Protokol sepsaný dne 25. června 1946 s Alfrédem Wittmannem

Oblastní úřadovna Stb Brno-Mozartova ul. 3

Brno, dne 25. června 1946

Odd. -III

PROTOKOL

sepsaný dnes u zdejší úřadovny s Wittmannem Alfredem¹⁾, krim. zaměstnancem bývalého gestapa v Brně, narozeným 4. 3. 1906 v Brně, tamtéž přísl. synem rodičů Jana Zelníčka a Anny, roz. Witmannové, německé národnosti, v Boha věřícím, ženatým, posledně bytem v Brně, Na rybníčku čís. 4, t. č. ve zdejší zajišťovací vazbě.

 Jmenovaný byl obeznámen s předmětem výslechu a po napomenutí, aby vypovídal pravdu, udává.

Da služeb brněnského gestapa jsem nastoupil dne 28. 8. 1939, kde jsem byl přidělen pracovním úřadem v Brně jako šofér. Po nastoupení jsem byl asi jeden měsíc jako šofér v Brně. Pote jsem byl přiděelen jako takový k služebně brněnského gestapa /odbočka Granzpelizeposten/ v Hodoníně, kde jsem byl až do konce března 1940. V roce 1940 jsem byl pro nemoc přeložen do Brna, k jízdní pohotovosti při služebně gestapa a tam jsem byl přidělen jako kancelářská pomocná síla. Dne 1. května 1940 byl jsem přidělen jako kancelářská pomocná síla do oddělení ISD /personální agenda/ kdež jsem pracoval až do roku 1944. Referát I-SD byl oddělením, kdež se spracovávaly pouze záležitosti, které se týkaly jenom zaměstnanců Gestapa z oblasti brněnské. Oddělaní I-SD bylo oddělaní čistě administrativním, které zpracovávalo všechna hlášení a veškeré změny osobní a rodinné jakéž i přijímáni nových příslušníků do služeb SS. Vedoucím tohoto oddělení byl v roce 1940 vrch. polic. insp. Kaiser²⁾, v roce 1941-43 vrch. krim. taj. Deibner³⁾ a v roce 1944 až do konce polic. insp. Schute⁴⁾. Koncem roku 1944 asi v prosinci byl jsem přidělen z odd. I-SD na odd. I-C / BerichtErstattung/, které vedl krim. kom. Armbrecht⁵⁾, kde jsem byl až do konce března 1945. Dne 1. 4. 1945 byl jsem přelezen na odděl. IV-Rö. , pododděl. IV-IIa, které vedl krin. kom. Koch6). Na tomto oddělení jsem byl zařazen do pisárny, kde jsem pracoval se slečnou Brücknerovou⁷⁾ a s ruskou tlumočníci slečnou Alasovou⁸⁾ z Lotyšska. V této pisárně jsem měl původně vésti knihu vězňů oddělení IV-Rö.

K tomuto vědení této knihy jsem se pro letecké útoky na Brno nedostal, jelikož všichni zaměstnanci brněnské služebny gestapa se zdržovali většinou ve sklepních místnostech, které sloužily jako protiletecké kryty.

• ••••Začátkem dubna, přesný den si již dnes nepamatuji, byli voláni jednoho odpoledne všichni zaměstnanci z oddělení IV-Rö do jedné kanceláře v předním trakte v Brněnské služebně gestapa. Když byli v této kanceláři všichni členové gestapa z tohoto oddělení shromáždění, dostavil as do této kanceláře krim. rada Römer⁹⁾ a kri. kom. Koch.

Krim. rada Römer oznámil všem pří temným, že se všichni musí dostavit večer do služebny, jelikož se pojede v noci služebně ven. Každý že si má vzíti ssebou n*co k jídlu. Raport VI zkončen kolem 16. 00hod. a mohl jíti každý po tomto domů pod podmínkou, že se každý doma připraví na cestu a v uniformě se dostaví do služebny gestapae 22 hod. Cíl cesty nebyl nikomu znám, jen vedoucím transportu a to: Krim. kom. Kochovi a krim. kom. Lelschkemu¹⁰⁾ a krim. radovi Römerovi.

