×

Podpořte nás - text

Protokol sepsaný dne 25. června 1946 s Alfrédem Wittmannem

Oblastní úřadovna Stb Brno-Mozartova ul. 3
Brno, dne 25. června 1946
 
Odd. -III
PROTOKOL
sepsaný dnes u zdejší úřadovny s Wittmannem Alfredem1), krim. zaměstnancem bývalého gestapa v Brně, narozeným 4. 3. 1906 v Brně, tamtéž přísl. synem rodičů Jana Zelníčka a Anny, roz. Witmannové, německé národnosti, v Boha věřícím, ženatým, posledně bytem v Brně, Na rybníčku čís. 4, t. č. ve zdejší zajišťovací vazbě.
 Jmenovaný byl obeznámen s předmětem výslechu a po napomenutí, aby vypovídal pravdu, udává.
Da služeb brněnského gestapa jsem nastoupil dne 28. 8. 1939, kde jsem byl přidělen pracovním úřadem v Brně jako šofér. Po nastoupení jsem byl asi jeden měsíc jako šofér v Brně. Pote jsem byl přiděelen jako takový k služebně brněnského gestapa /odbočka Granzpelizeposten/ v Hodoníně, kde jsem byl až do konce března 1940. V roce 1940 jsem byl pro nemoc přeložen do Brna, k jízdní pohotovosti při služebně gestapa a tam jsem byl přidělen jako kancelářská pomocná síla. Dne 1. května 1940 byl jsem přidělen jako kancelářská pomocná síla do oddělení ISD /personální agenda/ kdež jsem pracoval až do roku 1944. Referát I-SD byl oddělením, kdež se spracovávaly pouze záležitosti, které se týkaly jenom zaměstnanců Gestapa z oblasti brněnské. Oddělaní I-SD bylo oddělaní čistě administrativním, které zpracovávalo všechna hlášení a veškeré změny osobní a rodinné jakéž i přijímáni nových příslušníků do služeb SS. Vedoucím tohoto oddělení byl v roce 1940 vrch. polic. insp. Kaiser2), v roce 1941-43 vrch. krim. taj. Deibner3) a v roce 1944 až do konce polic. insp. Schute4). Koncem roku 1944 asi v prosinci byl jsem přidělen z odd. I-SD na odd. I-C / BerichtErstattung/, které vedl krim. kom. Armbrecht5), kde jsem byl až do konce března 1945. Dne 1. 4. 1945 byl jsem přelezen na odděl. IV-Rö. , pododděl. IV-IIa, které vedl krin. kom. Koch6). Na tomto oddělení jsem byl zařazen do pisárny, kde jsem pracoval se slečnou Brücknerovou7) a s ruskou tlumočníci slečnou Alasovou8) z Lotyšska. V této pisárně jsem měl původně vésti knihu vězňů oddělení IV-Rö.
 
K tomuto vědení této knihy jsem se pro letecké útoky na Brno nedostal, jelikož všichni zaměstnanci brněnské služebny gestapa se zdržovali většinou ve sklepních místnostech, které sloužily jako protiletecké kryty.
• ••••Začátkem dubna, přesný den si již dnes nepamatuji, byli voláni jednoho odpoledne všichni zaměstnanci z oddělení IV-Rö do jedné kanceláře v předním trakte v Brněnské služebně gestapa. Když byli v této kanceláři všichni členové gestapa z tohoto oddělení shromáždění, dostavil as do této kanceláře krim. rada Römer9) a kri. kom. Koch.
Krim. rada Römer oznámil všem pří temným, že se všichni musí dostavit večer do služebny, jelikož se pojede v noci služebně ven. Každý že si má vzíti ssebou n*co k jídlu. Raport VI zkončen kolem 16. 00hod. a mohl jíti každý po tomto domů pod podmínkou, že se každý doma připraví na cestu a v uniformě se dostaví do služebny gestapae 22 hod. Cíl cesty nebyl nikomu znám, jen vedoucím transportu a to: Krim. kom. Kochovi a krim. kom. Lelschkemu10) a krim. radovi Römerovi.
 
