Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Odboj na Valašsku

Olga Františáková

Poděkování

Email

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Vzpomínky z roku 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

Fámy ohledně Juříčkova mlýna

Kdo prozradil přesné umístění bunkru?

Po roce 1989 byla rozšiřována fáma, že bunkr u Juříčků prozradila Olga Františáková ¹⁾, která měla údajně zaslat pohled Ottu Koslowskému ²⁾ na brněnské gestapo. Zde mělo být uvedeno, že v líbezném údolí obce Leskovec, ve mlýně, se nachází bunkr pro partyzány. Z dostupných materiálů dnes ale víme, že Olga Františáková nikdy v bunkru nebyla a s největší pravděpodobností o něm ani nevěděla, protože operovala se svým partyzánským oddílem od ledna do května roku1945 na jihovýchodní Moravě v oblasti Chřibů a Ždánického lesa. Někteří historikové chybně uvádějí, že byla spolu se sestrou od roku 1939 agentkou gestapa. Po prostudování jejich spisů a hlavně po přečtení správného data narození 18. března1926 (kdy jí bylo v září roku 1939 pouhých 13,5 let, což je celkem málo na zásnuby s německým důstojníkem a taky málo na podpis spolupráce s gestapem) zastávám názor, že Olga Františáková ani její sestra nebyly agentkami gestapa. Datum narození potvrdil i její bratr Ing. František Františák, Ph.D. panu Vladimíru Černému pro článek Partyzánský oddíl Olga  Krvavá cesta jedné odbojové skupiny. Datum narození 18. března1926 je i uvedeno v poválečných výsleších Olgy Františákové v procesu s velitelem partyzánského oddílu Olga Josefem Houfkem ³⁾. Zjištěná data a soudní dokumenty naleznete zde . V bunkru měla krátce pobývat přítelkyně velitele ploštinského oddílu Nikolaje Nikolájeviče Kostina ⁴⁾ – ruská (možná polská) partyzánka Olga, která byla zraněna při rozebírání pancéřové pěsti Kostinem na Ploštině (vybuchla mu rozbuška a poté se Kostin zastřelil). Olga se později přesunula do Ubla ke Kajšům ⁵⁾ (Ublo 36), kam 4. až 5. dubna dorazili i dva přeživší partyzáni z Leskovské tragédie a to Konstantin Jefimovič Kalabalin ⁶⁾ zvaný Kosťa a Vasil Fjodorovič Sapelnik ⁷⁾. Údajný pohled pro Ottu Koslowského opravdu existuje, ale byl zaslán z Rožnova pod Radhoštěm a s největší pravděpodobností se zde píše o Čertově mlýně (zde byl zraněn jak velitel Ján Ušiak ⁸⁾, tak jeho zástupce Dajan Bajanovič Murzin ⁹⁾) a o bunkru na Kněhyni. I tento pohled je připisován Olze Františákové. Pohled byl psán tiskacím písmem, bez podpisu a není dokázáno, že ho psala Olga. Podle LadislavaVernera ¹⁰⁾, přímého účastníka přepadení gestapem, šlo o zradu konfidenta Jana Dvořáka ¹¹⁾.

 Po válce vznikla další fáma, že bunkr u Juříčků prozradil místní občan, údajně učitel, kterému vše řekla Mařenka Juříčková. Tento učitel měl být agentem Vsetínského gestapa. Z důvodu, že akci proti Juříčkovému mlýnu řídilo brněnské gestapo a ne vsetínské a dále, že u vsetínského gestapa jsme nenašli zápis o žádném mužském spolupracovníkovi v obci Leskovec (nejbližší mužští agenti se nacházeli až ve Valašské Polance a v Ústí viz výpověď zadrženého člena gestapa Wilema Dworaka ¹²⁾ zde str. 11-12 ) se domnívám, že se jedná taktéž o nedůvěryhodnou informaci.

