Vyšetřovací zpráva sepsaná dne 26. července 1946

Oblastní úřadovna Stb.

Brno-Mozartová ul. 3                                                                                                  Brno, dne 26. července 1946

Číslo:  1074/1946-ad.

Věc:    Vyvraždění a vypálení partyzánského

            lazaretu v Leskovci, okr. Vsetín – šetření.

Z p r á v a.

  Dne 6. Dubna 1946 byl zaslán ZNV v Praze zemskou úřadovnou státní bezpečnosti v Praze II pod č. j. 51/46/taj velitelství stanice SNB ve Vizovicích přípis týkající se vyvraždění a vypálení partyzánského lazaretu v Leskovci u Vsetína. Tato úřadovna v tomto přípise žádá hlavně přezkoušení údajů býv. partyzána Oldřicha Bláhy¹⁾ t. č. ošetřovatele v nemocnici Milosrdných bratří v Praze 1, který ošetřoval partyzány ve zmíněném lazaretu a celou gestapáckou akci přežil, a který udává, že prozrazení tohoto partyzánského lazaretu v Leskovci měl provést „ Malý Franta“, správně František Bednář²⁾, býv učitel na Frýdecku. Dále uvádí, že před malým Frantou dle jeho doslechu v Leskovci měli partyzáni a sice Oldřich Kaňok³⁾, nějaký Jenda⁴⁾ a Tonda Foltýn⁵⁾ uprchnout z Ostravska, ježto odtamtud pocházeli a obávali se Bednářova prozrazení. Tonda Foltýn měl prý v Mor. Ostravě před odchodem do Leskovce prováděti udavačství a když se obával prozrazení odejel do Leskovce a tam se ukryl mezi partyzány. Ihned po osvobození naše území Rudou armádou obdržel prý Foltýn místo ve Vizovických pálenicích jako správce a jelikož se na něj prozradilo udavačství, které prováděli v Mor. Ostravě, byl zatčen a nachází se někde ve vyšetřovací vazbě.

Jelikož býv. partyzán Foltýn se nachází ve vazbě krajského soudu trestního v Mor. Ostravě byl odeslán přípis velitelství SNB ve Vizovicích služební cestou ŘNB-Obl. úřadovně Stb. V Mor. Ostravě za účelem dalšího šetření. Tato úřadovna vyslechla ve věci partyzána Ant. Foltýna, který se nachází t. č. ve vazbě krajského soudu trest. V Mor. Ostravě, který mimo jiné ve své protokolární výpovědi udává, že Oldřicha Bláhu ošetřovatele poznal u rodiny Juříčkové v Leskovci u Vsetína na jaře roku 1945. Bláha byl ošetřovatel partyzánského lazaretu a ke skupině partyzánů „Murzina“⁶⁾ přišel v únoru 1945. Zda lazaret partyzánů v Leskovci u Vsetína prozradil konfident gestapa „Malý Franta“, správně František Bednář, býv. řídící učitel z Karpentné u Českého Těšína není Foltýnovi známo. Také mu není známo, kdo celý případ u úředníků gestapa vyšetřoval a kdo by tento případ býv. německým úřadem nebo jeho orgánům mohl prozraditi. Foltýn popírá se vší rozhodností, že by sám vyzdradil partyzánský lazaret gestapu a prohlašuje, že v době této akce nebyl ani v Leskovci u Vsetína přítomen, poněvadž se zabýval jinými destrukčními pracemi v obvodě města Vsetína a obce Hošťálkové. Dále Foltýn udává, že slyšel, že celou tuto akciprozradil jistý býv. poručík četnictva, které ho zná pod krycím jménem „ David „⁷⁾ ( viz protokol výpovědi listy č. 1 – 3 ). Dále byla u Obl úřadovny Stb. V Mor. Ostravě vyslechnuta býv. konfidentka gestapa Jiřina Muchová⁸⁾ t. č. ve vazbě krajského soudu trest v Mor. Ostravě, která mimo jiné udává, že o partyzánském lazaretu v Leskovci u Vsetína sice věděla, avšak kdo celou tuto akci prozradil nemůže udati, jelikož v době, kdy se stalo vypálení partyzánského lazaretu v Leskovci byla prý uvězněna ne věznici brněnského gestapa v Kounických kolejích v Brně-Žabovřeskách. ( viz protokolární výslech listy č. 1 – 4 ).

 Po vyšetření zaslala Obl. úřadovna v Mor. Ostravě tento přípis zdejší úřadovně k dalšímu zpracování a přímému vyřízením s tím, že výslechy tam zajištěných příslušníků býv. služebny Gestapa v Mor. Ostravě býv. krim. komisaře Karla Cordese⁹⁾ a býv. krim. zaměstnance Jindřicha Wagnera¹⁰⁾, bylo zjištěno, že celou akci proti partyzánům v Leskovci u Vsetína prováděla jejich nadřízená služebna gestapav Brně pod vedením krim. rady Kozlovského¹¹⁾, krim rady Römera¹²⁾ a krim. komisaře Kurta Leischkeho¹³⁾ za pomoci ochrané policie a zvláštního velitelství, které bylo zřízeno za účelem potírání partyzánského odboje býv. protektorátu ( ZbV- Komanndo).

