![]() ![]() |
Vše o tragédii:
Padlí občané Leskovce: |
Fámy ohledně Juříčkova mlýna
Kdo prozradil přesné umístění bunkru?
Po roce 1989 byla rozšiřována fáma, že bunkr u Juříčků prozradila Olga
Františáková
1),
která měla údajně zaslat pohled Ottu Koslowskému
2)
na brněnské gestapo. Zde mělo být uvedeno, že v líbezném údolí obce
Leskovec, ve mlýně, se nachází bunkr pro partyzány. Z dostupných materiálů dnes
ale víme, že Olga Františáková nikdy v bunkru nebyla a s největší
pravděpodobností o něm ani nevěděla, protože operovala se svým partyzánským
oddílem od ledna do května roku1945 na jihovýchodní Moravě v oblasti Chřibů a
Ždánického lesa. Někteří historikové chybně uvádějí, že byla spolu se sestrou od
roku 1939 agentkou gestapa. Po prostudování jejich spisů a hlavně po přečtení
správného data narození 18. března1926 (kdy jí bylo v září roku 1939 pouhých
13,5 let, což je celkem málo na zásnuby s německým důstojníkem a taky málo na
podpis spolupráce s gestapem) zastávám názor, že Olga Františáková ani její
sestra nebyly agentkami gestapa. Datum narození potvrdil i její bratr Ing.
František Františák, Ph.D. panu Vladimíru Černému pro článek Partyzánský
oddíl Olga Krvavá cesta jedné odbojové skupiny. Datum narození 18.
března1926 je i uvedeno v poválečných výsleších Olgy Františákové v procesu s
velitelem partyzánského oddílu Olga Josefem Houfkem
3).
Zjištěná data a soudní dokumenty naleznete zde
Po válce vznikla další fáma, že bunkr u Juříčků prozradil místní občan, údajně
učitel, kterému vše řekla Mařenka Juříčková. Tento učitel měl být agentem
Vsetínského gestapa. Z důvodu, že akci proti Juříčkovému mlýnu řídilo brněnské
gestapo a ne vsetínské a dále, že u vsetínského gestapa jsme nenašli zápis o
žádném mužském spolupracovníkovi v obci Leskovec (nejbližší mužští agenti se
nacházeli až ve Valašské Polance a v Ústí viz výpověď zadrženého člena gestapa
Wilema Dworaka
12)
zde str. 11-12
Po
válce vznikla fáma,
že bunkr u Juříčků
prozradil místní občan Martin Hrtáň
13),
který byl následně s největší pravděpodobností neprávem popraven partyzány za
zradu v Ústí u Vsetína
Po válce se taktéž svalovala vina na Rudolfa Gureckého
14),
který byl nucen gestapo a německé vojáky dovést k Juříčkům. Ten je ale schválně
zavedl k jinému mlýnu (Martincovému, Leskovec 91) aby Němce zmátl a tím varoval
partyzány a rodinu Juříčkovu. Tuto variantu lze vyvrátit díky zachovalému dopisu
pana Antonína Mynáře, spoluvězně pana Gureckého viz zde
Po válce se vyšetřovala i možnost, že bunkr u
Juříčků vyzradila Jiřina Muchová
15), agentka gestapa, která byla nápomocna při
zatýkání Karla Břenka
16) a jeho organizace
V
poválečné výpovědi zaměstnance tajné policie ve Valašském Meziříčí Karla Bergera
17)
je uvedeno, že ukryt ve mlýně udal po svém zatčení František Gajdošík
18).
