Svědectví Josefa Martince, Leskovec č.91, zapsaná v školní kronice | JUŘÍČKŮV MLÝN

×

Svědectví Josefa Martince, Leskovec č.91, zapsaná v školní kronice

očitého svědka o tragické události na samotě Jana Juříčka¹⁾, rolníka v Leskovci č. 67, která se stala dne 3. dubna 1945. Vypovídá Josef Martinec²⁾, roník z Leskovce č. 91.

Bylo to 3. dubna 1945 v úterý ráno o páté hodině, když jsem při obsluze dobytka ve chlévě byl vyrušen nečekanou střelnou ranou. Vycházím na dvůr, abych se přesvědčil, odkud vyšla rána, a tu vidím německé vojáky se zbraní v ruce, připravující se ke střelbě. Než jsem stačil pochopit, byl náš dvůr obklopen desítkami esesmanů se psy.

Ptají se mne, jsou-li u nás partyzáni. Odpovídám, že ne. Zdali prý alespoň o nich něco vím. Odpovídám znovu, že ne. Následovala domovní prohlídka, prohlídka legitimací a ačkoliv bylo vše v pořádku, odvádějí mne i mého patnáctiletého syna.

A nyní to začíná…… Před námi přivádějí do lesíka Jana Juříčka č. 67 a hned za ním jeho manželku³⁾, syna⁴⁾ s dvěma dcerami⁵⁾ s rukama sepjatýma za krk krkem.

Esesmani se vrhají na hospodáře a bijí ho pažbami, až tento pod ranami klesá. Pak ho násilně zvedají, svazují mu ruce a přivazují ho ke stromu.

Jiní gestapáci "dobývají" obytné místnosti a bunkr, který byl tak duniyl! důmyslně postaven, že by jej žádný nenašel, jen ten, kdo v něm skutečně jednou byl. Ale oni byli tak přesně o všem informováni. Jene esesman ze vzdálenosti asi 20 m střelil z pancéřové pěsti přímo do okna bunkru, které bylo zazděno a ještě zamaskováno bukovými fošnami. Tato rána způsobuje takovou detonaci, že část krytiny se sesypala a ostatní popraskala. Jiní střílejí do všech oken a dveří do každého otvoru celého domu. Ale ani po delší střelbě nikdo nevychází.

Dobytek chránila zeď. Jen roční hříbě, které stélo proti dveřím, bylo zastřeleno.

Celá rodina musí na celé běsnění přihlížet z protější stráně, očekávajíc rozhodnutí o vlastním životě.

Na kolenou klečí čtrnáctiletá Mařenka a šestnáctiletá Františka a v pláči prosí sepjatýma rukama: "Zachraňte nás, zachraňte nám rodiče!"

Ani v této hrozné chvíli neumdlévá láska matře mateřská. Maminka objímá své děvčata a potěšuje je: "Nebojte se, zase bude dobře!"

Devatnáctiletý syn Jan stojí u stromu a chvíli hledí na své sestry, chvíli na milovanou matku a chvilkami spočine zrak na otci.

Tu přichází rozkaz: "Majitel usedlostí nechť je ihned předveden!". Voják odvazuje Jana Juříčka a vede jej na provaze s častou pobídkou: "Schnell, schnell!". Na dvoře obstoupili hospodáře a poručili mu, aby vyvedl všechen dobytek ze chléva. Po vykonání tohoto rozkazu dostává nový: "Tak, a teď přiveďte ty vaše partyzány, ale rychle, nebo vám pomůžeme!".

Hospodář odchází do chléva, odkud byl vchod do bunkru. Za chíli se vrací se slovy: "Už idú!".

Vše je připraveno ke střelbě. Vychází partyzán-ošetřovatel František Bláha⁶⁾, čsl. příslušník, se zvednutými pažemi. Je obklopen, zajat a svázaná Když nikdo z bunkru nevychází, po sílají tam hopo hospodáře, aby přivedl oste ostatní.

Po delší chvíli se hospodář vrací a za ním vybíhá partyzán Sergej⁷⁾. Rus, statečné a zmužilé postavy. Střílí do desítek nepřátele. Způsobuje zmatek v prvých řadách "hrdinů"". Jeden Němec padá k zemi. Ale asi po deseti krocích padá Sergej mrtev.

A znovu ženou hospodáře pro další. Tentokrát vychází za hospodářem partyzán Sáška⁸⁾, Rus. I ten se vrhá proti přesile, ale i on podléhá v nerovném boji.

