Osoby zasahující na Ryliskách a Ploštině

Zlínské gestapo

Cypra František, narozen 15. 4. 1896 v Brně, u akce na Ploštině dělal řidiče. Popraven 20. 5. 1954 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti.

 

Frankenhauser Georg, narozen 7. 7. 1911 Wachingen, kriminální asistent gestapa Zlín, do roku 1943 vedoucí osobního oddělení na hraničním komisariátě (Grenzkomisariat) ve Zlíně. Posledně bytem Zlín, Kvítkova 3345. Zúčastnil se represivních akcí v Růždce, na Ploštině, v Držkové, v Leskovci a u Potůčků. Dále se podílel na zatýkání pomocníků Vojtěcha Lukaštíka a Ludvíka Cupala.

 

Gmeinwieser Josef, zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Grulich Karel narozený 6. 11. 1899 v Březtku, syn Rudolfa Grulicha a jeho ženy Filomény, roz. Kundové, ženatý s Marií Aratovou, posledně bytem Brno-Líšeň, Dlouhá 72, od roku 1933 československý četník. Po okupaci Čech a Moravy přijal německé občanství a vstoupil do protektorátního četnictva. Od 3. 10. 1944 přidělen ke Zlínskému gestapu. Dne 29. 11. 1946 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišt odsouzen na 25 let těžkého žaláře. Dne 22. 11. 1945 zemřel v ÚNZ v Plzni.

 

Heimerl Karel, narozen 11. 2. 1906 v Pletingu, byl pověřen vedením akci na Ploštině za Zlínské gestapo. Popraven 24. 1. 1947 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti.

 

Heineke Helmut, narozený 7. 3. 1913 v Dolle, syn Richarda Heinekeho a jeho ženy Miny, roz. Briets, ženatý, otec dvou dětí, kriminální komisař ve Zlíně, posledně bytem Zlín, I. Internát. Na Zlínské gestapo nastoupil 18. 4. 1945, den před Ploštinskou tragédií. Popraven 16. 9. 1946 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině. Za tuto účast obdržel z uloupených věcí slaninu a chleba. Popraven 29. 5. 1946 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti.

 

Jokl Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Kiowský Bedřich, narozený 21. 4. 1905, zúčastnil se represivních akcí u Přílep a zabití Kubína, u akce na Ploštině dělal řidiče. Popraven 25. 10. 1946 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti.

 

Körber Alois, narozený 3. 5. 1906 v Jihlavě, zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Kraiger Johann, narozený 26. 2. 1908 ve Vídni, ženatý s Annou roz. Fikarovou, vrchní tajemník gestapa Zlín. Zúčastnil se represivních akcí v Růždce, na Ploštině, v Prlově, u Přílep, v Třešti a zabití Kubína. Po válce byl zajištěn ve vazbě ONV Zlín, posléze předán sovětským vojenským orgánům, podařilo se mu však uprchnout a od roku 1946 pobýval spolu s manželkou v e Vídni. Na žádost o vydání Rakouská strana nereagovala.

 

Kraus Rudolf, narozený 20. 3. 1898 v brně, zúčastnil se represivních akcí na Ploštině. Popraven 16. 4. 1947 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti.

 

Kruger Kurt, narozený 31. 3. 1913 v Roslau, posledně bytem Zlín Kvítkova 3445,zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Locher Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Mohre Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Müller Otto Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Müller  Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Peter Anton , narozený 20. 3. 1898, zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Pinz Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Püstinger Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Rottersteiner Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Ruber Augustýn, narozený 20. 11. 1908 v Brně, od 29. 5. 1943 člen gestapa Zlín. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Popraven 5. 12. 1946 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti.

 

Schlinger Alois, narozen 27. 6. 1905 v Brně, u akce na Ploštině dělal řidiče. Zúčastnil se zabití Kubína. Popraven 29. 1. 1947 nebo 29. 11. 1947 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti.

 

Schlögel Josef, narozený 16. 1. 1904 v Březové, zúčastnil se represivních akcí v Růždce, zatýkání Vojtěcha Lakaštíka a zabití Kubína. U akce na Ploštině dělal řidiče. Popraven 29. 9. 1946 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti.

 

Supparitsch Hans, narozený 1. 5. 1902 ve Vídni, syn Jiřího Supparitsche a jeho ženy Marie, roz. Schabatkové, posledně bytem Zlín, Kvítkova 3345, kriminální tajemník gestapa Zlín. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině, v Prlově, u Přílep a v Držkové. Dále se podílel na zatýkání pomocníků Oldřicha Pechala a Vojtěcha Lukaštíka. Po válce žil dle svědecké výpovědi Karla Havlíčka ve Vídni. Na žádost o vydání Rakouská strana nereagovala.

 

Sýkora Richard, protektorátní četník. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Touschek Otto, narozen 29. 8. 1913 v Prachaticích, syn Františka Touschka a jeho ženy Marie roz. Mautritzové, kriminální asistent na gestapu ve Zlíně. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Tschöp Max, narozen 17. 8. 1908. Zúčastnil se represivních akcí v Růždce , v Držkové, na Ploštině a v Leskovci.

 

Ullrich Karel, narozený 25. 7. 1905 v Opavě, syn Jan Ulrich a jeho ženy Štěpánky, roz. Kowanové, ženatý s Hedvigou Kalužovou, posledně bytem Zlín, Úřední ulice 3345. Zúčastnil se represivních akcí v Růždce, na Ploštině a zabití Kubína. Popraven 14. 8. 1945 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti. Dle soudního líčení měl na svědomí 100 zatčených československých občanů.

 

Urbánek Josef, narozený 6. 5. 1907 v Brně, zemřel ve vězení dne 11. 9.1 946 ve Zlíně. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině. Popraven 16. 9. 1946 na základě rozsudku MLs v Uherském Hradišti.

 

Vobořil Jaroslav, narozen 13. 12. 1896 ve Sloupnici, protektorátní četník. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Popraven 28. 3. 1947 na základě rozsudku MLs v Mladé Boleslavi.

 

Wendl František, narozený 30. 5. 1913 ve Smrčné. Zúčastnil se represivních akcí na Žabárně a u akce na Ploštině dělal řidiče. Dne 6. 2. 1947 odsouzen v Uherském Hradišti pro zločiny dle retribučního zákona do těžkého žaláře na doživotí a k náhradě výloh trestního řízení. 29. 10. 1953 mu byl trest změněn na 20 let odnětí svobody, 16. 9. 1955 byl rozhodnutím generální prokuratury upuštěno od dalšího trestu a dne 19. 11. 1955 byl vysídlen do NSR (Königstäten).

 

Westphal Pavel, zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Wiener Jakob, narozen 30. 7. 1910. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině.

