1)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

2)

vrchní strážmistr Josef Sklenář (14. 6. 1901 Praha - ?), Hovězí 34, zástupce velitele četnické stanice Hovězí. Byl zapojen do odboje a ve spojení s Rudolfem Gureckým. Obdržel dopis od Gureckého, který obsahoval instrukce, týkající se nakládání s potravinovými lístky při ústupu němců. Sklenář se domníval, že je to podvrh gestapa, tak ten dopis odevzdal na gestapo. Pro tento čin ho později chtěl  Konstantin Jefimovič Kalabalin zastřelit viz. výpověd Sklenáře zde.

3)

agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn stolařského mistra Rudolfa Bednáře s Chrlic 151 a jeho ženy Marie, roz. Fibicherové, posledně bytem Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – bývalého důstojníka čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. Záznam o svatbě v matrice Českého Těšína. František Bednář měl s manželou Evou pět dětí Evu, Zdenku, Marii, Marelu a ?, přes které ho gestapo vydíralo.

4)

Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.

5)

partyzán Jan Juřička (3. 7. 1899 Leskovec - 6. 1. 1982 Stará Ves nad Ondřejníkem), syn dělníka Josefa Juřičky z Půlčin a jeho ženy Anny, roz. Juřicové. Osobně domlouval založení bunkru, pocházel s Leskovce viz matrika narození. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911.

6)

Antonín Foltýn (12. 2. 1916 Pavlovice - ?), syn rolníka Jindřicha Foltýna z Pavlovic u Kojetína 36 a jeho ženy Žofie, roz. Zapletalové, posledně bytem Ostrava Hrabová 69 - odbojář, dělník s Vítkovických železáren, předán Františkem Bednářem gestapu a na jeho radu podepsal spolupráci (dle gestapáka Cordese a Wagnera nepodal žádné zprávy). Ještě před zatčením prozradil nevědomky úkryt Karla Břenka u Arnošta Myslikovjana (více o Břenkově organizaci v knize Radomíra Sedi "Pět proti Gestapu"). Koncem roku 1944 poslán na kopání zákopů okolo Ostravy odkud uprchl. Od 4.1.1945 vstupuje do oddílu JŽ Prlov, od 15.3.1945 český zástupce velitele 2 sabotážního oddílu Kosti Kalabalina. 22.2.1945 se měl zúčastnit neoprávněné popravy Martina Hrtáně, která byla provedena v Ústí u Vsetína. Po válce měl krátkou dobu dělat správce Vizovických palíren. Po vypátrání jeho udajné udavačské minulosti z Ostravska byl zatknut a uvězněn v Ostravské věznici. Dle § 90 trestního řádu bylo proti němu zastaveno trestní řízení pro nedostatek důkazů. Zajímavostí je, že bydlel během války na stejné adrese jako Jan Juřička (zakladatel bunkru) u Gustava Vlčka, který kvůli židovskému původu své manželky schovával svoji dceru Alici u Anny Juříčkové v Leskovci. Z odbojové činnosti se dobře znal i s Jiřinou Muchovou z Leskovce, která byla po válce odsouzena v Ostravě k 6 letům žaláře za spolupráci s gestapem. Ručně psanou výpověď o Antonínu Foltýnovi od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.