×

Podpořte nás - text

Protokol Josefa Vychopně, Leskovec č.52

O p i s
P r o t o k o l
Sepsaný dne 17. dubna 1946 na stanici SNB ve Val. Polance, okres Vsetín s rolníkem Josefem Vychopněm1), nar. 29.4.1903 v Leskovci, přísl. V Leskovci, bydliště Leskovec č. 52. Ve věci upálení rodiny Juříčkové v Leskovci č. 67 a prokázání totožnosti na akci zůčastněného Němce Jana Nowoka2).
Jmenovaný byl napomenut, aby vypovídal pravdu, vypovídá:  Bylo to v roce 1945 po svátcích velikonočních v úterý ráno, když jsem se chystal s koňmi na pole. Na poli jsem byl za obcí Leskovcem na opačné straně, kde stála Juříčkova usedlost. Už od rána asi v 7. hod. slyšel jsem rány z pušek. Viděl jsem, jak Němci byli rozestavěni po polích a pasekách směrem na Juříčkovu usedlost. Po chvíli jsem uslyšel volání místního starosty Labaje3), který stál ještě s nějakými Němci a krim. kom. Jehož jméno neznám. Volání, které se stále opakovalo jsem zaslechl, abych zapřáhl a odjel ihned domů. Učinil jsem tak a se svým synem Josefem4) odejel jsem k hloučku volajících. Na okraji vesnice jsem potkal starostu, který říkal, že je na pasekách u Juříčků velmi zle, tak abych tam ihned jel. Když jsem tam jel, přisedl si ke mně na vůz nějaký civil, který jak jsem se později dozvěděl, byl komisařem krim. policie v Mor. Ostravě. Tento mne rozkázal česky, abych ihned jel na paseky k Juříčkové (stavení) usedlosti. Na cestě si potom přisedl ještě jeden německý voják. Když jsme vyjeli z vesnice, říkal m i ten komisař, že nyní uvidím, co dovedou partyzáni. Na to jsem mu neodpověděl. Když jsme přijížděli na paseky, říkal mne, že už 6 týdnů zdržují5). Na to jsem mu opět neodpovídal. Když jsme přijeli asi 120 m od usedlosti Juříčkové, bylo vidět velký dým a slyšel jsem obrovské rány z čehož usuzuji , že to byly rány z pancéřových pěstí. Rovněž se již střílelo z kulometů a pušek. Komisař až mi kázal zastavit a říkal:-No a ještě nejsou hotovi. Pak jsem tam musel zůstat stát. Na to jsem odpřáhl koně a šel jsem se podívat na kopeček odkud bylo dobře vidět na Juříčkovu usedlost. Celá usedlost byla obklopena Němci a stále stříleli do budovy. Přitom SSmani kradli drůbež a jiné drobné domácí zvířectvo, které pychali do batohů. Na druhé straně stál hlouček lidí, mezi nimiž stál také Jan Jaška6) z pasek Hovězí, který tyto Němce sem musel v noci přivést. Viděl jsem rovněž jak vyvedli nějakého civila z usedlosti, který byl lékařem partyzánů7) a který se vzdal Němcům.
Když jsem pak znovu zapřáhl koně, jel jsem nahoru blíže k Juříčkové usedlosti. Když jsem jel vedle usedlosti přes dřevěný most, ležely na něm 3 mužské mrtvoly. Když jsem přijel kousek za usedlost asi 10 - 15 m , viděl jsem seděti na židli nějakého civila, v němž poznávám onoho zmíněného Nowoka vyobrazeného na fotografii. Tento seděl na židli, takže nemohu udati přesně jeho výšku. Pamatuji si, že byl plnější v obličeji, pod nosem měl krátký knírek a přes ramena měl přehozen delší kabát na jehož barvu a přesnějším popsání si již nepamatuji.
Potom jsem musel koně přepřáhnout do vozu, který byl již plně naložen různými věcmi, jako peřiny, šatstvo, šicí stroj a nějaké bedničky, obilí. Tyto věci jsem zavezl do Leskovce. Potom Mucha Jan8) z Leskovce čp. 25 musel zavést tyto věci do Hovězí, kde snad byly tyto věci rozdány a rozprodány místním občanům.
Vyobrazeného Jana Nowoka jsem naposledy viděl, když asi v 1 hod. nasedl spolu s ostatními vojáky do autobusu.
Více nemám co podotknout.
 