 

Zacharias Erich, narozený 16. 12. 1911 ve Wartenstaedtu, zástupce velitele gestapa Zlín. Zúčastnil se represivních akcí v Růždce, na Ploštině, v Prlově a zabití Kubína. Popraven 2. 9. 1947 v Hamburku na základě rozsudku britského vojenského soudu.

 

Ziegler Hans, narozen 16. 2. 1899 v Odelnhausenu, velitel gestapa Zlín, dne 26. 2. 1948 spáchal sebevraždu. Byl souzen britským vojenským soudem.

Čtyři bývalí vojáci rudé armády, nesprávně nazývaní Vlasovci, a to Ivan, Sergej, Viktor a čtvrté jméno není známo.

 

 

Jednotka „ Einheit Josef“

Bibo Štefan, narozen 30. 11. 1925 v Radvani nad Hronom, syn Štefana Biba a jeho ženy Emílie, roz. Hankové, oddán s Irenou Tačekovou (*22.9.1936), posledně bytem Zvolen, Leninova 47. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Byl zajat a odvezen do SSSR, účastník kurzu v Sekulích a Vizovicích.

 

Čabák Martin, narozen 4. 10. 1922 ve Zvolenu, syn Martina Čabáka a jeho ženy Evy, roz. Mojžíšové. 12. 12. 1953 se vrátil ze zajetí z Ruska, posledně bytem Zvolen, Bys. rad 1709. Zúčastnil se represivních akcí „Schwein“, ve Valašské Bělé, na Ploštině a v Prlově. Člen POHG ve Zvolenu, účastník kurzu v Sekulích a Vizovicích.

 

Čmelko Gábor, narozen 3. 12. 1922 v Omšeni, syn Štefana Čmelka a jeho ženy Janky, roz. Václavové, oddán s Alžbětou Balážovou (24.1.1925 Nové Zámky), posledně bytem Ostrava Přívoz, osada Ondra, zaměstnán jako horník v dole Prokop Holý. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově.

 

Daranyi Josef, narozen 3. 2. 1922 v Devli (Rumunsko), syn Michala Deranyiho a jeho ženy Marie, roz. Beňové, oddán s Lýdií Bendisovou (*9. 8. 1921), 1953 se vrátil ze zajetí v Rusku, posledně bytem Zvolen, Pod drahami 1710, zaměstnán jako vedoucí strojnák mrazíren Bratislava. Zúčastnil se represivních akcí „Schwein“, na Ploštině a v Prlově.

 

Floriš Pavel, narozen 23. 2. 1925 v Hlohovci, syn policejního strážmistra Pavla Floriše a jeho ženy Terezie, roz. Mančovičové, oddán s Alžbětou Klusáčkovou (*11.11.1926 Užhorod), otec 2 dětí, posledně bytem Nitra, Molotovova, zaměstnán jako vedoucí plánovacího oddělení ředitelství Čs. státních silnic, desátník, velitel družstva. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Účastník kurzu v Sekulích a Vizovicích. Zařazen do skupiny Nemsil, která operovala v prostoru Piešťan. 28. 4. 1958 odsouzen na 11,5 roku odnětí svobody, propuštěn 17. 10. 1968. Více svazek 5641 Praha (Příbram).

 

Gall Kamil, narozen 14. 4. 1927 v Lopeji u Banské Bystrice, syn Juraje Gaala a jeho ženy Eleny, roz. Veselovské, ženatý s Annou Hotterovou, roz. Kosbodovou, 1953 se vrátil ze zajetí v Rusku, posledně bytem Lopej 115. V roce 1941 arizoval obchod v Banské Bystrici, od záři 1943 studoval na vojenské reálce v Martíně. V lednu 1945 vstoupil do jednotky Josef. Zúčastnil se represivních akcí v obcích Kulháň, Stará Hora, Zlatníky, „Schwein“, na Ploštině a v Prlově. V Prlově byl postaven na stráž u hostince. 27. 3. 1962 podepsal spolupráci s STB, ale již v červnu 1964 spolupráce zrušena pro jeho nespolehlivost.

 

Gáll Imrich, v roce 1945 asi 20 letý, narozen v Banské Bystrici, údajně zajmut a odevzdán NKVD. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Nejspíše se jedná o Kamila Galla, ale v seznamu frekventantů kurzu v Sekulích, který byl zhotoven 15. 12. 1958 3. odborem KS MV Bratislava je i Gáll Imrich, narozen 30. 3. 1925 v Žehně.

 

Gašpar Ján, narozen 16.1.1924 Komárno, syn Jana Gašpara a Kateřiny Fekete, posledně bytem Radvaň, Hradecká 53, zaměstnán jako úředník Velkoobchodu s tovary široké spotřeby . Je uveden v seznamu frekventantů kurzu v Sekulích, který byl zhotoven 15. 12. 1958 3. odborem KS MV Bratislava. Účastník kurzu v Sekulích a Vizovicích.

 

Gläser Kurt, narozen 5. 7. 1908 ve Wittgensdorfu, syn Alfréda Gläsera a jeho ženy Hedviky, roz. Müllerové, rozvedený, posledně bytem Klokočov, Stalingratská 52, restaurace u mostu, zaměstnán jako montér. Německé národnosti, desátník, dělal Pawlofskému osobního řidiče. Nejspíše se pasivně zúčastnil akcí v Prlově a na Ploštině. Při ústupu měl být zajat v Liberci a vězněn v cele 58- Protože neměl tetování, byl propuštěn.

 

Hanisko Vladimír, narozen 22. 6. 1926 Štiavník, syn Štefana Haniska a jeho ženy Marie, roz. Šofránkové, oddán se Zdenou Krisovou (4.2.1933 Benešov), otec 1 dítěte, posledně bytem Bratislava, Majkova 2a, zaměstnán jako úředník STAVOINDUSTRIE Bratislava. S největší pravděpodobností se zúčastnil kurzů v Sekulích a Vizovicích. Nejspíše se zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově, měl býd vyslán na výzvědy den pře tragédií do Prlova. Zařazen do skupiny, která měla operovat u Levoče.

 

Herchl Ivan, narozen 25. 6. 1927 ve Valaské, syn Štefana Herchla a jeho ženy Veroniky, roz. Vlkolínské, oddán se Ester Šimčíkovou (4.9.1930 Slovenská Lupča), posledně bytem Bánská Bystrica, Nábřeží legií 1, zaměstnán jako referent KNV Bánská Bystrica. Byl spolupracovníkem německé zpravodajské služby v B. Bystrici. Zúčastnil se kurzů v Sekulích, Třešti a Vizovicích. Není vyloučeno, že se zúčastnil akcí proti Prlovu a Ploštině. Zařazen do skupiny, která měla operovat u Považské  Bystrice. Více informací V-178 Banská Bystrica.

