×

Podpořte nás - text

Protokol sepsaný dne 3. července 1946 s Waltrem Marguertem

Oblastní úřadovna Stb Brno-Mozartova ul. 3
Brno, dne 3. července 1946
 
Odd. -III
PROTOKOL
sepsaný dnes u zdejší úřadovny s MUDr. Marguertem Waltrem1), býv. smluvním policejním lékařem brněnské služebny gestapa, nar. 23. 4. 1905 v Dortmundu, přísl. Do Kielu, Německo, synem rodičů Hermana a Berty, roz. Schmidtové, ženatým, posledně bytem v Brně, Hroznova ulice čís. 7, t. č. ve zdejší zajišťovací vazbě.
 Jmenovaný byl obeznámen s předmětem výslechu a po napomenutí, aby vypovídal pravdu, udává. Vzhledem k tomu, že neovládám český jazyk, prosím, abych mohl vypovídat v jazyce německém.
 
Překlad zhotoven pomocí google překladače a me,usí být přesný. Pokuď by někdo našel chybu v překladu, budeme rádi, když nám jí zašle. Děkujeme.

 

Jednoho večera na jaře roku 1945 mi zavolali ze Státní policie Brno, abych byl připraven, protože se mám té noci zúčastnit akce. Asi v 10 nebo 11 hodin večer jsme odjížděli z úřadovny třemi autobusy z brněnského dopravního podniku. Nebyl jsem informován o účelu operace ani cíli cesty, pouze o tom, že může dojít ke zranění a že si mám vzít s sebou zdravotnický materiál. V čele jednotky stál kriminální rada Römer.

Výjezd nejprve směřoval do Zlína, kde byli přidáni úředníci k provedení operace. Od Zlína v jsme jeli do vesnice, jejíž jméno neznám, a odtud jsme šli pěšky k mlýnu v údolí. Vedl nás vězeň, kterého jsem neznal. Po chvíli jsme si uvědomili, že jsme se ztratili. Potom dva nebo tři úředníci přivedli obyvatele z nedaleké vesnice, kteří pak provedl prohlídku mlýna. Za úsvitu byl mlýn dosažen a obklíčen. 