Protokol byl jmenovanému přečten, shledán správným a podepsán.
Val.Polanka, 17. duben 1946
Vyslýchající:                                              Zapisovatel:                                   Vyslýchaný:
Podstrážmistr na sk.                               Podpis nečitelný                              Josef Vychopeň
 Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde

 

1)

Josef Vychopeň st. (29. 4. 1903 Leskovec - 4. 10. 1966 Leskovec), syn rolníka Jana Vychopně z Leskovce 52 a jeho ženy Roziny, roz. Trlicové, posledně bytem Leskovec 52 - na příkaz zasahujících jednotek musel se svým synem zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.

2)

kriminální tajemník Jan Nowok (23. 1. 1903 Janów Polsko - popraven 12. 11. 1946 Uherské Hradiště), syn Antonína Nowoka a jeho ženy Margarety, roz. Skýbové, posledně bytem Brno, Královo Pole, Leoše Janáčka 17b - přidělen gestapo Opava (1939), Moravská Ostrava (1940-1941), Brno (1942-1943), Zlín (1944-1945), raněn při akci.

3)

Josef Labaj (1. 4. 1888 Leskovec - ?), syn rolníka Jana Labaje z Leskovce 18 a jeho ženy Marie, roz. Šťastné, posledně bytem Leskovec 138 - v té době starosta obce, musel sehnat dělníky na bourání zdi bunkru (sebe, Jana Machálka a Pavla Muchu) a povoz na odvodz nakradených věcí (Josefa Vychopňa st.). Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.

4)

Josef Vychopeň ml. (13. 12. 1928 Leskovec - ?), syn rolníka Josefa Vychopně z Leskovce 52 a jeho ženy Anny, roz. Vychopňové, posledně bytem Leskovec 52 - na příkaz zasahujících jednotek musel se svým otcem zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo. Dle jeho pozdějších vzpomínek ho chtěl jeden němez zastřelit, protože z plně naloženého vozu se z prodřeného pytle začala sypat mouka a němec to považoval za sabotáž. Nakonec se vše vyřešilo.

5)

z této výpovědi je patrné, že bunkr u Juříčků nemohl prozradit okresní četnický velitel Rudolf Gurecký (krycí jméno David), ale agent B35 František Bednář (Malý Franta) . Dalším důkazem je i dopis mana Mynáře viz zde.

6)

Jan Jašek (20. 1. 1902 Hovězí - 5. 1. 1974 Hovězí), syn rolníka Jana Jaška z Hovězí a jeho ženy Mariany, roz. Kadlečkové, posledně bytem Hovězí 135 - pasekář, který byl donucen pod hrozbou zastřelením dovést skupinu vedenou asi kriminálním komisařem Maxe Kremem (Hovězská) k usedlosti u Juříčků (Leskovec 67). Sám se málem stal obětí, ale nakonec na přímluvu německého velitele, který byl na vojně jeho nadřízeným a poznal ho, nebyl zastřelen za spolupráci s partyzány. Záznam o narození v matrice Hovězí.

7)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

8)

Pavel Mucha (19. 2. 1879 Seninka - ?), syn domkaře Tomáše Muchy te Seninky 41 a jeho ženy Zuzany, roz. Poláškové, posledně bytem Leskovec 97. Radní a cestář. Byl nucen se prokopávat do bunkru a při této činnosti byl zraněn do ramene. Pravděpodobně na následky tohoto zranění v roce 1946 umírá. Odkaz na narození v matrice Liptálu. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Jeho syn Jaroslav padl na konci války v Rymicích viz zde.

TOP