 

Holeš Josef, narozen 13. 7. 1926 v Malackách, syn Martina Holeše a jeho ženy Heleny, roz. Gútové, oddán s Annou Polákovou (*28.9.1928 Skalice), otec 3 dětí, posledně bytem Malacky, Hluboká cesta 700, zaměstnán jako úředník Léčebného ústavu Vyšné Hágy. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Byl zařazen do skupiny, která měla působit v okolí Půchova. Po válce si dopisoval s jistou Dvořákovou s Třeště. Dva měsíce po osvobození založil ilegální organizaci „ŠITS“, kterou sám vedl do doby než onemocněl TBC. Skupina vydávala letáky, shromažďovala zbraně.

 

Hričovský Emil, narozen 20. 7. 1924 v Horním Hričově, syn Vendela Hričovského a jeho ženy Petronaly, roz. Zelníkové, oddán se Sidonií Gjašíkovou (*2.8.1929 Horní Hričov), otec 3 dětí, posledně bytem Horní Hričov 107, zaměstnán jako úředník Slovenia Žilina. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. 19.1.1959 odsouzen na 5,5 roků odnětí svobody, 7.5.1963 byl propůštěn s 2 letou podínkou. Byl instruktorem v Sekulích, poté se zůčastníil kurzů v Třešti a Vizovicích. V archivních dokumentech jsou informace o jistém Emilovi Hričovském, krycím jménem Silan, který je uveden v seznamu vysokovských studentů ve službách gestapa. Jde zřejmě o jednu osobu. Více informací spisy V-596 a 25509 v Banské Bystrici.

 

Hudec Ladislav, narozen 2. 1. 1925 v Banské Bystrici, syn Jana Hudece a jeho ženy Marie, roz.Kalinové, oddán s Annou Kulichovou (*21.8.1942), posledně bytem Banská Bystrica, Partyzánská 17. Usvědčoval Marii Růskovou z Prlova ze spolupráce s partyzány a zastřelil Oldřicha Kováře z Bratřejova. 25.11.19553 se vrátil ze zajetí v Rusku, poté byl u nás odsouzen k 22 letům odnětí svobody, dne 14.3.1963 propuštěn se 7 letou podmínkou. Zúčastnil se represivních akcí „Schwein“ , na Ploštině a v Prlově. Dle poválečných vypovědí, zastřelil čtyři partyzány z Inoveckých hor. Vyučil se číšníkem, pracoval v likérce, během tzv. slovenského štátu udal několik osob židovského původu, kteří poté byli následně zatčeni. V listopadu 1944 vstoupil do služeb SD v B. Bystrici spolu s Františkem Štrbou a Vojtěchem Spišiakem prováděli zatčení celé řady občanů židovského vyznání. Byl u zatčení sourozenců Salnerových, kteří v Kremničce u B. Bystrice zavražděni. Při zatýkání se dle své vlastní výpovědi doznal k znásilnění a rabování. Od února 1945 člen kurzu v Trenčanských Teplicích. V březnu 1945 se seznámil s Ančinnou z Tren. Teplic aten ho seznámil s četařem Pavlem Skýbou. Oba dva byli následně zatčeni a Ančina dne 20. 3. 1945 u Trenčína zastřelen. Na přelomu března a dubna 1945 dostal od Tuttera za úkol (spolu s Kamilem Gallem a Miroslavem Perglerem) aby zničili telefonní a železniční zařízení a objekty důležité pro postup rudé armády na trati Bratislava-Trenčín. U obce Bošaca narazili na cca 50 slovenských vojáků, kteří je nabádali ničení neprováděli a zahodili zbraně a výbušniny. Oni toto odmítly a v blíské vesnici toto oznámili německé jednotce, která slovenské vojáky odzbrojila. Za tuto událost byli Hudec a Pergler vyznamenáni železným křížem II. stupně.

K Prlovu: dne 22.4.1945 poslal Tutter Hudce a Gallu spolu s dalšími do osady Prlov, ověřit získané zprávy o partyzánech. Hudec a ostatní zde dle dispozic Tuttera vystupovali jako zběch (nebo zajatec) snažící se přejít na Slovensko pomocí partyzánů. Cestou do osady Prlov Hudec a Gall oblečeni ve stejnokroji slovenské armády, vešli do stykuv Bratřejove s Oldřichem Kovářem, který jim ukázal směr cesty na Slovensko. Za osadou Bratřejov navázali rozhovor s Marií Ruskovou z Prlova, která je posílala k partyzánům a zvala je je do bytu svých rodičů, což oba odmítli Při zpáteční cestě se zastavili u dalšího občana Bratřejova, kde přespali. V časných raních hodinách 23.4.1945 se vrátili do Vizovic, kde už byli nachystány jednotky SS (ZbV31) a příslušníků kurzu (Josef). Po říchodu informovali Tutrera o rozhovoru s Oldřichem Kovářem a Marií Růskovou s tím, že je oba posílali k partyzánům. Poté se převlékli do německých uniforem a vyrazili směr Prlov. Po příjezdu do Prlova přivedli Hudec a Gall Marii Růskovou (zrovna byla v obchodě v Prlově 130, kde se chtěla schovat), kterou Tutter nechal zastřelit. V hořících domech bylo mimo to povražděna a upálena řada dalších občanů. Kromě toho nechal Tutter Hudce a Galla přivést Oldřicha Kováře, kterého při výslechu v hostinci usvědčovali z toho, že je posílal k partyzánům. Když Kovář zapíral byl udeřen židlí do hlavy jistým Obersturmführerem a nakonec odvlečen k hořícímu domu Tomáše Trlici, kde byl zastřelen a vhozen do ohně.

Jak jsem již uvedl poslal nás Tutter zjistit do jisté osady , zda se tam nacházejí partyzáni- Tímto úkolem pověřil mne, Galla  a Perglera. Tuter nám dal dále za úkol, že v této osadě bydlí mladá žena, která nosí zelený klobouk s nějakou stužkou a že tato žena pracuje pro partyzány, s tím abychom zjistili, zda taková žena v Prlově skutečně bydlí. Všichni tři jsme byli oblečeni ve slovenských uniformách.  Po vydání tohoto rozkazu odešli jsme z Vizovic směrem k osadě Bratřejov, a hned za Vizovicemi dohonili tři děvčata, se kterými se dali do rozhovoru. Podle direktivy Tuttera jsme se vydávali za uprchlé zajatce, mající úmysl dostat se na Slovensko.

Kamil Gáll doplňuje:

Za osadou Bratřejov nás dohonilo asi 22 leté děvče, se kterým jsme navázali rozhovor. Zmíněná žena se myslím jmenovala Marie. Marie nám ukázala směr slovenské hranice , nabídla nám, že nám přinese mapu. Zvala nás do Prlova k jejím rodičům, že se u nich najíme. Před kostelíkem u Prlova jsme se se zmíněnou Marií rozešli.

