Protokol sepsaný dne 5. března 1946 s Oldřichem Bláhou | JUŘÍČKŮV MLÝN

×

Protokol sepsaný dne 5. března 1946 s Oldřichem Bláhou

Úřadovna státní bezpečnosti v Čechách.

V Praze II. , Washingtonova ul. 7.

Protokol

sepsaný dne 5. března 1946 na zemské úřadovně státní bezpečnosti v Praze II. Washingtonova ul. 7 s Oldřichem Bláhou¹⁾ nar. 27. 12. 1911 v Lošticích okres Zábřeh, bytem v Praze I., Na Františku 55, svobodný, ošetřovatel v nemocnici Milosrdných Bratří, české národnosti, zachovaly.

Byl napomenut k udání pravdy vypovídá po předestřeni případu:

Asi v polovině února 1945 byl jsem předán jako ošetřovatel nemocných a raněných kapitánem Petrem Buďko²⁾, velitelem partizánkého oddílu Jana Žižky pro okres Vsetín. V lazaretě ve mlýně u Juřičků³⁾ v Leskovci poznal jsem četníka Gureckého⁴⁾, který byl pod jménem David, který mě tam byl představen studentem Oldřichem Kaňokem⁵⁾. Později jsem ho viděl asi dvakráte. Bylo mě řečeno, že Gurecký jest ověřen Moskvou jako velitel politické činnosti což potvrdil ruský kapitán Petr Buďko. Do mlýna docházel ke kapitánovi, Gurecký s depešemi. Náš lazaret byl úplně pod zemí vchod k němu byl pouze přes dva chlévy a nezasvěcená osoba nemohla vchod nalézti, ježto bylo u nás několik prohlídek a nikdy nás nenašli. Gurecký do mlýna docházel a proto o všem věděl a dokonce se tam před gestapem skrýval.

Dne 3. dubna 1945 o 4. 30 hod. byli jsme probuzeni asi sousedem⁶⁾, že jsme obklíčeni. Přestěhovali jsme se ihned ze mlýna do podzemního úkrytu a hned na to jsme slyšeli německé hlasy, kteří se vyptávali zda zde nejsou partisány. Bylo jim mlynářkou⁷⁾ řečeno, že zde nejsou a na to jsme šlyšeli, že se hlasy vzdalují. V okolí se silně z automatů střílelo. Po dlouhé chvíli, vystřelili ve světnici na nad bungrem pancéřovou pěst a hned poté začali odhlazovati desky které byly narovnány při ventilaci do sklepa. Když jsme viděli, že jsme prozrazeni, neboť gestapo šlo na jisto, vyšli jsme před bungr, který byl kryt ovčincem a druzí se zabarigádovali v bungru za pytle mouky. Celkem nás bylo v bungru 6, ježto ostatní odešli před tím v sobotu na akci k Přerovu. Kosťa⁸⁾ a Vasil⁹⁾ proběhli za mlýnské kolo, kde ve vodě byli ukryti. Pokusil jsem se za nimi rozběhnouti a to už němci se přibližovali, byl jsem střelen do pravé ruky a stáhnul jsem se zpět před bungr. Jelikož němci házeli do bungru granáty a hořící dehtový papír museli druzí dva z bungru také k nám přiběhnouti. Na to byla silný detonace v bungru, byl jsem udeřen dvířky do hlavy a omráčen a když jsem přišel k vědomí, byl jsem již na dvoře obklopen němci. Na to jsem byl veden na stráň, kde stál Gurecký se třemi gestapáky. Gurecký stál volně, byl jsem gestapáky vyslýchán a Gurecký tomu jen přihlížel. Vyptávali se mne zda jsou kapitán Petr¹⁰⁾, Stěpánov¹¹⁾a major Murzin¹²⁾. Zajímavé jest, že major Murzin a kpt. Stěpanov byli očekáváni na velikonoční svátky a z neznámého důvodu do mlýna nepřišli. Jest domnění že celá věc byla někým prozrazen.

