Protokol Josefa Martince, Leskovec č.91

Sbor národní bezpečnosti.

Místní velitelství ve Vysokém Mýtě.

P r o t o k o l

Sepsaný dne 30. 6. 1946 na místním velitelství SNB ve Vysokém Mýtě s Josefem Martincem¹⁾, nar. 12. 12. 1906 v Leskovci, okres Vsetín, rolník, bytem Vysoké Mýto čp. 18/II. , ve věci vypálení mlýna v Leskovci a vyvraždění rodiny Juřičkovi.

Martinec byl vyzván, aby vypovídal jen pravdu a tak, aby svoji výpověď mohl i před soudem odpřísáhnout, udává následující:

Dne 3. dubna 1945 mezi 5 a 6 hod. ranní, když už jsem byl vzhůru, byl jsem vyrušen ve svém domě střelnou ranou. Když jsem vyšel na dvůr, viděl jsem na dvoře něm. vojsko, které mělo oblíčený celý můj dům a zároveň jsem viděl, jak Němci v uniformách vedou Jana Juřička²⁾, majitele mlýna do lesa. Ze svého dvorku jsem též viděl, když Němci přišli s Juřičkem do lesa, jak se na něho vrhli a začali ho tlouci, pravděpodobně pažbami pušek, neb rány byly slyšet po celé dolině. Též jsem viděl jak Juříček padl pod ranami k zemi.

Potom Němci vzali mne a mého 15letého syna Dobromila³⁾ a zbývající členové rodiny Juříčkovi a dovedli nás na místo do lesa, kde Juřiček byl přivázaný ke stromu. V mém domě a cestou do lesa, byl jsem Němci vyslýchán, jestli jsou u nás partyzáni a neb jest-li něco o nich vím a neb co se u nás o nich mluvilo. Na to jsem jim odpověděl, že o ničem nevím.

Mynář Juřička měl za svým domem zhotovený bunkr, který byl tak důmyslně zhotoven, že by ho nenalezl žádný, kdo by o něm nevěděl. Okna bunkru byla maskována fošnami. Jeden něm. voják šel a tyto z oken odstranil. Druhý něm. vojín postavil se přímo proti oknu bunkru s pancéřovou pěstí a tuto do okna vystřelil. Druzí vojíni tam házeli ruční granáty a zapalovali lepenku, aby kouřem dostali ven partyzány. Když nikdo nevycházel, přivedli Jana Juřička a tomuto nařídili, aby pustil ze chléva všechen dobytek a a pak poslali Juřička, aby vyvedl z bunkru partyzány. Juřiček šel do bunkru a za malý okamžik se vrátil a za ním vyšel partyzán se zdviženýma rukama. Němci okamžitě partyzána svázali a odvedli stranou. Na to Juřička poslali opět do bunkru, aby přivedl další. Za malý okamžik se Juřiček vrátil z bunkru a za ním vyběhl partyzán Rus⁴⁾, který střílel z pistole po Němcích. Němci začali též střílet z pistole proti partyzánu, na co použili samopalu a tohoto než doběhl 6 metrů zastřelili. Potom opět poslali Juřička, aby přivedl další. Za chvíli se Juřiček vrátil, za ním vyběhl partyzán Rus⁵⁾, který též po Němcích střílel. Tohoto Němci zastřelili též. Znovu posílali Juřička, aby přivedl další partyzány. Juřiček jim řekl, že už tam nikdo není. Němci se ihned kolem něho seskupili a jednou ranou z pistole do spánku Juřička zastřelili. Juřiček byl na místě ihned mrtev.

Němci potom použili veškerých zbraní, aby dostali zbývající partyzány z bunkru ven. Když to nepomohlo, poslali pro 19 letého syna Jana Juřička⁶⁾, kterého poslali do bunkru, aby přivedl partyzány. Tento se ale již z bunkru nevrátil. Syn Juřičkův se pravděpodobně v bunkru zadusil, neb po všem, byl tam nalezen a bylo zjištěno, že krvácel z nosu. Potom poslali pro zbývající rodinu Jana Juřička, tj. manželku a 2 dcerky⁷⁾se stáří 14 a 16 roků, které ihned na místě zastřelili. Pak se všechno vojsko vrhlo do domu Juřička a tento úplně vyrybovali a věci naložili na 1 vůz /žebřiňák/, který odvezli. Dále nanosili otýpky slámy k domu Jana Juřička a dům zapálili. Když celý dům a přilehlé budovy byly v největším plameni, přitáhli Němci mrtvoly k ohni a 4 vojíni házeli tyto do ohně. Toto vše trvalo až do 1 hod. odpolední a nás, když bylo po všem, poslali domů.

Dva ruští partyzáni⁸⁾se zachránili tím, že v nestřeženém okamžiku z bunkru utekli a po celou dobu byli schováni ve vodě pod mlýnským kolem.

Kdo mohl prozradit Němcům, že Juřiček má za svým domem bunkr, ve kterém se ukrývají partyzáni, není mně vůbec známo.

Skončeno, přečteno a podepsáno.

Vysoké Mýto, 30.6.1946

Vyslýchající: Vyslýchaný:

Tomášek, šstrážm.v.r. Martinec Josef, v.r.

Za správnost opisu: Kučerová

Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde.

1)	Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?), syn rolníka Jana Martince z Leskovce 91 a jeho ženy Veruny, roz. Labajové, posledně bytem Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
2)	Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.
3)	Dobromil Martinec (?) Leskovec 91.
4)	partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.
5)	partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.
6)	Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.
7)	Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti. Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy. Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.
8)	partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem. a partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem. Někdy je nesprávně jako zachráněný uváděn místo Vasilije Fjodoroviče Sapelnika partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) – velitel čety oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista. Je Agapitusem Bláhou špatně uveden, že v den Leskovské tragédie byl přítomen ve mlýně, ale byl v té době v Prlově.