Muži z Lidic ve víru I. světové války

Dne 28. 6. 1914 byl spáchán v Sarajevu atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Tento čin vyvolal velké znepokojení, zvýšila se ostražitost z obavy před možnými dalšími atentáty na členy vládnoucí dynastie a představitele státu. Ač byla situace vážná, většina obyvatel Leskovce stejně jako ostatní občané monarchie stále doufala, že k válce, o které se začalo tolik mluvit, nakonec nedojde. Všichni s napětím očekávali reakci vlády a mocnáře. Srbskému království bylo ale nakonec zasláno nepřijatelné ultimátu a monarchie se začala připravovat k ozbrojené intervenci. Dne 26. 7. 1914 proběhla částečná mobilizace a dne 28. 7. 1914 vydal císař František Josef I. provolání „Mým národům“, kterým byla oznámena válka proti Srbsku.

Ve dnech 26. 7 až 2. 8. 1914 proběhla všeobecná mobilizace pro mužstvo tzv. první výzvy. Při této mobilizaci docházelo k incidentům, kdy záložníci byli opilí, ženy si stoupaly před lokomotivy, proto musely být nasazeny silné četnické hlídky. Za celou dobu trvání I. světové války bylo do rakousko-uherské armády povoláno přibližně 1 200 000 vojáků z Čech a Moravy. Z Lidic byli odvedenci přiřazeni většinou k 8. zeměbraneckému pluku, které měli sídlo v Praze a k 28. pěšímu pluku, který měl taky sídlo v Praze. V průběhu války však mohli být zařazení i k jiným jednotkám - dělostřelectvu, jízdě, polním myslivcům a dalším.

Již na začátku velké války bylo u Lidic uskutečněno střelecké cvičení, kterému velel nadporučík Karl Hössl von Ehrenfeld1), který byl vzápětí odeslán na Srbskou frontu, kde 9. 9. 1914 byl těžce zraněn a 7. 10. 1914 umírá v nemocnici v Osijeku. I další důstojník, který velel polnímu cvičení v roce 1912 u Lidic, podplukovník Karel Ladek z polního pluku 73, zemřel 21. 11. 1914 na jižní frontě v polní nemocnici u města Ub (Srbsko)2). Od 2. do 10. 1.1915 se u Lidic konalo obvyklé vojenské cvičení, při kterém byl smrtelně zraněn jeden z vojínů. Na následky zranění umírá za dva dny v Kladenské nemocnici3). 

Dne 17. 4. 1917 byli odebrány za asistence stavitele Husáka z Kladna zvony s kostela v Lidicích a tyto byli roztaveny a použity na válečné účely.

Zeměbranecký pluk č. 8 (německy Landwehrinfanterieregiment Nr.8, Prag) byl součástí rakouské zeměbrany (1889–1918). Pluk vznikl sloučením 33. pražského, 28. českobudějovického, 46. táborského a 45. jindřichohradeckého praporu zeměbrany v roce 1889. Sídlo původního 33. praporu (asi tisíc mužů) bylo nejdříve v Břevnově, v budově U kaštanu v Bělohorské ulici č. 201 (od roku 1869), pak byl (již) pluk umístěn v nově vybudovaných kasárnách (1890-92) podle návrhu arch. Jindřicha Fialky na místě bývalého bastionu č. IX zrušeného pražského opevnění na Dlabačově č. 120/121 (Pohořelec). Tehdejší adresa byla: Landwehrinfanterieregiment Nr.8, Prag, Hradschin, Pohořelec 120. Stále v něm sloužilo asi 95 % Čechů a asi 5 % „ostatních“. Pluk byl doplňován především odvedenci z Prahy a okolí.

Na začátku první světové války měl tři prapory a patřil do sestavy 21. zeměbranecké divize Praha (velitel gen. Alois Podhajský), do níž patřily: 41. zeměbranecká pěší brigáda Plzeň (6. zeměbranecký pěší pluk Cheb, 7. zeměbranecký pěší pluk Plzeň), 2. zeměbranecká pěší brigáda Praha (8. zeměbranecký pěší pluk Praha, 28. zeměbranecký pěší pluk  Písek, 29. zeměbranecký pěší pluk České Budějovice) a 21. zeměbranecký houfnicový oddíl.