Když jsem si kolem 21. 45 hod přišel do služebny, bylo již v hale služebny shromážděno asi sedmdesát kolegů. Další ještě přicházeli, takže kolem 22 hod. bylo v hale shromážděno asi 100 osob. Byli tam členové gestapa z oddělení I -/ Verwaltung /, II / pozdější IV-Ko/ a oddělní III / pozdější IV-Rö/. Asi 22 hod. dostavil se do haly krim. rada Römer, krim. kom. Koch a prof. MUDr Marquort11), kteří přijeli osobním autem. Před budovou gestapa stály připravené tři autobusy od pouličních drah města Brna, které byly řízeny šoféry pouličních drah v uniformách řidičů pouličních drah. Jak se tito jmenovali není mi známo, ale bude to možno zjistiti přímo u pouličních drah, jestli zůstaly záznamy jízd zachovány. Tyto autobusy obědnávala jízdní pohotovost brněnské služebny gestapa, kterýmžto vedoucím byl technický tajemník Sauermann12). Tento obědnaval tyto autobusy na přikaž krim. rady Römera. Všichni členové gestapa byli ozbrojeni puškou a asi 20 ti náboji, které musely býti po návratu opět odevzdaný do skladiště zbraní i s nevypotřebovanými náboji. Někteří z kolegů měli jejich vlastní automaty. Mimo těchto zbraní měl každý svoji služební pistolí. Krím. kom. Koch a vrch. krim. asistent Schrott13) měli mimo služební pistole ještě každý jednu protipancéřovou pěst. O 22 hod. překontroloval krim. rada Römer všechny přítomné a dal rozkaz nasednouti do autobusů. Po nasednuti dal rozkaz k odjezdu a sám s krim. kom. Kochem a prof. MUDr Marquortem jel za námi osobním vozem. Kdo řídil jeho osobní vůz nevím. Po odjezdu z Brna jsme přijeli kolem dvou hodin ranních do Zlína, kdež jsme zastavili u Zlínské služebny gestapa. Před touto zastavili všechny tři autobusy a osobní vůz krim. rady Römera. Po zastavení vystoupil Römer, Koch a Marquorts osobního vozu s šli do služebny gestapa, kdež byli očekáváni krim. radou Zieglerem14), vedoucím zlínské služebny gestapa a Grenzpolizeikomisariatu. Někteří členi gestapa vystoupili z autobusů a ostatní spali. Asi o třetí hodině ranní přisel před autobusy krim. rada Römer a Koch a dali rozkaz k dalšímu odjezdu. Po nastoupení některých kolegu ze zlínské služebny gestapa a Grenzpolizeikomisariatu odejeli jsme ze Zlína dále. Směr a cíl cesty ještě po odjezdu ze Zlína nebyl znám. Po hodině jízdy autobusy zastavily a krim. rada Römer dal rozkaz, aby všichni z autobusu vystoupili. Po vystoupeni dal Römer rozkaz k pochodu a sám nás s Kochem a Marguortem vedl. Mezi níma jsem viděl nějakého mne neznámého muže v civilu, který nám ukazoval směr cesty k místu určení. Jak Jsem se později dozvěděl měl to býti nějaký četnický důstojník, který věděl, kde se skrývají partyzáni. Tento neznámý muž nás vedl přes lesy a louky asi jednu hodinu. Šli jsme po skupinkách. Když se najednou celo transportu zastavilo pozorovali jsme jak daleko před námi někdo signalisuje barevnýma raketama.
Kde tyto světelné rakety vystřeluje nebylo nám známo. Mnozí jsme se domnívali, že jsou to znamení partyzánů. Chvíli poté jsme se vzdau od čela trasportu dozvěděli, že tyto rakety vystřeluji členové skupiny krim. kom. Leischkeho, který postupoval směrem proti mam k místu, které bylo již asi s krim. radou Römerem na brněnské služebně gestapa předen smluveno. Jelikož jsme v žádném autobuse ani v osobním voze krim. rady Römera a krim. kom. Leischkeho neviděli, domnívali jsme se, žo Leischke se svou skupinou jel z Brna již předem. Po skončení signalisování pokračoval náš transport v cestě dále až k místu, kde jsme se sešli se skupinou, kterou vedl sám krim. kom. Leischke.
Tato skupina se pohybovala jak jsme se pak dozvěděli od Vsetína k nám. Chci ještě poznamenat, že s námi jeli z Brna v autobusech asi 4 nebo 5 ruských příslušníků15), kteří pracovali s brněnským gestapem. Tito bydleli stále v Žebětíně u Brna. Rusové byli oblečení v uniformy SS a mluvili mezi sebou jen ruský. Jeden z nich byl oblečen v uniformu SS-Untersturnrfuhrera a byl vedoucím této skupiny. Jména těchto rusů neznám. Když jsme přišli na místo se již rozednívalo. Mimo nás přišlo na místo, kde jsme stali my ještě asi 15 až 20 mužů od Schupe16). Kdo tyto muže vedl není mně známo. Když jsme se všichni sešli rozděli krim. rada Römer všechny přítomné na několik menších skupin, určil jejich velitele a přidělil jim úsek k střežení. Velitelem skupiny, ve které jsem byl já, byl krim. tajemník SS-Untersturmführer Max Kren17), který pracoval na oddělení IV-Rö.
