×

Podpořte nás - text

Do Juříčkova mlýna přišla smrt před koncem války

 Velikonoce jsou svátky radosti a veselí. V obci Leskovec nedaleko Vsetína jsou však zapsány černým písmem. Dne 3.dubna 1945, tehdy Velikonoční pondělí, vypálili němečtí okupanti zdejší Juříčkův mlýn, přičemž povraždili nejen Juříčkovu rodinu, ale též partyzány, kteří se zde schovávali.
 Svědectví Josefa Juříčka:
Jméno Josefa Juříčka není lidem, kteří se zabývali historií a zejména odbojem, neznámé.
Již jeho otec Martin Juříček1), který se jako pěšák rakouské armády zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny, vyprávěl ze svých vlastních zkušeností o Němcích a Maďarech, jak se chovali k jihoslovanskému obyvatelstvu. Otcovo vypravování mu potvrdily dostatečně jeho vlastní zkušenosti, které získal za první světové války na ruské a francouzské frontě, kde vesměs byl mezi samými Němci. A okupace Československa a celá tato válka nutila tohoto přesvědčeného odpůrce germánské rozpínavosti bojovat aktivně proti nepříteli. Byl mužem činu. Jedním z jeho nejsmělejších činů byla příprava tajného úkrytu pro velitele odbojového hnutí „Pro vlast“2), odkud byly vydávány rozkazy pro celé Valašsko. V Juříčkově mlýně, výhodně položeném na samotě, bylo vybudováno středisko partyzánů. Ti zde vybudovali s Juříčkovou rodinou řádný bunkr, byla zde umístěna tajná vysílačka, psací stroj, rozmnožovací stroj, zbraně, střelivo, oděvy, léky. Byla zde dílna na opravu zbraní.
Těsně před 3.dubnem 1945 hlásily spojky prohlídku leskoveckých pasek. V té době bylo v bunkru 5 raněných partyzánů. Ve 2 hodiny v noci počaly oddíly německých SS-manů obkličovat paseku a Juříčkův mlýn. Za svítání zahájily bez předchozí výstrahy palbu na nic netušící usedlost. Po střelbě Němci vtrhli do domu a násilím vyvlekli celou rodinu ven, SS-mani uvázali Juříčka3) ke stromu, strašlivě ho mučili. Devatenáctiletý Juříčkův syn Jan4) se pokusil o útěk, vytrhl se gestapákům a za jejich zběsilé palby vběhl do stodoly5), z níž už nevyšel – volil tam raději smrt v plamenech. Hned nato se vrhli na šestnáctiletou Františku Juříčkovou6), a když jim odepřela vypovídat, postřelili ji a ještě žijící ji hodili do plamenů stodoly. Týž osud pak stihl i Juříčka, jeho manželku7) bez výslechu rovněž střelili a vhodili do ohně. Nejmladší dcerka čtrnáctiletá Marie8) stála opodál, prožívajíc celou tu hrůzu. Mezitím slídící psi gestapa vyčenichali maskované okénko bunkru a SS-mani jej počali ihned ostřelovat pancéřovými pěstmi. Pět raněných partyzánů, Kosťa, Vasil, komisař Sergej a Čech Oldřich Kaňok z Frýdku, opětovalo palbu. To vneslo zmatek do řad SS-manů, a když měli mrtvé a raněné, vrcholila jejich zuřivost. Jeden z gestapáků hodil čtrnáctileté děvče Marii za živa do plamenů. Zohavená mrtvola tohoto dítěte pak byla nelezena v komůrce, kde spávali partyzáni. Nad pasekou se potom rozpoutalo peklo. Hořící usedlost byla ostřelována místo vedle místa kulomety a puškami. Všechno bylo s německou důkladností vyrabováno, vyvražděno a vypáleno.
 
