Protokol sepsaný dne 12. července 1946 s Františkem Schwartzem

Oblastní úřadovna státní bezpečnosti v Brně

Brno, dne 12. 7. 1946

K čís. jedn. 1076/46

PROTOKOL

Sepsaný dnes u zdejšího úřadu s Františkem Schwartzem¹⁾, býv. kriminálním zřízencem gestapa v Brně, nar. 2. 7. 1914 v Jihlavě, přísl. Dtto, ženatým, říš. Něm. St. Přísl. , v Boha věřícího, synem Jana a Kateřiny, roz. Maškové, absolventem 5 ti tř. obec. a 3 tř. Měšť. školy, nár. něm. Nemajetný, údajně zachovalý, starajícím se o svoji manželku Kateřinu, roz. Beneschovou a 3 děti ve stáří 3-6 let, posledně bytem Brno-Bratislavská ul. Čís. 64, t. č. v zaj. Vazbě u SNB Brno-Orlí 30, který byl s předmětem výslechu obeznámen a napomenut by mluvil pravdu, vypovídá:

Koncem března, nebo počátkem února 1945, kdy jsem konal v úřadě týdenní službu, byl jsem jedním kolegou, na jehož jméno si již nevzpomínám vyzván, že jsem zařazen na akci proti partyzánům, která se měla konati ve večerních hodinách téhož dne. Bylo mi zděleno, že musím zastoupit jednoho kolegu a byl jsem určen jako střelec lehkého kulometu. Dle nařízení jsem se odebral domů, kde jsem se převlékl do uniformy, vzal trochu jídla a vrátil se do služby nazpět. Po návratu do služebny, bylo to asi kolem 22 hod. viděl jsem státi před služebnou autobus pouličních drah města Brna, ve kterém už sedělo několik kolegů. V hale služebny jsem viděl státi připraveny k odjezdu kolegy: Wiedermetra²⁾, Peuseho³⁾, Citovského⁴⁾ a snad také Kréna⁵⁾. Pak jsem si vzal ze služby připravený lehký kulomets nějakou municí a šel jsem do autobusu. Po nastoupení do autobusu jsem viděl jak tam sedí následující kolegové: Walzberger⁶⁾, Kropáček⁷⁾, Wiedermerth, a ještě jiní, kteří byli evakuováni před frontou ze služebny gestapa v Krakově v Polsku, které může znáti jmenovitě kolega Witmann⁸⁾. Kolik kolegů sedělo celkem v autobuse nemohu dnes přesně udati. Těsně před odjezdem nechal naložit krim. Komisař Koch⁹⁾ nějakou bednu /myslím s granáty/ a jednu pancéřovou pěst, kterou předal Schrottovi¹⁰⁾. Po naložení bedny nasedl Koch do autobusu kde seděl vedle šoféra a jeli jsme od služebny gestapa po Veveří ul. Z Brna ven. Během mé přípravy k odjezdu jsem se již dozvěděl z doslechu, že se pojede do Zlína. Cestou mne kolega Walzberger vyprávěl, že na akci na kterou se jede přišlo najevona odd. II MB-So výslechy, které prováděl kolega Kerner František¹¹⁾. Dále mně řekl Walzberger, že detaily mne řekne a ř po skončení akce, jelikož vyšetřování bylo vedeno jako přísně důvěrné /geheime Reichsache/. Po příjezdu do Zlína jsme zastavili před služebnou gestapa. Před služebnou stál již jeden nákladní vůz potažený plachtou, do něhož asi po půl hodině nasedli členové Zlínské služebny gestapa. Nemohu přesně potvrdit, ale snad nastoupili do autobusu a většina pak do nákladního auta i někteří /počet neznám) členové Schutzpoliozei. Autobus odjel jako první, proto jsem ani nevěděl zda nákladní auto jede ssebou. Směr cesty jsem se nedozvěděl. Asi po 30 ti min. jízdě jsme zastavili a krim. komisař Koch dal rozkaz, abychom vysedali, Byli jsme rozděleni na 3 nebo čtyři družstva. Moje družstvo vedl SS Sturnschrfführer Linenaus nebo Liemenaus¹²⁾. Jak se psal přesně nevím. Naše skupina šla jako předposlední a vedl jí sám Limenaus, který již asi znal směr cesty. Se mnou ve skupině byli Walzberger, Wiedermerth, Kropáček a 5 Schutzpolizei¹³⁾, kteří nastoupili ve Zlíně. 3 gestapáky kteří byli u ref. II BM-So jmenovitě neznám, můžeje však jmenovat Wittmann který s nimi spolupracoval. Šli jsme lesní cestou a uslišeli jsme štěkot psů. Liemenaus dal pokyn ke klidu a sám se vypravil podívati se do okolí. Za malou chvíli jsme slišely hlasy jak asi Liemenus se setkal s nějakou naší skupinou a hned se vrátil a říkal že je to hloupost, že se musili zmýlit.