V naší skupině byl mimo mě a Krena a pokud si mohu ještě dnes vzpomenouti krim. asistent Hanke Alfred18), polic. tajemník Hauser, Elsesser19) a polic. asistent Penias20). Po rozdělení úseku a příkazu odešla každá skupina na svoje vykázané místo a měla rozkaz zadržeti každého kdo by chtěl zajišťovacím pásmem projít.
Krim. rada Römer, Koch, Marquort, tlumočník a Hildebrant21), Schrott, Trittner22) a pět rusů šli ze svahu dolů, kde v udolí stálo stavení, před odchodem dal krim. rada Römer rozkaz krim. kom. Kochovi, že musí tento dům se svýma lidma obsadit, jelikož se v ním skrývají dle výpovědí neznámého muže, který šel v čele transportu, partyzáni, Koch a Schrot nesli ssebou protipanceřovou pěst. Dodávám ještě, že s Kochem a jeho skupinou šel dolu také krim. tajemník Knippelberg23). Asi za 20 minut po odchodu jmenovaných slyšeli jsme z údolí nějaký křik a střílení. My jsme tomu nevěnovali pozornosti, naše skupina seděla v lese na kopci a byla vzdálená od domu v údolí asi 50 až 60 metrů. Dům jsme viděli z onoho kopce velice dobře. Co se ale dělo u tohoto domu a nebo v něm jsme neviděli, jelikož všechno se odehrávalo u jeho vchodu a ten byl z protější strany od nás. Asi za jednu hodinu přišel k nám krim. rada Römer a předal nám jednoho neznámého muže24) a přikázal nám, abychom jej hlídali. Krim. asistent Hanke se tázal neznámého muže "kdo on je" a ten nám vyprávěl, že byl zaněstnán v nemocnicí ve Vizovicích, okres Zlín a že je hledán zlínským gestapem. Dále vyprávěl, že byl v nemocnici ve Vizovicích zatčen lékař, načež neznámý ze strachu před zatčením uprchl a ukrýval se mezí partyzány v tomto stavení. Asi hodinu jsme s mužem hovořili, sem tam třesknul i ojedinělý výstřel a asi za hodinu jsme zpozorovali, že se ze stavení valí kouř. Kdo stavení zapálil není mi známo.
Jak jsem z řeči později syšel, tak se střelby na úkryt partyzánu zúčastnili Hildedrand, který měl strojní pušku. Cela akce trvala asi 3 hod. Pokud vím, byl tam také postřelen od partyzánů jeden tamnější občan25), který byl odvezen do nemocnice. Krátce potom přisel rozkaz od krim. rady Römera aby se všichni opět stáhli shromáždili se u silnice vedoucí kolem stavení, které ještě dohořívalo. Muže, kterého jsme měli opatrovati aby ne uprchl si převzal krim. rada Römer posadil jej do svého osobního auta a když jsme všichni opět nastoupili do autobusů, dal se celý proud vozidel na cestu do Zlína, cestou domu se v autobuse vykládalo o cele této akci, já jsem se dozvěděl jen to, že na místě v domě a nebo u domu bylo zastřeleno několik partyzánů. Kolik není mně známo ani jsem přesný počet neslyšel. Z naších úředníků pokud vím byl postřelen do levé ruky krim. tajemník Nowok26), který jel na zpáteční cestě v našem autobuse. Více jsem o teto akcí neslyšel poněvadž byl ve služebně gestapa všeobecně známý zákaz o vyprávění výsledků různých akcí, výslechua p. Příští den se na brněnské služebně gestapa o této akcí vůbec namluví.
Do Zlína jsme přijeli asi kolem 13 hodiny. Zastavili jsme opět před služebnou gestapa, kde jsme se zdrželi asi 2 hodiny. Po příjezdu do Zlína odvedl Römer, muže, kterého jsem v lese hlídal do služebny zlínské odbočky gestapa a od této jsem více onoho muže nevidě a také mne není další jeho osud znám. Kolem 15 hodiny dal Römer rozkaz k další cestě do Brna. Odtud jsme jeli bez zastávky až do Brna, kde jsme zastavili před naší služebnou, kde všichni vystoupili. Po vystoupení odjeli autobusy pouličních drah do garáží. Členové gestapa museli odevzdat ihned po příjezdu jím vydané zbraně a zbývající munici. Po tomto byl dan rozkaz k rozchodu a každý mohl jít domů.
Co se týče autobusu chci ještě uvésti, že tyto přijeli z místa, kde jsme z nich po nastoupení pochodu k místu určení vystoupili, přijeli na místo vzdálené asi jen půl kilometru od domu, který byl vypálen. Tyto autobusy stály když jsme do nich nastupovali již na hlavní silnici. Kdo se tyto autobusy zdržovali po colou dobu trvání akce a kdo jím dal rozkaz k příjezdu na ono místo, kde jsme po skončeni akce do nich nastoupili není mně známo.
Chci ještě znovu prohlásiti, že nevím kdo dům zapálil kdo zastřelil partyzány o kterých se v autobuse vyprávělo. Vím z vykládání v že na partyzány stříle se svého automatu Hildebrandt. Jestli Hildebrandt někoho zastřelil nemohu po tvrditi.
Prohlašují, že moje údaje se zakládají na pravdě, že jsem ničeho co mně o akcí je známo nezamlčel a že shora uvedené údaje jsem učinil dobrovolně a bez nátlaků a tyto mohu kdykoliv znovu potvrditi.
Více nemám co bych mohl k případu podotknouti
Hlasité diktováno, skončeno, schváleno a podepsáno.
 
Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopii zde

 

1)

kriminální zaměstnanec Alfred Wittmann (14. 3. 1906 Brno - popraven 3. 4. 1947 Brno), syn Jana Zelníčka a jeho ženy Anny, roz. Witmannové, posledně bytem Brno, Na rybníčku 4 - přidělen gestapo Hodonín, Brno referát I SD (1939-1945).

2)

policejní vrchní inspektor Rudolf Kaiser (16. 1. 1909 Einsfeld - ?) - vedoucí oddělaní I-SD (administrace) gestapo Brno (1939-1941) a poté gestapo Praha.

3)

vrchní kriminální tajemník Deibner (?) - vedoucí oddělaní I-SD (administrace) gestapo Brno.

4)

policejní vrchní inspektor Bedřich Schuto (?) - vedoucí oddělaní I-SD (administracegestapo Brno (1944-1945).

5)

kriminální komisař Ruppert Albrecht (28. 7. 1912 Mariazell - ?), posledně bytem Brno, Pražská 9 - bližší informace zatím nezjištěny.

6)

kriminální komisař Jan Koch (27. 2. 1914 Stuttgart - ?), posledně bytem Brno, Pisárky 10 – přidělen na gestapo v Brně (1944–1945). Údajně měl zapálit stodolu i s autem pana Maliny z Leskovce č.p. 106 (zeť pana Václava Františka Schmiedkeho obchodníka ze dřevem a jeho manželky Františky Štefkové, bývalé učitelky ručních prací v Leskovci. Bratr pana Schmiedkeho byl jeden z nejvyšších představitelů slovenského národního povstání Karol Šmidke /Schmiedke/). Údajně měl být po válce vězněn v Sovětském svazu. Velitel první (jižní) skupiny, přicházející od Valašské Polanky. S touto skupinou jde i zajatý Rudolf Gurecký a velitel celé operace Hugo Römer. Pravděpodobná trasa zde. Tato skupina se měla skládat z příslušníků brněnského gestapa, pohraniční policie ze Zlína (možná z Holešova), Policejního pluku SS 21 a jednotky složené z bývalých občanů sovětského svazu. Tato skupina byla mnohem početnější než druhá (severní skupina) a čítala cca 100 osob.

