Vasilij Petrovič Nastěnko

Narozen 8. 1. 1921ve městě Jahotin (Яготин), Kijevský (jindy psané Poldavský) kraj, absolventa rjazaňského dělostřeleckého učiliště, poslední hodnost poručík. Do vojenské prezenční služby byl povolán dne 15.9.1939, prvních bojů se zúčastnil na Vitebském a Smolenském úseku fronty (vojenský útvar 2041 PrVO, 293, (в/ч 2041 ОрВО , 293 пап)). Dne 17. 7. 1941 se poprvé dostal do obklíčení, ale za dva dny z něj úspěšně unikl. Následoval rozkaz, na jehož základě se účastnil ve funk­ci velitele průzkumné roty dalších bojů v okolí měst Dragobuž (Дорогобуж) a Vjazma (Вязьма). Dne 2. 10. 1941 se dostal znovu do obklíčení a 12. 10. 1941 ho Němci zajali (měl být těžce nemocný, jinde psané raněný). Před zajetím se mu podařilo zakopat v lese všechny jeho osobní doklady. V Německu vystřídal několik zajateckých táborů. Během zajetí se minimálně dvakrát pokusil neúspěšně o útěk a to v dubnu 1942 a v březnu 1943. Dne 30. 1. 1944 byl s dalšími spoluvězni uvězněn na izolaci ve městě Český Těšín kvůli likvidaci ruského dozorce (kápa), který je hlídal a terorizoval. Po dvouměsíčním vyšetřování bylo všech šest odsouzeno vojenským polním soudem v Katovicích k trestu smrti pověšením. Poprava měla být provedena 25. 3. 1944, Vězňům se však podařilo v noci z 24. na 25. 3. 1944 zlikvidovali dva členy hlídky, odebrali jim karabiny, přestřihli drátěnou ohradu a utéct do Beskyd.

Po válce bydlel ve vesnici Artěmovka (Артемовка), ulice Artěmi 23, pošta Skorochodovo (Скороходове), ženatý.

Chronologie:

11. 4. 1944 Jan Bil přišel za Josefem Pařenicou (Prostřední Bečva č. 95) ve věci přechovávání sovětských uprchlíků. Bylo jich pět: Vasil Nastěnko aj. J. Pařenica je několik dní přechovával, u něj poslouchali vysílání z Moskvy i Londýna. V jeho sklepě zastřelovali zbraně. Manželka a dcery jim praly prádlo. Poté byl Nastěnko ukrýván u dalších osob z dolní, Prostřední a Horní Bečvy.

Kolem 4. října 1944 se vrátila z Moravy na Slovensko spojka poslaná kpt. RA. D. B. Murzinem, por. RA Vasil Nastěnko s několika partyzány. Vzhledem k neustále se přiostřující situaci v celém moravsko- slovenském pomezí se podařilo spojovací skupince vedené por. V. Nastěnkem dostat se do Ušiakova štábu až po několika dnech. Skupinka přinesla zprávu o úspěšném přechodu partyzánů pod velením Murzina na Moravu, o jejím dobrém přijetí na moravské straně a o poloze jejího prvního stanoviště.

2.11.1944 tajné stanoviště štábu bylo vydáno zrádci gestapu a obklíčeno trestným oddílem SS a polním četnictvem, při čemž byli zraněni / velitel oddílu Ušiak, náčelník štábu - komisař Murzin, Murzinův adjutant český por. Molo, por. Nastěnko, rozvědčík Koza a zabito 6 osob.

Ostatní bojovníci a radisté se odebírali do rajónu Stěpánova. Byli předáni českými zrádci a ubiti Němci 10.11.1944. Vysílačka a dokumenty zůstaly na místě s radisty.

Místními vlastenci zachráněný komisař Murzin přibyl po třítýdenním léčení do Stěpanova rajónu, do okresu Vsetín a přistoupil k formování partyzánské brigády a převzal její velení.

Jádrem zorganizované brigády se stal oddíl kpt. Stěpanova, rozmístil se v oblasti Vsetín - Valašské Meziříčí - Hranice - Přerov a v samostatně organizovaný partyzánský oddíl pod velitelem Buďkem.

Do sestavy brigády byly přijaty zbytky oddílu Grekovského a partyzánské skupiny vytvořené z místních usedlíků a ruských vojenských zajatců. Tyto skupiny byly zasazeny do zformovaných bataliónů / například 1. úderný prapor kpt. Buďka, destrukční rota 2. praporu pod velením Moskalenka, prapor pod vedením Houfka apod. / Posléze, při rozčleňování brigády byli prověření partyzáni pověření velením čet, rot, družstev.

Rozvětvováním těchto složek, byly vytvářeny další prapory podřízené štábu brigády, které jemu skládaly účty ze svých operací.

Ve shodě s plánem bojových úkolů - zničení živé síly a techniky protivníka, desorganizování týlu, narušování komunikací a provádění akcí paralizujících bojeschopnost německé armády, provádělo velitelství brigády.