 Na základě tohoto přípisu byli u zdejší úřadovny vyslechnuti k věci vypálení a vyvraždění partyzánského lazaretu v Leskovci u Vsetína následující zde zajištěni členové brn. Služebny Gestapa: Krim. komisař Kurt Leischke^, ve své protokolární výpovědi mimo jiné uvádí, že po zatčení konfidenta brn. Služebny Gestapa Františka Bednář e ( který pracoval pod krycím číslem B-35 ) a t o v listopadu 1944 učinil tento při výslechu také údaje o jednom krytu, který si po dohodě s konfidentem Gestapa Františkem Šmídem ( B-105)¹⁴⁾ zařídil v jednom mlýně v Leskovci u Vsetína. Tento kryt měl jim sloužit v případě, kdyby se Gestapo dovědělo o jejich ilegální práci s parašutistou „ Peterem¹⁵⁾„, jako úkryt. Bednář prohlásil také, že mlynář s tímto úplně souhlasil a dal jim k dispozici stavební materiál. O přesné poloze tohoto krytu vypracoval Bednář také podrobný situační plán, takže nebyla žádná pochyba o tom, že by údaje Bednářovy byly nesprávné. Výslechem Bednář e o jeho vztahu k ilegálnímu NV ve vsetínském okrese byl také jmenován četnický okresní velitel ve Vsetíně, četnický poručík Burecký⁷⁾, jako spolupracovník a jako spojka k partyzánům. Když koncem roku 1944 počalo ve Vsetíně zatýkání, onemocněl náhle Burecký a uchýlil se ku svým známým do nedaleké obce východně od Vsetína¹⁶⁾, aby se tak ukryl před zatčením. Teprve u příležitosti nařízení lékařské prohlídky byl asi v únoru 1945 na zemském četnickém velitelství a po krátkém výslechu byl zároveň s Bednářem předán referátu IV-2a brn. Služebny Gestapa k dalšímu šetření. Po dalším vyšetření byla vedoucím oddělení krim. radou Römerem a vedoucím referátu krim. komisařem Kochem umluvena a sestavena akce proti úkrytu partyzánů v Leskovci, která byla provedena koncem března a nebo počátkem dubna 1945. Krim, komisař Leischke byl do této akce rovněž zařazen a obdržel rozkaz informovati na odbočce služebny Gestapa vedoucího ZbV-Komannda 31 v Rožnově SS-Hauptsturmfürera Schradera¹⁷⁾ ve Vsetíně, jak má provésti obsazení severního úseku s jeho Kommandem. Celou tuto akci vedl osobně krim. rada Römer. Na základě tohoto rozkazu odjel Leischke v předvečer akce s krim. as. Wiedermerthem¹⁸⁾ a jedním dalším úředníkem na jehož jméno se již nemůže vzpomenouti (snad krim. tajemníkem Schiefermüllerem¹⁹⁾ nebo krim. tajemníkem Klementem²⁰⁾ osobním vozem do Vsetína, který řídil krim. zaměstnanec Antonín Dorazil²¹⁾. Na služebně Gestapa ve Vsetíně setkal se Leischke se Schraderem, kterému podle mapy udělil rozkaz uzavření úseku. Schradrovo Kommando čítalo asi 30 mužů. Kromě toho bylo tomuto přiděleno několik psovovdů ze Slezska. Asi kolem půlnoci pochodovalo pak Kommando Schradera v semknutém útvaru ze Vsetína hlavní silnicí, kde na jedné křižovatce odbočilo levou stranou do lesa. Tento les prošlo a za svítání došlo do jednoho údolí na označené místo, kde se nacházel mlýn. Po příchodu obsadili členové Kommanda ihned svůj vyznačený úsek tak, aby nemohl nikdo od mlýna skrz zajišťovací řetěz projít. Krátce na to dostavilo se na místo také Kommando brněnské a obsadilo se svým mužstvem podobně jižní úsek. V tomto úseku bylo také umístěno velitelství, které tvořil krim. rada Römer, krim. komisař Koch²²⁾. Po jejich příchodu odebral se Schrader ke krim. radovi Römerovi u kterých se pak zdržoval po celou dobu akce, kdežto Leischke zůstal na své místě v lese. Tímto byl jak Leischke ve své protokolární výpovědi prohlašuje jeho úkol splněn a neměl na dalších opatřeních při probíhající akci sebemenšího vlivu.

 Na osvětlení celého případu uvádí Leischke ve své protokolární výpovědi dále ještě různé okolnosti, které během provádění akce na vlastní oči viděl. Prohlašuje, že brněnské Kommando bylo mnohem silnější než Kommando vsetínské a že do brněnského Kommanda byli zařazeni členové brněnské služebny Gestapa z různých referátů, jakož i příslušníci Grentpolizeikommisariatu ze Zlína a Jagdkommanda – Polizeiregimentu 21. Dále byli brněnskou služebnou přibráni do akce ruské Kommando pod vedením člena Gestapa Hildebranda²³⁾, které patřilo referátu brněnské služebny Gestapa IV-2a.

 Ze svého stanoviště viděl Leischke, jak jeden civilista²⁴⁾, pravděpodobně Rus se odebral do vedlejšího stavení a vrátil se s jedním mužem, který šel právě do mlýna. Krátkou dobu na to šli pak oba s mlynářem na velitelství Kommanda. Poté se vrátil mlynář opět do mlýna v zápětí přišel zpět s obyvateli domu, pravděpodobně jeho rodinou a odebral se na okraj lesa, kde se nacházelo velitelství Kommanda. Po jeho příchodu vyrazil krim. komisař Koch se svou skupinou v počtu asi 5 nebo 6 mužů z naproti ležícího svahu proti mlýnu. Když tato skupina se blížila k mlýnu slyšel Leischke jednotlivé rány, které byly vystřeleny pravděpodobně z mlýna. Koch se svou skupinou se ukryl proto ihned do blízkého křoví a krátce na to vystřelil Koch proti budově proti pancéřovou pěst. Poté se blížila jeho skupina jednotlivě k mlýnu. Za nimi se dali do pohybu i ostatní skupiny. Pak následovala znovu střelba. Partyzáni se po této střelbě stáhli do krytu ve mlýně, odkud počali na postupující proti mlýnu stříleti. Akce trvala celé dopoledne a během této bylo také vhozeno několik ručních granátů větracím komínem vedoucí do krytu, aby tak vykouřili z tohoto partyzány. Mezi tím se podařilo několika příslušníkům brněnského Kommanda mezi nimiž byl krim. rada Römer, Dr Marquort²⁵⁾ vniknout na dvůr mlýna. Jelikož chtěl Leischke zjistiti zda-li uzávěra ještě trvá, odebral se ze svého stanoviště do údolí za Schraderem, kde se dověděl, že tato ještě trvá, jelikož se partyzáni nachází ještě v úkrytu a tvrdošíjně se brání. Na této cestě mohl býti Leischke jak sám prohlašuje jedním partyzánem zastřelen, čemuž zabránil jeden mu neznámý příslušník Kommanda, který tohoto partyzána zastřelil. Po rozkazu Schradera vrátil se Leischke na své původní stanoviště a do blízkosti mlýna se až do skončení akce nepřiblížil. Pak ze svého stanoviště Leischke viděl, jak z mlýna odvážejí dva povozy z různým prádlem, poživatinami a bytovým zařízením. Asi v poledních hodinách počala hořeti stodola a od této se rozšířil oheň na obytný dům. Kdo stodolu zapáli není Leischkemu známo. V poledních hodinách byla uzávěra okolo usedlosti odvolána a jednotlivá Kommanda se shromažďovala k odchodu. Leischke se odebral ke svému osobnímu vozu do Leskovce, kde ho čekal řidič Antonín Dorazil. Společně s Wiedermerthem a Schiefermüllerem a nebo Klementem odjel pak osobním vozem přes Vsetín, Olomouc zpět do Brna.