7)

kriminální zaměstnakyně Elen Ruth Brücknerová (10. 12. 1921 - ?) - úracovnice oddělaní I-SD (administrace) gestapo Brno

8)

 kriminální zaměstnankyně Kyra Alasová provdaná Platovská (16. 1. 1926 Narva - ?), dcera švédského občana Olava Samsena von Himmelsfjerna a jeho ženy estónky Lidys roz. Eronenové. Otec jí v roce 1940 umírá a matka se podruhé provdá za Nikolaje Alase. V únoru 1944 uspěšně ukončila studium na gymnáziu v Narvě, poté začala chodit na filozofickou fakultu v Tartu. Díky sestřenici Marje Eronenové z Finska sehnala lístek na loď "Molt Kaffels", která původně mířila do Švédska, protože na ní byl lazaret červeného kříže, ale po napadení zamířila do přístavu Gdaňsk. Ještě jako 13-ti letá si dopisovala se stejně starými vrstevníky v ČSR a tak se naučila česky, proto byla z Berlína do protektorátu, kde později byla zařazena jako pracovnice oddělaní I-SD (administrace) gestapo Brno. Po válce utekla do Německa, začala spolupracovat se CIC. 4. 12. 1946 se provdala se za bývalého vězně KT Fedora Platovského, který v Německu vyšetřoval válečné zločince, v roce 1947 dostala vízum do ČSR, později jí bylo přiznáno československé občanství. Naposledy bydlela na adrese Praha-Nusle, Krokova čp. 9.   

9)

kriminální rada Hugo Römer (21. 9. 1897 Cerno, okr. Dortmund - ?), posledně bytem Brno, U botanické zahrady 36 – přidělen gestapo Brno referát III L (1942–1945). Do Brna přeložen dne 11. dubna1942 z Dortmundu místo Wilhelma Herzbergera (odsouzen na 12 let káznice za braní úplatků a pašování zboží ze Slovenska). Velel celé akci.

10)

kriminální komisař Kurt Leischke (22. 11. 1905 Guthersee - popraven 9. 4. 1947 Brno), syn Bernharda Leiskeho a jeho ženy Huldy, roz. Brendelové, posledně bytem Brno, Dlouhá 10b - od léta 1941 vedoucí referátu II BM/L (1941-1945) a poté IV – 1b (české pravicové hnutí odporu) v Brně.

11)

standartenführer MUDr. Walter Marquort (23. 4. 1905 Dortmund - popraven 11. 12. 1946 Brno), syn Hermana Marquorta a jeho ženy Berty, roz. Schmidtové, posledně bytem Brně, Hroznova 7 - primář interního oddělení Zemské nemocnice v Brně, od dubna 1940 navázal s Gestapem úzké styky, když se stal jeho smluvním lékařem. Na jaře roku 1944 byl povýšen na vedoucího lékaře ošetřovny na Kounicových kolejích. Spadal pod referát II A.

12)

technický tajemník Arnošt Sauermann (11. 2. 1905 Achwar - ?)  po válce odsouzan na 20 let - vedoucí autoparku služebny gestapa v Brně.

13)

vrchní kriminální asistent Gerhard Schrott (24. 3. 1907 Šternberk - ?), syn Františka Schrotta a jeho ženy Flory, roz. Wagnerové, posledně bytem Brno, Silniční 39a - přidělen gestapo Moravská Ostrava (1942-1943), Brno (1943-1945) působil proti partyzánům v oblasti severní Moravy i na Českomoravské vrchovině a také se zúčastnil akce proti desantu Komenský. Kromě toho řídil stálou agenturní síť v regionu. Byl to výborný sportovec a vynikající střelec z ručních zbraní. Během zásahů proti odbojářům býval vždy vyzbrojen dvěma pistolemi ráže 9 mm (možný náboj z jeho pistole nalezen nedaleko Juříčkova mlýna). V roce 1957 vstupuje do německé výzvědné služby BND (V-22198) a dne 31.10.1963 z BND odchází. Záznam o narození v matrice Šternberka.

14)

kriminální rada Hanuš Ziegler (16. 2. 1899 Obelshausen - spáchal sebevraždu 3. 2. 1948) - přidělen gestapo Zlín, Uherské Hradiště, Moravská Ostrava. Od ledna 1940 do 2.5.1945.

15)

jednalo se jednotku bývalých členů rudé armády, kteří se dali na stranu Němců. Takovou to jednotku měli u většiny služeben gestapa a používali je mimo jiné jako provokatéry vydávající se za uprchlíky, partyzány, parašutisty atd. Po válce byl označován jako vlasovec, i když s Vlasovovou armádou (ROA) neměli nic společného. 

Klimov nebo Ivan Klimenko, vlastním jménem Ivan Grigorijevič Kalašnikov (asi 3. 3. 1916 Smolensko - ?)  - bývalý voják rudé armády, přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Po válce žil v NSR pod jménem Klimov, poté se přemístil do Brazílie kde žil pod jménem Ivan Klimenko. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích. 

Kalugin - bývalý voják rudé armády, přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích. 