Nařízením z 21. března 1917 byly zeměbranecké pluky přejmenovány na střelecké, takže zeměbranecký pluk se dále uvádí jako střelecký (nebo i „střelecký pěší“) pluk č. 8 (Schutzenregiment Nr. 8). Začátkem listopadu 1918 byl pluk přemístěn ze Salcburku do Prahy (částečně na Pohořelec a také do Černínských kasáren).

Na začátku války byl pluk zařazen do 21. zeměbranecká divize.

Bojová cesta 8. zeměbraneckého pluku od začátku války: 10.-15.8. překročení Driny, 16.-19.8. bitva u Jadaru, 6.9.-4.10. bitva na Drině, 24.10.-15.11. ofenziva na Valjevo, 16.-28.11. bitva na Kolubaře, 29.11.-15.12. porážka v Srbsku a vyklizení země.

V únoru 1915 se pluk přesouvá do Karpat (ruské bojiště), 16.-18.2. boje v údolí Laborce, 20.-6.4. Velikonoční bitva, 2.-8.5. průlom u Gorlice, 9.-16.5. přesun ke 4. armádě, 14.-20.5 bitva u Jaroslawi, 24.5.-4.6. bitva u Przemyślu, 20.-22.6. boje v taněvské oblasti, 26.-28.6. postup na Tomaszów, 1.-10.7. druhá bitva u Kraśniku, 19.-28.7. bitva u Chodelu, 29.7.-1.8. dobytí Lublinu, 2.-4.8. boje mezi Vislou a Bugem, 5.-8.8. bitva u Lubartowa, 8.-11.8. boje v okolí Ostrowa, 12.-17.8. postup na Brest Litevský, 19.-26.8. postup na Kovel, 26.8.-13.9. ofenziva na Volyni, 13.-24.9. ruská protiofenziva na Luck, 23.-28.9. druhá ofenziva na Rovno, 7.-11.10. boje na Karpilovce, 16.10.-14.11. bitva u Czartoryjsku.

V lednu 1916 přesun k 7. armádě, leden-květen statická fronta na Dněstru, 4.-16.6. Brusilovova ofenziva - jižní průlom (Havrylak, Czortoviec), 21.-24.6. ruský postup východní Haličí, 24.6.-6.7. bitva u Kolomyje Chlebyczyn Lesny, 28.8.-3.8. boje na Dněstru, 7.-10.8. bitva u Stanislavova, 30.8.-polovina října ruská podzimní ofenziva Paczykow, zimní místní operace u Stanislavova.

Od ledna do dubna 1917 statická fronta u Stanislavova (Zagwozd), v červnu přesun na sočskou frontu, 18.8.-13.9. jedenáctá bitva na Soči, 24.-27.10. průlom u Caporetta, v listopadu přesun do Tyrolska, 1.-16.11. boje na Planině Sedmi obcí, 6.12. boj na Monte Sisemol.

V roce 1918 od 28. do 29.1. boje na Monte di Val Bella, v únoru přesun na ruskou frontu, od dubna v záloze, v srpnu přesun zpět na italskou frontu, 24.-29.10. italská ofenziva na Piavě.

28. pěší pluk (Infanterieregiment „Viktor Emanuel III. König von Italien“ Nr. 28) byl založen 29. 5. 1698 patentem císaře Leopolda I. a zprvu nenesl pořadové číslo, pod kterým se později proslavil, to dostal přiděleno teprve roku 1769 v rámci tereziánských reforem.[1] V roce založení se pluk účastnil války proti Turkům a při podpisu mírové smlouvy působil jako čestná stráž. Pluk se řadil k tzv. „německé pěchotě“ což znamenalo, že rekruti k němu byli odváděni z území celé Habsburské říše kromě Uherska. Na začátku války byl pluk zařazen do spadal do XIV. sboru s velitelstvím v Linci, do 5. pěší brigády a 3. pěší divize (velitel Josef Roth).