A zase posílají hospodáře pro další. Hospodář odpovídá, že v krytu nikdo není. Po těchto slovech se seskupují esesmani kolem hospodáře a jeden vynáší ortel smrti zastřelením. Další esesman přistupuje k hospodáři s revolverem v ruce, pokládá jej hospodáři ke spánku a pod jedinou ranou se kácí hospodář k zemi.

A nyní se znovu rozběsňuje germánská zvířeckost! Všechny zbraně zaměřují na dům a znovu pálí do celé budovy.

Po delší době ustali a zavolali mladšího Jendu a posílají ho, aby on přivedl ostatní partyzány, Janek odchází do bunkru. Nevrací se však vůbec. Mezi tím však dva partyzáni⁹⁾využili situace a ukryli se do betonového potrubí, kudy protékala voda od vodního kola. Tu ve sněhové vodě museli setrvat 16 hodin, ale zachránili se.

Konečně poslední, ale nejhroznější rozkaz:Přiveďte ihned obyvatele tohoto domu "Rodina Juříčkova přichází, , . . . . .

Poslední výkřik Mařenky a tři ojedinělé rány zakončují tragedii, kterou není možné vyjádřit slovy.

K vyvrcholení své zběsilosti vypalují vrahové usedlost a lidské oběti házejí do ohně. K umlčení posledních výkřiků vnitřního hlasu zapínají radiovou stanici, kterou přinesli s sebou.

Kolem 13. hodiny soustřeďují se k odchodu, aby odvedli s sebou zajatého partyzána Františka Bláhu a s sebou přivedeného poručíka četnictva vsetínské stanice Gureckého¹⁰⁾.

Poznámka kronikáře:

Gurecký byl poručík četnictva a byl okresním čet. velitelem. Patřil k odbojová skupině Sousedikově¹¹⁾, která si nechala bunkr u Juříčka vybudovat. Teprve později se tu nastěhovali ruští partyzáni. Poručík Gurecký byl zatčen 28.3.1945 a vězněn v Brně. Osudného dne byl přiveden jako vězen k Juříčkům gestapáky.

Výpis ze školní kroniky ZDŠ /1.-.5.r./ v Leskovci

Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde.

1)	Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.
2)	Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?), syn rolníka Jana Martince z Leskovce 91 a jeho ženy Veruny, roz. Labajové, posledně bytem Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
3)	Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.
4)	Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.
5)	Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy a Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.
6)	ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
7)	partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.
8)	partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.
9)	partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem. a partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem. Někdy je nesprávně jako zachráněný uváděn místo Vasilije Fjodoroviče Sapelnika partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) – velitel čety oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista. Je Agapitusem Bláhou špatně uveden, že v den Leskovské tragédie byl přítomen ve mlýně, ale byl v té době v Prlově.
10)	Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn domkaře Ignáce Gureckého z Lubně a jeho ženy Anny, roz. Foldýnové - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin. Začleněn do transporu KL3, který odvezl zatčené odbojáře z Brna a Jihlavy do KT Mauthausen. Záznam o svatbě v matrice Slezské Ostravy.
11)	Josef Sousedík (18. 12. 1894 Vsetín - zastřelen při výslechu 15. 12. 1944), syn dělníka Antonína Sousedíka ze Vsetína a jeho ženy Veroniky, roz. Goláňové, posledně bytem Vsetín Trávníky 1127 - podnikatel, odbojář, starosta Vsetína, vynálezce - některými nazýván valašský Edison. V usedlosti Jana Juříčka měl mít uschovaný kufr s vynálezy, které chtěl patentovat až po válce. Dále měla být v kufru jeho uniforma z 1. světové války. Dle poválečné výpovědi německého ředitele Zbrojovky ve Vsetíně Gritzbeck byl Sousedík pozván na úřadovnu k podání vysvětlení ohledně lístků na benzín. Při tomto je zatknut a v kanceláři gestapa vystaven nelidskému výslechu, při němž Sousedík gestapáka Schiefermüllera kopnul tak, až spadl na zem. Ten ho pak zastřelí třemi ranami z pistole. Sousedíkovy tělesné pozůstatky byly 2. ledna 1945 zpopelněny a uloženy pod jménem Václav Telička do urny s příslušným číslem 6954. Ta byla 12. ledna předána do rukou tajné státní policie a odvezena do Brna, odkud měla být dále převezena do Terezína. Co se s ní stalo potom, není známo. Záznam o narození v matrice katolického kostela ve Vsetíně. Záznam o svatbě v matrice katolického kostela ve Vsetíně.

TOP