Kalukovič nebo Kalukevič  - bývalý voják rudé armády, přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích. 

Lazarenko - bývalý voják rudé armády, přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích. 

Fedor Plachow (14. 2. 1918 Rostow - ?)  statek Žebětín u Brna - bývalý voják rudé armády, v roce 1944 přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích.

16)

Ochranná policie (Schutzpolizei).

17)

kriminální tajemník Maxmilián Kren (21. 8. 1903 Seeboden Kärnten - ?), posledně bytem Brno, Falkenstensrova 38 – přidělen na gestapo v Brně, referát III B (1939-1945). Údajně zadržen na našem území – bližší informace zatím nezjištěny.Velitel třetí skupiny. Tato skupina přichází od Hovězí (podle některých poválečných výpovědí zadržených gestapáků možná tato skupina vyšla stejně jako druhá vedená kriminálním komisařem Hansem Schraderem ze Vsetína a v lese mezi Ústím a Leskovcem zabloudili a došli až k panu Jaškovi do Hovězí). Pravděpodobná trasa z Hovězí zde. Tato skupina se měla skládat z příslušníků ZbV31 z Hovězí a psovodů ze Slušovic. O této skupině je bohužel jenom jedna drobná zmínka, že v ní mělo být okolo dvaceti osob, ale neví se, jestli nejsou náhodou započteni už v druhé (severní) skupině.

18)

kriminální asistent Alfréd Hanke (3. 7. 1913 Brno - ?) - přidělen gestapo Brno II BM 2 (1939-1945), bližší informace zatím nezjištěny.

19)

pomocný zaměstnanec Jan Elsässer (?) - přidělen gestapo Brno, bližší informace zatím nezjištěny.

20)

kriminální tajemník Augustin Peuse (18. 7. 1908 Belkoro - ?), syn Jana Peuse a jeho ženy Marie, roz. Pinkasové, posledně bytem Brno, Příční 4 - přidělen gestapo Moravská Ostrava (1939-1940), Brno (1945), bližší informace zatím nezjištěny.

21)

smluvní pomocný zaměstnanec a překladatel Herman Hildebrand (13. 1. 1914 Kronsfelder-Soporoti - ?), posledně bytem Brno, Cejl 6 - přidělen gestapo Brno, bližší informace zatím nezjištěny.

22)

kriminální tajemník Hanz Trittner (8. 2. 1899 Vídeň - popraven 25. 3. 1947 Brno), syn Jana Trittnera a jeho ženy Marie, roz. Schrei-ové, posledně bytem Brno, Merhautova 5 - přidělen gestapo Brno (1939-1945), jeho manželka Anna Tritnerová roz. Protivínská-pomocná síla na gestapu v Brně referát II F (1939-1945).

23)

kriminální tajemník Adolf Knippelberg (19. 7. 1907 Vídeň - ?), syn Adolfa Knippelberga a jeho ženy Anny, roz. Brodirové, posledně bytem Brno, Dlouhá 44 - přidělen gestapo Jihlava (1939-1942), Brno referát III A (1943-1945), 29.3.1944 měl v Ostravě Hrabůvce nedaleko kostela zastřelit dva piloty RAF a to Godena A. Kiddera a Thomase G. Kirby–Greena (utekli ze zajateckého tábora Stalag III Sagan v dnešním jihozápadním Polsku), koncem války zadržen Rudou armádou v Rakousku a v roce 1945 předán do československého vězení odkud utekl. Další informace zatím nezjištěny.

24)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

25)

Pavel Mucha (19. 2. 1879 Seninka - ?), syn domkaře Tomáše Muchy te Seninky 41 a jeho ženy Zuzany, roz. Poláškové, posledně bytem Leskovec 97. Radní a cestář. Byl nucen se prokopávat do bunkru a při této činnosti byl zraněn do ramene. Pravděpodobně na následky tohoto zranění v roce 1946 umírá. Odkaz na narození v matrice Liptálu. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Jeho syn Jaroslav padl na konci války v Rymicích viz zde.

26)

kriminální tajemník Jan Nowok (23. 1. 1903 Janów Polsko - popraven 12. 11. 1946 Uherské Hradiště), syn Antonína Nowoka a jeho ženy Margarety, roz. Skýbové, posledně bytem Brno, Královo Pole, Leoše Janáčka 17b - přidělen gestapo Opava (1939), Moravská Ostrava (1940-1941), Brno (1942-1943), Zlín (1944-1945), raněn při akci.

TOP