1)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

2)

agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn stolařského mistra Rudolfa Bednáře s Chrlic 151 a jeho ženy Marie, roz. Fibicherové, posledně bytem Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – bývalého důstojníka čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. Záznam o svatbě v matrice Českého Těšína. František Bednář měl s manželou Evou pět dětí Evu, Zdenku, Marii, Marelu a ?, přes které ho gestapo vydíralo.

3)

Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.

4)

partyzán Jan Juřička (3. 7. 1899 Leskovec - 6. 1. 1982 Stará Ves nad Ondřejníkem), syn dělníka Josefa Juřičky z Půlčin a jeho ženy Anny, roz. Juřicové. Osobně domlouval založení bunkru, pocházel s Leskovce viz matrika narození. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911.

5)

Antonín Foltýn (12. 2. 1916 Pavlovice - ?), syn rolníka Jindřicha Foltýna z Pavlovic u Kojetína 36 a jeho ženy Žofie, roz. Zapletalové, posledně bytem Ostrava Hrabová 69 - odbojář, dělník s Vítkovických železáren, předán Františkem Bednářem gestapu a na jeho radu podepsal spolupráci (dle gestapáka Cordese a Wagnera nepodal žádné zprávy). Ještě před zatčením prozradil nevědomky úkryt Karla Břenka u Arnošta Myslikovjana (více o Břenkově organizaci v knize Radomíra Sedi "Pět proti Gestapu"). Koncem roku 1944 poslán na kopání zákopů okolo Ostravy odkud uprchl. Od 4.1.1945 vstupuje do oddílu JŽ Prlov, od 15.3.1945 český zástupce velitele 2 sabotážního oddílu Kosti Kalabalina. 22.2.1945 se měl zúčastnit neoprávněné popravy Martina Hrtáně, která byla provedena v Ústí u Vsetína. Po válce měl krátkou dobu dělat správce Vizovických palíren. Po vypátrání jeho udajné udavačské minulosti z Ostravska byl zatknut a uvězněn v Ostravské věznici. Dle § 90 trestního řádu bylo proti němu zastaveno trestní řízení pro nedostatek důkazů. Zajímavostí je, že bydlel během války na stejné adrese jako Jan Juřička (zakladatel bunkru) u Gustava Vlčka, který kvůli židovskému původu své manželky schovával svoji dceru Alici u Anny Juříčkové v Leskovci. Z odbojové činnosti se dobře znal i s Jiřinou Muchovou z Leskovce, která byla po válce odsouzena v Ostravě k 6 letům žaláře za spolupráci s gestapem. Ručně psanou výpověď o Antonínu Foltýnovi od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.