Po té jsem byl sveden po stráni, kde jsem měl rozpoznávati osoby, které tam byly u vrat posazeny a fotografovány. Udal, jsem že znám pouze mlynáře, ostatní že znám podle vidění, jména však ne a udal jsem, že jsem byl u partizánů násilím držen, ježto mě podezřívali, že jsem byl vyslán gestapem.

Pokud vím zachránil se z nás pouze já, dva rusové Vasil a Kosťa, kteří byli ukryti pod mlýnským kolem a jsou nyní v Rusku, z mlynářovy rodiny pouze babička¹³⁾ a mohli by snad o něčem věděti sousedé, kteří na příkaz gestapa zapalovali vnitřní zařízení. Na to pak mě svázali ruce a byl jsem vehnán do hořícího bungru abych vyzval zda jest někdo živ, aby se vzdali. Tam se nacházeli pouze student Oldřich Kaňok z Frýdku a mlynářův syn Jenda Juřička¹⁴⁾. Oba byli mrtví. Musel jsem je vytáhnout.

Na to jsem byl znovu svázán a přišel ku mně Gurecký a vyžádal si zelené brýle, které u mne našli v kapse a nadsadil si je na oči.

Z jakého důvodu nevím, ježto slunce nesvítilo. Na to jsem byl vhozen do autobusu na zem a Gurecký ke mne přišel a dal mi je na oči s poznámkou „můžeš dělat i profesora“. Gurecký nebyl v autobuse svázán a na pokyn gestapáků mohl si usednout na lavici. Do Leskovce jsme šli pěšky mně přehodili přes ramena maďarskou dlouhou pušku a Gurecký šel těsně za mnou a nesl na rameni nástavec od pancéřové pěsti.

Gurecký byl se mnou vezen až do Zlína, kam přišel odtud nevím. Já jsem přišel pak do Uher. Hradiště, Brna a konečně do Mirošova zde, ale Gurecký se mnou více nebyl.

Pokud jsem slyšel byl Gurecký varován odevšech i od kapitána Petra aby na pozvání nemocenské pojišťovny do Brna nejezdil a on přesto ta jel a byl prý hned na nádraží zatčen. Naše spojka šla s dopisem /Gurecký/ Davidovi přes četn. Strážm. Sklenáře¹⁵⁾. Sklenář udal, že je asi dopis podvržený přesto, že prý se shodovala smluvená značka a říkal že předal k vyšetření na Gestapu. Co s tím dělal nevím. Poručík Kosťa říkal, že by se měl Sklenář zastřeliti, ale čekal na rozkaz kapitána Petra. Co bylo dál nevím. Ohledně Gureckého nemohu ničeho udati, do očí se mi nepodíval, když šel do mlýna měl veliký strach, aby nebyl nikým viděn, ačkoliv si chodil volně a byl námi napomínán.

Víc nemohu udati.

Skončeno, schváleno, přečteno

Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopii zde.