Svědectví Oldřicha Bláhy:
S partyzány jsem spolupracoval již před svým příchodem do mlýna. Volávali mne již tehdy jako ošetřovatele v nemocnici U Milosrdných bratří ve Vizovicích k ošetření raněných a nemocných partyzánů na liptalské paseky (u Dědků9) a taktéž u Daňků10) ), na Ploštinu a do Prlova, kde mne přijímal jako organizovaného partyzána kapitán Rudé armády Petr Buďko11) (u Tomšů12)). Pak jsme přesídlili se skupinou asi pěti partyzánů, v níž byl i Oldřich Kaňok13)  z Frýdku, do Seninky.
Asi kolem 20. března 1945 jsem dostal příkaz přesunout se do Juříčkova mlýna v Leskovci, ošetřit raněné z partyzánského oddílu Brigády Jana Žižky – ve mlýně byl pro tyto účely zřízen lazaret. Ruští partyzáni trpěli střevním onemocněním a bylo nutno volat lékaře ze Vsetína. Pamatuji se, že při odchodu mi lékař podával ruku, chyběl mu na ni prst (šlo u MUDr. Dušana Kalandru). Ve mlýně jsem pak zůstal až do jeho vypálení dne 3.dubna 1945.
Toho dne časně zrána někdo zvenčí silně zabušil na dveře14) a řekl: „Les je plný Němců, jste obklíčeni!“ Po několika minutách ticha zabušili na dveře sami Němci. Byli jsme všichni nahoře ve světnici. Po zprávě neznámého varovatele jsem utekl s ostatními partyzány do bunkru ve sklepě. Po zabušení Němců na dveře vyšla žena mlynáře Františka Juříčková. „Kde máte ty partyzány?“ ptali se Němci česky. „U nás nejsou partyzáni,“ odpověděla mlynářka. Po několika minutách ticha vhodili Němci do oken mlýna pancéřovou pěst.
Seděli jsme v bunkru – já, Oldřich Kaňok a čtyři sovětští partyzáni – Saška Kotljarov15)Kosťa Kalabalin16)Sergej17) Vasil Lavriščev18)Němci začali odhazovat desky z hromady, jíž bylo maskováno okno bunkru – to jsme věděli, že je zle. Pak spustili oknem desku, na jejímž konci byly upevněny tři granáty. Jejich výbuchem byl vyražen vchod – dřevěná dvířka maskovaná krmítkem pro kozu. Kryt byl odhalen, musili jsme ven!
První vyběhl19) Kosťa Kalabalin a Vasil Lavriščev chodbou kolem vepřence a ovčince a nepozorovaně přeběhli krátkou vzdálenost k mlýnskému kolu a vodě pod ním. Po nich vyběhl Sergej a s bojovým křikem „Hurá!“ střílel po Němcích kteří se hrnuli i s ovčáky do mlýna. Kulomety ho však srazili k zemi. Po něm vyběhl Saška Kotljarov a rovněž střílel, sražen taktéž kulomety a snad i roztrhán psy.
Bunkr se mezitím naplnil kouřem z dehtového papíru a peřin, které Němci házeli dovnitř. Zvedl jsem je a chtěl jsem ven, Němci se však už dostali do konírny a ranili mne střelou do pravé ruky. Zalezl jsem pod koňský žlab v konírně, kde se rovněž ukryl Oldřich Kaňok, poněvadž v bunkru se již nedalo dýchat.
Mezitím Němci poslali mlynáře, aby přivedl partyzány. Slyšeli jsme z náspy jeho hlas: „ Chlapci, jste-li někdo naživu, pojďte ven, je to marné!“ Vyšel jsem za ním ven. Mlynáře Němci odtáhli do lesíka, mne svázali a odvlekli na druhou stranu, k hrobníku. Esesák, který stál vedle mne, mne mezitím šťouchal hlavní do páteře, a když mi hlava poskočila, skláněl mi ji novým šťoucháním do týlu. Mezitím se ustavičně střílelo. Mlýn hořel – co bylo dál jsem neviděl. Když střelba utichla, Němci mě odvázali a poslali do mlýna: „Běž pro partyzány. Vběhl jsem do chléva, plného čpícího kouře a narazil jsem na mrtvolu Oldřicha Kaňka. Byl bledý, pravděpodobně se zastřelil – prohlašoval vždy, že se živý do rukou Němcům sám nikdy nevydá. Vytáhl jsem ho ven i s Janíčkem, synem hospodáře, který měl tvář oteklou a po zachroptění skonal, zřejmě zadušen plyny, k mrtvolám obou sovětských partyzánů Sašky a Sergeje. Na příkaz Němců jsem musel určit jejich totožnost. Mimo jiné se Němci ptali i na majora Kurtina20).
Pak mne znovu svázali a odvedli. Němečtí vojáci mezitím odváželi peřiny, šatstvo  a cpali se velikonočními koláči. Mne uvázali k vozu, za kterým jsem pak musel svázán kráčet až do vesnice. Tam mne esesáci vhodili na zem do autobusu a položili si na mne nohy – proti mně seděl mezi esesmany poručík Gurecký21)Tak jsme přijeli do Zlína. Tam mne nechali jeden den ve vězení, za dva další dny převezli do Hradiště, načež jsem pobyl ještě dvě noci v Kounicových kolejích, než mne převezli transportem do Mirošova.
V Mirošově nás osvobodila americká armáda a předala nás Rudé armádě. Bývalí vězňové zde utvořili partyzánskou skupinu Jana Žižky a čistili jsme brdské lesy od Němců – prchajícím z Pražského povstání. Jen K.H. Franka22)  jsme se už, bohužel, nedočkali – byl chycen u Rokycan.
Stránky připravili B. Paprskářová a Antonín Juříček, přímý potomek rodiny Juříčkovy.