Bojová cesta 28. pěšího pluku I., III., IV. praporu od začátku války: 26.8.-2.9. bitva u Komarówa, 3.-6.9. ochrana týlu 4. armády, 6.-11.9. bitva u Ravy ruské, 11.-25.9. ústup na Dunajec, 4.-11.10. postu zpět na San, 18.10.-2.11. boje na Sanu, 16.-30.11. boje u Krakówa, 1.-13.12. bitva u Limanowe, 21.-24.12. ruská protiofenziva v Haliči

V roce 1915 od 18. do 19.2. boje mezi Dunajcem a Bialou, od března v 8. pěší divizi, 7.-11.3. boje u Sękowe, 25.-29.3. boje u Stebníku, 3.4. zajetí pluku u Stebníku, v polovině dubna pluk rozpuštěn, náhradní prapor zachován, pochodové formace však posílány k různým jiným plukům, na sklonku roku pluk obnoven, nejdříve ovšem pouze s jedním praporem - novým I. praporem, který vznikl z XI. a XII. pochodových praporů, tento nový I. prapor sloužil až do konce války odděleně od zbytku pluku.

Na jaře 1916 postaveny II. a III. prapor pluku, v létě IV. prapor,  zařazeni pod 57. horská brigáda, od června statická korutanská fronta, IV. prapor od 13.9. na sočské frontě - 7., 8. a 9. bitva na Soči.

Od 26.5.1917  pluk opět jako celek v 28. pěší divizi, italské válčiště, 12.5.-5.6. desátá bitva na Soči, 18.8.-13.9. jedenáctá bitva na Soči, 24.-27.10. průlom u Caporetta, 28.10.-4.11. postup na Tagliamento, 4.-6.11. překročení Tagliamenta, 6.-10.11. pronásledování na Piavu, I. prapor od konce roku 1917 součástí 94. pěšího pluku, pluk se nadále skládá ze tří praporů.

Dne 16.1. 1918 boj na Monte Asolone, 15.-19.6. bitva na Planině Sedmi obcí a Monte Grappa, 9.8. boj na Monte Asolone, 24.-28.10. obrana Monte Grappy.

 Bojová cesta 28. pěšího pluku II. praporu od začátku války: 12.-15.8. překročení Driny, 16.-19.8. bitva u Jadaru, 20.-21.8. ústup ze Srbska, 6.9.-4.10. bitva na Drině, 24.10.-15.11. ofenziva na Valjevo, 16.-25.11. bitva na Kolubaře, 29.11.-15.12. porážka třetího tažení do Srbska a ústup ze země.

Od 3. do 9.2. 1915 přesun ke 3. armádě do Karpat (ruské bojiště), přidělení k 29. pěší divizi, 16.2.-20.3. druhá ofenziva v Karpatech, 20.3.-31.3. Velikonoční bitva, duben statická fronta v Karpatech, v polovině dubna zanikl při rozpuštění pluku.

Velká válka byla posledním konfliktem, kterého se museli povinně účastnit obyvatelé Lidic, první mobilizace proběhla již 26. 7. 1914. Z celkového počtu 400 obyvatel, muselo narukovat více jak 50 Lidických mužů (mimo jiné: Bartoněk Václav, Burda František, Gail Václav, Halama Josef, Hanzlík Václav, Hejma Josef, Horák Josef, Horák Štěpán, Horák Václav, Kámen František, Kovařovský Josef, Kulhavý Josef, Kulhavý Václav, Moravec Josef, Müller František, Müller Karel, Müller Václav, Nachtigal Rudolf, Novák Augustín, Novák Josef, Pozemský Karel, Pokorný Karel, Pospíšil Gustav, Příhoda František, Rákos Václav, Saidl Stanislav, Saidl Václav,  Sechter Eman, Sechter Václav, Suchý Rudolf, Václav, Šantora František, Šenfeldr Josef, Šenfeldr Karel, Štrobach Jan, Tůma Matěj, Zahálka Josef, Zelenka Josef, Žid Jan), z nich nejméně 17 padlo nebo zemřelo v nemocnicích či v zajetí, min. 8 prošlo různými zajateckými tábory a 6 vstoupilo do československých legií.