1 - napadání vojenských složek a základen něm. armády,

2 - útoky na vojenské objekty, komunikace protivníka,

3 - desorganizování vojenských služeb nepřítele,

4 - narušování či uvádění v neschopnost průmyslu i dopravy sloužícímu německé armádě,

5 - boj s gestapáky, policejním a vším administrativním aparátem postaveným do služeb německého fašismu.

K zamýšlenému setkání však už nedošlo. Účastníci schůzky se k sobě teprve blížili, když najednou za jejich zády ozvala střelba. Zcela nečekaně se tam dostala nacistická hlídka ZbV KDo z Holešova, pátrající v horách po partyzánech a zahájila po podezřelých osobách palbu. Vše se událo velmi rychle. Muži, na které Ušiak čekal utíkali spolu s Janem Dvořákem ke Skalíkově louce. Partyzáni za vlastní střelby ustupovali lesním porostem do kopce. Nepřátelskými střelami byl por. Ušiak zasažen do obou rukou, raněn byl i kpt. Murzin, por. V. Nastěnko (léčil u Jana Růčky v Prostřední Bečvě) a další partyzáni. Od nepřítele se jim však podařilo odpoutat.

Nesladěním akcí nepřátelských protipartyzánských jednotek se nezdařil záměr ostravského gestapa navázat prostřednictvím svého konfidenta Miroslava Jaška se štábem partyzánů v Beskydech. Nacisté chtěli prostřednictvím svého konfidenta zjistit nejdříve všechny podrobnosti o partyzánském oddílu, rozmístění jednotlivých partyzánských skupin, zneužít štábní vysílačky k získání informací o dalších sovětských partyzánských a zpravodajských skupinách - v zájmu ostravského gestapa bylo, aby schůzka proběhla klidně a nerušeně a udeřit teprve ve vhodnou chvíli. Další události tomuto záměru nasvědčovaly, avšak i nadále se situace vyvíjela jinak, než gestapo plánovalo.

Po přestřelce a ústupu partyzánů bylo nebezpečí, že nepřítel bude prostor dále prohledávat. Za soumraku 2. 11. 1944 se v bunkru pod Kněhyní sešla hrstka partyzánů: František Molo, Josef Kavčiak, Stanislav Koza, Růžena Valentová, Boris Rabenstein, radisté Vladimír Kolomackij, Alexandra Timochovová, Ondrej Melek a několik dalších českých, slovenských a sovětských partyzánů. S napětím očekávali návrat velitelů o nichž nevěděli, co se s nimi stalo.

Por. Ján Ušiak s prostřelenými rukama nad zápěstím se ukryl v lesním porostu a když střelba umlkla, s velkou námahou a nemoha držet zbraň se doplížil do Kubáňova turistického hostince na Martiňáku. Josef Kubáň, jemuž se s Janem Dvořákem podařilo z místa schůzky uniknout našel pro Ušiaka úkryt na samotě stařenky Macurové pod Martiňákem. Přijali ho její synové Jan, Jaroslav a Josef Macurovi. Po půlnoci, asi ve 1,30 hodin přijel k Macurovým s řeznickým autem Oldřich Machandr se svým pomocníkem Karlem Winklerem a podařilo se mu Ušiaka s Dvořákem dovézt do svého domku v Čeladné. To bylo již ráno 3. 11. 1944, se čtvrtka na pátek.

Náčelník štábu kpt. D. B. Murzin byl při přestřelce těžce zraněn do nohy. Podařilo se mu uniknout a přemáhaje bolest hledal pomoc. Na Maguře ho pěšina dovedla k domkům lesního dělníka Josefa Bernátky a Josefa Klepáče. Klepáč ho doprovodil kus cesty k hájence Jana Křenovského v Ráztoce. Ke Křenovskému přišel po půlnoci z 2. na 3. 11. 1944. Tam mu byla rána na noze vyčistěna a ošetřena a za pomoci J. Křenovského šli hledat pro něho úkryt u Jindřicha Tkáče ve Znajce.

Akce "Tesák" - zprav. komp. 42 dala přenosný vysílač a lidi 1/4, včetně tlumočníka SS. pochod. jednotce Niemann pro dobu akce.

18.12.1944 byl dosazen kpt. SCHUPO Herden pod vedení SS strurmscharführera Krause z Hošťálkové.

4 km severně Hošťálkové se měl Herden zeptat ve stranou ležícím domku na cestu ke Kamasům. Herden šel se SS mannem Juranka do domku, 4 další SS-manni zůstali před vchodem. V chodbě byl Herden usmrcen sovětským poručíkem střelou do hlavy a  Juranka zasažen do prsou.

Obyvatelé domku: 1 muž a 1 žena, byli zatčeni (Holáňova paseka). Sovětský poručík unikl (V. Nastěnko).