Pavel Novák dodává:

Dostali jsme rozkaz od Tuttera, aby sme v obci Prlov zjistili či tam jsou partyzáni a jejich počet. V malých skupinkách vydali jsme se k Prlovu. Došli jsme až k Prlovu k lesíku, odtut vyslal Hudec Ošusta a Valoviče, aby šli zjistit do obce co bylo jich úkolem. Na ty dva jsme čekali a potom jsme odešli do Vizovic. Cestou jsme se zastavili v jedné hospodě odkud nás vzal jeden občan na přespání, Ráno jsme došli do Vizovic.

Vojtěch Ošust tuto skutečnost v podstatě potvrzuje a dodává, že cestou podkali i druhou skupinu ve které byli Močary a že Hudec jej vyslal s Valachovičem hledat do vesnice Oravce a Lörincze.

Po splnění úkoli se vraceli jednotlivé skupinky zpět do Vizovic. Podle Hudce se vrátili asi v 5 hodin ráno dne 23. 4. 1945. Hudec, Gall a jeden nejmenovaný frekventant hlásili Tutterovi splnění úkolu a popisovali s kým hovořili a kdo je posílal k partyzánům. Tutter je po vyslechnutí poslal převléknout do německých uniforem a pak ozbrojeni samopaly odjeki všichni frekventanti směr k Prlovu. Akce mimo frekventantů kuru se zúčastnilia jednotka SS a maďarská jednotka, takže celé akce se zúčastnilo asi 300 osob.

 

Korpaš Jan, narozen 11. 10. 1925 Velká, syn Jána Karpaše a jeho ženy Etely, roz. Šariové, oddán s Editou Fischerovou (*19.2.1929 Poprad), posledně bytem Nový Smokovec Breza. Byl zajat NKVD a ovezen do SSSR, v roce 1953 se vrátil z Dredry. Byl účastníkem kurzu v Sekulích, Třešti, Vizovicích. Pravděpodobně se zúčastnil akcí proti Prlovu a Ploštině. Více informací svazek 2297 Košice.

 

Kučera Václav, narozen 30. 7. 1925 ve Vysoké nad Kysucou, syn Václava Kučery a jeho ženy Marie, roz. Krepšové, oddán s Julií Laščákovou (*10.11.1929 Čabalovce), otec 2 dětí, posledně bytem Merklín 44, zaměstnán jako brusič skla STEPO Merklín. První třídu vystudoval ve Vysoké nad Kysucou, další tři třídy ve Vápeném Poli v čechách. Měšťanku začal studovat v Heřmanově Měštci, dokončil ji však v Turzovce. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Byl člen sokola, SKM a později HM. Byl účastníkem kurzu v Sekulích, Třešti, Vizovicích, byl odeslán se skupinou poručíka Františka Matela k Praze (do Lešan), kde se formovaly zbytky slovenské armády. Údajně před nástupem do kurzu ukrývali spolu s otcem (čechem) a ostatními uprchlého zajatce kpt. Docenka, kolem kterého se snažili utvořit partyzánskou skupinu. V říjnu 1945 měli sami Docenka zabít a na jeho místo přešel por. Bielonohov, který 26. 12. 1944 v obklíčení spáchal sebevraždu. Do HM v Žilině údajně vstoupil protože chtěl pro partyzány získat zbraně, které právě HM v Žilině hlídala. Při poválečných výsleších udal skoro všechny osoby spojené s jednotkou Josef a také podrobně popsal akce proti Prlovu a Ploštině. Nutno pořádně prostudovat 605-18-15/17,18 MV-4539/14  Z-3-315/26  203-171-79   302-82-5 a S-2077 (Žilina) B. Bystrica  V-1353 Bratislava.

Václav Kučera uvádí:

Rozniak při rabování v jednom domě zastřelil v blízkosti stojícího starce, kterého Němci poslali ke chlévu ve kterém předtím postříleli ženy z toho domu. Taktéž Orlík chtěl zastřelit obuvníka u kterého nocoval Gall. Ten byl odsouzený k smrti, protože u něho Gall a Hudec přenocovali a že jim dal najíst. Obuvník šel před ním do stodoly, kde bylo už několik lidí a pravděpodobně když spozoroval co ho čeká, obrátil se a skočil na Orlíka. Začali se bít a do toho zasáhl jeden němec, který obuvníka automatem zastřelil.

 

Lörincz Štefan, narozen 10. 12. 1925 v Dolanech, syn Josefa Lörincze a jeho ženy Julie, roz. Polákové, oddán s Annou Almosiovou (*27.9.1920 Nálepkovo), posledně bytem Nálepkovo 137, zaměstnán jako elektrikář SŽB Rudňany. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Byl účastníkem kurzu v Sekulích, Třešti, Vizovicích. Byl vyslán den předem do Prlova (ve skupině s Vojtěchem Ošustem, Pavlem Novákem, Vladimírem Haniskem a velitelem Ernestem Oravcem), kde po rozdělení skupiny a zůstal s Oravcem a ukriti v lese vyčkaly příchodu zasahujících jednotek. Koncem války byl určen velitelem VI. Skupiny, která měla působyt v týlu rudé armády. Více S-1935 Košice.

 

Makyta František, narozen 8. 3. 1927 v Záhosrské Bystric, syn Augustýna Makyty a jeho ženy Marie, roz. Cvelovské, oddán s Alžbětou Galingerovou (*19.8.1923), posledně bytem Malacky, 1. máje 49. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově]. Zajat a odvezen do SSSR, v roce 1953 se vrátil ze zajetí. Více 1194 Bratislava. POZOR!!!!   Ve výpovědi Václava Kučery svazek 1353 strana 18 je uvedeno, že se účastnil i akce proti Vařákovým pasekám. Nutno prověřit!!!!

 

Matlovič František, narozen 19. 6. 1928 v Zahori, syn Vendela Matloviče a jeho ženy Katariny, roz. Havranové, oddán s Alžbětou Gründelovou (*6.11.1936 Klenschendorf), posledně bytem Bratislava, Květná 20/6, zaměstnán v Okresním stavebním podniku Bratislava. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Desátník, v roce 1948 odsouzen na 9 let odnětí svobody, 3. 11. 1953 propuštěn s podmínkou. Byl členem I. Diverzní skupiny. Dva měsíce po osvobození vstoupil do ilegální organizaci „ŠITS“. Poté co byl referent hlavního štábu Tratě Mládeže (11.5.1948) vstoupil do organizace z názvem „Hlavní velitelství organizace Křížový rytíř“ (vedl jej bývalý partyzánský poručík Ladislav Varoš z Handlové, skupina měla 7 členů). Více 8460 Bratislava.