 Po válce vznikla fáma, že bunkr u Juříčků prozradil místní občan Martin Hrtáň ¹³⁾, který byl následně s největší pravděpodobností neprávem popraven partyzány za zradu v Ústí u Vsetína   . Dle zjištění byl Martin Hrtáň popraven dne 22. února 1945 a tedy nemohl o bunkru s největší pravděpodobností nic říci.

Po válce se taktéž svalovala vina na Rudolfa Gureckého ¹⁴⁾, který byl nucen gestapo a německé vojáky dovést k Juříčkům. Ten je ale schválně zavedl k jinému mlýnu (Martincovému, Leskovec 91) aby Němce zmátl a tím varoval partyzány a rodinu Juříčkovu. Tuto variantu lze vyvrátit díky zachovalému dopisu pana Antonína Mynáře, spoluvězně pana Gureckého viz zde .

Po válce se vyšetřovala i možnost, že bunkr u Juříčků vyzradila Jiřina Muchová ¹⁵⁾, agentka gestapa, která byla nápomocna při zatýkání Karla Břenka ¹⁶⁾ a jeho organizace .

 V poválečné výpovědi zaměstnance tajné policie ve Valašském Meziříčí Karla Bergera ¹⁷⁾ je uvedeno, že ukryt ve mlýně udal po svém zatčení František Gajdošík ¹⁸⁾. V této výpovědi je dále popsáno zatčení agenta brněnského gestapa Václava Březíka ¹⁹⁾, který vyzradil okolnosti zastřelení Františka Šmída ²⁰⁾ (Velký Franta, Ing. František Novák) taktéž agenta brněnského gestapa a způsobil následné zatýkání v Malíkově organizaci. Je zde i popsán incident na Santově, kdy byli zastřeleni radisté 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky Alexandra Michajlovna Timochova ²¹⁾ a Vladimír Kolomackij ²²⁾ . Dále je zde popsána zrada Jiřiny ²³⁾/Olgy Františákové, kdy měla jedna z nich prozradit místo pobitu čtyř radistek z partyzánské brigády ve Zlíně. I když tato výpověď zní věrohodně, jsou v ní buď záměrně, nebo nechtěně uvedené mylné informace. Například je uvedeno, že František Gajdošík udal Petra Gajdošíka ²⁴⁾ a jeho ženu ²⁵⁾, že mají zbraň. Pan František Gajdošík byl podle údajů z archívu zatčen 7. března1945, přitom Petr Gajdošík se svou ženou byli zatčeni již 3. března1945. Olga Františáková byla od ledna do května 1945 na jihovýchodní Moravě v oblasti Chřibů a Ždánického lesa a není nikde záznam, že by byla zatčena zlínským gestapem (na gestapo do Zlína docházela před svým útěkem na Slovensko a to jenom díky tomu, že měla nařízeno pravidelně hlásit svůj pobyt). Zatčena byla její sestra Jiřina, která pak odešla ke Kajšům do Ubla a byla partyzány hlídána (Partyzáni jí z opatrnosti nevěřili, že ji gestapo ze Zlína pustilo jen tak. Informaci, že byla zajata gestapem, jim Jiřina sama řekla, viz poválečné zápisky pana Kajše). Podezření partyzánů, že by Jiřina mohla být agentkou se nepotvrdilo, a proto jí byl umožněn volný pohyb.Účastnila se pak i závěrečných osvobozovacích bojů. Taktéž ve Zlíně nebyly zabity žádné radistky. Mohla vzniknout záměna se zastřelením radistek na Žabárně ve Foukalově vile. Tyto měl podle poválečného šetření NKVD udat sám Foukal po svém zatčení (dle některých informací měly být radistky už dávno pryč a gestapo mělo najít jen prázdný úkryt).

1)

Olga Chytilová rozená Františáková (18. 3. 1926 Dědovo, Podkarpatská Rus - 28. 10. 1988 Olomouc) Šumperk - zakladatelka partyzánské oddílu Olga, později zástupkyně velitele oddílu. Obviněna ze spolupráce s gestapem, která nikdy nebyla prokázána. Více o rodině Františáků zde .