 Při dodatečném rozhovoru o této akci s krim. komisařem Armbrechtem²⁶⁾ na brněnské služebně Gestapa dozvěděl se Leischke, že této akce se také zúčastnil četnický poručík Gurecký, který se tehdy nacházel ve vazbě Gestapa. Gurecký prý ukazoval brněskému Kommandu cestu k mlýnu. Osobně ho Leischke na místě neviděl. Kromě již shora uvedeného partyzána, který byl zastřelen v blízkosti Leischkeho padl údajně ještě jeden partyzán v boji a to v budově a další spáchal sebevraždu zastřelením. Jména zastřelených partyzánů nemůže Leischke uvésti, ježto mu nejsou známa a tyto se během a po skončení akce nedozvěděl. Kromě zastřelených partyzánů byl postřelen během akce jeden civilista české národnosti, kerý byl odvezen selkým povozem pravděpodobně do nemocnice. První pomoc mu poskytl Dr. Marquort. Dále byla na místě zastřelena rodina mlynáře pro nadržování partyzánům. Podrobnosti nejsou Leischkemu rovněž známy. Akce se zúčastnili podle údajů Leischkeho následující členové Gestapa: krim. rada Römer, krim. komisař Koch, krim. komisař Armbrecht, Dr. Marquort, krim komisař Schrader, krim tajemník Nowok²⁷⁾, krim tajemník Schrott²⁸⁾, vrch. Krim. tajemník Mayerhofer Vincenc ²⁹⁾, krim. zaměstnanec Wittmann³⁰⁾ a mnoho dlaších členů Gestaapa z brněnské služebny na jejichž jména si Leischke nepamatuje včetně zv. Ruského Kommanda. Při akci padl také jeden policejní úředník Jagdkommanda – Polizeiregimentu 21 a krim tajemník Nowok byl raněm na nadloktí. ( viz protokolární výslechy listy č. 5-21).

 MUDr Walter Marquort, býv. policejní smluvní lékař brněnské služebny Gestapa ve své protokolární výpovědi uvádí, že byl jednoho večera na jaře 1945 služebnou Gestapa telefonicky vyrozuměn, aby byl připraven, že se zúčastní v noci jedné akce. V nočních hodinách odjel s ostatními členy brněnské služebny Gestapa do Zlína, kde bylo přibráno několik úředníků. Odtud se jelo do jedné vesnice na jméno si již dnes nepamatuje, kde vystoupili a odebrali se pěšky k jednomu mlýnu, který se nacházel v údolí. Vedl je jeden vězeň, jehož jméno nezná. Po jisté době zjistili, že jdou špatným směrem a proto byli dva členové Gestapa posláni do přilehlé obce pro jednoho občana, který by je vedl správným směrem. V časných hodinách ranních bylo dosaženo za pomoci přivedeného neznámého občana hledané místo, kde se nacházel mlýn, který byl ihned obklíčen. Kromě 70 až 80 členů gestapa zúčastnila se této akce ochranná policie. Marquort se může dnes vzpomenouti na následující členy Gestapa, kteří se této akce zúčastnili: Römer, Koch, Nowok, Schrott, Engler³¹⁾ a jeden ruský neznámý Ukrajinec. Marquort obdržel po příchodu od krim rady Römera rozkaz zříditi v lese na místě vzdáleném asi 150 m od mlýna obvaziště. Je mu známo, že byl jeden muž ze sousedního domu poslán Römerem do mlýna, který obdržel od něho před odchodem patřičné pokyny. V době, kdy Marquort zařizoval obvaziště došlo ke střelbě a byly vystřeleny dvě protipancéřové pěsti, která jak později zjistil vystřelil krim. komisař Koch. Když střelba trvala již delší dobu, bylo Marquortovi sděleno, že zaměstnanec gestapa Nowok je raněna že ho má ošetřiti. Během lékařského ošetřování vyprávěl mu Nowok, že partyzánio jsou ukryti ve stáji a že jsou raněni. Po nějaké době byl Marquort zavolán k jinému raněnému, avšak nevzpomíná si jestli se jednalo o civilní osobu³²⁾, která byla raněna do ramene nebo Schutzpolicistu, který byl raněn do hlavy a který asi po jedné hodině zemřel. Civilistovi poskytl první pomoc a nechal jej dopraviti selským povozem do nemocnice. Před ukončením palby přesunul Marquort svoje obvaziště do vzdálenosti asi 30 až 40 m vnějšího palebního okruhu. Z nového stanoviště viděl po malé chvíli hořeti stodolu. O zastřelení rodiny mlynářovi se dověděl Marquort ještě na místě. Později, když se dotazoval Kocha na tuto událost odpověděl mu, že to není pravda, že rodina Juřičkova byla předána ochrané policii a že přijdou do vazby, ježto se se všemi musí provésti protokolární výslechy. Marquort prý neviděl žádného zastřeleného a také mu nikdo nenařídil zjistit smrt některého z nich. Dále uvádí, že se přesně nevědělo, kolik se v krytu ukrývalo partyzánů ke konci akce, když již nebyl kladen žádný odpor, byl učiněn pokus vniknout do krytu. Tento pokus se však pro veliké vedro v krytu nezdařil. Marquort viděl na místě pouze jednoho kouřem začerněného partyzána um kterého zjišťoval smrt. Po skončení akce viděl seděti na stráni 10-15 civilních osob mezi nimi i občana, který jim ukazoval cestu ke mlýnu. Poté dal krim. rada Römer členům brněnské služebny Gestapa rozkaz, aby se se svých stanovišť stáhli a důstojníku ochranné policie přikázal postarati se o dobytek. Ochraná policie zůstala na místě dále. Marquort prohlašuje, že akce byla skončena po poledni. Po skončení akce šel Marquort s ostatními členy Gestapa asi čtvrt hodiny pěšky k autobusu, kde nasedli a odjeli přes Zlín, kde byla krátká zastávka do Brna. Na konec svého protokolu Marquort uvádí, že členové gestapa byli vyzbrojeni automaty, puškami a ručními granáty. Protipancéřové pěsti, které byly na místě vystřeleny Marquort neviděl. (viz přiložené protokoly listy č. 20-28. )

 Krim. zaměstnanec gestapa Alfred Wittmann ve své protokolární výpovědi uvádí, že asi počátkem dubna 1945 byli voláni jednoho odpoledne všichni zaměstnanci oddělení. IV-Rö do jedné kanceláře v předním trachtě brněnské služebny gestapa. Když se v této všichni členové gestapa z tohoto shromáždili, dostavil se do kanceláře krim. rada Römer v doprovodu krim. komisaře Kocha a oznámil všem přítomných, že se všichni musíé dostaviti ve večerních hodinách do služebny, jelikož se pojede v noci služebně ven. Pak oznámil všem přítomným, že se musí míti sebou něco k jídlu. Po skončení reportu v 16. hodin mohl jíti každý domů s podotknutím, že se dostaví o 22. hod, v uniformách služebny gestapa. Cíl cesty byl znám jen vedoucímu transportu a to krim komisaři Kochovi, krim. komisaři Leischkemu a krim. radovi Römerovi.