Když jsem si kolem 21. 45 hod přišel do služebny, bylo již v hale služebny shromážděno asi sedmdesát kolegů. Další ještě přicházeli, takže kolem 22 hod. bylo v hale shromážděno asi 100 osob. Byli tam členové gestapa z oddělení I -/ Verwaltung /, II / pozdější IV-Ko/ a oddělní III / pozdější IV-Rö/. Asi 22 hod. dostavil se do haly krim. rada Römer, krim. kom. Koch a prof. MUDr Marquort¹¹⁾, kteří přijeli osobním autem. Před budovou gestapa stály připravené tři autobusy od pouličních drah města Brna, které byly řízeny šoféry pouličních drah v uniformách řidičů pouličních drah. Jak se tito jmenovali není mi známo, ale bude to možno zjistiti přímo u pouličních drah, jestli zůstaly záznamy jízd zachovány. Tyto autobusy obědnávala jízdní pohotovost brněnské služebny gestapa, kterýmžto vedoucím byl technický tajemník Sauermann¹²⁾. Tento obědnaval tyto autobusy na přikaž krim. rady Römera. Všichni členové gestapa byli ozbrojeni puškou a asi 20 ti náboji, které musely býti po návratu opět odevzdaný do skladiště zbraní i s nevypotřebovanými náboji. Někteří z kolegů měli jejich vlastní automaty. Mimo těchto zbraní měl každý svoji služební pistolí. Krím. kom. Koch a vrch. krim. asistent Schrott¹³⁾ měli mimo služební pistole ještě každý jednu protipancéřovou pěst. O 22 hod. překontroloval krim. rada Römer všechny přítomné a dal rozkaz nasednouti do autobusů. Po nasednuti dal rozkaz k odjezdu a sám s krim. kom. Kochem a prof. MUDr Marquortem jel za námi osobním vozem. Kdo řídil jeho osobní vůz nevím. Po odjezdu z Brna jsme přijeli kolem dvou hodin ranních do Zlína, kdež jsme zastavili u Zlínské služebny gestapa. Před touto zastavili všechny tři autobusy a osobní vůz krim. rady Römera. Po zastavení vystoupil Römer, Koch a Marquorts osobního vozu s šli do služebny gestapa, kdež byli očekáváni krim. radou Zieglerem¹⁴⁾, vedoucím zlínské služebny gestapa a Grenzpolizeikomisariatu. Někteří členi gestapa vystoupili z autobusů a ostatní spali. Asi o třetí hodině ranní přisel před autobusy krim. rada Römer a Koch a dali rozkaz k dalšímu odjezdu. Po nastoupení některých kolegu ze zlínské služebny gestapa a Grenzpolizeikomisariatu odejeli jsme ze Zlína dále. Směr a cíl cesty ještě po odjezdu ze Zlína nebyl znám. Po hodině jízdy autobusy zastavily a krim. rada Römer dal rozkaz, aby všichni z autobusu vystoupili. Po vystoupeni dal Römer rozkaz k pochodu a sám nás s Kochem a Marguortem vedl. Mezi níma jsem viděl nějakého mne neznámého muže v civilu, který nám ukazoval směr cesty k místu určení. Jak Jsem se později dozvěděl měl to býti nějaký četnický důstojník, který věděl, kde se skrývají partyzáni. Tento neznámý muž nás vedl přes lesy a louky asi jednu hodinu. Šli jsme po skupinkách. Když se najednou celo transportu zastavilo pozorovali jsme jak daleko před námi někdo signalisuje barevnýma raketama.

Kde tyto světelné rakety vystřeluje nebylo nám známo. Mnozí jsme se domnívali, že jsou to znamení partyzánů. Chvíli poté jsme se vzdau od čela trasportu dozvěděli, že tyto rakety vystřeluji členové skupiny krim. kom. Leischkeho, který postupoval směrem proti mam k místu, které bylo již asi s krim. radou Römerem na brněnské služebně gestapa předen smluveno. Jelikož jsme v žádném autobuse ani v osobním voze krim. rady Römera a krim. kom. Leischkeho neviděli, domnívali jsme se, žo Leischke se svou skupinou jel z Brna již předem. Po skončení signalisování pokračoval náš transport v cestě dále až k místu, kde jsme se sešli se skupinou, kterou vedl sám krim. kom. Leischke.

Tato skupina se pohybovala jak jsme se pak dozvěděli od Vsetína k nám. Chci ještě poznamenat, že s námi jeli z Brna v autobusech asi 4 nebo 5 ruských příslušníků¹⁵⁾, kteří pracovali s brněnským gestapem. Tito bydleli stále v Žebětíně u Brna. Rusové byli oblečení v uniformy SS a mluvili mezi sebou jen ruský. Jeden z nich byl oblečen v uniformu SS-Untersturnrfuhrera a byl vedoucím této skupiny. Jména těchto rusů neznám. Když jsme přišli na místo se již rozednívalo. Mimo nás přišlo na místo, kde jsme stali my ještě asi 15 až 20 mužů od Schupe¹⁶⁾. Kdo tyto muže vedl není mně známo. Když jsme se všichni sešli rozděli krim. rada Römer všechny přítomné na několik menších skupin, určil jejich velitele a přidělil jim úsek k střežení. Velitelem skupiny, ve které jsem byl já, byl krim. tajemník SS-Untersturmführer Max Kren¹⁷⁾, který pracoval na oddělení IV-Rö.

V naší skupině byl mimo mě a Krena a pokud si mohu ještě dnes vzpomenouti krim. asistent Hanke Alfred¹⁸⁾, polic. tajemník Hauser, Elsesser¹⁹⁾ a polic. asistent Penias²⁰⁾. Po rozdělení úseku a příkazu odešla každá skupina na svoje vykázané místo a měla rozkaz zadržeti každého kdo by chtěl zajišťovacím pásmem projít.