2)

kriminální komisař Otto Koslowski (17. 4. 1900 Reisenburg - popraven 3. 5. 1947 Brno) - přidělen gestapo Brno (1939-1945), vedoucího referátu II A (komunismus, marxismus, levicový odboj, ruští navrátilci a emigranti z Ukrajiny) , II G/C (zbraně, třaskaviny, přečiny proti zákonu o tzv. záludných útocích na stát, reakce, opozice, poslech zakázaných radiových stanic), II S (mravní záležitosti, homosexuálové – neměl jediného zaměstnance a později byl tento referát zcela zrušen) a II H (Erkennungsdienst – porušení zákona Němci) v Brně. Po zatčení se pokusil dvakrát spáchat sebevraždu a to v Plzni (20. 1. 1947 podřezání žil žiletkou) a pak v Brně (3.4.1947 pistolí – dva průstřely prsou).

3)

Josef Houfek (24. 4. 1922 Nový Dvůr - ?) - velitel a zakladatel partyzánského oddílu Olga. 27. listopadu 1946 odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Brně za vstup do německé armády a osvobozen za údajné udavačství. Rozsudek mimořádného soudu zde .

4)

partyzán Nikolaj Nikolájevič Kostin (1914 - 10. 4. 1945 Ploština) - druhý velitel ploštinského oddílu. Při neopatrné demontáži pancéřové pěsti mu vybuchla rozbuška. Poté se sám zastřelil.

5)

partyzánka Olga - více informací nezjištěno. Dle nepodložených informací měla být Olga milenkou Kostina a aby nepohoršovali svým vztahem ostatní členy oddílu chodili spolu k Babčákům do jejich chalupy, která se nacházela na protějším kopci oproti Ploštině.

6)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde .

7)

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny.

8)

Jan Ušiak (5.10.1914 v Budiné, Slovensko - 3.11.1944 Čeladná) - první velitel 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Do roku 1938 byl vojákem čs. armády, po rozbití Československa se vrátil na Slovensko do Bakty, která však připadla Maďarsku, a protože se mu nepodařilo získat slovenské státní občanství, musel narukovat do maďarské armády, se kterou bojoval na východní frontě. V roce 1942 přešel na stranu Rudé armády. Poté byl vysazen na pomoc Slovenskému národnímu povstání a po jeho potlačení přešel dne 15.10.1944 na území protektorátu. Dne 2. listopadu 1944 při schůzce u Čertova mlýna s údajnými představiteli komunistů celého Ostravska Miroslavem Jaškem a Vladimírem Hoffmanem (nastrčení agenti gestapa) byli členové oddílu napadeni protipartizánskou jednotkou z Holešova, která měla pátrat po Pjotrovi/Michalovi Kutuzovovi (dle poválečných výpovědí členů ostravského gestapa byl Kutuzov ruský agent, který pronikl do gestapa a podával zprávy Rudé armádě, 28. března 1945 měl být omylem zlikvidován partyzány). V přestřelce byli zraněni J. Ušiak i D. B. Murzin. Ušiak byl odvezen k Machandrovým do Čeladné, Němci dne 3. listopadu 1944 dům Machandrových obklíčili. Ušiak zvolil dobrovolnou smrt, kdežto jeho společník Dvořák se vzdal a nabídl spolupráci gestapu.

9)

velitel Dajan Bajanovič Murzin Němci nazývaný Černý generál (12. 12. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 1. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa) - druhý velitel 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, čestný občan 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

10)

partyzán Ladislav Verner zvaný Laďa (?) - zakladatel oddílu Olga.

11)

Jan Dvořák mezi partyzány známý jako Dr. Dvořák nebo poručík Dvořák (?) - nedostudovaný právník z Prahy. Dvořák v Praze zpronevěřil zapůjčené peníze od jisté vdovy a když se schylovalo k jeho zatčení, utekl k partyzánům a vetřel se do přízně Jana Ušiaka. Po zranění Ušiaka u Čertového mlýna, doprovází jeho k Machandrovým do Čeladné kde je zatčen. Poté podepisuje spolupráci s gestapem a udává hodně podporovatelů 1 čs. partyzánské brigády Jana Žizky, později poznán a zastřelen Mankou na mostě u vesnice Luleč viz článek zde  .