 Když se Wittmann kolem 21, 45 hod. dostavil do služebny bylo již v této shromážděno asi 70 kolegů a další ještě přicházeli, takže kolem 22. Hod. bylo v hale shromážděno kolem 100 osob. Byli tam členové gestapa z odd. I. (Vervaltung), II. (později IV Ko. A z odd. III. (později IV - Rö. ) asi o 22. Hod. dostavil se do haly krim. rady Römer s krim. komisařem Kochem a profesorem MUDr Marquortem. Před budovou gestapa stály připravené již tři autobusy od pouličních drah města Brna, ktré byly řízeny šofery pouličních drah v uniformách řidičů pouličních drah. Jak se tyto jmenovaly nemůže Wittmann udati. Tyto autobusy objednávala jízdní pohotovost brněnské služebny gestapa, na příkaz krim. rady Römera. Všichni členové gestapa byli ozbrojeni puškou s 20 náboji a některý z nich měli sebou svoje vlastní automaty. Mimo těchto zbraní měl každý svoji služební pistoli. Krim. komisař Koch a vrchní krim. as. Schtott měli mimo služební pistole ještě každý jednu protipancéřovou pěst. Kolem 22. Hod. dal krim. rady Römer po překontrolování všech přítomných k nasednutí do autobusu a k odjezdu. Römer, Koch a Marquort šli do služebny Gestapa, kde byli očekávani krim. radou Zieglerem³³⁾ vedoucím zlínské služebny gestapa a Grenspolizeikommisariatu. Asi za jednu hodinu po nastoupení několika kolegů ze zlínské služebny a Grenspolizeikommisariatu dal Römer rozkaz k odjezdu aniž by byl někomu směr a cíl cesty znám. Po hodinové jízdě zastavil Römer autobusy a po vystoupení všech členů Gestapa dal rozkaz k pochodu. V čele šel sám Römer s Kochem a Marquortem a mezi nimi viděl Wittmann a ještě nějakého neznámého muže v civilním oděvu, který ukazoval směr cesty. Jak se později Wittmann dověděl, měl to býti nějaký český četnický důstojník, který věděl, kde se partyzáni skrývají. Tento vedl celý transport přes lesy a louky asi 1 hodinu. Šlo se ve skupinách. Když najednou čelo transportu zastavilo, pozorovali všichni jak daleko před čelem transportu někdo signalizuje barevnými raketami. Kdo tyto vystřeluje nebylo nikomu známo. Mnozí z transportu se domnívali, že jsou to znamení partyzánů. Za chvíli po té přišla dozadu od člena transportu zpráva, že tyto rakety vystřelují členové skupiny Leschkeho, který postupoval k místu určení proti nim. Tyto signály prý měly být smluveny s Römerem již na brněnské služebně gestapa. Jelikož členové transportu v žádném autobusu ani v osobní voze Leischkeho neviděli, domnívali se, Leischke se svou skupinou jel z Brna již předem. Po skončení signalizování pokračoval transport v cestě dále až k místu, kde se sešli se skupinou, kterou vedl sám krim. komisař Leischke. Tato skupina se pohybovala k místu od Vsetína. Wittmann v protokole ještě poznamenává, že v autobusech, které vyjeli od br. Služebny Gestapa jelo asi 4 nebo 5 ruských příslušníků, kteří spolupracovali s brněnským gestapem a byli oblečeni v uniformě SS. Mluvili mezi sebou jen rusky. Jeden z nich byl oblečen v uniformu SS-Untersturmführera a byl vedoucím této skupiny. Jména těchto Rusů Wittmann nezná. Když transport dorazil na místo určení se již rozednívalo. Mimo mě přišlo na místo ještě asi 15 až 20 mužů od Stupa. Kdo tyto muže vedl není Wittmanovi rovněž známo. Po příchodu na místo rozdělil Römer přítomné na několik menších skupin, určil jejich velitele a přidělil jim úseky. Velitelem skupiny, kde byl zařazen Wittmann byl krim. tajemník SS – Untersturmführer Max Krem³⁴⁾, který pracoval na oddělení IV-Rö. Kromě Wittmann a a Krem a byl v této skupině krim. as. Penias³⁵⁾. Po rozdělení úseků odešla každá skupina na svoje stanoviště a měla za úkol zadržeti každého, kdo by se pokoušel projít zajišťovacím pásmem. Römer, Koch, Marquort, tlumočník Hildebrand, Schrott, Tritner ³⁶⁾ a pět Rusů šli se svahu dolů do údolí, kde stálo stavení. Před odchodem dal Römer Kochovi rozkaz dům se svými lidmi obsaditi, jelikož se v něm podle výpovědi neznámého muže, který šel v čele transportu skrývají partyzáni. Koch a Schrott nesli sebou jednu protipancéřovou pěst. Wittmann dodává, že se s Kochem a jeho skupinou šel dolů také krim. tajemník Knieppelberk^37). Asi za 20 minut poté slyšel Wittmann z údolí nějaký křik a střelbu. Skupina, ve které byl Wittmann seděla v lese asi 50 – 60 m. Dům viděli s onoho kopce velice dobře, ale co se dělo u tohoto anebo přímo v něm nemohli vidět, jelikož se všechno odehrávalo u jeho vchodu a ten byl z protější strany od nich. Asi za jednu hodinu přišel jak prohlašuje Wittmann k jejich skupině Römer, předal jim neznámého muže a dal jim rozkaz tohoto hlídati. Krim. as. se tázal neznámého muže kdo on je a tento jim vyprávěl, že byl zaměstnán v nemocnici ve Vizovicích u Zlína, a že je hledán zlínským gestapem. Dále vyprávěl, že byl v nemocnici ve Vizovicích zatčen jistý lékař, načež on ze strachu před zatčením uprchl a skrýval se mezi partyzány v tomto stavení. S tímto mužem se bavili asi jednu hodinu, během této rozmluvy, že padl sem tam ojedinělý výstřel a asi za hodinu, že zpozorovali jak z domu, který byl obléhán se valí kouř. Kdo tento dům zapálil Wittmann neví. Jak se později z vyprávění Wittmann dověděl, zůčastnil se střelby za úkryt partyzánů také Hildebrand, který měl strojní pušku.

 Podle výpovědi Wittmann a trvala celá tato akce asi 3 hodiny. Dále udává, že během této akce byl postřelen partyzán, jeden tamější občan, který byl odvezen do nemocnice. Po skončení akce dal Römer rozkaz, aby se všichni ze svých stanovišť stáhli a shromáždili se u silnice vedoucí kolem stavení, které ještě dohořívalo. Muže, kterého jsme hlídali převzal si Römer a posadil jej do svého osobního auta a po nastoupeních všech do autobusů dal se celý proud vozidel na cestu do Zlína. Cestou domů se podle vyprávění Wittmann a dověděl, že na místě v domě anebo u domu bylo zastřeleno několik partyzánů. Přesný počet nemůže Wittmann udati. Pokud ví, byl také během akce postřelen do levé ruky krim. tajemník Nowok, který jel na zpáteční cestě v témže autobuse, kde Wittmann. Do Zlína přijeli kolem 13. hod. , po příjezdu odvezl Römer neznámého muže, kterého hlídal Wittmann v lese, do služebny zlínského gestapa. Kolem 15. hod. dal Römer k další cestě rozkaz a jelo se do Brna již bez zastávky. Po příjezdu do Brna, byl po odevzdání munice a zbraní rozchod. ( viz protokolární výslechy listy č. 29-40. ).