Krim. rada Römer, Koch, Marquort, tlumočník a Hildebrant²¹⁾, Schrott, Trittner²²⁾ a pět rusů šli ze svahu dolů, kde v udolí stálo stavení, před odchodem dal krim. rada Römer rozkaz krim. kom. Kochovi, že musí tento dům se svýma lidma obsadit, jelikož se v ním skrývají dle výpovědí neznámého muže, který šel v čele transportu, partyzáni, Koch a Schrot nesli ssebou protipanceřovou pěst. Dodávám ještě, že s Kochem a jeho skupinou šel dolu také krim. tajemník Knippelberg²³⁾. Asi za 20 minut po odchodu jmenovaných slyšeli jsme z údolí nějaký křik a střílení. My jsme tomu nevěnovali pozornosti, naše skupina seděla v lese na kopci a byla vzdálená od domu v údolí asi 50 až 60 metrů. Dům jsme viděli z onoho kopce velice dobře. Co se ale dělo u tohoto domu a nebo v něm jsme neviděli, jelikož všechno se odehrávalo u jeho vchodu a ten byl z protější strany od nás. Asi za jednu hodinu přišel k nám krim. rada Römer a předal nám jednoho neznámého muže²⁴⁾ a přikázal nám, abychom jej hlídali. Krim. asistent Hanke se tázal neznámého muže "kdo on je" a ten nám vyprávěl, že byl zaněstnán v nemocnicí ve Vizovicích, okres Zlín a že je hledán zlínským gestapem. Dále vyprávěl, že byl v nemocnici ve Vizovicích zatčen lékař, načež neznámý ze strachu před zatčením uprchl a ukrýval se mezí partyzány v tomto stavení. Asi hodinu jsme s mužem hovořili, sem tam třesknul i ojedinělý výstřel a asi za hodinu jsme zpozorovali, že se ze stavení valí kouř. Kdo stavení zapálil není mi známo.

Jak jsem z řeči později syšel, tak se střelby na úkryt partyzánu zúčastnili Hildedrand, který měl strojní pušku. Cela akce trvala asi 3 hod. Pokud vím, byl tam také postřelen od partyzánů jeden tamnější občan²⁵⁾, který byl odvezen do nemocnice. Krátce potom přisel rozkaz od krim. rady Römera aby se všichni opět stáhli shromáždili se u silnice vedoucí kolem stavení, které ještě dohořívalo. Muže, kterého jsme měli opatrovati aby ne uprchl si převzal krim. rada Römer posadil jej do svého osobního auta a když jsme všichni opět nastoupili do autobusů, dal se celý proud vozidel na cestu do Zlína, cestou domu se v autobuse vykládalo o cele této akci, já jsem se dozvěděl jen to, že na místě v domě a nebo u domu bylo zastřeleno několik partyzánů. Kolik není mně známo ani jsem přesný počet neslyšel. Z naších úředníků pokud vím byl postřelen do levé ruky krim. tajemník Nowok²⁶⁾, který jel na zpáteční cestě v našem autobuse. Více jsem o teto akcí neslyšel poněvadž byl ve služebně gestapa všeobecně známý zákaz o vyprávění výsledků různých akcí, výslechua p. Příští den se na brněnské služebně gestapa o této akcí vůbec namluví.

Do Zlína jsme přijeli asi kolem 13 hodiny. Zastavili jsme opět před služebnou gestapa, kde jsme se zdrželi asi 2 hodiny. Po příjezdu do Zlína odvedl Römer, muže, kterého jsem v lese hlídal do služebny zlínské odbočky gestapa a od této jsem více onoho muže nevidě a také mne není další jeho osud znám. Kolem 15 hodiny dal Römer rozkaz k další cestě do Brna. Odtud jsme jeli bez zastávky až do Brna, kde jsme zastavili před naší služebnou, kde všichni vystoupili. Po vystoupení odjeli autobusy pouličních drah do garáží. Členové gestapa museli odevzdat ihned po příjezdu jím vydané zbraně a zbývající munici. Po tomto byl dan rozkaz k rozchodu a každý mohl jít domů.

Co se týče autobusu chci ještě uvésti, že tyto přijeli z místa, kde jsme z nich po nastoupení pochodu k místu určení vystoupili, přijeli na místo vzdálené asi jen půl kilometru od domu, který byl vypálen. Tyto autobusy stály když jsme do nich nastupovali již na hlavní silnici. Kdo se tyto autobusy zdržovali po colou dobu trvání akce a kdo jím dal rozkaz k příjezdu na ono místo, kde jsme po skončeni akce do nich nastoupili není mně známo.

Chci ještě znovu prohlásiti, že nevím kdo dům zapálil kdo zastřelil partyzány o kterých se v autobuse vyprávělo. Vím z vykládání v že na partyzány stříle se svého automatu Hildebrandt. Jestli Hildebrandt někoho zastřelil nemohu po tvrditi.

Prohlašují, že moje údaje se zakládají na pravdě, že jsem ničeho co mně o akcí je známo nezamlčel a že shora uvedené údaje jsem učinil dobrovolně a bez nátlaků a tyto mohu kdykoliv znovu potvrditi.

Více nemám co bych mohl k případu podotknouti

Hlasité diktováno, skončeno, schváleno a podepsáno.

Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopii zde.