3. dubna před 6h. ranní byli jsme vyburcováni ze spaní p. Janem Lukáškem1), kterého poslali důstojníci, abychom na minutu opustili obydlí a šli do lesa. Než jsme si uvědomili situaci, vyhnaly nás prví výstřely, bez teplého oblečení a bez jídla k lesu, kde nás obmotali a vodili jako psy z místa na místo. Konečně asi 50m od domu nás posadili na chladnou zem k lesu, a vyslýchali. Potom nás přinutili se dívat na jejich počínání, a střežili nás esmani ze všech stran, zdali jevíme strach a dávali pozor na naši řeč. Obstoupili pouze nás a Juříčky. Jak Juříčkovi vyšli do lesa, tak se vrhli jak šelmy na obydlí a rabovali. Nejdříve stodoly a kůlny pak ze chléva vypustili drůbež, co se dalo chytili a zabíjeli. Seděli jsme v lese v levo, odkud jsem viděla do dvora našeho i Juříčkového, jak se dobývali všude násilím. U Juříčků nejdříve dobývali okénko do sklepa, které bylo zaházené hromadou desek a jiných věcí.
Pak hodili do okénka pancéřovou pěst. Pak nás převedli na jiné místo, zase vyslýchali, že co pasekář, bandita a partyzán. Stále se ptali, kolik máme banditů u nás a kolik u Juřičků. Zapřeli jsme všechno, nic nemáme a o ničem nevíme, přesto, že hrozili smrtí. Potom jsme byli zase přehnáni přes potok na pravo za Juříčky, leč pana Juříčka2) ani Janka3) tam už nebylo. Jen co jsme si sedli, přišel voják pro paní Juříckovou4) a děvčata5). Po tuto dobu nepřestaly palby výstřelů a výbuchů. Pak na chvíli klid na dvoře, až padl výstřel pak křik a dva výstřely.
To platilo paní Juříčkové a děvčatům. Pak vynášeli od Juříčků věci na dvůr a živobytí vozili v měchách. V největší hrůzi si pustili gramofon s největším šlágrem a chrchtot esmanů nebral konce. K tomu jěště asi za ¼ h. po odvedení paní Juříčkové přišli pro mne. Vedl mne za ruku na náš dvůr, tam sedělo gestapo, nevím už kolik, u zahrádky měli uvázaného psa, ten po mě skočil tak, že jsem odskočila. Řekli mně, že páchnu banditama, abych šla blíž k tomu psovi ten prý to potvrdí. Vyslýchání nebralo konce, stále se ptali, kdo k nám chodil a kdo k Juříčkom, kterými dveřmi přijímali zdali se navštěvujeme vespolek. Přes všechny hrozby zapírala jsem všechno leč ani mně nevěřili, řekli, že mně k tomu přinutí.
Pak mě vedl za ruku na Juříčků dvůr, podívat se na mrtvé partyzány6), zdali je znám. To snad byla nejkrutější chvíle pro mě, poněvadž tam leželi v krvi samí známí partyzáni, se kterýma jsem mluvila předtím ten večer 2. /4. v 10. h večer. Poklesla jsem trochu a oni mně vedli jejím nohám, abych si prohlédla obličej, řekli mně jak se k nim nepřiznám, že mne položí k nim. Připravená na smrt, řekla jsem, že je neznám, jenom dva, to byli Juříčkovi, starý pán s Jankem. Nevím už, jak jsem se ocitla zpátky na našem dvoře, vím jen, že mne hltali očima ze všech stran. Pak jsem byla přivedena zase k gestapákům, kde mne překvapili otázkou; Zdali jsem hlášená v Leskovci. Byli informováni správně na Juříčky a mně řekli, že jim bylo oznámeno, prý v našem čísle bydlí vdova se čtyřmi syny. Ptali se, zase kdo jsem. S velikou prosbou mne zatáhli do světnice, kde byla hrozná spoušť. Ukázala jsem legitimaci a ostatní dokumenty. Řekli, že jeden pasekář jim řekl, jenom o matce a 4 synech7). To se samými hrozbami mně propustili. Potom vyrabované věci naložili na náš vůz, dovezli nás k nám na dvůr a začali to nejhroznější divadlo, zapalovat. Poněvadž se báli vlést do Juříčkové stodoly pro slámu, odnesli náš len a tím zapalovali. Dovedli mne zpátky za maminkou a zase připomněli dívat se na tu hrůzu. Bylo strašné dívat se, jak červené jazyky pohlcovaly stodolu a pak se chytl obytný dům. Zas byl odveden bratr Jan, by kopal ve sklepě zeď8). Poněvadž padl výstřel ze sklepa, všichni se rozutekli ven. Poněvadž hořela střecha domu přivedli zase bratra se dvěma sousedy9), by zapálily v oknech záclony. S největším strachem chtěl bratr prosit, by nám aspoň dovolili nějaké věci zachránit, naliskali mu esmani až se odmlčel.
Konečně se esmani seřadili na 4. skupiny a odtáhli. Zůstalo u nás asi 40 obyčejných vojáků, kteří nám dovolili hasit svůj domek, za stálého hlídání.
Okna byly vytřepané, živobytí, maso, sádlo, skrátka všechno bylo pryč, šaty 2 vycházkové, 1 páru bot vycházkových, 5m bílého plátna, 4m zefíru, dámské pracovní boty, deštník, kufr, ponožky bílé, punčochy. 2 pánské obleky vycházkové, boty vycházkové, košile, 2 spodky, gumový plášť. 4 hrnce mléka vypili, pak hrnce rozbili, smetanu, co se líbilo všechno brali. Dveře roztípli a ještě se smáli.
Krásnou mísu porcelánovou rozbili, na které jsem měla uloženo 35 vajec pro partyzány na čtvrtek 5. /4. kdy si měli pro ně přijít. Dále dva litry koňaku vypili též pro partyzány, čehož je svědek zajatý partyzán10). Drůbež, králíky vajíčka na kurníku posbírali a jěště ptali. Ještě jsme musili Juříčkovu drůbež pochytat, s největší škodolibostí je házeli do měcha. Konečně nadešel večer, celý den bez stravy a stálého střežení jsme usnout nemohli. Po celé dni nás obstoupili kulometama za stálého střídání, bez dovolení jsme ani krok do vesnice neudělali.
Františka Machálková
Originál výpovědi je uložen u pana Antonína Juříčka mladšího, fotokopii najdete zde. Výpověď byla sepsána hned po válce na žádost Josefa Juříčka z Leskovce 102.
|
1)
|
Jan Lukášek (16. 5. 1988 - ?), syn Anny Lukáškové z Leskovce 17, posledně bytem Leskovec 91 (v sušárně u Martinců), zemědělský dělník, čeledín. Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně.
|
|
2)
|
Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.
|
|
3)
|
Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.
|
|
4)
|
Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.
|
|
5)
|
Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy
a
Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.
|
|
6)
|
Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal
dále
partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic
dále
partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.
|
|
7)
|
v domě č.p. 53 v té době bydlela vdova Rozarie Machálková roz. Zgarbová (28. 7. 1892 - 18. 10. 1979 Leskovec), dcera rolníka Jana Zgarby z Leskovce 45 a jeho ženy Kateřiny, roz. Hrtáňové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlela spolu se svými dětmi Františkou, Janem, Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Jejím manželem byl Pavel Machálek (7. 4. 1879 Leskovec - 10. 9. 1940) viz. záznam o oddání v matrice Leskovce. 25. 5. 1911 měli tři děti Pavla Machálka z Leskovce 53 svatbu a to Tereza, Rozina a Pavel.
Bydlela zde se syny
Janem Machálkem (7. 4. 1924 Leskovec - 12. 11. 1984 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Byl zajat, když se vracel z práce ve Zbrojovce Vsetín a pak byl nucen zasahujícími jednotkami se prokopávat do bunkru.
Aloisem Machálkem (30. 3. 1927 Leskovec - ,0. 5. 1979 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Josefem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.
Josef Machálek (1. 1. 1922 Leskovec - 14. 8. 1990 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.
Ladislavem Machálkem (2. 2. 1927 - ?), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Josefem a Aloisem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.
a dcerou
Františkou Holubcovou rozená Machálkovou (2. 2. 1920 - 20. 5. 2008 Leskovec), dcera rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlela spolu s maminou Rozárií a bratry Janem, Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
|
|
8)
|
viz. obrázek kudy se chtěli prokopat.
|
|
9)
|
asi Jan Lukášek (16. 5. 1988 - ?), syn Anny Lukáškové z Leskovce 17, posledně bytem Leskovec 91 (v sušárně u Martinců), zemědělský dělník, čeledín. Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně.
a Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?), syn rolníka Jana Martince z Leskovce 91 a jeho ženy Veruny, roz. Labajové, posledně bytem Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
|
|
10)
|
ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
|
|
|
|
babica zavináč leskovec tečka cz 
603 793 726