 Kancelářský pomocník Jan Penias, o kterém prohlašuje ve svém protokole Wittmann, že byl také zařazen do jeho skupiny ve své protokolární výpovědi uvádí, že není pravdou, že se zúčastnil v březnu 1945 akce proti partyzánům v Leskovci u Vsetína a že mu také není o této akci ničeho známo. Výpověď kolegy Wittmann a prohlašuje za nepravdivou a tuto se vší rozhodnosti popírá s odůvodněním, že po celou dobu jeho služební činnosti u gestapa nebyl nikdy do žádných akcí, které podnikalo gestapo proti partyzánům zařazen. Dále prohlašuje, že po celou dobu své činnosti u gestapa neměl nic společného s exekutivní službou, jelikož vykonával jen službu u dálnopisu a službu kancelářskou. Připouští, že se této akce zůčastnili někteří členové z odd. I, jak se později dověděl, ale nemůže konkrétně udati, zda to byla právě tato akce. Že se této akce skutečně nezůčastnil mohou prý nejlépe potvrdit jeho představení policejní insp. Fahnenstich Paul³⁸⁾ a vrch. pol. insp. Wandahl Alex^39), který byl vedoucím osobního oddělení ( viz protokolární výslech č. 41- 45)

 Na základě výpovědi kancelářské pomocníka Jana Peniase byl vyslechnut vrch. pol. insp. Alex Wandahl, který byl vedoucím osobního odd. a jeho představeným. Tento ve své protokolární výpovědi prohlašuje, že není možné, aby se jeho býv. podřízený Penias akce v Leskovci u Vsetína mohl zůčastniti, jelikož v důsledku jeho dlouhovleklé ledvinové choroby a na základě mu známého lékařského vysvědčení byl tento schopný jen k výkonu kancelářských služeb uvnitř budovy. V důsledku toho nebyl exekutivní služby a nebo různých akcí vůbec zařazován. Dále uvádí Wandahl, že akce v Leskovci u Vsetína musela býti již předem připravována a členové gestapa, kteří se této akce zůčastnili, že museli býti o tom již předem uvědoměni. Kdyby o této akci byl vyrozuměn jeho podřízený Penias musel by mu to určitě hlásiti a on že prý by vzhledem k jeho nemoci musel proti jeho zařazení podati námitky. (viz protokolární výslechy č. 44-46. ).

 Krim. zaměstnanec František Schwarz⁴⁰⁾ ve své protokolární výpovědi mimo jiné uvádí, že byl v roce 1945 asi v březnu a nebo v únoru jedním ze svých kolegů upozorněn, že je zařazen do akce proti partyzánům. Akce tato, že se má konati téhož dne večer. Byl prý zařazen místo některého kolegy a současně byl ustanoven jako střelec lehkého kulometu. Odebral se proto podle nařízení domů, převlékl se do uniformy a vzal si nějaké jídlo a když se asi ve 22. Hod. vrátil zpět do služebny gestapa stál již před touto autobus pouličních drah města Brna a v něm sedělo již několik kolegů. V hale služebny stáli kolegové Wiedermeth, Peus⁴¹⁾ Citovsky⁴²⁾ a snad i Krem. Od stálé služby si vzal Schwarz tam již připravený lehký kulomet s municí a rovněž si sedl do autobusu. V tomto již seděl kolega Walzberger⁴³⁾ Kropáček⁴⁴⁾ Wiedermerth a ještě jiní, kteří byli evakuováni před frontou ze služebny gestapa v Krakově v Polsku. Jmenovitě je nezná, ale může prý je jmenovati kolega Wittmann. Těsně před odjezdem nechal naložit Koch nějakou bednu snad granáty a jednu protipancéřovou pěst, kterou předal Schrottovi. Poté si sedl Koch vedle šoféra a byl odjezd. Během příprav k odjezdu se Schwarz dověděl, že se pojede do Zlína. Cestou mu v autobuse vykládal kolega Walzberger, že akce na kterou se jede přišla najevo u odd. II-BM-So při výsleších, které prováděl kolega František Kerner^45). Podrobnosti nechtěl Walzberger Schwarzovi prozraditi až teprve po skončení akce jelikož vyšetřování bylo vedeno jako přísně tajné. ( Geheime Reichssache) Kdyyž přijeli do Zlína, kde zastavili před tamější služebnou gestapa, stál již u této nákladní automobil potažený plachtou. Asi za půl hodiny po příjezdu nasedli do toho členové zlínské služebny gestapa a zbývající přistoupili prý do jejich autobusu. Mezi přistoupivšími byli i někteří členové Schupu. Asi za 30 minut po odjezdu ze Zlína auta zastavila a po vystoupení byli všichni rozděleni do tří nebo 4 družstev. Skupinu do které byl zařazen Schwarz vedl nějaký Lienausa nebo Liemenaus^46), který již znal pravděpodobně cíl cesty. V téže skupině byli také Walzberger, Wiedermerth, Kropáčeka 5 členů Schupa. Mimo těchto byli do téže skupiny zařazeni ještě další 3 členové gestapa, které Schwarz jmenovitě nezná. Cestou přišli k nějakému stavení o němž se zprvu domnívali, že jsou již na správném místě. Později se však vysvětlilo, že je to omyl a proto po vysvětlení šlo se dále a asi za 1 hod. cesty upozornil Liemenaus všechny ke klidu, jelikož jsou již na místě. Po zastavení určil Liemenaus Schwarzovi místo pro umístění lehkého kulometu. Asi ve vzdálenosti 10 až 11 kroků od sebe poznal Schwarz Kriegische⁴⁷⁾. Pak dal Liemenaus Schwarzovi rozkaz, že jakmile se počne na levém křídle od něho střílet, aby se okamžitě přidal se svým lehkým kulometem k této střelbě. Střelba má působiti na partyzány morálně. Když skutečně k této střelbě došlo, zpříčil se mu při výstřelu první dávky hlavní náboj. Kolega Maierhofer, který byl jeho pomocníkem mu poté vynadal, že musí táhnout nazpět plné zásobníky střeliva. Liemenaus jim pak vykázal nové místo, kde měli závadu na lehkém kulometu odstraniti. Toto nové stanoviště bylo vzdáleno asi 100 m nebo méně od mlýna. Na louce před stavením viděl státi Schwarze, Römera, Kocha, Schrotta, Hildebranta a Dr. Marquort a. Mezi nimi viděl ještě 2 ženy a jednoho muže, kteří byli pravděpodobně vyslýcháni. Schwarz přišel se svým lehkým kulometem až k nějakému mostu, kde již bylo několik členů gestapa a Schupa jako záloha. Při této skupině pokoušel se Schwarz závadu na lehkém kulometě odstraniti a zdržel se u této aniž by kulomet opravil až do úplného skončení celé akce. Mezi tím slyšel občas střelbu a vystřelení protipancéřové pěstě. Kolem sebe viděl projeti nějaký hospodářský povoz řízený civilistou, kerého doprovázel jeden Schutzpolicista. Za malou chvíli jel povoz nazpět a vezl přikrytou nějakou mrtvolu. Neviděl tedy o koho se jedná, cestou domů se však v autobuse dověděl, že to byl mrtvý člen Schupa. Po skončení celé akce stáhli se všichni členové gestapa na jedno místo. V tuto dobu bylo asi 12 hod. Odtud šli po skupinkách k autobusům, které na ně čekaly v blízské osadě. Cestou domů prý v autobuse kolega Wiedermerth vyprávěl, že byla mezi partyzány a členy gestapa přestřelka, při které bylo stříleno na kolegu Radifa⁴⁸⁾. Radif prý zachránil před odstřelením Schrotta, který partyzána ještě včas zahlédl a tohoto zastřelil. Dále vyprávěl Wiedermet, že nějaký člen ZbV-Kommanda zhotovil Gestrektelladung tj. na kus prkna přivázal odjištěné ruční granáty. Poslední granát byl neodjištěn a na tomto bylo připevněno nějaké zapalovací zařízení. Toto prkno pak hodil oknem do sklepa, kde byli ukryti partyzáni. Dále Wiedermerth vyprávěl, že Koch zapálil stavení a že mu vytýkal, že je škoda auta, které stálo pod kůlnou a které shořelo. Během akce byl zastřelen jeden člen Schupa a kolega Nowok byl zraněn do ramene. Jako odvetu za toto zapálil prý Koch i ostátni části usedlosti. Nakonec Schwarz uvádí, že do Brna před služebnu přijeli autobusy asi kolem 19 nebo 20 hod. Cestou domů nařídil Koch v autobuse, aby po příjezdu byly odevzdány zpět do skladiště všechny zbraně a munice. ( viz protokoly listy č. 47-52).