Padlí v 1. světové válce z Lidic:

Anděl Stanislav, narozen 2.5.1886 v Lidicích čp. 454), syn horníka Františka Anděla a jeho ženy Rozálie, roz. Pokorné, 17.1.1911 oddán s Růženou Dandovou z Hřebče5), zednický pomocník, otec jednoho dítěte, Karel (*25.11.1911)6). Sloužil u 8. zeměbraneckého pěšího pluku, od roku 1916 nezvěstný na severní frontě (ruské bojiště). V roce 1925 prohlášen za mrtvého záznamem 7304/25. 

Červenka Josef, narozen 24.1.1891 v Bělokách čp. 27), syn rolníka Františka Červenky a jeho ženy Alžběty, roz. Tyblové, 9.9.1914 oddán s Marií Součkovou z Lidic čp. 28), rolník, otec jednoho dítěte, Anna (*20.11.1914)9), posledně bytem Lidice čp. 2. Sloužil u 28. pěšího pluku, asi zemřel 4.1.191510) 

Gail Josef, narozen 15.6.1889 v Lidicích čp. 911), syn obuvníka Josefa Gaila a jeho ženy Anny, roz. Plickové, učitel. Sloužil u náhradního praporu pěšího pluku 75. 21. 6. 1915 zemřel v polní nemocnici č. 11 u města Skryj.

Horák Karel, narozen 13. 11. 1895 v Lidicích čp. 1112), syn obecního pastýře a strážníka Štěpána Horáka a jeho ženy Antonie, roz. Hrabětínové, rolník. Sloužil u 28. pěšího pluku. Zemřel na průstřel hlavy 7. 7. 1915 u San Martino del Carso, Martino del Corso, Gorizia, jihozápadní fronta (italské bojiště)13).

Horák Václav, narozen 10. 8. 1890 v Lidicích čp. 1114), syn obecního pastýře a strážníka Štěpána Horáka a jeho ženy Antonie, roz. Hrabětínové, horník. Sloužil u 102. pěšího pluku, od 14. 12. 1914 nezvěstný jižní fronta (srbské bojiště).

Kámen František, narozen 19.7.1883 v Hnidousích čp. 4015), syn horníka Antonína Kamene a jeho ženy Anny, roz. Bekové, 9.2.1908 oddán s Josefou Horkou z Dubence čp. 716), horník. Sloužil u 8. zeměbraneckého pěšího pluku, 8 roty, padl 24.9.1914 u Parašnice17). Toto jméno je i na památníku v Kladně.

Kovařovský Josef, narozen 14.3.1893 v Lidicích čp. 5018), syn horníka Emanuela Kovařovského a jeho ženy Barbory, roz. Jarošové, 13.11.1911 oddán s Marií Kočárkovou z Hřebče19), horník. Sloužil u 10. pěšího pluku, 6. rotě, zemřel 2. 10. 1915 ve vojenské nemocnici v Brně.

Kulhavý Josef, narozený 20.4.1888 v Lidicích čp. 2920), syn horníka Josefa Kulhavého a jeho ženy Anežky, roz. Müllerové, 11.8.1912 oddán s Annou Benešovou z Makotřas21), hutník. Sloužil u 8. pěšího pluku, 6 roty, zemřel 13. 2. 1916 v zajateckém táboře v Asinary, jihozápadní fronta (italské bojiště)22).

Müller Karel, narozen asi 27.11.1891 v Lidicích čp. 4023), nemanželský syn Rosálie Müllerové, horník. Nezvěstný od roku 1915. Ve farní kronice je napsané, že nezvěstný je jak Karel tak František Müller.

Saidl Karel, narozen asi 10.10.1894 v Lidicích čp. 4824), syn horníka Františka Saidla a jeho ženy Anny, roz. Proklové, horník. Sloužil u zeměbraneckého pěšího pluku č. 8, zemřel na vysílení 13.9.1918 v Belaku (Korutany). Pohřben 15.9.1918 na hřbitově v Belaku25).

Saidl Václav, narozen 7.8.1888 v Lidicích čp. 1526), syn horníka Antonína Saidla a jeho ženy Marie, roz. Táborské, 15.6.1913 oddán s Antonií Strnišťovou ze Zásmuke27), zedník, otec jednoho dítěte, Věra (*10.2.1914)28), posledně bytem Lidice čp. 15. Sloužil u 28. pěšího pluku, padl 11.11.1914 nejspíše u Šabace (Srbsko)29).

