Josefína Františka Mukuličová 

narozená 15. 3. 1921 v Moravské Ostravě1, Heřmanická 1446, nemanželská dcera Marie Huserové, roz. Mikuličové, sudetská Němka, příslušnice německého červeného kříže, katolička. 14. 9. 1944 se stěhuje do katolické školy v Hošťálkové, 6. 12. 1944 zastřelena partyzány s oddílu Petra Buďka za vyzvědačskou činnost. 24. 5. 1945 vykopána příslušníky SNB a převezena na místní hřbitov.

Jaroslav Češek: Likvidace konfidentky Josefiny Mikuličové. + 5. 11. 1944 (nebo 6. 12. 1944)

Antonín Štěpán si všiml, že Josefina Mikuličová (pocházela z Moravské Ostravy nebo ze Starých Hamer) navštěvovala častěji zámek v Hošťálkové a stýkala se tam s Němci. Jaroslav Češek ji spatřil v bunkru pod Maruškou a podezříval ji jako konfidentku.  Mikuličová se J. Češka ptala, zda je zdejší, když hovoří česky neboť ostatní jsou Rusové. Češek své podezření sdělil partyzánům. Jeden z nich mu řekl, že jim je také podezřelá, chodila po chalupách a vyzvídala o pobytu partyzánů. Byla proto odvedena do bunkru, dokud se nezjistí co má Mikuličová v úmyslu. Ke své konfidentské činnosti se přiznala - měla za úkol zjistit stanoviště partyzánů a všechny, kdo je podporují. Mikuličová byla likvidována na místě zv. Ježové pod Vrchem, na opačném konci obce Hošťálková. Likvidaci provedla skupina Petra Buďka.

 Vzpomínky str. Jana Žůrka:

Nastal prosinec. Těžký válečný rok se uzavíral...

     Na mé četnické stanici opět cinkaly pohárky. Lidé se usmívali, mužští v hospodě více pili a hovořili, karty více pleskaly a hostinský byl samý chvat. Samý vzrušený chvat. I ženské v obchodech více utrácely a v kostele více šeptaly. Jako by život dostal náhlý, nový, živý impuls... Důvod...?

     Vojska 4. ukrajinského frontu překročila řeku Ondavu a osvobodila Trebišov.

     Minul 1. prosinec. A ještě téže noci jsme se dozvěděli z rádia, že na Zakarpatské Ukrajině se chce obyvatelstvo připojit k Sovětskému svazu, že národní rada Ukrajiny vyzvala čs. vládního delegáta pro osvobozené území, aby opustil se svým štábem do tří dnů zemi.

     4. prosinec vojska 38. armády generálplukovníka Moskalenka přešla do obrany a karpatsko-dukelská operace byla skončena.

     A my jsme se opět radovali. Však nám to přišla oznámit zvláštní spojka, chlapec ze Slovenska, který každou chvíli přecházel čáru. Opět jsme na stanici zpívali - služba neslužba -, jeden ze synků držel před budovou stráž.

     Blížila se polovina měsíce. Za oknem mrazy, větry, nepohoda. Člověk litoval psa, že musí hlídat venku. Na mé stanici každou chvíli německé kontroly, inspekce, nenadálé návštěvy... A právě v těchto dnech - myslím, že se to stalo kolem 6. prosince - podařil se našim zátah na Josefu Mikuličovou z Moravské Ostravy, konfidentku gestapa. Co ta žena měla na svědomí.... ! Kolik ta zničila českých životů...! Těžko uvěřit, že taky - žena! Dostalo se nám to stanici asi 10. prosince. Partyzánská skupina kpt. RA Petra Buďky provedla na ní exekuci na hoře "Drostihlav", blízko paseky Františka Zástěry. Snad už bude k čertu pokoj se zrádcovstvím! Alespoň na Ostravsku, říkali jsme si. Ale nebyl. Nebyl ! Těšili jsme se marně. Ještě jsme měli být překvapeni a hořce zklamáni nejednou.