Matlovič o Ploštině a Prlově:

Při akci na partyzány v Ploštiné zastřelili Němci 29 partyzánů. V Prlově uastřelili Marii Ruskovou, zradila jí skupinka, která byla vyslaná od nás proti partyzánům (Gall, boj z voj. Reálky a Hudec). Rozniak se sám na pokoji chválil, že Marii Ruskovou sám zastřelil a odsouzené partyzány střílely v dřevěných domech (Na Ploštině asi 9 domůa v Prlově též asi tolik). Největším katem z přítopmných byl četník Michalík (němec, uměl česky), Gall, Hudec a Pergler, který byl ze slob. Asp. Povýšen na čet. Německé armády. Ma akce se chodilo po skupinkách tak, abychom byli posláni na Slovensko. Každá skupina před odchodem na Slovensko dostala přesné instrukce ale jedna nevěděla o úkolech té druhé (V kurzu jsme měli 500Ks na 10 dní).

 

Michalsky Leopold, narozen 10. 11. 1918. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Byl určen velitelem akce „Winder“, kdy měla jeho skupina provádět sabotáže na trati Užhorod - Sambor. SS Untersturmführer, poručík, Účastník kurzu v Trenčanských Teplicích, Třešti a ve Vizovicích. Buď on nebo Wienecke měli dát pokyn ke střelbě na Ploštině (výpověď Heineckeho). Dle výpovědi Romana Horváta byl největší surovec a vrah právě Michalsky.

 

Močáry Josef, narozen 5. 11. 1924 v Liptovské Teplé, syn Josefa Močáryho a jeho ženy Zuzany, roz. Huskové, oddán s Marií  (*21.11.1933 Kručovce), otec 3 dětí, posledně bytem Krušovce 280, zaměstnán jako skladník odbytové základny MH Bratislava, usvědčoval Oldřich Kováře z Bratřejova ze spolupráce s partyzány. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. V roce 1958 odsouzen k 14 letům odnětí svobody. Byl instruktorem na kurzu v Sekulích. Účastnil se kurzů ve Vizovicích. Velel skupině diverzantů vyslaných do prostor Bánovců nad Bebravou, podle jiné verze byl ve skupině vyslané do okolí Piešťan.

 

Novák Pavel, narozen 1. 1. 1924 v Závadě, syn Izraje Nováka a jeho ženy Marie, roz. Repovské, oddán s Jolanou Kunrádkovou (*3.2.1934 Košice), utec 1 dítěte, posledně bytem Lorinčík, Pereš 22, zaměstnán v VRB Poprad. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Člen HM, 28.12.1944 povolán do pracovního tábora HM v Levoči, kde konali práce na zákopech. Účastník kurzů v Gajárech, Sekulích, Třešti a Vizovicích. Byl dne 22.4.1945 vyslán jako zvěd do Prlova. Zařazen do IV diverzní skupiny, která měla působit v okolí Gelnice.

O Prlově uvádí: 23.4.1945 jsme dostali rozkaz od Tuttera, abychom v obci Prlov zjistili zda jsou tam partyzáni a jejich počet. Tento úkol měla provést skupina Ernesta Oravce (v ní byli  Vojtěch Ošust, Pavel Novák, Vladimír Hanisko) a skupina Josefa Močáryho (v ní byli Ladislav Hudec, Kamil Gall, Michal Valovič). V malých skupinkách jsme se vydali k Prlovu. Došli jsme k Prlovu k lesíku odkud poslal Hudec Ošuta a Valoviče, aby sli zjistit do obce , co bylo jejich úkolem. Ny tyto dva jsme čekali a potom jsme odešli do Vizovic. Cestou jsme se zastavili v jedné hospodě odkud nás vzal jeden občan na přespání, Ráno jsme došli do Vizovic. Ve Vizovicích už byli připraveny auta na kterých nás odvezli do Prlova. Zatím co jedna jednotka v obci odváděla obyvatele do jedné hospody, jednotka ve které jsem byl i já, byla rozestavená okolo obce. Byl jsem oblečen v německé uniformně a vyzbrojený jsem byl puškou. Zatím se v obci rozpoutala střelba, která trvala do popoledne, viděl jsem jak některé domy hoří. Asi okolo oběda jsme se stáhli do obce a Němci chodili po domech rabovat. Já jsem šel s několika Němci k jednomu domu odkud mi nařídili Němci odvést krávy. Za chvíli jsem vyděl, že ten dům hoří. Po skončení akce jsme nasedli do auta, které nás odvezlo do Vizovic. Po této akci jim Tutter oznámil, že půjdou za frontu páchat destrukční a sabotážní akce.

 

Oravec Ernest, narozen 12. 1. 1925 v Švedlarech, syn Gustava Oravce a jeho ženy Margity, roz. Šatlerové, oddán s Helenou Krivdovou (*9.3.1927 Šarmody), otec 1 dítěte, posledně bytem Drienovce 317, zaměstnán jako správce lesního hospodářství závod 402 Margecany. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Zúčastnil se kurů v Sekulech a Vizovicích. Byl určen velitelem V diverzní skupinym frontu přešel 27.4.1945 u Žiliny.

O Prlově uvádí: 25.4.1945 jsme dostali od našeho velitele špionážního kurzu ve Vizovicích Tuttera rozkaz zjistit v obci Prlov ubytované partyzány v domě č. 50, kde měl být jeden Čech a jeden Rus. Tato úloha byla svěřena jeho skupině, v níž byl též Štefan Lörincz, Vladimír Hanisko, Pavel Novák, Vojtěch Ošusta, dále skupina ve které byli Josef Močáry, Ladislav Hudec, Kamil Gall, Michal Valovič a ještě jedna skupina, kterou nezná. Po druhé hodině se po slupinkách po 2 až 3 vydali směr obec Prlov. Já jsem šel s Lörenczem a do obce jsme přišli okolo půl 8 hodiny večer. Protože v okolí obce bylo už 10 slovenských vojáků, odešli zpět a přes noc jsme se utábořili v malém lesíku a ráno se přidali k postupujícím německým jednotkám od Vizovic. Zde jsme se oddělili od jednotky a postupovali jsme spolu s Lörenczem a německými jednotkami směrem na Prlov. Obec jsme obešli lesem a celou obklíčili. Do obce jsem nevstoupil a co se v obci přesně dělo nevím. Jen vím, ře Němci zahnali obyvatele do jednoho hostince a jednu část obyvatel odvedly do sousední obce směr na Vizovice.Po dvou hodinách na to se v obci rozpoutala střelba z automatů, která trvala asi půl hodiny. Podle způsobu střelby a poznámek německých vojákůjsem vycítil, že Němci střílejí místní obyvatele.Po skončení střelby jse došli do Prlova, nasedli do auta a odjeli do Vizovic. Cestou jsem dostal od němců německou uniformu a pušku, poněvadž jsem měl jen pistoli.