 

 1)

Martin Juříček (11. 11. 1854 Leskovec - 22. 11. 1933 Leskovec) syn Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové, posledně bytem Leskovec 67 – zakladatel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921

 2)

 odbojová organizace "Pro Vlast" působila na Valašsku, úzce spolupracovala ze Sousedíkovou organizací. Po zatýkání členů Sousedíkovy organizace se orientuje na 1. československou partyzánskou brigádu Jana Žižky, které pomáhá přežít zimu 1944/45.

 3)

 Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

 4)

 Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

 5)

 byl vyslán do chléva, ze kterého už nevyšel.

 6)

 Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

 7)

 Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

 8)

 Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

 9)

 Dědkovi - asi rodina z pasek nad Vizovicemi, blyžší informace nezjištěny.

 10)

 Daňkovi - asi rodina z pasek nad Vizovicemi, blyžší informace nezjištěny.

11)

kapitán Petr Fjodorovič Buďko (31. 12. 1915 v Nizovce - 5. 3. 2000 Talovka) - letec-stíhač, 18. 10. 1942 byl sestřelen, raněný byl léčen v Německu, odkud po vyléčení utekl ze zajetí a prchá na Slovensko. Posléze přechází s partyzánským oddílem Jana Žižky zpět na Moravu a stává se jedním ze zástupců velitele. Působil hlavně okolo Prlova a Ubla. Po válce učitelem ve vesnici Talovka (Таловка).

12)

rodina Tomšů bydlela v Prlově čp. 58.

13)

Oldřich Kaňokněkdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.

14)

Čeněk Randus (25. 1. 1903 Zubří - 23. 10. 1954 Leskovec), syn domkaře Čeňka Randuse ze Zubří a jeho ženy Františky, roz. Frantové, posledně bytem Leskovec 108 - za války bydleli v sušárně ovoce patřící rodině Machálků z Leskovce 53, cca 200 m nad Juříčkovou usedlostí. Pan Randus byl zaměstnán u státních drach na hradle v Ústí. Když vyděl postupující jednotky od Vsetína, běžel varovat rodiny v údolí Snozů. Záznam o narození v matrice Zubří. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Za války bydleli v sušárně ovoce patřící rodině Machálků z Leskovce 53, cca 200 m nad Juříčkovou usedlostí. Pan Randus byl zaměstnán u státních drach na hradle v Ústí. Když vyděl postupující jednotky od Vsetína, běžel varovat rodiny v údolí Snozů. Zde uvádím citaci z osobního rozhovoru s jednou s dcer pana Randuse: "V průběhu vypalování usedlosti pana Jana Juříčka v Leskovci 67  byli v našem domě přítomni dva němci , z toho nejméně jeden uměl česky. Tito nás hlídali. Maminka zašívala děravé šlapkáče a my se sestrou jsme seděli na posteli. Jeden z němců přistoupil k mamince a řekl jí, proč ty šlapkáče zašívá, že je jich dole dost (míněno u Juříčků). Když k večeru odcházeli, tak nám ještě vyhrožovali, že příjdou a vypálí i nás." 

15)

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.

16)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

17)

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

18)

partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) – velitel čety oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista. 

Lavriščev je Agapitusem Bláhou špatně uveden, že v den Leskovské tragédie byl přítomen ve mlýně, ale byl v té době v Prlově. Správně má být

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách.

19)

u jiných výpovědí je, že vyběhly až už mlýn hořel a využily dýmu a spadlé střechy. Ale tvrzení mnicha Agapituse se zdá nejvěrohodnější, protože jako jediný z přeživších o tom podal svědectví.

20)

velitel Dajan Bajanovič Murzin Němci nazývaný Černý generál (20. 12. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 1. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa) - druhý velitel 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, čestný občan 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

21)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn domkaře Ignáce Gureckého z Lubně a jeho ženy Anny, roz. Foldýnové - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin. Začleněn do transporu KL3, který odvezl zatčené odbojáře z Brna a Jihlavy do KT Mauthausen. Záznam o svatbě v matrice Slezské Ostravy.

22)

Karl Hermann Frank (24. 1. 1898 Karlovy Vary – popraven 22. 5.1 946 Praha), syn Jindřicha Franka a jeho ženy Pavly roz. Eberhardtod - od srpna 1943 Německý státní ministr pro Čechy a Moravu. Záznam o narození v matrice Karlových Varů. Pěkný životopis o K. H. Frankovi nejdete na zde.

 
TOP