12)

gestapák Wilem Dworak (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

13)

Martin Hrtáň (19. 6. 1902 Leskovec - 22. 2. 1945 Ústí) - Leskovec 90 - popraven partyzány v Ústí u Vsetína za údajnou zradu, která se nikdy nepotvrdila . Popravu nebohého Martina Hrtáně provedl oddíl s Prlova vedený Antonínem Foltýnem. Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně .

14)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945, někdy uváděno 1.5.1945 KT Mauthausen) - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin zemřel pravděpodobně v plynové komoře KT Mauthausen. Bližší informace zde .

15)

Jiřina Muchová (18. 9. 1919 Leskovec - ?) udaná agentem B105 Františkem Šmídem (Velký Franta, 5.10.1913-7.2.1945), v době Leskovecké tragédie zavřená v Kounicových kolejích. Podílela se na odhalení Břenkovy organizace a měla udat partyzány z Malenovic u Zlína. Jejím řídícím orgánem byl gestapák Steindorf. Po válce dostala 6 let těžkého žaláře a v roce 1949 propuštěna na amnestii. Provdala se za Aloise Muchu z Leskovce a bydlela do roku 1954 u paní Anny Juříčkové v Leskovci 88. Ručně psanou výpověď o Jiřině Muchové od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde .

16)

odbojové skupiny Karla Břenka. V květnu1943 přepadly budovu německého úřadu práce, kde zapálili archiv a kartotéku, díky čemuž se zastavilo na několik měsíců posílání lidí z Ostravska na nucené práce. Skupina byla prozrazena Horymírem Reclíkem (bývalý člen skupiny, který zradil), Václavem Stefanem a Jiřinou Muchovou z Leskovce více zde . O osudech Břenkovy organizace se lze dočíst v knize Pět proti gestapu od Radomíra Šeďy.

17)

SS Hauptscharfführer Karel Berg (15. 6. 1915 Mnichov - ?) - za podivných okolností utekl z vězení, když pracoval v Kotouči Štemberk.

18)

partyzán a odbojář František Gajdošík (22. 6. 1901 Halenkovice - ?) - správce lesního hřbitova ve Zlíně.

19)

Václav Březík (?) - účastník popravy Františka Šmída ve Valašském Meziříčí, agent Zlínského gestapa.

20)

agent B105 František Šmíd, krycí jméno Velký Franta, Ing. František Novák (5. 10. 1913 Rosenberg, dnes Brno-Chrlice – 7. 2. 1945 zastřelen ve Valašském Meziříčí) Brno 105. Zaměstnanec brněnské Zbrojovky, člen KSČ. Po Mnichovu začal působit v odboji a to v ilegálním mládežnickém sdružení mladých komunistů a byl napojen i na Obranu národa. Po udání Anny Žáčkové byl 31.října 1939 zatčen gestapem a po podpisu spolupráce fingovaně propuštěn. Nepodařilo se mu ovšem získat důvěru odbojářů, a tak byl znovu zatčen a převezen na dvanáct let do káznice ve Waldheimu v Německu. V lednu 1943 znovu propuštěn (na žádost Otty Koslowského) a stal se z něj jeden z největších agentů gestapa. Zlikvidován v únoru roku 1945 Malíkovou skupinou ve Valašském Meziříčí. Vice o této osobě zde  .

21)

Alexandra Michajlovna Timochova (19. 4. 1925 Moskva - 12. 11. 1944 Malá Bystřice-Santov) - partyzán radista 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Zastřelena ve stodole u Zeťů.

22)

Vladimír Kolomackij (1925 - 12. 11. 1944 Malá Bystřice-Santov) - partyzán radista 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Zastřelen ve stodole u Zeťů.