 

Orlík Konrád, narozen 8. 6. 1924 v Uhorské Vsi, syn Jána Orlíka a jeho ženy Marie, roz. Dohnálové, posledně bytem Uhorská Ves 40, dělník. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. České národnosti, snažil se za živa hodit do ohně Oldřicha Kováře, zastřelil Anastázii Zichovou na Ploštině. Jeden z nejkrutějších příslušníků jednotky „Josef“. V roce 1942 přišel k rodičům do Uhorské Vsi z obce Angern (Rakousko), kde se chtěl usadi. Obdržel povolení k pobytu a dne 2. 10. 1944 je předvolán na německý konzulát do Bratislavy, kde mu bylo řečeno, že jeho otec Ján Orlík, který se zdržoval t.č. v Rakousku nebo v českém Krumlově se přihlásil do německé straty, tak on musí narukovat do německé armády. Nepomohlo ani to, že byl již povolán do slovenské armády. Byl odeslán do restaurace ALBRECHT v Bratislavě, kde mu byla dána německá uniforma. Z Bratislavy putoval do Trenčanských Teplic, kde se 19.12 nebo 23.12. 1944 zúčastnil akce Velkých Lúk (velitel Pawlofsky a Čmelko, okolo 90 osob). Bylo zajato 10 partyzánů, kteří byli předáni v Trenčíně. 28.12.1944 byla provedena 2 akce (velitel Čmelko) bylo zajato asi 50 partýzánů, kteří byli odvezeni do Trenčína nebo Ilavy. Od 15. do 22. 1. 1945 byl účasten akce proti Valašské Bělé, Peťovku a Petrovu Ves. 5. 2. 1945 byla provedena akce proti stejným obcím. Při druhé akci měl Orlík společně s Tycem, Josefem Piltzem a Gabrielem Čmelkou jít v civile zjistit sílu a počet partyzánů. V Čirne Lehotě bylo zjištěno asi 40 Čirgizů a Vlasovců, a toto bylo prozrazeno tamnějším obyvatelstvem. Zjištění bylo po návratu k jednotce ihned hlášeno velitelství. Koncem února byl odeslán do kurzu v Sekulích v hodnosti svobodníka SS. Poté byl přemístěn do Třeště a Vizovic. 12.3.1945 byl účasten akce proti vesnici u Moravsko-slovenských hranic, kdy byli zajati 3 partyzáni, 18. 3. 1945 do Zádveřic, kde bylo zajato 20 partyzánů a jejich pomocníků. 23. 3.1945 byla účasten akce v okolí Zlína. K usmrcení Anastázie Zichové na Ploštině došlo dle výpovědi Kučery takto:  Němci Zichovou vyslíchali co bylo ve stodole, kterou zapálii a ze které vycházel silný dým a bylo slyšet výbuchy. Při výslechu mrkl vyšetřující němec na Orlíka, který stařenu vzal, aby mu šla stodolu ukázat.  Když se vrátil sám, řekl, že „už je hotová“. 8. 4. 1945 byl vyznamenán železným křížem II třídy. 25. 4. 1945 byl odelán s I. diverzní skupinou do dýlu Rudé armády do Prostor Bratislavy (velitel Pergler, další členové Josef Holeš, František Matlovič). Byl zajištěn okresním belitelstvím v Malackách, ale dne 9. 9. 1945 uprch z věznice v Malackách. Naposled byl vyděn asi v Plzni.

 

Ošust Vojtěch, narozen 29. 6. 1925 v Poráči, syn Petra Ošusta a jeho ženy Marie, roz. Bukovinské, oddán s Marií Lencovou (*21.3.1928 Rudňany), otec 3 dětí, posledně bytem Rudňany, Zimná 299, zaměstnán jako vedoucí prodejny ZDROJ ve Spišské nové Vsi. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. V roce 1940 vstoupil do HM, 28. 12. 1944 dostal povolání k HM so Spišské nové Vsi na zákopové práce. 21. 2. 1945 byli převeleni pod vedením Fischera do Ružomberka, po 3 dnech odešli do Bratislavy, kde byli rozděleni do skupin. Skupinum, ve které byl Ošust vedl Rudolf Laičak ze Spišské Nové Vsi. Po 2 dnech byli přemístěni do Smolinskej u Kůtoch. Zde se učili používat zbraně. Asi po 2 až 3 týdnech byli převeleni do Sekul, kde jejich skupinu vedl Strnisko st. Ze Spišské Nové Vsi a byli v ní Jan Kozák, Josef Patrik, Ján Kažmír, Josef Rusnák, Ján Rusnák všichni Sp. N. Vsi, dále Štefan Hanisko z Vyšných Repaše atd. Zařazen do IV diverzní skupiny, která měla působit v okolí Gelnice Více S1935 Košice.

 

Otčenáš Cyril, narozen 22. 5. 1927 v Babině, syn Josefa Otčenáše a jeho ženy Julie, roz. Melagaové, posledně bytem Bánská Bystrice, Partyzánská cesta. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Zajat a odevzdán NKVD, dne 13. 12.1953 se vrátil ze zajetí. Příslušník POHG v B. Bystrici, zúčastnil se kurů v Sekulech a Vizovicích. Více informací 1192 Bratislava.

 