V této výpovědi je dále popsáno zatčení agenta brněnského gestapa Václava
Březíka
19),
který vyzradil okolnosti zastřelení Františka Šmída
20)
(Velký Franta, Ing. František Novák) taktéž agenta brněnského
gestapa a způsobil následné zatýkání v Malíkově organizaci. Je zde i popsán
incident na Santově, kdy byli zastřeleni radisté 1. čs. partyzánské brigády Jana
Žižky Alexandra Michajlovna Timochova
21)
a Vladimír Kolomackij 22)
|
Ve výpovědi, kterou učinila paní Jiřina Tůmová, roz. Šimáková
26)
je uvedeno, že partyzánský úkryt prozradil bratr rolníka Jana Juříčka (Josef
Juříček, Leskovec 82). Tuto informaci měl sdělit zachráněný partyzán Vasil
Fjodorovič Sapelnik, který se léčil během války i po válce u bratra paní Tůmové
– Aloise Šiftáře z Vysokého Pole. Tato informace od Vasila je podle našeho
šetření nepravděpodobná včetně jeho informace, že se zachránil sám. Ve výpovědi
paní Tůmové je důležité sdělení, že pan Šiftař
27)
poslal na Ryliska spojku Annu Kuníčkovou (na Ploštinu už nedoběhla, tam místní
varovali hajný Jan Domorád a Mátal. Její celá výpověď zde
.
Z dostupných informací se jeví, že první informaci, i když nepřímou, podal František Šmíd, když byl spolu s Františkem Bednářem předvolán do Brna k podání vysvětlení. Šmíd vypověděl o úmyslu Františka Bednáře přejít znovu na stranu odboje, o jeho stycích s agentem Petrem 28) a o tom, že si Bednář nechal někde zbudovat úkryt pro sebe a svou rodinu. František Bednář byl díky této výpovědi zatčen (13. prosince 1944) a následně vyslýchán. Při výsleších Bednář tuto informaci potvrdil a pořídil nákres bunkru včetně jeho přesného umístění. Tuto skutečnost ve své výpovědi potvrdil i SS Unterscharführer kriminální asistent Emil Seitz 29), jenž dělal Ottu Koslowskému tlumočníka při výslechu Františkem Bednářem (ABS Praha, fond 52, karton 1, inv. č. 19, fol. 3-10, Bednář František). Bednář, ale nemohl vědět, že se v bunkru ukrývají partyzáni, protože v době svého zatčení ještě nebyl prokopaný vchod a partyzáni ho proto nemohli využívat a s největší pravděpodobností v době zatčení Bednáře o něm ani nevěděli (původně byl určen pro něho samého, Josefa Sousedíka 30) a jeho organizaci). Proto je pravděpodobné, že mezi půlkou února a 28. březnem roku 1945 někdo vyzradil, kdo bunkr využívá a kdo ho navštěvuje. Proto je 28. března 1945 do Brna pozván a následně zatčen Rudolf Gurecký, kterému jsou při výsleších předkládány informace o bunkru, které gestapáci již vědí. Posléze je Gurecký nucen je zavést k Juříčkově usedlosti. Ten však gestapáky záměrně vede jinam (MZM, HO, f. Písemnosti, inv. č. S 5093, neofol.).
1) |
Olga Chytilová rozená Františáková (18. 3. 1926 Dědovo,
Podkarpatská Rus - 28. 10. 1988 Olomouc) Šumperk - zakladatelka
partyzánské oddílu Olga, později zástupkyně velitele oddílu.
Obviněna ze spolupráce s gestapem, která nikdy nebyla prokázána.
Více o rodině Františáků zde
|
2) |
kriminální komisař Otto Koslowski (17. 4. 1900 Reisenburg - popraven 3. 5. 1947 Brno) - přidělen gestapo Brno (1939-1945), vedoucího referátu II A (komunismus, marxismus, levicový odboj, ruští navrátilci a emigranti z Ukrajiny) , II G/C (zbraně, třaskaviny, přečiny proti zákonu o tzv. záludných útocích na stát, reakce, opozice, poslech zakázaných radiových stanic), II S (mravní záležitosti, homosexuálové – neměl jediného zaměstnance a později byl tento referát zcela zrušen) a II H (Erkennungsdienst – porušení zákona Němci) v Brně. Po zatčení se pokusil dvakrát spáchat sebevraždu a to v Plzni (20. 1. 1947 podřezání žil žiletkou) a pak v Brně (3.4.1947 pistolí – dva průstřely prsou). |
3) |
Josef Houfek (24. 4. 1922 Nový Dvůr -
?) - velitel a zakladatel partyzánského oddílu Olga. 27.