Schönfelder Karel30), narozen 9.11.1891 v Lidicích čp. 3431), syn obchodníka Josefa Schönfeldera a jeho ženy Marie, roz. Holečková, strojník. Sloužil u 8. zeměbraneckého pěšího pluku, dosáhl hodnosti šikovatele, padl 20. 7. 1915 Niedrzwica Duża, Lublin severní frontě (ruské bojiště). Pohřben Niedrzwica Duża, vojenský hřbitov 11, společný hrob č. 7032).

Tuma Matěj33), narozen 16.11.1885 v Lidicích čp. 3234), syn řezníka Matěje Tumy a jeho ženy Kateřiny, roz. Sechterová, hutník, posledně bytem Makotřasy čp. 52. Sloužil jako skladník u náhradního dělostřeleckého pluku č. 2. Zemřel 1. 3. 1918 na zánět ledvin v nemocnici Grinzing ve Vídni35). Pochován v Lidicích.

Veruněk Josef, narozen 18.6. 1898 v Lidicích čp. 4236), syn rolníka Josefa Veruňka a jeho ženy Barbory, roz. Novotné. Posledně bytem Lidice čp. 52. Sloužil u 28. pěšího pluku, padl 26.8.1917 na výšině sv. Maria u Tolmina (Přímoří). 

Vojtěchovský Josef, narozen 8.6.1890 ve Středoklukách čp. 4837), syn dělníka Jana Vojtěchovského a jeho ženy Rozálie, roz. Částkové, 14.11.1914 oddán s Růženou Příhodovou38), kočí, otec jednoho dítěte, Václav (*23.5.1916)39), posledně bytem Lidice čp. 40. Zatím nic nezjištěno. Sloužil nejspíše u zeměbranecký pěší pluk č. 8, zemřel v roce 191640). Je i na pomníku v Černošicích.

Vojtěchovský Václav, narozen 29.4.1879 ve Středoklukách čp. 4541), syn dělníka Jana Vojtěchovského a jeho ženy Rozálie, roz. Částkové, 14.5.1904 oddán z Marií Kulhanovou ze Středohluk42), rolník, otec pěti dětí, Anna (*10.7.1909)43), Karel (*4.11.1910, 3.3.1911)44), Zdenka (*7.5.1912, 22.3.1913)45), Jaroslav (*18.7.1913)46), Růžena (*8.9.1915, 14.2.1916)47), posledně bytem Lidice čp. 56. Sloužil u zeměbranecký pěší pluk č. 6, 7 roty, m padl mezi 10.-17.11.191548). Je i na pomníku v Černošicích.

Zahálka Josef, narozen 16.2.1874 v Oudešicích čp. 3949), syn chalupníka Josefa Zahálky a jeho ženy Rozálie, roz. Šrajerová z Oudešic, rolník, naposledy bydle v Lidicích čp. 550). Sloužil u zeměbraneckého pěšího pluku č. 8 (409), 5 rota, padl mezi 12.-16.8.1917. 

(veškeré další údaje jsou opsány z dostupných pramenu, většinou již digitalizovaných. Dochovaná farní kronika je uloženy ve Státním okresním archivu Kladně. Na stránkách Státního oblastního archívu v Praze jsou rodné, oddací a úmrtní matriky. Digitální studovna ministerstva obrany spolu s vojenským historickým ústavem sdílí část dochované vojenské evidence, zejména úmrtní matriky jednotlivých pluků. Také je zde možné vyhledávat ve „Výkazu ztrát vydaném...“ kde se na 38000 stranách nachází údaje o padlých, raněných a zajatých příslušnících rakousko-uherské armády. Totéž je k dispozici i na stránkách Rakouské národní knihovny ve Vídni. Samozřejmě záznamy nemusí být vždy přesné. U jednotek jde zpravidla o poslední známý útvar).

Padlí, kteří mají ve Vojenském historickém ústavu zaznačeno Lidice:

Gyra Josef, narozen v roce 1890 v Chýši, padl 3. 2. 1915 u města Węglinek na severní frontě (ruské bojiště)51). Je u něho ve VHU uvedeno Lidice, asi špatně.