Pod námi v údolí bylo stavení které nas zmátlo. Když však Liemenaus zjistil omyl, pokračovali jsme v cestě. Obešli jsme těch několik stavení která nás zmátla a šli jsme sále lesem asi hodinu Limenaus šel chvílemi před námi a snad udržoval s někým spojení Když se opět vrátil, tak nás upozornil, že se již blížíme k místu určení a že se tady máme chovati naprosto tiše. Liemenaus mi vykázal místo které mám zaujmouti s kulometem. Vzdálenost mého postaveni od staveni v údolí bylo vzdušnou čarou asi 800 m. Naše družstvo se rozvinulo vlevo od mého postavení a asi 8—10 kroků ode mne jsem poznal Kriegiše¹⁴⁾. Liemenaus mi dal pokyn, že jakmile počne z levého křídla střelba, abych okamžitě vypálil několik salv, poněvadž tato střelba měla působiti morálně na ukryté partyzány. Při střelbě se mi vzpříčil v hlavni náboj a snažil jsem se tedy poruchu odstraniti. Poruchu nemoh jsem za žádných okolností odstraniti a vystřelil jsem jenom jediránu a jednu dávku. Kolega Mayerhofer¹⁵⁾ mne nadával, že teď musí táhnout domů opět celé zásobníky. Liemenaus mne tedy určil jiné místo abych tam mohl závadu odstraniti. Mayerhofer šel se mnou a byli jsme z tohoto nového místa vzdáleni asi 100 m snad i něco mění od stavení v údolí. Střelba mezi tím ustala. Jak si dodatečně vzpomínám, vystřelil krim. kom. Koch jednu ránu z pancéřové pěsti jako signál a na tento výstřel počali jsme i my s naší střelbou. Mayerhofer mne brzy opustil a musily jsem tedy se pokusit kulomet opravit sám. Liemenaus mne přikázal, že až se mi to podaří opravit, tak mám přijít nazpět. Cestou jsem viděl na louce před stavením stáli krim. rada Römer¹⁶⁾, krim. kom. Koch, krim. asistent Schroth, vlasovec Hillebrand¹⁷⁾ a Dr. Marquort¹⁸⁾. Byli s nimi ještě dvě ženy a jeden muž¹⁹⁾, které byli prvděpodobně vyslýchány. Tyto osoby jak se domnívám byly přivedeny z mlýna. Došel jsem až k nějakému mostu kde již byla skupina členů gestapa a Schutzpolizei, kteří byly zde jako v rezervě. Na tomto místě jsem tedy opravoval kulomety a sice po celou dobu trvání akce. Místy bylo slyšel střelbu a také si vzpomínám že jsem slyšel vystřelit ještě jednu ránu z pancéřové pěsti.

Kolem nás viděl jsem projet, nějakého civilistu s hospodářským povozem a šel s ním nějaký Schutzpolicista. Za malou chvíly se tentýž vůz vracel a vezl mrtvého Schutzpolicistu. Jeho. mrtvolu jsem neviděl, ale dozvěděl jsem se, na zpáteční cestě v autobuse, že to byl, jak jsem již uvedl mrtvý Schutzpolicista. Na moje stanoviště se po skončené akci stáhli všichni gestapáci a Schupo a podle mého odhadu jich bylo všech asi 100 lidí. Bylo asi kolem 12 hod. Odtud jsme šli po skupinkách k autobusům, které nás čekali v blízké osadě. Byl jsem poněkud nachlazen a vlezl jsem si tedy do autobusu a spal jsem. Asi dvě hodiny, jsme čekali, nežli jsme na příkaz krim. rady Römera vyjeli.

Všimnul jsem si že tam čekali dva autobusy, ale nevšiml jsem si kdo do nich nasedal, protožejsem při našem odjezdu spal. Když jsem se vzbudil, vyprávěl právě Wiedermert, že byla přestřelka mezi partyzány a gestapem, při které bylo stříleno na gestapáka Radifa²⁰⁾. Radifa prý zachránil před odstřelením oberasistent Schrott, který partyzána ještě v čas zahlédl a jej také zastřelil. Dále vyprávěl Wiedemert, že při druhém vystřelení pancéřové pěsti shotovil nějaký člen ZbKdo²¹⁾ / skupina vojenská pro zvláštní udaly/ gestrekteladung t. j. kus prkna na kterém byly přivázány odjištěné ruční granáty a poslední granát snad byl celý a bylo na něm umístěno nějaká zapalovací zařízení. Tuto časovanou nálož hodil snad nějakým okénkem do sklepa, kde byly ukryti partyzáni. Krim. kom. Koch zapálil stavení a Wiedemert nadával, že je škoda toho auta co nechali v šupě vyhořet. ZbKdo zanechalo potom na místě nějaké hlídky, aby se zamezil někumu příchod na místo činu. Dále ještě Wiedemert vyprávěl, že byl jeden Schuppo zastřelen a tajemník Nowok²²⁾ raněn do ruky /Do ramene/. Za ro, že gestapo mělo 1 ztrátu na život a jedno zranění, zapálil i krim. kom. Koch celé stavení.

Jinak nemám co bych k případu více podotknul, ale jsem ochoten kdykoliv svoji výpověď doplniti, vzpomenu-li si na nějaké podrobnosti.

Do Brna jsme přijeli před služebnu gestapa ve večerních hodinách. Bylo asi 19-20 hodin. Krim. kom. Koch nařídil ještě cestou autobusem, aby se zbraně hned po příjezdu odevzdaly zpět do skladu, kde jsem svůj kulomet dosud ještě neopravený uzamkl do skříně v kanceláři a teprve druhý den jsem jej odvedl do skladiště a musel k tomu ježte připojit hlášení o poruše a zbylých 5 zásobníků rovněž odvedl. Vystřelil jsem tedy celkem asi 10 ran. Ostatní střely byli pokroucené a nebo netknuty.

O celé táto akci jsem v úřadovně gestapa nic neslyšel, protože bylo zvykem, že se o vykonaných akcích nesmělo hovořiti.

Tímto celá tato akce byla ukončena.

Hlasitě diktováno, skončeno, schváleno a podepsáno.

Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopii zde.