listopadu 1946 odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Brně za vstup do
německé armády a osvobozen za údajné udavačství. Rozsudek mimořádného
soudu zde |
4) |
partyzán Nikolaj Nikolájevič Kostin (1914 - 10. 4. 1945 Ploština) - druhý velitel ploštinského oddílu. Při neopatrné demontáži pancéřové pěsti mu vybuchla rozbuška. Poté se sám zastřelil. |
5) |
partyzánka Olga - více informací nezjištěno. Dle nepodložených informací měla být Olga milenkou Kostina a aby nepohoršovali svým vztahem ostatní členy oddílu chodili spolu k Babčákům do jejich chalupy, která se nacházela na protějším kopci oproti Ploštině. |
6) |
partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi
1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní
učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností
popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského
archivu zde
|
7) |
partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny. |
8) |
Jan Ušiak (5.10.1914 v Budiné, Slovensko - 3.11.1944 Čeladná) - první velitel 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Do roku 1938 byl vojákem čs. armády, po rozbití Československa se vrátil na Slovensko do Bakty, která však připadla Maďarsku, a protože se mu nepodařilo získat slovenské státní občanství, musel narukovat do maďarské armády, se kterou bojoval na východní frontě. V roce 1942 přešel na stranu Rudé armády. Poté byl vysazen na pomoc Slovenskému národnímu povstání a po jeho potlačení přešel dne 15.10.1944 na území protektorátu. Dne 2. listopadu 1944 při schůzce u Čertova mlýna s údajnými představiteli komunistů celého Ostravska Miroslavem Jaškem a Vladimírem Hoffmanem (nastrčení agenti gestapa) byli členové oddílu napadeni protipartizánskou jednotkou z Holešova, která měla pátrat po Pjotrovi/Michalovi Kutuzovovi (dle poválečných výpovědí členů ostravského gestapa byl Kutuzov ruský agent, který pronikl do gestapa a podával zprávy Rudé armádě, 28. března 1945 měl být omylem zlikvidován partyzány). V přestřelce byli zraněni J. Ušiak i D. B. Murzin. Ušiak byl odvezen k Machandrovým do Čeladné, Němci dne 3. listopadu 1944 dům Machandrových obklíčili. Ušiak zvolil dobrovolnou smrt, kdežto jeho společník Dvořák se vzdal a nabídl spolupráci gestapu. |
9) |
velitel Dajan Bajanovič Murzin Němci nazývaný Černý generál (12. 12. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 1. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa) - druhý velitel 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, čestný občan 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku. |
10) |
partyzán Ladislav Verner zvaný Laďa (?) - zakladatel oddílu Olga. |
11) |
Jan Dvořák mezi partyzány známý jako Dr. Dvořák nebo poručík Dvořák (?)
- nedostudovaný právník z Prahy. Dvořák v Praze zpronevěřil zapůjčené
peníze od jisté vdovy a když se schylovalo k jeho zatčení, utekl k
partyzánům a vetřel se do přízně Jana Ušiaka. Po zranění Ušiaka u
Čertového mlýna, doprovází jeho k Machandrovým do Čeladné kde je zatčen.