 Na základě výpovědi krim. zaměstnance Františka Schwarze byl k věci vyslechnut také protokolárně vrch. Krim. as. Ludvík Mayehofer⁴⁹⁾, který mimo jiné udává, pravděpodobně v prvních dnech měsíce dubna 1945 byl vyzván vedoucím odd. krim. komisařem Leischkem, aby se hlásil na idd. III u krim. komisaře Kocha. Podle tohoto příkazu hlásil se kolem 17. hod. u Kocha, který mu a ještě ostatním přítomným úředníkům nařídil, aby se asi o 22. hod. dostavili do kanceláře evidence brněnské služebny gestapa, kde bude porada. V určený čas se Mayerhofer jakož i 30 jiných úředníků dostavilo do určené místnosti u odd. III. Pokud si může ještě dnes Mayerhofer vzpomenouti byli v této místnosti přítomni Römer, Koch, Nowok, Schrott, Widermerth, Grigar⁵⁰⁾, Adam Jindřich⁵¹⁾, Walzberger, Schwarz, Kropáček, Kerner, Citovski a Dr. Marquort, a ještě jiní úředníci na jejich jména si již dnes nemůže vzpomenouti. V této místnosti měl Römer krátkou přednášku o akci a místě akce, aniž by toto místo přítomným nějak označil. Pak řekl, že odjezd k místu akce bude ihned po skončení porady. Po něm krátce promluvil krim. komisař Koch o účelu nasazení. Z těchto proslovů bylo přítomným jasno, že se jedná o ozbrojenou akci proti partyzánům, kteří se ukrývají v budově někde v lese. Po rozmluvě rozdělil Koch s Römerem přítomné na několik skupin. Mayerhofer byl zařazen do jedné kulometné skupiny, jako druhý střelec a byl přidělen kolegovi Schwarzovi. Rozdělení a zařazení druhých úředníků není již dnes Mayerhoferovi známo a také se nemůže již dnes na jednotlivé vedoucí těchto skupin vzpomenouti. Po skončené poradě byli vyzbrojeni členové gestapa puškami, několika automaty, ručními granáty a viděl také, že byli vydány 2 lehké kulomety. Jeden obdržel kolega Schwarz a Mayerhofer obdržel pro tento patřičné střelivo. Kdo obdržel druhý lehký kulomet není M. známo. Po rozdělení zbraní nasedli všichni do připraveného autobusu pouličních drah města Brna a mezi 22 a 23 hod. odjeli z Bran aniž by jim byl znám cíl cesty. Autobus zastavil až ve Zlíně u tamnější služebny gestapa, kde se konala mezi Kochem a krim radou Zieglerem, přednostou Grenspolizeikommisariatu ve Zlíně asi 1 hodinová porada o postupu při provádění akce. Před odjezdem ze Zlína přistoupilo do autobusu asi 10 uniformovaných úředníků a jelo se dále, aniž by byl oznámen cíl další cesty. Po půl hodinové jízdě vystoupili všichni z autobusu a teprve na tomto místě dal Koch všem patřičné dispozice o postupu při akci. Poté se odebrali všichni pěšky pod vedením jednoho neznámého konfidenta přes les, ale tento nemohl místo určení najíti. Teprve za pomoci přivedeného občana, bylo toto místo nalezeno. Nedaleko mlýna srazili se skupinou ZbV Kommanda. Na jméno velitele si již dnes nemůže M. vzpomenouti. Koch myslel na svoje nasazení tak, že v údolí stojící mlýn bude obklíčen a tak zamezeno jakémukoliv útěku. Jelikož se počítalo s velikým odporem ze stran partyzánů byl kolega Schwarz se strojní puškou a já určen na jedno místo vzdálené asi 300 m od mlýna. Byl jim dán rozkaz, že při eventuelním násilným a nenadálým výpadu partyzán ů má tento být potlačen. K postupu proti mlýnu případně vylákání partyzánů z budovy byl určen Koch se svoji skupinou. Do této byli určeni ještě Schrott, Wiedermerth, Nowok a mnoho jiných kolegů z tzv. partyzánského oddělení IV – 2a brněnské služebny gestapa na jejichž jména si již dnes M. nemůže vzpomenouti. Dále byli do této skupiny zařazeni nějací Rusové, pocházející z tohoto referátu. Určeni pro tuto skupinu bylo učiněno hned v Brně při poradě. Ostatní členové gestapa byli určeni v prvé řadě k uzávěrové službě. Celá tato akce začala si kolem 5 hod. ranní. Mayerhofer pozoroval jak přes uzávěrkový pás prošel nějaký neznámý civilista, pravděpodobně konfident, který šel k mlýnu. Dále viděl M. jak vyšli z mlýna a jeho vedlejší budovy 3 muži a 3 a nebo 4 ženy, kteří byli posláni směrem napravo od mlýna na svah, kde se museli zdržovati. Tyto osoby byly několika úředníky hlídány. Po tomto blížil se Koch se svou skupinou již k mlýnu a členové něco vykřikovali, čemuž M. nerozuměl. Pak se Koch se svou skupinou stáhl zpět a chtěl získati od lidí, kteří byli na svahu hlídáni nějaké informace. Po tomto se odebral Koch se svými lidmi zpět k mlýnu, načež slyšel M. několik výstřelů z pistolí a z automatu. Kdo se této přestřelky zúčastnil a nebo kdo první palbu zahájil není M. známo. Jelikož po první přestřelce se nechtěli partyzáni vzdáti, vystřelil Koch na budovu protipancéřové pěstě, načež počala budova hořeti. Mezi touto dobou byl mne a kolegovi Schwarzovi dán příkaz posunouti se z uzavíracím řetězem blíže k budově. Po-té byli od budovy vzdáleni asi 30 m. O vyrozumění partyzánů, že další jejich odpor je zbytečný, vystřelil Schwarz na rozkaz Kocha z lehkého kulometu dávku ran do vzduchu. Vystřeleno bylo asi 5 ran. Po výstřelu těchto ran vyšel od mlýna Nowok a držel se za rameno a ptal se po Dr Marquortovi, který mu měl poskytnouti první pomoc. Nowok přišel ke zranění při pokusu vniknouti do mlýna. Ve stejném čase, kdy byl zraněn Nowok byl zastřelen partyzán, jeden člen ZbV – Kommanda a dále zraněn jeden občan z vedlejšího domu. Jakým způsobem tento občan přišel ke zranění není M. známo. Dále uvádí M. , že se Koch snažil různými způsoby se svou skupinou dostati se do mlýna, ale pro střelbu partyzánů se jim to nijak nedařilo. Jelikož toto trvalo již delší dobu a z mlýna se již nestřílelo, dále, že se oheň již hodně rozšiřoval, mysleli všichni, že z partyzánů není již nikdo na živu nebo, že se tito chtějí vzdát. Z těchto důvodů prý nebylo proti mlýnu a proti partyzánům již ničeho. Jak M. se později dověděl, bylo několik mrtvých partyzánů vytaženo z krytu a byli položeni vedle budovy. Co se s těmito dělo dále není M. známo. Najednou obdrželi všichni rozkaz, aby se se svých stanovišť stáhli. Mayerhofer uvádí ve své výpovědi, že obdržel od krim. rady Römera ještě s jedním a nebo 2 kolegy příkaz, aby se pokusil vniknout do hořícího mlýna, odkud měli vynésti mrtvého partyzána za účelem zjištění totožnosti. Tento úkol však nemohl býti splněn, jelikož se oheň silně rozšířil. Během celé akce slyšel Mayerhofer vyprávět, že Koch odstřelil 2 ženy, které měly patřit ke skupině partyzánů. Exekuci těchto žen jakož i mrtvoly M. neviděl. Co se stalo s mrtvolami M. neví. Zda obdržel ZbV-Kommando nějaké zvláštní příkazy týkající se mrtvol M. neví. Po skončení akce odjel Mayerhofer s ostatními přes Zlín domů. K brněnské služebně gestapa přijeli kolem 20. hod. a po odevzdání zbraní a zbývající munice byl rozchod. ( viz protokolární výslechy listy č. 53-61).

