Protokol sepsaný dne 22. července 1946 s Ottou Kriegischem

Oblastní úřadovna Stb Brno-Mozartova ul. 3

Brno, dne 22. července 1946

Odd. -III

PROTOKOL

sepsaný dnes u zdejší úřadovny s Kriegischem Otto¹⁾, býv. krim. tajemník brněnské služebny gestapa, nar. 15, 6, 1907 v Gurten, okr. Ried, Rakousko, tamtéž příslušným, synem rodičů Čeňka a Terezie, roz. Schnopfhagelové, ženatým, v Boha věřícím, německé národnosti, posledně bytem v Brně, Pestalocciho ulice čís. 22, t. č. ve zdejší zajišťovací vazbě.

 Jmenovaný byl obeznámen s povahou věci a napomenut, aby vypovídal pravdu, udává. Jelikož neovládám český jazyk, prosím, abych mohl vypovídat v jazyce německém:

Překlad zhotoven pomocí google překladače a me,usí být přesný. Pokuď by někdo našel chybu v překladu, budeme rádi, když nám jí zašle. Děkujeme.

4. října 1939 jsem byl převelen z vídeňského gestapa na brněnské gestapo. Od této doby až do května 1944 jsem byl zaměstnán v oddělení ochranné vazby II D a ve zbrojním oddělení II G. V květnu 1944 jsem byl přidělen k sabotážní jednotce IV 2a, abych se zabýval záležitostmi zbraní, střeliva a výbušnin. V té době byl vedoucím sabotážního oddělení kriminální komisař Streit. Zhruba od poloviny května tento útvar jako zastupitel převzal Kriminální komisař Schauschütz a asi po 2 až 3 měsících kapitán Hoeft, který byl převelen na gestapo z Brněnské rozvědky. Poté, co na podzim kapitán Hoeft opustil Brno, se kolem října nebo listopadu 1944 sabotážní oddělení IV 2a bylo sloučilo s partyzánským oddělením vedené kriminálním komisařem Kochem. Byl jsem zaměstnán v sekci IV 2a se zpracováním zbrojních a výbušných záležitostí, do akce jsem byl povolán pouze tehdy, když se dělaly zvláštní akce a bylo nutné větší nasazení úředníků. To se stalo asi třikrát. Poprvé kolem konce července 1944 při pátrací akci proti parašutistům v Netíně u Velkého Meziříčí, podruhé při velké operaci proti partyzánům v listopadu 1944 v oblasti Beskyd a potřetí u Bystřice nad Pernštejnem v lednu nebo únor 1945 při akci proti partyzánům. Na dotaz výslovně uvádím, že jsem u jiných akcí nebyl. Na výtku, že podle prohlášení kriminálního asistenta Franze Schwarze se také zúčastnil akce proti partyzánům provedené v Leskovci u Vsetína na začátku dubna 1945, tak to musím kategoricky popřít, protože jsem se této akce nezúčastnil. Jak se blížila ruská fronta, v naší kanceláři opakovaně zazněla otázka, co by se mělo nebo bude dít se ženami a dětmi brněnských příslušníků gestapa. Když se v březnu 1945 řeklo, že ženy a děti mohou být evakuovány, byl jsem různými kolegy dotazován, zda mohu ubytovat ženy a děti ve své vlasti - Horním Rakousku. Souhlasil jsem, že to zkusím, ale že bude nutné, abych se tam sám vydal, abych se na místě informoval o možnostech a podmínkách. Tento můj návrh se nějak dostal k vedoucímu oddělení kriminálnímu radovi Hugo Römerovi, a tensi mně jednou koncem března 1945 zavolal a začal se semnou na toto téma bavit. Bylo to určitě v posledních dvou třech dnech března, respektive v prvních dvou dnech dubna 1945, kdy jsem byl základě rozkazu kriminálního rady Römera s kriminálním tajemníkem Trittnerem jel s motorkou z Brna do Lince, do mého rodného kraje a jednali jsme tam s různými kancelářemi NSV o přijímání žen a dětí a tím vyřešili otázku. Tento výlet s Trittnerem mi zabral čtyři nebo pět dní, totiž první den jsme jeli z Brna do Zwettlu v Dolním Rakousku a tam jsme přenocovali. Druhý den jsme jeli ze Zwettlu do Lince s přespáním v Linci. Třetí den z Lince do Riedu. V Linci a v Riedu jsem vedl jednání na zmíněných úřadech. Po třetí noci v a Spitz na Dunaji jsme jeli zpět na Moravu, to byl čtvrtý den. Během pátého dne jsme dorazili do Brna. Já pak chtěl podat kriminálnímu radovi Römerovi zprávu o výsledku mého snažení, ale v nejbližších dnech jsem to nemohl udělat, protože byl někde na služební cestě. Oslovil jsem proto vedouc personálního oddělení vrchního policejního inspektora Wandahla, který měl dle mého názoru také co dočinění s danou problematikou. Po návratu kriminálního rady Römera zpět do Brna, šel tento za Wandahlem a já k vedoucímu ORR. Zde byla prodiskutována otázka evakuace a bylo rozhodnuto, že několik žen a dětí příslušníků oddělení Römera, by mělo být evakuováno do Horního Rakouska na místa domluvené mnou Toto setkání se konalo v prvních dnech dubna 1945. Zároveň bylo dohodnuto, že mám vést tento transport z Brna do Horních Rakous. Tento transport se měl dát dohromady a co nejdříve vyrazit. Z Brna jsem skutečně odjel 8. dubna 1945 s asi 70 ženami a dětmi do východního Rakouska. Do 18. dubna 1945 jsem v Brně chyběl. Při napomenutí prohlašuji, že jsem svou výpověď učinil podle pravdy. O zmiňované partyzánské akci jsem sice od svých kamarádů slyšel, ale nemůžu uvést žádné podrobnosti, protože mě to nezajímalo, protože jsem byl myšlenkami u příbuzných a měl jsem v tu dobu dost soukromých starostí.

Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopii zde.