Poté podepisuje spolupráci s gestapem a udává hodně podporovatelů 1 čs.
partyzánské brigády Jana Žizky, později poznán a zastřelen Mankou na
mostě u vesnice Luleč viz článek zde
|
12) |
gestapák Wilem Dworak (?) - bližší informace zatím nezjištěny. |
13) |
Martin Hrtáň (19. 6. 1902 Leskovec -
22. 2. 1945 Ústí) - Leskovec 90 - popraven partyzány v Ústí u Vsetína
za údajnou zradu, která se nikdy nepotvrdila
|
14) |
Rudolf Gurecký
(13. 4. 1896 v Lubně u
Frýdku - 10. 4. 1945, někdy uváděno 1.5.1945 KT Mauthausen) - okresní četnický
velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin zemřel
pravděpodobně v plynové komoře KT Mauthausen.
Bližší informace
zde
|
15) |
Jiřina Muchová (18. 9. 1919 Leskovec - ?) udaná agentem B105 Františkem
Šmídem (Velký Franta, 5.10.1913-7.2.1945), v době Leskovecké tragédie
zavřená v Kounicových kolejích. Podílela se na odhalení Břenkovy
organizace a měla udat partyzány z Malenovic u Zlína. Jejím řídícím
orgánem byl gestapák Steindorf. Po válce dostala 6 let těžkého žaláře a
v roce 1949 propuštěna na amnestii. Provdala se za Aloise Muchu z
Leskovce a bydlela do roku 1954 u paní Anny Juříčkové v Leskovci 88.
Ručně psanou výpověď o Jiřině Muchové od Jindřicha Wagnera s Ostravského
gestapa najdete zde
|
16) |
odbojové skupiny Karla Břenka. V květnu1943 přepadly budovu německého
úřadu práce, kde zapálili archiv a kartotéku, díky čemuž se zastavilo na
několik měsíců posílání lidí z Ostravska na nucené práce. Skupina byla
prozrazena Horymírem Reclíkem (bývalý člen skupiny, který zradil),
Václavem Stefanem a Jiřinou Muchovou z Leskovce více zde
|
17) |
SS Hauptscharfführer Karel Berg (15. 6. 1915 Mnichov - ?) - za podivných okolností utekl z vězení, když pracoval v Kotouči Štemberk. |
18) |
partyzán a odbojář František Gajdošík (22. 6. 1901 Halenkovice - ?) - správce lesního hřbitova ve Zlíně. |
19) |
Václav Březík (?) - účastník popravy Františka Šmída ve Valašském Meziříčí, agent Zlínského gestapa. |
20) |
agent B105 František Šmíd, krycí jméno Velký Franta, Ing. František
Novák (5. 10. 1913 Rosenberg, dnes Brno-Chrlice – 7. 2. 1945 zastřelen
ve Valašském Meziříčí) Brno 105. Zaměstnanec brněnské Zbrojovky, člen
KSČ. Po Mnichovu začal působit v odboji a to v ilegálním mládežnickém
sdružení mladých komunistů a byl napojen i na Obranu národa. Po udání
Anny Žáčkové byl 31.října 1939 zatčen gestapem a po podpisu spolupráce
fingovaně propuštěn. Nepodařilo se mu ovšem získat důvěru odbojářů, a
tak byl znovu zatčen a převezen na dvanáct let do káznice ve Waldheimu v
Německu. V lednu 1943 znovu propuštěn (na žádost Otty Koslowského) a
stal se z něj jeden z největších agentů gestapa. Zlikvidován v únoru
roku 1945 Malíkovou skupinou ve Valašském Meziříčí. Vice o této osobě
zde
|
21) |
Alexandra Michajlovna Timochova (19. 4. 1925 Moskva - 12. 11. 1944 Malá Bystřice-Santov) - partyzán radista 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Zastřelena ve stodole u Zeťů. |
22) |
Vladimír Kolomackij (1925 - 12. 11. 1944 Malá Bystřice-Santov) - partyzán radista 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Zastřelen ve stodole u Zeťů. |
23) |
Jiřina Gizela Leštinská roz.
Františáková (10. 1. 1924 Dědovo, Podkarpatská Rus - 2001 Mohelnice)
- sestra Olgy Chytilové rozené Františákové. Více o rodině Františáků
zde
|
24) |
Petr Gajdšík
(31. 5. 1910 Zlín - 10. 4. 1945 KT
Mauthausen) - vězněn v Kounicových kolejích v Brně, posléze odvezen
transportem KL3 do KT Mauthausen. Seznam vězňů odeslaných transportem KL3 naleznete zde
|
25) |
Františka Gajdšíková
(16.9.1912 Zlín - 10.4.1945
KT Mauthausen)
- vězněna v Kounicových kolejích v Brně, posléze odvezena transportem
KL3 do KT Mauthausen. Seznam vězňů odeslaných transportem KL3 naleznete zde
|
26) |
Jiřina Tůmová rozená Šimáková (?) - sestra hospodského Šiftáře. |
27) |
Alois Šiftař (17. 6. 1912 Vysoké Pole - ?) Vysoké Pole 79 - hostinský a pomocník partyzánů. V jeho sklepě se po Leskovské tragédii a ošetření u Kajšů v Uble ukrýval Vasilij Fjodorovič Sapelnik. Ten byl ve sklepení hostince i v době kdy Němci táhli na Ploštinu. Po válce Sapelnik odjíždí do Malacek, kde jeho stopa končí. Pan Šiftař byl pak v padesátých letech souzen za spolupráci ze skupinou Světlana (III odboj). |
28) |
Antonín Bartoš (12. 9. 1910 v Lanžhotě - 13. 12. 1998 New York) velitel paravýsadku CLAY vysazeného na Moravě (u obce Hostišová) dne 13. dubna 1944 (další členové Jiří Štokman a Čestmír Šikola). |
29) |
kriminální asistent Emil Seitz (Zajíc) (26. 2. 1915 Dolní Kounice - popraven 21. 12. 1946 Brno) Poděbradova 1, Brno - přidělen gestapo Brno, referát II A (komunismus, marxismus, levicový odboj, ruští navrátilci a emigranti z Ukrajiny), kde osobně řídil činnost některých konfidentů. Byl osobně při výslechu Františka Bednáře (tlumočil Koslowskému), když prozradil přesné umístění bunkru u Juříčků v Leskovci. Proč čekalo Brněnské gestapo s akcí až na zatčení Gureckého se můžeme dnes už jen dohadovat. |
30) |
Josef Sousedík (18. 12. 1894 Vsetín - zastřelen při výslechu 15. 12. 1944)
- podnikatel, odbojář, starosta Vsetína, vynálezce - některými
nazýván valašský Edison. V usedlosti Jana Juříčka měl mít
uschovaný kufr s vynálezy, které chtěl patentovat až po válce.
Dále měla být v kufru jeho uniforma z 1. světové války. Dle
poválečné výpovědi německého ředitele Zbrojovky ve Vsetíně
Gritzbeck byl Sousedík pozván na úřadovnu k podání vysvětlení
ohledně lístků na benzín. Při tomto je zatknut a v kanceláři
gestapa vystaven nelidskému výslechu, při němž Sousedík
gestapáka Schiefermüllera kopnul tak, až spadl na zem. Ten ho
pak zastřelí třemi ranami z pistole. Sousedíkovy tělesné
pozůstatky byly 2. ledna 1945 zpopelněny a uloženy pod jménem
Václav Telička do urny s příslušným číslem 6954. Ta byla 12.
ledna předána do rukou tajné státní policie a odvezena do Brna,
odkud měla být dále převezena do Terezína. Co se s ní stalo
potom, není známo. Po roce 1989 byl devět krát navržen na
vyznamenání, ani jeden z polistopadových prezidentů mu
vyznamenání neudělil. Když si vezmeme některé, kteří toto
vyznamenání dostali, je s podivem, že tak významná osobnost
odboje na Valašku toto vyznamenání nedostala. Záznam o narození
v matrice katolického kostela ve Vsetíně
|
Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018