O p i s

P r o t o k o l

zepsaný dne 26. dubna 1946 na stanici SNB Val. Polanka, okr. Vsetín s Josefem Labajem¹⁾, bývalým starostou v Leskovci čp. 133, rolníkem ve věci zničení Němci hospodářské usedlosti a rodiny Juříčkovi v Leskovci čp. 67.

 Byvše napomenut, aby mluvil pravdu, vypovídá:

 V úterý ráno 3. dubna 1945 viděl jsem v 5. hod. jak šlo něm. vojsko hřbetem kopců zvaných Dílce směrem k Juříčkové usedlosti-starnou. Myslel jsem, že mají nějaké cvičení a proto jsem jim nevěnoval žádné pozornosti. Něco po osmé hodině přišla do mého bytu dcerka Martince²⁾, jejíž jméno neznám a říkala mě, že jí poslali němečtí vojáci, že mám přijít na paseky k Juříčkovému a sebou mám vzít 10 lidí, kteří si mají vzíti ssebou lopatu a krompáče. Lidi jsem žádné nesehnal, poněvadž byli všichni v poli. Když jsem přišel na místo stanovené s radním Muchou Pavlem³⁾, rovněž z Leskovce čp. 97, tázali se mne proč nemám potřebné lidi. Řekl jsem jim, že jsou na poli. Na to mne řekli, že když jsem nesehnal druhé lidi, že musím kopat sám. Tak se také stalo a já s Muchou a Janem Machálkem⁴⁾ jsme museli prokopat zeď vedoucí do sklepa. Když jsem tam přišli, byli již na dvoře 3 partyzáni⁵⁾, kteří byli již mrtví, kteří leželi na dvoře. Jednoho na dvoře vyšetřovali. Jméno neznám⁶⁾. Na tváři byl od krve. Po výslechu musel tento mrtvé partyzány odnést ke stodole ke vratů, kde je fotografovali. Na dvoře byl naložen vůz z různými domácími potřebami, živobytím a různými jinými domácími předměty. Ještě když jsem byl doma, slyšel jsem rány. Když jsem přišel na místo viděl jsem jak vojáci všichni stříleli do obytného stavení z pušek a samopalů.

 Při kopání sklepa, bylo nám pak rozkázáno, abychom se podívali co je v druhé části. Nejdříve nutili mne abych se podíval. Když jsem tak nechtěl učiniti, nutili pak Jana Machálka. Když i ten se tam nechtěl podívat, nutili s napřaženou pistolí Pavla Muchu, který, jakmile se naklonil, aby se podíval do druhé části sklepa, vyšla odtud rána. Co se dělo dále nevím, poněvadž jsem utekl až domů.

 Když jsem byl doma, přišel ke mne nějaký člověk, který se mne představoval jako tajný policista, na jehož jméno si již nepamatuji. Rovněž mě ukazoval legitimaci. Žádal po mne, abych mu sehnal lehký vůz, že jej nutně do 10 min. potřebuje. Říkal, že jak jej nebude do 10 minut mít, že mne zastřelí. Proto jsem šel na pole, kde jsem viděl Vychopňa⁷⁾ z Leskovce, který s tím vozem jel k Juříčkové usedlosti. Člověk, který se mi představil, že je tajný jel pak s Vychopněm a já jsem musel jíti s něm vojáky, kteří se mne ptali kde bydlí Pavel Mucha, který jak mne říkali je postřelený a jdou k nim sepisovat protokol. Po sepsání protokolu šel jsem s nimi k Juříčkově usedlosti, kterou právě něm. vojáci zapalovali. Zapalovali stodolu nejdřív a potom obytné stavení. 3 partyzáni, kteří leželi na mostku, vzali něm vojáci a hodili je do hořící stodoly. Poněvadž stodola byla jenom dřevěná, bylo brzy po ohni. Partyzáni, kteří tam byli hozeni, byli jenom trochu opáleni a proto něm. vojáci šli na dvůr, kde sbírali dřevo a ohořelé části, které nakládali na jejich těla. Byl jsem pak při jejich odklizení. Tito tam leželi asi 3 dny^8).

 Když bylo všechno hotovo, předvolal si mne jejich velitel, který se mne ptal, jak je to možné, že oni vědí o tom, že jsou tam partyzáni už půl roku a já nevím ničeho. Na to jsem jim odpověděl, že jsem o ničem nevěděl.

 Na Jana Novoka, vyobrazeného, vůbec si nevzpomínám, nebo si nepamatuji, že bych jej při tom někde viděl, poněvadž tam bylo přítomno asi 500 vojáků.

 Více nemám k podotknutí.

 Protokol byl jmenovanému přečten, shledán správným, ukončen a podepsán. 

  Val. Polanka , 26. dubna 1946

 Vyslýchající: Zapisovatel:                                                                              Vyslýchaný:

Podstrážmistr na sk. Nykl v. r.                                                                    Josef Labaj v. r.

 Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde.