×

Podpořte nás - text

Výpověď Jaroslava Paly, Ústí

      Jana Juříčka1)  jsem znal už jako malý chlapec. Byla to skutečně nejlepší rodina z Leskovce. V době první republiky, ač na zdejší poměry dosti velký sedlák, nepřipojil se k agrární straně a odsuzoval její rozdávání darů menším sedlákům a její protilidovou politiku a dobře věděl, že tato agrární klika spolupracuje s Němci. Hned na začátku okupační doby, kdy jsem se vrátil z Holešova na Vsetín, po více jak dvouleté nepřítomnosti, uvítala mě tato rodina s otevřenou náručí. Z počátku jsem k nim chodíval jen jednou týdně, vždy kolem čtvrtku. Poslouchali jsme zahraniční rozhlas a já jsem u nich sbíral veškeré zprávy ze zahraničí za celý týden.
 
Jan Juříček vycházel velmi málo ze svého vlastním přičiněním postaveného mlýna. Pořádali jsme u nich ve světnici taneční zábavy, při nichž sám Jan Juříček hrával na housle. Když přicházel rok 1944 a s ním první běženci, Rusové ze zajetí z Německa, bývali posíláni přes Juříčkovu usedlost dále, tam byly připraveny mapy, jídlo a občerstvení i na další cestu. První otázky uprchlých zajatců byly, jak daleko je fronta. Byli jsme informováni Moskvou i Londýnem, proto jsme jim podávali ochotně zprávy o všem, pokud jsme se s nimi mohli domluvit. A byli to většinou ruští důstojníci, se kterými jsme se domluvili vždy dosti snadno.

     V srpnu 1944 jsem přišel k Juříčkům. Paní Juříčková2), žena velmi jemného a pevného charakteru, byla tehdy velmi ztrápena a na můj dotaz mi odpověděla : "Ani bych vám to, kmotříčku, neměla říkat, ale znám Vás a proto se vám svěřím. Máme u nás nemocného partyzána." Byl jsem sám zvědav, který to bude a znám li jej. Byl to Kosťa Kalabalin3). Podle jeho vyprávění zachránil z těžké přestřelky jen svůj vlastní život. A tehdy jsem se dověděl všechno. U Juříčků byla ošetřovna a také škola partyzánů. V předvečer onoho dne opustila větší skupina partyzánů Juříčkův mlýn. Jinak by byli zahynuli4).
 U Juříčků býval živý partyzánský ruch. Byl tam pro partyzány zřízen bunkr. Byla to vlastně též partyzánská nemocnice.
O tomto bunkru a jeho umístění věděli jen ti, kdož v něm byli. U Juříčků byla vysílací stanice, rozmnožovací přístroje na tiskopisy, dva psací stroje a léčebných potřeb více než kdekoliv jinde. Odtud vycházely rozkazy brigády Jana Žižky, letáky, výhružné dopisy pro české zrádce. U Juříčků byl štáb majora Murzina5) po celé tři týdny ve vánoční. době 1944-45, později štáb kapitána Petra Buďka6), zástupce majora Murzina, který večer před vypálením opustil s partyzány Juříčkův mlýn. U Juříčků bylo pro partyzány jídlo, obuv, oděv, u Juříčků byla též partyzánská dílna na opravu zbraní.
 Juříčkova rodina splnila své národní poslání a zaplatila do posledního vlastní krví svůj vlastenecký postoj, který nebyl nikdy jiný, než jak nás tomu naučili ruští komisaři z partyzánské brigády Jana Žižky. Členové rodiny Juříčkovy zemřeli statečně a stali se národními mučedníky.
 Umírali, aby národ mohl žít v přísvitu míru a umírali statečně. 

 

1)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

2)

Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

3)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

4)

cca 15 partizánů odvedl v pondělí dne 2. dubna 1945 (o velikonocích) Jan Martinec (3. 7. 1914 - ?), syn rolníka Jana Martince z Leskovce 91 a jeho ženy Veruny, roz. Labajové, posledně bytem Leskovec 91 - partyzánská spojka, díky kterému nebyla tragédie v Leskovci ještě větší. Kdoví co by se stalo, kdyby neodvedl 15 partyzánů dvanáct hodin před akcí do Lhoty. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921, do Lhoty u Vsetína.

5)

velitel Dajan Bajanovič Murzin (20. 1. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 12. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa), syn Fatkelbajana Galljamutdinoviče Murina a jeho ženy Fatimou Chasanovnou, roz. Enike - druhý velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, býval čestným občanem 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

6)

kapitán Petr Fjodorovič Buďko (31. 12. 1915 v Nizovce - 5. 3. 2000 Talovka) - letec-stíhač, 18. 10. 1942 byl sestřelen, raněný byl léčen v Německu, odkud po vyléčení utekl ze zajetí a prchá na Slovensko. Posléze přechází s partyzánským oddílem Jana Žižky zpět na Moravu a stává se jedním ze zástupců velitele. Působil hlavně okolo Prlova a Ubla. Po válce učitelem ve vesnici Talovka (Таловка).
TOP