Ladislav Mňačko

narozený 29. 1. 1919 ve Valašských Kloboukách jako syn poštovního úředníka Františka Mňačka a jeho ženy Juliány, roz. Kovalčíkové. Mňačko své dětství prožil v Martině, kde jeho otec zastával úřad poštmistra. Po 15. 3. 1939, kdy došlo ke vzniku Slovenské republiky, se přestěhoval se svými rodiči a dvěma sourozenci zpět do Valašských Klobouk. Jeho život před odchodem ze Slovenska popsal detailně slovenský spisovatel Jozef Leikert ve své knize „Takový byl Ladislav Mňačko“. Autor čerpal nejen z  osobních rozhovorů s Mňačkem, ale rovněž ze záznamů z pozůstalosti, které mu spisovatel přenechal.

Poněkud bílým místem Mňačkova životopisu je celý jeho osud v období protektorátu. I když víme, že na konci války byl součástí oddílu Ploština a účastnil se několika bojových akcí, mnozí berou jeho knihu „Smrt si říká Engelchen“ jako autorovy vlastní vzpomínky. Knihu nutno považovat za román spojený s tragickou historií Ploštiny, který čerpá z Mňačkových vzpomínek nebo ze vzpomínek jeho druhů z oddílu, kteří zde působili delší dobu. Ne všechny události se seběhly tak, jak jsou popsány, a je nutno připustit právo na autorovu uměleckou fikci, která některé postavy či události vykreslila poněkud jinak, avšak vždy s cílem poukázat na to obyčejné lidské hrdinství či selhání bez okázalostí, velkých slov a pevných stisků. Samotný Mňačko dle tehdejších zákonů nebyl považován za partyzána (nebyl déle jak 30 dní v odboji se zbraní v ruce), přestože se zúčastnil nejméně tří velkých bojových akcí, kdy mu hrozilo zajetí nebo smrt. Naproti tomu jiní, kteří se nezúčastnili ani jedné bojové akce, avšak v lese se stačili ukrývat přes jeden měsíc, získali po válce titul československý partyzán.

Mňačko se v těsném závěru války zúčastnil spolu s Československým armádním sborem osvobozování Vsetína, kde byl v místní části Ohrada zraněn. K akutní operaci došlo den po osvobození Vsetína v místní nemocnici (někdy špatně uváděno v polní vojenské nemocnici, která v té době měla stanoviště v areálu Vsetínské nemocnice). Byla mu vyndána kulka, která uvízla nedaleko páteře, a po pěti dnech byl z nemocnice propuštěn.

Doposud neznámé skutečnosti se pokusí časem doplnit již zmiňovaný spisovatel prof. Jozef Leikert, který o Mňačkovi napsal i druhou knihu „Mňačko a Izrael“, a v budoucnu se chystá, částečně i díky našemu výzkumu, napsat další, ve které by se dotkl i doposud nezveřejněných životních osudů Ladislava Mňačka.

Abychom moc neprozrazovali, nastíníme jen některé věci z tohoto období. Mňačko je díky mezivládní dohoda mezi Česko-Slovenskem a Německem "O najímání českých dělníků na práci do Říše",  někdy také nazívané „45 tisíc dělníků pro Říši“, kterou podepsali 19. 1. 1939 zástupci tzv. Druhé republiky a Německa, odeslán 22. 6. 1939 do západní části Německa v blízkosti Nizozemských hranic. Zde pracoval jako stavební dělník a v zimním období jako horník. V půli roku 1941 byl odsouzen k šestitýdennímu pobytu v pracovně výchovném táboře Hunswinkel. Na podzim roku 1944 se vrátil zpět na Moravu, nejdříve do Valašských Klobouk a poté do Slavičína. Začátkem dubna 1945 vstupuje na Ryliskách do oddílu Ploština a pohybuje se v okolí Trubisek (část obce Prlov) a na Vařákových pasekách.

Po válce se Mňačko v Praze oženil s Hedvigou Weiszovou, narozenou 8. 6. 1923 v Jelšavě (její otec Dr. Gejza Weisz byl místním lékařem a matka Etela i sestra Eva byly zaměstnány v ordinaci), která spolu se sestrou Evou přicestovaly z koncentračního tábora Buchenwald. Někdy je mylně uváděna Osvětim, kde však obě sestry pobyly pouze krátce (od 2. 8. do 19. 9. 1944) a vzápětí byly odeslány do koncentračního tábora Buchenwald, kde je věznili až do konce války.

Všem, kteří se o osudy Ladislava Mňačka vážně zajímají, doporučuji právě knihy Jozefa Leikerta. Prof. Leikert zpracoval podrobně i osudy českých studentů po 17. listopadu 1939. Zároveň si dovoluji upozornit zájemce o další problematiku z období protektorátu, že v nejbližších měsících vyjde Jozefu Leikertovi unikátní 800stranové dílo, zabývající se osudem Viliama Gerika z paradesantního výsadku Zink.  

Pracovní karta z roku 1939, originál Bundes archiv

Dům, ve kterém bydlel L. Mňačko první rok pobytu v Německu

Karta z KT Osvětim manželky Ladislava Mňačka, originál Bundes archiv

Karta z KT Buchenwald manželky Ladislava Mňačka, originál Bundes archiv