Kraft Jan, narozen v roce 1890, sloužil u 73. pěšího pluku, padl 9. 3. 1915 v Karpatech severní fronta (ruské bojiště). Je u něho ve VHU uvedeno Lidice, asi špatně.

Žák Václav, narozen 11.10.1873 ve Višnové čp. 7552), syn domkaře Václava Žáka a jeho ženy Alžběty, roz. Sklenářové, 13.11.1897 oddán s Marií Sajdlovou53), horník, otec pěti dětí, Anna (*17.9.1898)54), Václav (*9.9.1900)55), Alžběta (*9.2.1903)56), Jaroslava (*29.6.1906)57), Růžena (*3.8.1909)58), posledně bytem asi Hřebeč čp. 101, nebo Lidice čp. 48. Sloužil asi u 7. zeměbraneckého pluku, zemřel na zánět ledvin (Nierenentzündung ) 19.4.1916 v Tiraně59). Roky narození uváděny jako 1872.  Podle všeho zemřel až po 1. světové válce.

Legionáři z Lidic:

Koutný Josef, narozený 19.7.1868 v Lidicích čp. 360), syn rolníka Václava Koutného a jeho ženy Marie, roz. Smolíkové, uzenář. V Rakousko-uherské armádě sloužil u 28. pěšího pluku, v červnu 1918 v Penze podána přihláška do legií, 2.8.1918 přijat k Československým legiím v Rusku, zařazen k 1 nemocnici Čs. legií v Rusku61).

Koutný Václav, narozený 20.9.1881 v Lidicích čp. 3, syn rolníka Václava Koutného a jeho a jeho ženy Alžběty, roz. Měchurové, 19.7.1908 oddán s Veronikou Kruckou z Prahy-Podskalí62), obchodník63). Umřel 23.4.1953 (nebo 1954) v Praze II.

 Matoušek František, narozený 2.2.1890 v Hřebči čp. 7464), syn Nádvorníka Jana Matouška a jeho ženy Františky, roz. Šťastné, horník. V Rakousko-uherské armádě sloužil u 102. pěšího pluku, 14.12.1914 zajat v Srbsku. 16.2.1918 přijat k Československým legiím ve Francii, zařazen k 22. polnímu pluku Čs. legií ve Francii65).

 Pozemský Karel, narozený 7.1.1894 v Lidicích čp. 466), syn rolníka Josefa Pozemského a jeho ženy Marie, roz. Čermákové, medik. V Rakousko-uherské armádě sloužil u 87. pěšího pluku, 21.12.1914 zajat v Jaslu (Halič). 15.6.1917 v Darnice podána žádost o přijetí do legií, 15.6.1917 přijat k Československým legiím v Rusku, zařazen k 1. záložnímu pluku Čs. legií v Rusku. Byl jako lékař na lodi Mont Vermon (Transport č. 20)67). Účastník odboje od podzimu 1944 KT Postelberg (Most). Zemřel 30.5.1969.

 Šebek Josef, narozený 15.2.1891 v Buštěhradě čp. 168), syn čeledína Josefa Šebka a jeho ženy Barbory, roz. Vlkové, 4.1.1921 oddán s Růženou Štěpánovou z Středokluk69), malíř pokojů. V Rakousko-uherské armádě sloužil u 28. pěším pluku, 28.2.1915 zajat v Karpatech. 26.8.1917 přijat k Československým legiím v Rusku, zařazen k 7. střeleckému pluku Čs. legií v Rusku70). Měl domovskou příslušnost po otci v Lidicích.

Šroubek Josef, narozený 23.5.1894 v Malých Čičovicích čp. 1871), syn rolníka Josefa Šroubka a jeho ženy Anny, roz. Kozelové, 18.8.1923 oddán s z Marií Zimovou z Lidic72), 26.6.1926 podruhé oddán s Alžbětou Chalupovou z Chýně73), rolník. V Rakousko-uherské armádě sloužil u 7. dragounského pluku, 10.6.1916 zajat u Okna. 15.7.1916 v Jekatirinoslavské gubernii podána žádost o přijetí do legií, 15.7.1917 přijat k Československým legiím v Rusku, zařazen k 2. střeleckému pluku Čs. legií v Rusku74). Měl domovskou příslušnost po otci v Lidicích. Dne 10.6.1942 zastřelen v Lidicích.