Pawlofsky Walter, narozen 14. 12. 1913 v Horním Benešově, nemanželský syn Ernesta Rychtera a Antonie Pawlofské, oddán s Brunhildou Gödelovou (12.3.1913 Bruntál učitelka, zemřela roku 1984), otec 2 dětí, posledně bytem Berner-Strasse 164, Mnichov 55, velitel jednotky „Jozef, vystudoval filozofickou fakultu v Praze, číslo legitimace NSDAP 6748963. Německé národnosti, krycí jméno Ryba, uměl německy, česky a slovensky. Ve sčítání lidu z roku 1921 je uveden jako Herta (Hirlta) Pawlofsky. Absolvoval filozofickou fakutu německé univerzity v Praze. Dne 1. 2. 1937 byl ustanoven do funkce knihovníka filozofické fakulty německé univerzity v Praze v semináři pro východoevropské země. Podle šetření prováděného k jeho osobě zemským úřadem v praze dne 15. 2. 1937, kdy bydlel v Praze II., Lützovova 38, byl nemajetný a po stránce státobezpečnostní neměl závad. Podle záznamů přišel do Prahy roku 1935 z Horního Benešova. Ubytován byl v německém studenském domě v Praze VII., Strojnická 1430. Poté bydlel na různých adresách, naposledy v Praze III., Vlašská 335 – sirotčinec, odkud se odhlásil 25. 11. 1939 neznámo kam. 1. 11. 1938 vstupuje do NSDAP (6 748 963) a 1. 2. 1940 je oddán s Brunhildou Gödelovou, také členskou NSDAP (6 891 085) Od roku 1941 oba bydlí v Bruntálu (Freudenthalu) II, E. S. Engelberk. Dále byl členem NSKK v hodnosti Rottenführera. Dne 1. 12. 1940 se stal členem HJ. Dne 1. 6. 1941 byl ustaven assessorem. Šlužebně byl zařazen na střední školu pro chlapce v Krnově (Jagebdorfu) Před převzetím do říšských služeb byl k němu vypracován posudek pro úřad vládního prezidenta v Opavě. Hodnocen byl jako politicky spolehlivý se světovým rozhledem – odborník činný v HJ a již dříve aktivně činný v politickém životě. Poddůstojníkem byl ustanoven dne 1. 12. 1941 a do hodnosti poručíka 1. 4. 1943. Toho dne obdržela jeho manželka jmenovací dekret stud. Asesora Pawlofského. V roce 1944 vedl vojenskou bojovou školu Kombschule v Badlu u Vídně. Dne 10. 10. 1944 byl přemístěn na Slovensko, kde se stává velitelem Einheit Josef a je ubytován v restauraci Albrecht v místnostech červeného kříže. Koncem září byl s celou jednotkou přemístěn do Sekulí kde bylo do jednotky přibráno cca 40 Slováku, většinou příslušníků hlinkových gard. Koncem března 1945 byl přemístěn do Vizovic, kde se zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Dále se zúčastnil akce v Šípkově. Zemřel v roce 2000, pohřben Waldfriedhof München.

 

Pergler Miroslav, narozen 14. 9. 1923 v Slovenské Lupči, syn Miroslava Perglera a jeho ženy Marie, roz Polákové, oddán s Evou Palanskou (*1.4.1925 Osuské), otec 2 dětí, posledně bytem Rohov 26, zaměstnán jako redaktor zemědělských novin. Po smrti rodičů v roce 1932 je vychováván babičkou. V ropce 1940 ukončil školní docházku v Záhorské Vsi a nastupuje na obchodní školu v Bratislavě, kterou s finančních důvodů nedokončuje. Od letních měsíců roku 1941 pracuje jako zřízenec u firmy Schenker a spol v Bratislavě. Poté vystřídal několi zaměstnání. V létě 1944 odešel na výpomoc při žních do obce Osuské, kde se seznámil se svojí ženou. V řijnu 1944 byl povolán k nástupu vojenské služby, narukoval do Moravského svatého Jánu. Po chvilkovém pobytu v Bratislavě byl nakonec poslán k jednotce „JOSEF“. Usvědčoval Marii Růskovoui z Prlova ze spolupráce s partyzány. Zúčastnil se represivních akcí „Schwein“, na Ploštině a v Prlově. Po válce vstoupil do KSS, pracoval jako dramaturg československého rozhlasu v Bratislavě, tajemník svazu slovenských spisovatelů, byl též ředitelem národní školy. V obnoveném soudním řízení byl v roce 1958 odsouzen na 16 let odnětí svobody. V roce 1959 podepsal spolupráci s STB, ale již v roce 1963 končí z důvodů jeho nečinnosti. Byl vyznamenán železným křížem II. stupně. Po válce byl zatčen spolu s Florišem a Josefem Holešem. Více MV 571734 a V-1353 Bratislava.

 

Roziák Vojtěch, narozen 9. 9. 1925 v Banské Bystrici, syn Štefaba Rotiáka a jeho ženy Eleny, roz. Lorkovské, oddán s Annou Jarkovou (*6.4.1934 Liptovské sliače), posledně bytem Martin, Hollubyho 1893/5, zaměstnán jako frézař v TATŘE nábytek Martin. Zastřelil Marii Ruskovou z Prlova. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Velitel II diverzní skupiny s místem určení Považská Bystrice. 10. 1. 1947 odsouzen v Uherském Hradišti na 25 let odnětí svobody, 27. 5. 1955 propuštěn s podmínkou. Příslušník POHG B. Bystrica. Více 622 Martin.

 

Schötr, Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově.

 

Sonnberger Felix, narozen 28. 4. 1914 ve Vyšším Brodě, krycí jméno Sojka Felix, syn Jana Sonnbergera a jeho ženy Marie, roz. Pilsové, velitel družstva. Vyučený zámečník, mezi 15. 3. 1934 až 26. 11. 1937 byl celkem 8x odsouzen za drobné krádeže. 9. 11. 1937 odsouzen krajským soudem v Liberci na 6 let odnětí svobody za loupežné přepadení. Po záboru tzv. sudet byl v říjnu 1938 převezen do káznice v Griebo. Odtud byl poslán na práci při kanalizaci Labe. Počátkem srpna 1940 spolu s dalším vězněm Erichem Schmidtem utíkají a vydávají se směr Slovensko. Při cestě se dopouštějí krádeží a ve městě Francensfester v Horním Rakousku se vloupali do kanceláře zasobovacího úřadu, kde odcizili větší množství potravinových lístků. V noci na 25. 8. 1940 překročili na loďce u Petržalky státní hranice a v 5 hodin ráno vykradl byt bývalé učitelky Ireny Palatinusové, bytem Bratislava, Mudroňova cesta čp. 31, kde odcizili šatstvo a občanský průkaz jejího syna Eduarda. Dne 26. 8. 1940 se vloupal do bytu tehdejšího poslance Jana Lišky, bytem Bratislava, Holubyho ulice čp. 1. Zde byl vyrušen a posléze zadržen Slovenskými četníky a odsouzen na 3 měsíce a předán říšské policii. V roce 1944 byl přidělen k jednotce Jozef a odeslán do Bratislavy. Zde za dosud nezjištěných okolností postřelil příslušníka stejné jednotky Adolfa Plische. Z Bratislavy byl spolu s jednotkou přesunut k Malackám, poté do Sekul a Trenčanských Teplic. Začátkem března byl určen velitelem akce „Schwein“, kdy měla jeho skupina provádět záškodnické akce v prostoru Kremnice, Krupina, Zvolena a Banské Bystrice. Tato skupina byla asi jako jediná nasazena do týla postupující Rudé a Rumunské armády. Z Trenčanských Teplic se přemisťuje do Zvolena a v prostoru Ostrého vrchu si zbuduje bunkr. Z důvodů zběhnutí dvou příslušníků skupiny a to Dlhoše a Klisenbavera byla skupina stažena zpět do Trančanských Teplic. Podle poválečné výpovědi Wernera Tuttera měl při této akci Sonnberger zemřít, nebo být zajat, což není asi pravda. Nejspíše se zúčastnil represivních akcí na Ploštině a v Prlově.