 Krim. tajemník Otto Kriegiesch, který měl podle výpovědi Františka Schwarze státi v uzavíracím páse asi 10 kroků od něho ve své protokolární výpovědi uvádí, že údaje jeho kolegy Schwarze se nezakládají na pravdě a tyto se vší rozhodností popírá. V době, kdy se konala akce v Leskovci u Vsetína byl pověřen krim. radou Römerem ještě s krim. tajemníkem Trittnerem postarati se o místo, kde by mohli býti evakuováni manželky různých členů brněnského gestapa. Na základě tohoto rozkazu odjeli společně s Trittnerem na motocyklu do Horního Rakouska, kde se u různých služeben NSV dotazovali, kde by mohli býti umístěny manželky a děti členů brněnské služebny gestapa. Po příjezdu z Horního Rakouska byli zaměstnáni přípravami k provedení této evakuace a tudíž, že není možné, aby byli do této akce zařazeni. ( viz protokoly listy č. 62-70).

 Krim. tajemník Trittner Jan, který se měl podle výpovědi gestapáka Wittmann a rovněž zůčastnti akce v Leskovci u Vsetína ve své protokolární výpovědi účast na této akci ve vší rozhodnosti popírá a prohlašuje, že byl s jeho kolegou Kriegischem zaneprázdněn obstaráváním místa pro evakuování manželek a dětí různých členů brněnské služebny gestapa. O akci v Leskovci prý mu není blíže ničeho známo, ale z vyprávění od kolegy Schwarze ví, že se této akce zúčastnili Römer, Koch a Schrott. ( viz protokolární výslechy listy č. 71-73).