23)

Jiřina Gizela Leštinská roz. Františáková (10. 1. 1924 Dědovo, Podkarpatská Rus - 2001 Mohelnice) - sestra Olgy Chytilové rozené Františákové. Více o rodině Františáků zde .

24)

Petr Gajdšík (31. 5. 1910 Zlín - 10. 4. 1945 KT Mauthausen) - vězněn v Kounicových kolejích v Brně, posléze odvezen transportem KL3 do KT Mauthausen. Seznam vězňů odeslaných transportem KL3 naleznete zde .

25)

Františka Gajdšíková (16.9.1912 Zlín - 10.4.1945 KT Mauthausen) - vězněna v Kounicových kolejích v Brně, posléze odvezena transportem KL3 do KT Mauthausen. Seznam vězňů odeslaných transportem KL3 naleznete zde .

26)

Jiřina Tůmová rozená Šimáková (?) - sestra hospodského Šiftáře.

27)

Alois Šiftař (17. 6. 1912 Vysoké Pole - ?) Vysoké Pole 79 - hostinský a pomocník partyzánů. V jeho sklepě se po Leskovské tragédii a ošetření u Kajšů v Uble ukrýval Vasilij Fjodorovič Sapelnik. Ten byl ve sklepení hostince i v době kdy Němci táhli na Ploštinu. Po válce Sapelnik odjíždí do Malacek, kde jeho stopa končí. Pan Šiftař byl pak v padesátých letech souzen za spolupráci ze skupinou Světlana (III odboj).

28)

Antonín Bartoš (12. 9. 1910 v Lanžhotě - 13. 12. 1998 New York) velitel paravýsadku CLAY vysazeného na Moravě (u obce Hostišová) dne 13. dubna 1944 (další členové Jiří Štokman a Čestmír Šikola).

29)

kriminální asistent Emil Seitz (Zajíc) (26. 2. 1915 Dolní Kounice - popraven 21. 12. 1946 Brno) Poděbradova 1, Brno - přidělen gestapo Brno, referát II A (komunismus, marxismus, levicový odboj, ruští navrátilci a emigranti z Ukrajiny), kde osobně řídil činnost některých konfidentů. Byl osobně při výslechu Františka Bednáře (tlumočil Koslowskému), když prozradil přesné umístění bunkru u Juříčků v Leskovci. Proč čekalo Brněnské gestapo s akcí až na zatčení Gureckého se můžeme dnes už jen dohadovat.

30)

Josef Sousedík (18. 12. 1894 Vsetín - zastřelen při výslechu 15. 12. 1944) - podnikatel, odbojář, starosta Vsetína, vynálezce - některými nazýván valašský Edison. V usedlosti Jana Juříčka měl mít uschovaný kufr s vynálezy, které chtěl patentovat až po válce. Dále měla být v kufru jeho uniforma z 1. světové války. Dle poválečné výpovědi německého ředitele Zbrojovky ve Vsetíně Gritzbeck byl Sousedík pozván na úřadovnu k podání vysvětlení ohledně lístků na benzín. Při tomto je zatknut a v kanceláři gestapa vystaven nelidskému výslechu, při němž Sousedík gestapáka Schiefermüllera kopnul tak, až spadl na zem. Ten ho pak zastřelí třemi ranami z pistole. Sousedíkovy tělesné pozůstatky byly 2. ledna 1945 zpopelněny a uloženy pod jménem Václav Telička do urny s příslušným číslem 6954. Ta byla 12. ledna předána do rukou tajné státní policie a odvezena do Brna, odkud měla být dále převezena do Terezína. Co se s ní stalo potom, není známo. Po roce 1989 byl devět krát navržen na vyznamenání, ani jeden z polistopadových prezidentů mu vyznamenání neudělil. Když si vezmeme některé, kteří toto vyznamenání dostali, je s podivem, že tak významná osobnost odboje na Valašku toto vyznamenání nedostala. Záznam o narození v matrice katolického kostela ve Vsetíně . Záznam o svatbě v matrice katolického kostela ve Vsetíně .