 

Tutter Werner, narozen 4. 12.1909 v Praze, syn Konráda Tuttera a jeho ženy Méty, roz. Meisnerová, ženatý s Ilzou Lungnerovou, posledně bytem Eckerförder strasse 30, Frankfurt nad Mohanem. Zástupce velitele jednotky „Josef“, vystudoval Německou techniku v Praze, redaktor měsíčníku RUF, byl zvolen do městského zastupitelstva v Praze, číslo legitimace NSDAP 6717758. Mluvil německy, česky, anglicky, rusky, francouzsky.

Před válkou se přestěhoval do Liberce, Třídu Heindricha Liebika čp. 76, kde si zřídil firmu na lékařské elektrické přístroje – horské slunce. V roce 1938 byl mobilizován, ale po dvou dnech propuštěn kvůli německé národnosti. Po obsazení našich zemí vstoupil do Reichspropaganda Amtu, který podléhal přímo Ministerstvu propagandy v Berlíně. V roce 1941 způsobil dopravní nehodu, od které ujel, při níž jedna osoba zemřela. Od půli roku 1942 byl povolán do německé armády k útvaru Propaganda Abteilung a Propaganda kompanie, které se zaměřovali na propagandu na vlastním území tak i na nepřátelském. Pro jeho znalost ruštiny, islámu mu byla přidělena oblast Kavkazu, kde také odjel do města Piatigorsko. Zde uspořádal mohamedánskou slavnost.  Koncem roku 1942 je s místa u Reichspropaganda Amtu vyhozen, údajně za nestranické chování a za krytí židovského doktora Viktora Schultze. Od 1. 1. 1943 je přidělen k mysliveckému pluku do Brandenburgu. Poté byl díky znalosti jazyků a své inteligenci přesunut do speciální jednotky „Kampfschule“ do Freiburgu, kde složil přísahu „Sippenhaft“, kterou i podepsal. Jednalo se o přísahu, že za žádných okolností neprozradí to, co se v kurzu naučí, které bylo ručené životem celé jeho rodiny. Poté krátce sloužil na štábu svojí divize v Berlíně a v srpnu mu bylo Dr. Waltrem Pawlofskym nabídnuto místo ve formující se jednotce na Slovensku. Na slovensko do Bratislavy dorazil 10. 10. 1944 a byl ubytován v restauraci Albrecht v místnostech červeného kříže. Koncem září byl s celou jednotkou přemístěn do Sekulí kde bylo do jednotky přibráno cca 40 Slováku, většinou příslušníků hlinkových gard. Koncem října přešel s dvěma četami do Trenčanských Teplic.  Handlovej a na Spiš měl provádět nábor do jednotky mezi příslušníky Heimatschutzu.  Od 4. 1. 1945 do 10. 2. 1945 strávil ve Vídeňské polní nemocnici, poté se znovu vrátil do Trenčanských Teplic. Začátkem března je přemístěn spolu s jednotkou do Streženice. Zde vyslala Felixe Sonnbergera provést akci  „Schwein“, která nedopadla dobře a Sonnberger měl být zabyt. Koncem března 1945 byl přemístěn do Vizovic, kde se zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. Byl určen velitelem akce „Eber“, kdy měla jeho skupina provádět sabotáže na trati Humenné – Samok. Po ústupu pře Přerov do Prahy, kdy byl zajat. Přes několik zajateckých táborů se dostal v září 1945 k rodině do Weissenstadtu, kde se stal automechanikem a posléze začal pracovat jako referent reparačního a restitučního oddělení Bavorského ministerstva hospodářství. Dne 3. 9. 1946 je zatknut americkou zpravodajskou službou a umístěn v zajateckém táboře Dachau. Odtud je 5. 12. 1946 převezen nejdříve do Plzně, následně do Bratislavy. Dne 28. 4. 1948 je odsouzený Lidovým soudem v Bratislavě k 6 letům odnětí svobody ve věznici v Leopoldově. Po propuštění podepsal spolupráci s STB pod krycím jménem Ditrich. Domluvil spolupráci i svého syna, důstojníka u Gränzschutze. I když za 10 let své činnosti nepodal žádné -důležité informace tak bylo obnovení trestního stíhání jeho i Pawlofského v pozdější době, kdy už byli známi informace o řádění jednotky „Josef“ v 70 letech upuštěno.

 

Vozatar Pavel, narozen 26. 4. 1923 v San Paolu (Brazílie), syn Pavla Vozatara a jeho ženy Rozalie, roz. Sobotové, oddán s Boženou (*11.10.1921 Cajda), posledně bytem Pezinok, Kurzmányho 13, zaměstnán jako dělník Západoslovenského rudného průzkumu Pezinok. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově. V říjnu 1944 byl příslušníkem POHG Gaštan, kde byl aktivně činný. Za tuto činnost dostal 24. 10. 1944 hodnost rotníka. Začátkem roku 1945 se stal příslušníkem polní roty Memsilaa 10.1.1945 byl povýšen na družiníka. V Sekulích zastával funkci velitele družstva, byl členem diverzní skupiny. Více 1106/7 Bratislava a Pezinok.

 

ZbV

Wienecke Erich, narozen 28. 10. 1906 v Hamburku , v září 1927 vstoupil do NSDAP, 1. dubna 1929 vstoupil do řad policie v Hamburku. 1. dubna 1930 povýšen na policistu, 1. května 1932 povýšen na rotného, 1. října 1933 povýšen na rotmistra, 5. března 1934 povýšen na kriminálního tajemníka, 1. června 1935 povýšen na vrchního kriminálního tajemníka a 9. listopadu 1944 povýšen na kriminálního inspektora. Dne 8. června 1945 byl v nepřítomnosti s okamžitou platností propuštěn z policie díky jeho členství NSDAP.  V roce 1938 přidělen k SS-Abschnitt XV (Hamburk-Altona) jako SS-Untersturmführer, od června 1942 do září 1944, byl vedoucím pobočky BdS a gestapa v Niši a měl i na starosti místní koncentrační tábor. Jako velitel oddělení IV A měl na starosti hlavně potlačení levicového hnutí, zejména NOP a KPJ. V září 1944 byl přemístěn se svojí jednotkoudo Maďarska a později do Velkých Karlovic, kde zastával funkci velitele. Tato jednotka patřila pod velitelství ZbV31 v Rožnově pod Radhoštěm, jejíž velitelem byl Hans Schräder. Na přelomu února a března roku 1945 byla jeho jednotka přesunuta na Vizovický zámek. Zúčastnil se represivních akcí na Ploštině a v Prlově .

Podle jeho manželky Irmgard Wienecke byl její manžel převelen do Bělehradu v červenci 1941 jako příslušník bezpečnostní policie a poté na konci války působil v Maďarsku a Československu. Tam byl v květnu 1945 zajat Sověty a od 9. května 1945 byl nezvěstný.