 Krim. tajemník František Radif ve své protokolární výpovědi mimo jiné uvádí, že v dubnu 1945 byla prováděna brněnskou služebnou gestapa akce proti mlýnu poblíž Vsetína, kde se měli zdržovati partyzáni. Tato akce byla vedena Römerem a Kochem. Na místo určení se vyjelo kolem 21 hodiny autobusem brněnských pouličních drah, ve kterém sedělo asi 30 – 35 osob. Z úředníků na které se dnes ještě může vzpomenouti zůčastnili se této akce tito : Römer, Koch, Marquort, Leischke, Welzberger, Schrott, Nowok, Kropáček, Wiedermerth a ještě jiní úředníci z referátu IIa a skupina Rusů z oddělení IV – 2a na jejichž jména si již dnes nemůže vzpomenouti. Z Brna jeli bez zastávky až do Zlína, kde zastavili před tamnější služebnou gestapa. Tam přistoupilo asi 20 mužů, kteří byli zařazeni do brněnského Kommanda. Pak se jelo kolem jedné hodiny ranní dále. Ze Zlína jeli přes Vsetín a za tímto v jedné malé osadě všichni vystoupili. Odtud je vedl nějaký četnický úředník, který byl vězněn u brněnského gestapa k nějakému mlýnu, kde se měli zdržovati partyzáni. Kolem 3 hodiny ranní přišli na nějaký kopec, kde jim četnický úředník řekl, že další cestu k mlýnu nezná. Jelikož se nemohl přesně orientovati nařídil krim. rada Römer 2 nebo 3 úředníkům, aby dovedli v blízkosti stojícího selského stavení jednoho muže, který by je mohl dovésti až k mlýnu. Cestou se Radif dověděl, že z protější strany jde proti nim k mlýnu jiné Kommando pod vedením Leischkeho. Mimo nich zůčastnili se akce Schupo a ZbV Kommando. Bylo asi 6 hodin ranních, když se dostali na vyvýšeninu nedaleko mlýna. Tento mlýn ležel mezi dvěma vyvýšeninami v kotlině. Römer a Koch rozdělili po příchodu celé Kommando na několik menších skupin. Radif s 10 mužmi dostal rozkaz obsaditi jižní vyvýšeninu směrem od mlýna tak, aby jim nikdo nemohl z mlýna uprchnouti. Ostatní vyvýšeniny okolo mlýna byly obsazeny pak členy Schupa a ostatními členy brněnské služebny gestapa. Jiné Kommando pod vedením Kocha postupovalo do údolí až k mlýnu. Členové Kommanda byli vyzbrojeni pistolemi, automaty, 2 lehkými kulomety a protipancéřovou pěstí. Radif uvádí, že Koch nebo Römer vystřelili proti mlýnu jednu protipancéřovou pěst. Pak byl mlynář vyzván, aby vyšel z mlýna ven. Pokud mohl Radif ze stanoviště viděti vyšlo z mlýna několik osob. Zda mezi nimi byl i mlynář neví. Mezi tím se přiblížili členové brněnské služebny gestapa až k mlýnu a začala silná přestřelka. Pak viděl Radif ze svého stanoviště, že Koch nebo někdo z jeho lidí vystřelil proti mlýnu ještě jednu protipancéřovou pěst. Kolem 12 hod. byla akce skončena a celé Kommando bylo staženo ze svých stanovišť. Dolů. Když Radif přišel ke mlýnu viděl u toho ležeti 3 zastřelené muže. Podle vyprávění byli to prý partyzáni, kteří byli uschováni ve mlýně. Na zpáteční cestě domů se Radif dověděl, že jeden z těchto partyzánů byl zastřelen Schorttem a dva další členy ZbV Kommanda. Z jejich strany byl zastřelen jeden člen Schupa a jeden byl raněn. Na konec Radif uvádí, že těsně před odchodem začala hořet stodola. Kdo tuto zapálil neví. Po ukončení akce odpochodovalo celé Kommando na silnici, kde byly připraveny 2 autobusy a těmito jeli přes Zlín zpět do Brna. Četnický úředník jel nazpět do Brna s něma v autobuse. ( viz protokolární výslechy listy č. 74-711).

 Dne 6. června 1946 byl zdejší úřadovně vyšetřující komisí ONV ve Zlíně pod č. j. Vs 2059/45 zaslán přípis s přiloženými protokoly ve věci akce podniknuté brněnskou služebnou gestapa proti partyzánům, kteří se skrývali ve mlýně v Leskovci u Vsetína a při kteréžto byl vypálen mlýn a rodina Juříčkova v počtu 4 osob vyvražděna a upálena. U tohoto přípisu byly přiloženy protokoly sepsané s gestapákem Janem Nowok e m, který byl při této akci zraněn a s přímými svědky Janem Jaškem z Hovězí-Paseky č. 135, Josefem Vychopněm z Leskovce č. 52, Janem Machálkem z Leskovce č. 53 a Josefem Labajem, bývalým starostou v Leskovci č. 133.

 U zdejší úřadovny byl pořízeny výpisu z protokolů sepsaného dne 24. 5. 1946 u vyšetřující komise ONV ve Zlíně s býv. krim. tajemníkem Janem Nowokem o akci v Leskovci u Vsetína, které se předkládají. ‘ viz výpisy z protokolů listy č. 80-82. ).

 Dále byly pořízeny u zdejší úřadovny opisy protokolů sepsané na stanici SNB Val. Polanka dne 17. dubna 1946 s Josefem Vychopněm, bytem v Leskovci č. 55 a Janem Machálkem, bytem v Leskovci č. 53 a dne 26. dubna 1946 s bývalým starostou v Leskovci Josefem Labajem, Bytem v Leskovci č. 133 a Janem Jaškem, bytem v Hovězí-Paseky č. 135, kteří byli při akci konané gestapem proti mlýnu v Leskovci u Vsetína, přímými svědky. Protokoly s opisy těchto protokolů se přikládají ( viz listy č. 83-96. ).

 Dne 7. 6. 1946 byl zdejší úřadovně velitelstvím stanice SNB Val. Polanka, okr. Vsetín pod č. j. 759/1/1946 zaslán přípis ke kterému byl přiložen opis protokolu sepsaného dne 30. 6. 1946 na velitelství SNB ve Vys. Mýtě s Josefem Martincem t. č. bytem ve Vys. Mýtě č. 18/II jako očitým svědkem při akci konané brněnskou služebnou gestapa proti mlýnu v Leskovci u Vsetína ve kterém se skrývali partyzáni. Dále se v tomto přípise oznamují jména a rodná data rodiny mlynáře Josefa Juříčka⁵²⁾ a jména 3 partyzánů, kteří byli gestapem na místě zastřeleni a vhozeni do ohně. Dále jméno partyzána, který byl na místě zatčen a za nějaký čas pro nedostatek uvádějících důkazů z vězení gestapa propuštěn. Opisy přípisů a protokolů se přikládají. ( viz listy č. 97-106. ).

 K věci je nutno ještě dodatečně vyslechnouti gestapáka Jana Nowok a, neboť jeho protokolární výpověď k objasnění akce je nedostatečná, gestapáka Karla Wiedermerta, který se nachází ve vazbě MLS v Mor. Ostravě, gestapáka Karla Schiefermüllera, který je zapůjčen ONV ve Vsetíně a gestapáka Arweda Schneidereita, který je zapůjčen ONV v Hodoníně.

Členové gestapa, kteří se této akce zůčastnili a to:
1. ) Römer Hugo, krim. rada
2. ) Koch Jan, krim. kom.
3. ) Schrader, krim. kom.
4. ) Schrott Gerhard, vrch. krim. as.
5. ) Mayerhofer Vincenc, vrch. krim. tajemník
6. ) Krem Max, krim. tajemník
7. ) Hanke Alfred⁵³⁾, krim. as.
8. ) Hildebrand Herman, pomocný zaměstnanec
9. ) Knippelberg Adolf, krim. tajemník
10. ) Elsesser Jan⁵⁴⁾, pomocný zaměstnanec
11. ) Peus e Augustin, krim tajemník
12. ) Zitowski Alois⁵⁵⁾, krim. as.
13. ) Kerner František, krim. zaměstnanec
14. ) Grigar Adolf, krim. zaměstnanec
15. ) A d a m Jindřich, krim. as.

Nemohli býti k věci vyslechnuti, jelikož jejich pobyt není zde dosud znám.

Další členové brněnské služebny gestapa a to :

1. ) Engler Erich, krim. as.

2. ) Kropášek Otto, krim. as.

3. ) Walzberger Leopold, krim. as.

4. ) Hauser Karel⁵⁶⁾, pol. Tajemník

 Kteří se této akce rovněž zůčastnili nemohli býti ve věci vyslechnuti jelikož podle zdejších záznamů jsou mrtvi.

 ----------------------------------------

 krim. asistent

Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde.