zúčastnil velitel oddílu Olga Josef Houfek, dále pak velitelé jednotlivých rot - Josef Matoušek, Karel Pospíšil a Josef Bartoš. Dále byli přítomni coby spojky O. Loučka21) a B. Blažek. Partyzánský soud jednomyslně rozhodl a odsoudil Koblischka k trestu smrti, který byl následně vykonán v lese Břestůvka22) u statné borovice. Rozsudek vykonala skupina pěti partyzánů vedená Jozefem Albertem ze Slovenska.

Tisk, ve kterém je zmíněn JUDr. Emil Koblischek:

Stráž | Digitální knihovna Vysočiny | Digitální knihovna Kramerius (kkvysociny.cz)

Stráž Západomoravská | Digitální knihovna Vysočiny | Digitální knihovna Kramerius (kkvysociny.cz)

Horácko | Digitální knihovna Vysočiny | Digitální knihovna Kramerius (kkvysociny.cz)

Velkomeziříčsko | Digitální knihovna Vysočiny | Digitální knihovna Kramerius (kkvysociny.cz)

1)	V matrice narození uveden jako Koblížek.
2)	Matrika narození.
3)	Rolnický akciový cukrovar v Mohelnici byl postaven podle vzoru rolnického cukrovaru v Drahanovicích. Vystavěl jej mohelnický stavitel J. Schmidt. Strojní zařízení dodala hutní a těžířská společnost Sobotín - Štěpánov za 90 000 zlatých. Další strojní součástky byly koupeny od firmy Brand a Lhuillier za 72 000 zlatých. Pozemky na stavbu v rozloze 30 měřic byly zakoupeny za 15 000 zlatých. Kolaudace nově postaveného cukrovaru se konala 29. 11. 1880 a 30. 11. téhož roku byl slavnostně vysvěcen. S výrobou se započalo 2. 12. 1880. Po krátké době, již roku 1885 uvalil krajský soud v Olomouci na cukrovar konkurs. Konkursní řízení skončilo roku 1888 a rok na to byla Rolnická akciová společnost v Mohelnici vymazána z obchodního rejstříku. Cukrovar koupil již v době konkursu i se zásobami za 215 000 zlatých M. Frolich Edler von Feldau ze Štýrského Hradce. Ten na místo ředitele cukrovaru dosadil otce JUDr. Emila Koblischka. Za rok po koupi jej prodal bez zásob V. Brassovi ze Zábřehu za 150 000 zlatých. Roku 1904 přešel do vlastnictví firmy Müglitzer Zuckerfabrik Kirchner a spol. ze 460 000 korun. 18. 6. 1913 koupila cukrovar firma Zentralmährische Zuckerfabrik & Okonomie Aktiengesellschaft ve Vídni za 2 220 000 korun. Poslední cukerní kampaň byla roku 1925. Od toho roku se v cukrovaru nepracovalo.
4)	Narozen jako Koblischek, jméno mu změnil až farář. Jméno otce jako Koblischek je uvedeno i ve školní výkazech olomouckého gymnázia nebo ve výkazech Vysokého učení technického v Brně.
5)	Oddací matrika.
6)	Matrika narození.
7)	Bratr Emila Koblischka (Kobližka), poštmistr v okolí Šternberka (měnil místa působnosti, byl povyšován).
8)	Provedeno zápisem č. 28197 ze dne 13. 4. 1913 na farním úřadě v Mohelnici.
9)	Tehdy byl místodržitelský koncipient doktor práv.
10)	Tehdy Brün, Falkensteinergasse 8.
11)	Členové SdP (Sudetendeutsche Partei).
12)	Pamětní kniha II, strana 390, SOkA Třebíč, pracoviště Moravské Budějovice.
13)	Otec dany Zátopkové.
14)	Pamětní kniha II, strana 480, SOkA Třebíč, pracoviště Moravské Budějovice.
15)	Údajně měl krátkou dobu dělat okresního hejtmana v Uherském Hradišti. Zatím nepotvrzeno.
16)	Takže se nemohl setkat v roce 1938 v Kroměříži s generálem von Müllerem, jak píše ve své knize "Rudá zrada" Rudolf Ströbinger.
17)	Převezeno cca 300 židů z Kroměříže a okolí nejdříve do Olomouce a pak následně do Terezína. Druhý den bylo z psychiatrické léčebny v Kroměříži odesláno 65 židovských pacientů.
18)	Narozen se 8. 6. 1908 v Innsbrucku a v době svého jmenování příslušel do Lipníku nad Bečvou. Hlásil se k německé národnosti.
19)	Dnes na místě synagogy stojí kulturní dům.
20)	Podle tehdejšího nařízení jí měl JUDr Koblischek v cestě zabránit.
21)	Byl zaměstnancem kroměřížské nemocnice.
22)	(49.2170053N, 17.3515922E) - na stejném místě již byli před několika dny zabiti jiní němečtí vojáci.

JUDr. Emil Adolf Josef Koblischek

MENU