1)	ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.
2)	kapitán Petr Fjodorovič Buďko (?) - letec-stíhač, byl sestřelen roku 1943 na frontě, raněn a léčen byl v Německu, odkud po vyléčení utekl ze zajetí a prchá na Slovensko. Posléze přechází s partyzánským oddílem Jana Žižky zpět na Moravu a stává se jedním ze zástupců velitele. Působil hlavně okolo Prlova a Ubla.
3)	Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.
4)	Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn domkaře Ignáce Gureckého z Lubně a jeho ženy Anny, roz. Foldýnové - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin. Začleněn do transporu KL3, který odvezl zatčené odbojáře z Brna a Jihlavy do KT Mauthausen. Záznam o svatbě v matrice Slezské Ostravy.
5)	Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.
6)	jednalo se asi o pana Čeňka Randuse (25. 1. 1903 Zubří - 23. 10. 1954 Leskovec) Leskovec 108 - za války bydleli v sušárně ovoce patřící rodině Machálků z Leskovce 53, cca 200 m nad Juříčkovou usedlostí. Pan Randus byl zaměstnán u státních drach na hradle v Ústí. Když vyděl postupující jednotky od Vsetína, běžel varovat rodiny v údolí Snozů. Zde uvádím citaci z osobního rozhovoru s jednou s dcer pana Randuse: "V průběhu vypalování usedlosti pana Jana Juříčka v Leskovci 67 byli v našem domě přítomni dva němci , z toho nejméně jeden uměl česky. Tito nás hlídali. Maminka zašívala děravé šlapkáče a my se sestrou jsme seděli na posteli. Jeden z němců přistoupil k mamince a řekl jí, proč ty šlapkáče zašívá, že je jich dole dost (míněno u Juříčků). Když k večeru odcházeli, tak nám ještě vyhrožovali, že příjdou a vypálí i nás."
7)	Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.
8)	partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.
9)	partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem. Někdy je nesprávně jako zachráněný uváděn místo Vasilije Fjodoroviče Sapelnika partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) – velitel čety oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista. Je Agapitusem Bláhou špatně uveden, že v den Leskovské tragédie byl přítomen ve mlýně, ale byl v té době v Prlově.
10)	kapitán Petr Fjodorovič Buďko (31. 12. 1915 v Nizovce - 5. 3. 2000 Talovka) - letec-stíhač, 18. 10. 1942 byl sestřelen, raněný byl léčen v Německu, odkud po vyléčení utekl ze zajetí a prchá na Slovensko. Posléze přechází s partyzánským oddílem Jana Žižky zpět na Moravu a stává se jedním ze zástupců velitele. Působil hlavně okolo Prlova a Ubla. Po válce učitelem ve vesnici Talovka (Таловка).
11)	Ivan Petrovič Stěpanov (v ruském vojenském archivu uveden jako Ivan Stěpanov, zdroj TsAMO, fond 58, i.č. 927429 ) (asi 7. 2. 1920 - 10. 4. 1945 Čerňava) - komisař a zástupce velitele 1. partyzánské brigády Jana Žižky, velitel oddílu - mezi partyzány i pomocníky byl jeden z nejoblíbenějších. Podle některých se měl koncem března 1945 spolu s velitelem brigády Dajanem Bajanovičem Murzinem přesunout z Foukalovi vily do Leskovce k Juříčkům, ale tato informace se nám nepodařila potvrdit.
12)	velitel Dajan Bajanovič Murzin (20. 1. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 12. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa), syn Fatkelbajana Galljamutdinoviče Murina a jeho ženy Fatimou Chasanovnou, roz. Enike - druhý velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, býval čestným občanem 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.
13)	Františka Surovcová roz. Kotrlová, (18. 11. 1975 Střelná - ?), dcera hajného Martina Kotrli ze Střelné a jeho ženy Anny, roz. Mazáčové, posledně bytem Leskovec 1. Jejím prvním manželem byl Pavel Masař, se kterým měla dceru Františku provdanou Juříčkovou manželku Jana Juříčka, majitele vypálené usedlosti v Leskovci 67. Záznam o druhé svatbě v matrice Leskovce.
14)	Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.
15)	vrchní strážmistr Josef Sklenář (14. 6. 1901 Praha - ?), Hovězí 34, zástupce velitele četnické stanice Hovězí. Byl zapojen do odboje a ve spojení s Rudolfem Gureckým. Obdržel dopis od Gureckého, který obsahoval instrukce, týkající se nakládání s potravinovými lístky při ústupu němců. Sklenář se domníval, že je to podvrh gestapa, tak ten dopis odevzdal na gestapo. Pro tento čin ho později chtěl Konstantin Jefimovič Kalabalin zastřelit viz. výpověd Sklenáře zde.

TOP