Do obklíčení se zapojilo také asi 70 až 80 policistů. Stále si pamatuji následující lidi z gestapa, kteří se akce zúčastnili: kriminální rada Römer, kriminální komisař Koch, kriminální tajemník Nowok, kriminální asistent Schrott, kriminální zaměstnanec Engler a Ukrajinec, u něhož si už nepamatuji, zda byl oblečen v civilu nebo v uniformě. Nevím, co bylo úkolem Ukrajince. Po konzultaci s kriminálním radou Römerem jsme postavili své stanoviště v lese asi 150 m od mlýna na cestě mimo požární zónu. Do mlýna byl poslán obyvatel sousedního domu, který dostal instrukce od Römera. Nevím, co tam dělo, protože jsem o tom s ním ani s nikým jiným nemluvil. Zatímco jsem zakládal své stanoviště první pomoci, strhla se přestřelka, při které byly na dům vypáleny dvě střely. Jak jsem slyšel, byli to pancéřové pěsti. Kriminální komisař Koch je vystřelil. Potyčka už nějakou dobu probíhala, když mi bylo řečeno, že důstojník jménem Nowok byl postřelen a že bych ho měl ošetřit. Při ošetření mi řekl, že byl postřelen do ruky, že partyzáni seděli v bunkru ve stáji a že tam byl zraněn. Po chvíli mě odvedli k dalšímu zraněnému muži. Ale nemohu s jistotou říci, zda to byl civilista, který byl, pokud si pamatuji, střelen do ramene, nebo policista, který střelou do hlavy a asi po hodině zemřel. Civilistovi jsem poskytl první pomoc. Nařídil jsem mu poskytnout lůžkoviny a co nejdříve mu poskytnout další lékařské ošetření. Obojí se stalo. Ležící na ložním prádle byl odvezen v žebřiňáku taženém koňmi. Policista byl střelen zezadu do hlavy. Muž asi po hodině zemřela. Engler mi pomáhal s péčí o zraněné. Ke konci bitvy jsem se přesunul blíže k mlýnu se svou výbavou, asi třicet až čtyřicet metrů daleko, mimo dosah střel. Když jsem byl krátce na novém místě, stodola náhle vzplála. Slyšel jsem při této příležitosti, že stodolu zapálil kriminální komisař Koch. Nikdo se nehlásil. Na straně domu, kde se nacházelo moje stanoviště první pomoci, se prý dříve střílelo ze sklepního okna a do tohoto sklepního okna byly vhazovány hořící předměty, ze kterých se hodně kouřilo, aby přiměli obyvatele sklepa, aby vyšli ven V tu chvíli byl dům v plamenech. Na otázku, co vím o mlynářské rodině, mohu říci toto: Na místě jsem slyšel, že rodina byla okamžitě zastřelena, protože ubytovali partyzány. Krátce nato, když jsem viděl kriminálního komisaře Kocha, který se přišel do mé lékárny zeptat na zraněné, zeptal jsem se ho na mlynářskou rodinu. Odpověděl: "Ne, byli předáni policii a až po výslechu budou vzati do vazby." Později na zpáteční cestě jsem se ho zeptal znovu a dostal stejnou informaci. Neviděl jsem nikoho, kdo by byl zastřelen, ani žádné střelby. Také mě nikdo nežádal, abych určil smrt někoho, kdo byl zastřelen. Protože se přesně nevědělo, kolik partyzánů je v bunkru, bylo ke konci akce, když už nebyl žádný odpor, nařízeno probourání do bunkru. Pokus se nezdařil, protože teplota ve sklepě byla příliš vysoká, já sám jsem viděl jen jednoho partyzána zčernalého kouřem a našel jsem ho mrtvého. Příčinu smrti jsem neurčil, protože muž byl již mrtvý. Ke konci akce jsem si všiml asi 10 až 15 civilistů, kteří seděli na louce na kraji lesa, byl mezi nimi i průvodce ze sousední vesnice. Státní policie postupovala pod vedením kriminálního rady Römera. Předtím jsem slyšel, že policistovi řekl, aby se staral o dobytek a dohlížel na to, aby věci, které je třeba ještě vyřídit, byly vyřízeny spořádaně. Bezpečnostní policie zůstala, kde byla. Akce skončila v odpoledních hodinách. Od mlýna jsme šli asi čtvrt hodiny loukami a poli k autobusům, které tam stály na státní silnice. Výslovně však podotýkám, že autobusy byly nyní na jiném místě, než když jsme je ráno opustili. Autobusy tedy musely být během akce převezeny. Důvod mi není přesně znám. Kdo k tomu dal rozkaz, mi není známo. Z nástupního místa jsme nejprve jeli autobusy směrem, kde jsme zastavili. Po krátké době jsme jeli dál do Brna, kam jsme dorazili ve večerních hodinách ještě za denního světla. V 21 hodin jsme zastavili na čerpací stanici a já vystoupil. Odtud jsem byl převezen na kliniku a poté odvezen domů. Představitelé gestapa byli vybaveni samopaly a karabinami a ručními granáty. Neviděl jsem jen ty dvě vystřelené pancéřové pěsti.

Nic víc jsem o této akci poté neslyšel. Vybavuji si, že hlášení o nehodě pro úředníky jsem obdržel v následujících dnech.

Moje výše uvedená tvrzení jsou úplná a odpovídají pravdě. Pokud mě napadne něco, co by mohlo být stále relevantní, dám Vám vědět. Víc k věci říct nemůžu.

 

Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopii zde

 

1)

standartenführer MUDr. Walter Marquort (23. 4. 1905 Dortmund - popraven 11. 12. 1946 Brno), syn Hermana Marquorta a jeho ženy Berty, roz. Schmidtové, posledně bytem Brně, Hroznova 7 - primář interního oddělení Zemské nemocnice v Brně, od dubna 1940 navázal s Gestapem úzké styky, když se stal jeho smluvním lékařem. Na jaře roku 1944 byl povýšen na vedoucího lékaře ošetřovny na Kounicových kolejích. Spadal pod referát II A.

TOP