Historie pracovně výchovného tábora Hünswinke

Údajné foto pracovního výchovného tábora Hünswinkel

Původně se jednalo o tábor1), který byl postaven v roce 1932 firmou Hochtief jako součást výstavby přehrady Versetalsperre, pro pracovníky dobrovolné pracovní služby. V roce 1938 byl tento tábor převzat Říšskou pracovní službou Hunswinkel2). Tehdy se skládala ze dvou baráků po 100 lidech a baráku s jídelnou za plotem. V kasárnách nebyla žádná kamna. Do tohoto tábora byli posíláni Němci a cizinci, kteří zde působili jako trvale odstrašující případy špatné pracovní kázně. Během služby, která obvykle trvala šest týdnů s denní pracovní dobou dvanáct hodin, bylo zneužívání na denním pořádku.

První sto vězňů bylo do pracovně výchovného tábora Hünswinkel přivezeno na nákladních autech Dortmundským gestapem a to dne 23. srpna 1940. Šest týdnů zde měli snášet těžkou práci, ponižování a bití, byli převychováváni v duchu národního socializmu a po uplynutí šesti týdnů se mohli vrátit do civilního života3) a do svých civilních zaměstnání. Pracovní podmínky v táboře byly velmi tvrdé, např. při přepravě těžkých kamenů docházelo ke zraněním, kdy až polovina vězňů skončila v Hellersenově nemocnici.

Pro pracovně výchovný tábor bylo nařízeno: "Pracovní a životní podmínky vězňů jsou obecně tvrdší než v koncentračním táboře. To je nezbytné k dosažení požadovaného účelu a je to možné, protože ubytování jednotlivých vězňů ochranné vazby obvykle trvá jen několik týdnů, nanejvýš několik měsíců."  

Do 12. prosince 1940 dokončilo výchovnou vazbu 517 vězňů (457 Němců a 60 cizinců). V té době bylo v táboře 137 vězňů. Inspektorovi bezpečnostní policie je mimo jiné sděleno: "Je třeba vzít v úvahu, že vězni, kteří musí přes den pracovat na stavbě, mají v pracovní době pouze 1/4 hodiny volného času na oběd, zatímco zbytek času musí od rána do večera pracovat na mokré a blátivé podlaze. Pokud tedy vězni nejsou v dobrém zdravotním stavu, je nevyhnutelné, že dříve nebo později onemocní." 

V zimních měsících (od 22. prosince 1940 do 15. března 1941) stavební firma zastavila práce na přehradě. Jako náhradníci museli vězni pracovat v ocelárně, lesovně a v kanceláři v Lüdenscheidu. Kromě toho krátce v Altenberge a Münster-Handorfu4). 

Mezi 30. květnem 1941 až 10. červencem 1941 ve výchovném táboře pobýval spisovatel Ladislav Mňačko5).

Pro zvýšení kapacity byla v roce 1941 postavena další baráky. Dne 30. září 1941 byl pracovní tábor převzat Porúrským přehradním sdružením a 1. dubna 1942 přesunut do Gladbeck-Zweckel. Dne 15. května 1942 byl tento tábor gestapem opět rozpuštěn a přesunut spět do Hunswinkelu. Zřejmě pod nátlakem firmy Hochtief, pro kterou vězni pracovali, byl trest odnětí svobody prodloužen ze šesti týdnů na tři měsíce. Věznění mohlo také trvat podstatně déle, jak uvedl jeden z bývalých vězňů.

Strážní z pracovního výchovného tábora Hünswinkel

Od května 1942 byli do tábora posíláni především sovětští nuceně nasazení. Z pracovně výchovného tábora se stal tábor pracovní výchovy pro zahraniční pracovníky. Od té doby byl tábor místními obyvateli označován jako ruský tábor. Od této doby začalo táboře Hunswinkel přibývat mrtvých. Jako důvody úmrtí jsou uváděny v úmrtních listech hlad, přepracování těžkou prací, bití a popravy6). V některých pátcích byli vězni také oběšeni. V úmrtním listu pak stálo: "Oběhový kolaps (po oběšení)". Mrtví byli zpravidla pohřbíváni na lesním hřbitově v Lohu, později na hřbitově Hühnersiepen poblíž Lüdenscheid-Piepersloh, kterého začali místní hovorově nazývat jako ruský hřbitov.

V roce 1943 měla být kvůli protržení přehrady Möhne urychleně dokončena stavba Versetalsperre. Kapacita míst na spaní se proto zvýší na 600. Protože však ostatní sociální zařízení toto rozšíření nenásledovala, brzy to vedlo k hygienicky neudržitelným podmínkám. V důsledku toho se v tomto táboře rozšířil tyfus.

V září 1944 byla v Hönnetalu otevřen tábor pro výstavbu projektu Schwalbe 1 (podzemní výroba paliv). Až na malý počet byli do tohoto tábora odvezeni vězni z Hunswinkelu. Na konci března 1945 měli být zahraniční vězni ze Sanssouci pracovního tábora přivedeni pěšky do tábora Hunswinkel. Nikdy sem však nedorazili.

