×

Podpořte nás - text

Výpověď Pavla Muchy, Leskovec č.97

       Dne 3. dubna 1945 přišli němečtí okupanti znenadání k nám. V noci esesmani a ráno 3 auta gestapáků. Obstoupili paseky, č. 67. Byli tam partyzáni a měli tam lazaret. Němci začali hned do stavení střílet a 5 členů rodiny Jana Juříčka1) vyvraždili a co bylo šikovného, vynesli na dvůr. Statek vypustili, jeden pár koní sebrali a dům zapálili. Hříbě tam uhořelo. Byl tam menší mlýn, na kterém občas pro sebe mleli, a to vše shořelo. Asi o půl deváté hodině přišel vzkaz, aby starosta Josef Labaj2) poslal 10 mužů s krumpáči a lopatami. Jelikož lidé byli již v poli, nemohl nikoho sehnat a přišel k nám. Nebyl jsem doma, byl jsem na poli, na té stráni, kde byli Němci. Přišla pro mne dcera, abych šel se starostou na paseky. Nechal jsem práce, starosta již na mne volal, že Němci mají asi cvičení a že budeme něco kopat. Bylo slyšet střelbu, ale neviděli jsme, co se tam vlastně děje. Až jsme přišli blíže, viděli jsme vždy několik vojáků pohromadě. Vojáci nás sebrali a vedli k velitelům. Ti seděli na dvoře a všechno prohlíželi. Pak prohlédli nás, jestli nemáme zbraně, a vedli nás přes dvůr, kde jsme viděli 3 mrtvé partyzány u stodoly3). Zavedli nás do sklepa, kde byla přepážka z cihel4). Tu jsme musili rozkopat, udělat otvor, aby se tam mohlo vlézt. Uvnitř byly příčky a pokrývky, což jsme vyházeli. Potom si Němci dovedli psy, kteří však do tmy nechtěli vlézt. Voják poručil mně, abych tam vlezl, a když jsem se zdráhal, pohrozil mi, že dostanu kulku. Proto jsem vlezl dovnitř a podle rozkazu vyházel vše ven. Bylo tam na hromadě několik plných pytlů. Co bylo v nich, nevím. Nejdřív jsem vzal těžkou aktovku (co v ní bylo, také nevím) a podal jsem ji tím otvorem ogarovi Machálkovi5). Esesmani číhali se zbraněmi v rukou. Pak jsem vzal druhou věci něco v pytli, a beru třetí věc, vtom jsem však byl zasažen střelou do ramene přes kost. Klesal jsem. Němci mě vytáhli a dovedli na dvůr před stodolu a tam mne položili. Ležel jsem tam u těch mrtvých partyzánů. Bylo mi zima a krvácel jsem mnoho. Němci mne však neobvázali. Pak mi donesli nějaké peřiny a položili mě na ně a přese mne stříleli slepice a husy, házeli do pytlů a do domu házeli pancéřové pěstě, až kusy malty padaly na mne. Za půl druhé hodiny rozkázal velitel, aby mne odtáhli pryč do pole a partyzány hodili do stodoly. Stodolu pak zapálili. Teprve tehdy mne trochu obvázali, což však nepomohlo, neboť jsem krvácel dále. Potom šel voják do vesnice ke starostovi a nařídil, aby poslali povoz a lidi. Naložili mne na vůz a starosta telefonoval pro sanitní auto. Předtím sepsali v mém domě protokol, ale já jsem jej neviděl. Pak mne odvezli do nemocnice na Vsetín, kde mě lékaři ošetřili a dali na šest týdnů do sádry. Tak jsem zeslábl, že mě krmili jako dítě. Při horečce 40 stupňů jsem skoro nic nejedl. Po 18 dnech mne propustili domů. Doma jsem byl nemocen na srdce a to mi přitížilo. Ruka mě bolí, takže se jí nemohu ani najíst. Teď jsem byl u prohlídky a jsem odeslán do lázní Poděbrad v Čechách. Nevím, jak se mi dál povede. jsem vdovec a byl jsem okresním cestářem. Jsem na pensi a mám 860. - Kčs měsíčně. Narodil jsem se 19. 2. 1879 v Senince a bydlím v Leskovci 30 let. Kdo mě poranil, to nemohu dokázat, poněvadž tam byla křížová palba. Stříleli partyzáni i Němci. Němců tam bylo na 500, partyzánů 6, tři byli mrtví, dva se zachránili6) a jeden padl do zajetí7). Později ho naši vojáci osvobodili. Říkal, že když jsme tu zeď bořili, zbylí partyzáni tajně odešli. Co jsem uvedl, je čistá pravda. 
 Pavel Mucha, Leskovec 978).

 

1)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice LeskovceZápis ze sčítání lidu z roku 1921V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti

dále 

Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti

dále 

Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy

dále 

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

2)

Josef Labaj (1. 4. 1888 Leskovec - ?), syn rolníka Jana Labaje z Leskovce 18 a jeho ženy Marie, roz. Šťastné, posledně bytem Leskovec 138 - v té době starosta obce, musel sehnat dělníky na bourání zdi bunkru (sebe, Jana Machálka a Pavla Muchu) a povoz na odvodz nakradených věcí (Josefa Vychopňa st.). Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.

3)

Oldřich Kaňokněkdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.

a

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic

a

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

4)

viz. obrázek kudy se chtěli prokopat. 

5)

Jan Machálek (7. 4. 1924 Leskovec - 12. 11. 1984 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry JosefemAloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Byl zajat, když se vracel z práce ve Zbrojovce Vsetín a pak byl nucen zasahujícími jednotkami se prokopávat do bunkru.

6)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem

a

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

Někdy je nesprávně jako zachráněný uváděn místo Vasilije Fjodoroviče Sapelnika

partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) – velitel čety oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista. Je Agapitusem Bláhou špatně uveden, že v den Leskovské tragédie byl přítomen ve mlýně, ale byl v té době v Prlově.

7)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

8)

Pavel Mucha (19. 2. 1879 Seninka - ?), syn domkaře Tomáše Muchy te Seninky 41 a jeho ženy Zuzany, roz. Poláškové, posledně bytem Leskovec 97. Radní a cestář. Byl nucen se prokopávat do bunkru a při této činnosti byl zraněn do ramene. Pravděpodobně na následky tohoto zranění v roce 1946 umírá. Odkaz na narození v matrice Liptálu. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Jeho syn Jaroslav padl na konci války v Rymicích viz zde.

 

TOP