11. dubna 1945 američtí vojáci obsadili Hunswinkel, jehož stráže uprchly se zajatci. Osud těchto vězňů se nepodařilo objasnit.

Stavba přehrady Versetalsperre

Původní domy v údolí přehrady Verse byly zbořeny, stromy, ploty, pole a pastviny zlikvidovány a původní obyvatelstvo vystěhováno. Hráz byla zpevněna kameny, které navážely vězni tábora Hünswinkel a do konce války byla přehrada z více jak ¾ dokončena7), ale poté zůstal ležet až do fáze dokončení v roce 1952

Na podzim 1944 byli vězni8) z tábora Hünswinkel přemístěny do pracovního výchovného tábora Sanssouci na stavbu jeskyní pro stroje v Hönnetalu. V táboře zůstalo jen několik stráží.

Stavba přehrady Versetalsperre

Dne 29. prosince 1944 se vedle tábora Hunswinkel konalo okresní setkání oblastních. Dodnes není obsah jednání znám. Předpokládá se, že se mluvilo o zřízení popraviště.

V únoru 1945 dortmundské gestapo popravilo 14 vězňů z Dortmundu na nově zřízeném hřbitově Hühnersiepen. Dodnes není známo, zda došlo k dalším popravám vězňů z Dortmundu, kde byl od roku 1944 okresním vedoucím Walter Borlinghaus.

Dne 6. března 1945 bylo centrum Kolína nad Rýnem obsazeno spojeneckými vojsky. Před nimi gestapo z Cách, Brauweileru, Kolína-Müngersdorfu, Kolína-Klingelpützu a Bonnu-Duisdorfu převáželo důležité zahraniční a německé vězně do Hunswinkelu. Mnoho z nich zemřelo při pochodech smrti. Na konci března bylo již v táboře Hunswinkel více než 600 vězňů gestapa9). Vězni trpěli pod násilnickým ředitelem tábora Heinrichem Brodesserem, který dříve vedl tábor v Kolíně nad Rýnem - Müngersdorf, kde bylo vězněno mnoho židovských vězňů. Po jeho boku stál komisař gestapa Jentsch. Není známo, kolik lidí zde zemřelo vyčerpáním, nemocemi, ubitím nebo byli popraveni, ale všichni zemřelí byli pohřbeni na hřbitově v Hühnersiepenu.

Přehrada Versetalsperre

Ve zprávě hřbitovního úřadu v Iserlohnu ze dne 26. září 1961 pro místní Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge10) se uvádí počet asi 550 úmrtí v táboře Hunswinkel. Staří obyvatelé Lüdenscheidu, kteří byli s táborem v kontaktu (majitelé prádelen, správci, kuchaři a další personál) po válce vypověděli, že v táboře zemřelo okolo 250 lidí. Je možné, že dalších 250 až 300 lidí zde muselo přijít o život v posledních 6 týdnech války. Jedná se o domněnku, kterou zatím nelze dokázat dokumenty.

Stavba přehrady Versetalsperre

Stavba přehrady Versetalsperre

Pamětní deska připomínající pracovně výchovný tábor Hüswinkel (odcizená v roce 1914)11)

V roce 1949 byl na hřbitově v Hühnersiepenu vztyčen balvan jako pamětní kámen a oběti připomíná pamětní deska v azbuce. Rada města Lüdenscheid si poprvé připomněla oběti padesát let po zřízení tábora pracovní výchovy. V roce 1993 navštívilo hřbitov a město 25 bývalých vězňů a nuceně nasazených z Hunswinkelu.

Památník Hunswinkel byl slavnostně otevřen 21. června 1997 starostkou Lisou Seusterovou a městskou radou. Byl postaven vedle Klamerova mostu na přehradě Versetalsperre , na jejímž dně tábor stál.

Nápis:

V údolí přehrady se Pod tímto místem nacházel v letech 1940 až 1945 pracovně výchovný a koncentrační tábor Hunswinkel. Z mnoha tisíc vězňů ze Sovětského svazu, Německa, Polska, Belgie, Francie, Itálie, Jugoslávie a Nizozemska bylo nejméně 550 zabito hladem, těžkými pracemi, bitím a zastřelením.

Na konci září 2014 byl údajně ukraden zloději kovů památník Stíny minulosti, který pro město Lüdenscheid vytvořil lüdenscheidský umělec Heinz Richter. Jako dočasné řešení do doby, než bude památník trvale nahrazen, vztyčilo město Lüdenscheid od 28. listopadu 2014 pamětní desku z plexiskla, která má tuto památku uchovat živou. Je to také výraz odsouzení krádeže městskou radou. V roce 2017 byl památník rekonstruován. 

Pamětní deska připomínající pracovně výchovný tábor Hüswinkel (odcizená v roce 1914)

Vozík naplněný kamením připomínající pracovně výchovný tábor Hüswinkel

Přehrada Versetalsperre stavěná vězni z pracovně výchovného tábora Hüswinkel